Skip to main content

Bg. 3.41

Dévanágarí

तस्मात्त्वमिन्द्रियाण्यादौ नियम्य भरतर्षभ ।
पाप्मानं प्रजहि ह्येनं ज्ञानविज्ञाननाशनम् ॥ ३.४१ ॥

Verš

tasmāt tvam indriyāṇy ādau
niyamya bharatarṣabha
pāpmānaṁ prajahi hy enaṁ
jñāna-vijñāna-nāśanam

Synonyma

tasmāt — proto; tvam — ty; indriyāṇi — smysly; ādau — na počátku; niyamya — ovládnutím; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bharatových potomků; pāpmānam — velký symbol hříchu; prajahi — vypořádej se s; hi — jistě; enam — tento; jñāna — poznání; vijñāna — a vědeckého poznání čisté duše; nāśanam — hubitele.

Překlad

Ó Arjuno, nejlepší z Bharatovců, proto se na samém začátku vypořádej s tímto velkým symbolem hříchu (chtíčem) tak, že ovládneš smysly. Tím zdolej tohoto hubitele poznání a seberealizace.

Význam

Pán poradil Arjunovi, aby hned od počátku ovládl smysly a mohl tak potlačit největšího hříšného nepřítele, chtíč, který ničí nutkání věnovat se seberealizaci i specifické poznání o vlastním já. Jñāna poukazuje na poznání o vlastním já v protikladu k tomu, co není skutečným já, neboli poznání, že duše je něco jiného než tělo. Vijñāna je specifické poznání přirozeného postavení duše a jejího vztahu k Nejvyšší Duši. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je to vysvětleno takto:

jñānaṁ parama-guhyaṁ me
yad vijñāna-samanvitam
sa-rahasyaṁ tad-aṅgaṁ ca
gṛhāṇa gaditaṁ mayā

“Poznání vlastního já a Nejvyššího Já je velice důvěrné a tajemné, ale jak tohoto poznání, tak jeho specifické realizace je možné nabýt, pokud je i s jejich různými aspekty vysvětluje samotný Pán.” Bhagavad-gītā nám dává toto obecné a konkrétní poznání vlastního já. Živé bytosti jsou nedílnými částmi Pána, a proto Mu mají sloužit. Takové vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Člověk ho musí od samého začátku života poznávat, a tak si může začít být Kṛṣṇy plně vědom a jednat tomu odpovídajícím způsobem.

Chtíč je pouze zvráceným odrazem lásky k Bohu, která je pro každou živou bytost přirozená. Pokud jsou ale všichni od samého začátku učeni o vědomí Kṛṣṇy, tato přirozená láska k Bohu se v chtíč nemůže zvrhnout. Když láska k Bohu klesne na úroveň chtíče, je velice obtížné vrátit se do normálního stavu. Nicméně vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že i ten, kdo ho začne rozvíjet pozdě, se může dodržováním usměrňujících zásad oddané služby dostat na úroveň, kdy bude Boha milovat. Člověk tedy může v kterémkoliv období života — neboli od okamžiku, kdy pochopí, jak je to důležité — začít ovládat smysly vědom si Kṛṣṇy, v oddané službě Pánu, a změnit chtíč v lásku k Bohu, která představuje nejvyšší dokonalost lidského života.