TEXT 37

VERZ 37

Verš

Besedilo

śrī-bhagavān uvāca
kāma eṣa krodha eṣa
rajo-guṇa-samudbhavaḥ
mahāśano mahā-pāpmā
viddhy enam iha vairiṇam

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kāmaḥ — chtíč; eṣaḥ — toto; krodhaḥ — hněv; eṣaḥ — toto; rajaḥ-guṇa — kvalita vášně; samudbhavaḥ — zrozený z; mahā-aśanaḥ — všepohlcující; mahā-pāpmā — velice hříšný; viddhi — věz; enam — toto; iha — v hmotném světě; vairiṇam — největší nepřítel.

śrī-bhagavān uvāca – Vsevišnji Gospod je rekel; kāmaḥ – poželenje; eṣaḥ – to; krodhaḥ – jeza; eṣaḥ – ta; rajaḥ-guṇa – guṇe strasti; samudbhavaḥ – rojen iz; mahā-aśanaḥ – vseuničujoči; mahā-pāpmā – zelo grešen; viddhi – vedi; enam – tega; iha – v materialnem svetu; vairiṇam – največjega sovražnika.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je to jen chtíč, Arjuno, který se rodí ze styku s hmotnou kvalitou vášně a později se mění v hněv a který je v tomto světě všepohlcujícím hříšným nepřítelem.

Vsevišnji Gospod je rekel: To je samo poželenje, Arjuna, ki se rodi iz stika z materialno guṇo strasti in se kasneje preobrazi v jezo ter je vseuničujoči grešni sovražnik sveta.

Význam

Purport

Jakmile živá bytost přijde do styku s hmotným stvořením, její věčná láska ke Kṛṣṇovi se působením kvality vášně změní v chtíč. Jinými slovy — z lásky k Bohu se stává chtíč, stejně jako se mléko ve styku s kyselým tamarindem mění v jogurt. Když chtíč není uspokojen, mění se v hněv, hněv se mění v iluzi a iluze způsobuje pokračování hmotného života. Proto je chtíč největším nepřítelem živé bytosti. Právě on čistou živou bytost nutí, aby zůstala zajatcem v hmotném světě. Hněv je projevem kvality nevědomosti — tyto kvality hmotné přírody se projevují jako hněv a další důsledky. Pokud je tedy kvalita vášně namísto úpadku do kvality nevědomosti povznesena životem a jednáním podle stanoveného způsobu do kvality dobra, živá bytost může vyvinout duchovní připoutanost a tak být zachráněna před úpadkem pocházejícím z hněvu.

Ko živo bitje pade v materialni svet, se njegova večna ljubezen do Kṛṣṇe v stiku z guṇo strasti preobrazi v poželenje. Ljubezen do Boga se spremeni v poželenje, kakor se mleko v stiku s kislo tamarindo spremeni v jogurt. Nepotešeno poželenje se spremeni v jezo, jeza v iluzijo, zaradi iluzije pa moramo ostati v materialnem svetu. Poželenje je zato največji sovražnik živega bitja in le zaradi njega ostane čisto živo bitje ujeto v materialni svet. Jeza je izraz guṇe nevednosti; vpliv teh dveh guṇ (strasti in nevednosti) se kaže kot jeza in njene posledice. Če se iz guṇe strasti ne spustimo do guṇe nevednosti, temveč se s predpisanim načinom življenja in delovanja dvignemo do guṇe vrline, se lahko z duhovno navezanostjo izognemo padcu, ki je posledica jeze.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se expandoval do mnoha bytostí, aby zvětšil svou věčně rostoucí duchovní blaženost. Živé bytosti jsou nedílnými částmi této duchovní blaženosti — mají částečnou nezávislost, ale když jí zneužijí a jejich služebnický postoj se změní v náchylnost ke smyslovému požitku, dostanou se do vlivu chtíče. Hmotný svět Pán tvoří proto, aby podmíněným duším umožnil splnit jejich chtivé touhy, a když jsou po dlouhé době strávené smyslnými činnostmi zcela rozčarovány, začnou se dotazovat na své skutečné postavení.

Vsevišnji Gospod se je razširil v mnoštvo, da bi užival Svojo večno naraščajočo duhovno blaženost. Živa bitja so sestavni delci te duhovne blaženosti. Imajo tudi delno neodvisnost, toda če jo zlorabijo in se njihov duh služenja spremeni v željo po čutnemu uživanju, jih premaga poželenje. Gospod je ustvaril materialni svet, da bi pogojene duše v njem lahko potešile svoje poželenje. Ko jih dolgotrajno delovanje, h kateremu jih prisili poželenje, povsem izčrpa, pa začnejo poizvedovati o svojem pravem položaju.

Tento dotaz je začátkem Vedānta-sūter, ve kterých je řečeno: athāto brahma-jijñāsā — je třeba zkoumat Nejvyššího. Nejvyšší je ve Śrīmad-Bhāgavatamu popisován slovy janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca, původem všeho je Nejvyšší Brahman. Chtíč má tedy svůj původ také v Nejvyšším, a je-li přeměněn v lásku k Nejvyššímu neboli ve vědomí Kṛṣṇy — v zasvěcení všech tužeb zájmu Kṛṣṇy — lze ho tak i s hněvem zduchovnit. Hanumān, pověstný služebník Śrī Rāmy, projevil svůj hněv zapálením Rāvaṇova zlatého města, ale právě tím se z něho stal největší oddaný Pána. Zde v Bhagavad-gītě zase Pán Kṛṣṇa nabádá Arjunu, aby použil svůj hněv proti nepřátelům a tak Pána uspokojil. Pokud jsou tedy chtíč a hněv zaměstnány na úrovni vědomí Kṛṣṇy, nestávají se našimi nepřáteli, ale naopak přáteli.

K temu poizvedovanju nas na samem začetku spodbujajo Vedānta-sūtre z besedami athāto brahma-jijñāsā: poizvedovati moramo o Vsevišnjem. Vsevišnji je v Śrīmad-Bhāgavatamu opisan z besedami janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca: „Vrhovni Brahman je izvor vsega.“ Vsevišnji je torej tudi izvor poželenja. Če poželenje spremenimo v ljubezen do Vsevišnjega ali v zavest Kṛṣṇe – če vse želje usmerimo h Kṛṣṇi – lahko poželenje in jezo poduhovimo. Hanumān, veliki služabnik Gospoda Rāme, je izrazil svojo jezo tako, da je zažgal Rāvaṇovo zlato mesto, s čimer pa je postal največji Gospodov bhakta. Tudi v Bhagavad-gīti Gospod spodbuja Arjuno, naj v Njegovo zadovoljstvo uporabi jezo proti svojim sovražnikom. Če poželenje in jezo uporabimo za Kṛṣṇo, nista več naša sovražnika, temveč prijatelja.