VERZ 37
TEXT 37
Besedilo
Verš
kāma eṣa krodha eṣa
rajo-guṇa-samudbhavaḥ
mahāśano mahā-pāpmā
viddhy enam iha vairiṇam
kāma eṣa krodha eṣa
rajo-guṇa-samudbhavaḥ
mahāśano mahā-pāpmā
viddhy enam iha vairiṇam
Synonyms
Synonyma
śrī-bhagavān uvāca – Vsevišnji Gospod je rekel; kāmaḥ – poželenje; eṣaḥ – to; krodhaḥ – jeza; eṣaḥ – ta; rajaḥ-guṇa – guṇe strasti; samudbhavaḥ – rojen iz; mahā-aśanaḥ – vseuničujoči; mahā-pāpmā – zelo grešen; viddhi – vedi; enam – tega; iha – v materialnem svetu; vairiṇam – največjega sovražnika.
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kāmaḥ — chtíč; eṣaḥ — toto; krodhaḥ — hněv; eṣaḥ — toto; rajaḥ-guṇa — kvalita vášně; samudbhavaḥ — zrozený z; mahā-aśanaḥ — všepohlcující; mahā-pāpmā — velice hříšný; viddhi — věz; enam — toto; iha — v hmotném světě; vairiṇam — největší nepřítel.
Translation
Překlad
Vsevišnji Gospod je rekel: To je samo poželenje, Arjuna, ki se rodi iz stika z materialno guṇo strasti in se kasneje preobrazi v jezo ter je vseuničujoči grešni sovražnik sveta.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je to jen chtíč, Arjuno, který se rodí ze styku s hmotnou kvalitou vášně a později se mění v hněv a který je v tomto světě všepohlcujícím hříšným nepřítelem.
Purport
Význam
Ko živo bitje pade v materialni svet, se njegova večna ljubezen do Kṛṣṇe v stiku z guṇo strasti preobrazi v poželenje. Ljubezen do Boga se spremeni v poželenje, kakor se mleko v stiku s kislo tamarindo spremeni v jogurt. Nepotešeno poželenje se spremeni v jezo, jeza v iluzijo, zaradi iluzije pa moramo ostati v materialnem svetu. Poželenje je zato največji sovražnik živega bitja in le zaradi njega ostane čisto živo bitje ujeto v materialni svet. Jeza je izraz guṇe nevednosti; vpliv teh dveh guṇ (strasti in nevednosti) se kaže kot jeza in njene posledice. Če se iz guṇe strasti ne spustimo do guṇe nevednosti, temveč se s predpisanim načinom življenja in delovanja dvignemo do guṇe vrline, se lahko z duhovno navezanostjo izognemo padcu, ki je posledica jeze.
Jakmile živá bytost přijde do styku s hmotným stvořením, její věčná láska ke Kṛṣṇovi se působením kvality vášně změní v chtíč. Jinými slovy — z lásky k Bohu se stává chtíč, stejně jako se mléko ve styku s kyselým tamarindem mění v jogurt. Když chtíč není uspokojen, mění se v hněv, hněv se mění v iluzi a iluze způsobuje pokračování hmotného života. Proto je chtíč největším nepřítelem živé bytosti. Právě on čistou živou bytost nutí, aby zůstala zajatcem v hmotném světě. Hněv je projevem kvality nevědomosti — tyto kvality hmotné přírody se projevují jako hněv a další důsledky. Pokud je tedy kvalita vášně namísto úpadku do kvality nevědomosti povznesena životem a jednáním podle stanoveného způsobu do kvality dobra, živá bytost může vyvinout duchovní připoutanost a tak být zachráněna před úpadkem pocházejícím z hněvu.
Vsevišnji Gospod se je razširil v mnoštvo, da bi užival Svojo večno naraščajočo duhovno blaženost. Živa bitja so sestavni delci te duhovne blaženosti. Imajo tudi delno neodvisnost, toda če jo zlorabijo in se njihov duh služenja spremeni v željo po čutnemu uživanju, jih premaga poželenje. Gospod je ustvaril materialni svet, da bi pogojene duše v njem lahko potešile svoje poželenje. Ko jih dolgotrajno delovanje, h kateremu jih prisili poželenje, povsem izčrpa, pa začnejo poizvedovati o svojem pravem položaju.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se expandoval do mnoha bytostí, aby zvětšil svou věčně rostoucí duchovní blaženost. Živé bytosti jsou nedílnými částmi této duchovní blaženosti — mají částečnou nezávislost, ale když jí zneužijí a jejich služebnický postoj se změní v náchylnost ke smyslovému požitku, dostanou se do vlivu chtíče. Hmotný svět Pán tvoří proto, aby podmíněným duším umožnil splnit jejich chtivé touhy, a když jsou po dlouhé době strávené smyslnými činnostmi zcela rozčarovány, začnou se dotazovat na své skutečné postavení.
K temu poizvedovanju nas na samem začetku spodbujajo Vedānta-sūtre z besedami athāto brahma-jijñāsā: poizvedovati moramo o Vsevišnjem. Vsevišnji je v Śrīmad-Bhāgavatamu opisan z besedami janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca: „Vrhovni Brahman je izvor vsega.“ Vsevišnji je torej tudi izvor poželenja. Če poželenje spremenimo v ljubezen do Vsevišnjega ali v zavest Kṛṣṇe – če vse želje usmerimo h Kṛṣṇi – lahko poželenje in jezo poduhovimo. Hanumān, veliki služabnik Gospoda Rāme, je izrazil svojo jezo tako, da je zažgal Rāvaṇovo zlato mesto, s čimer pa je postal največji Gospodov bhakta. Tudi v Bhagavad-gīti Gospod spodbuja Arjuno, naj v Njegovo zadovoljstvo uporabi jezo proti svojim sovražnikom. Če poželenje in jezo uporabimo za Kṛṣṇo, nista več naša sovražnika, temveč prijatelja.
Tento dotaz je začátkem Vedānta-sūter, ve kterých je řečeno: athāto brahma-jijñāsā — je třeba zkoumat Nejvyššího. Nejvyšší je ve Śrīmad-Bhāgavatamu popisován slovy janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca, původem všeho je Nejvyšší Brahman. Chtíč má tedy svůj původ také v Nejvyšším, a je-li přeměněn v lásku k Nejvyššímu neboli ve vědomí Kṛṣṇy — v zasvěcení všech tužeb zájmu Kṛṣṇy — lze ho tak i s hněvem zduchovnit. Hanumān, pověstný služebník Śrī Rāmy, projevil svůj hněv zapálením Rāvaṇova zlatého města, ale právě tím se z něho stal největší oddaný Pána. Zde v Bhagavad-gītě zase Pán Kṛṣṇa nabádá Arjunu, aby použil svůj hněv proti nepřátelům a tak Pána uspokojil. Pokud jsou tedy chtíč a hněv zaměstnány na úrovni vědomí Kṛṣṇy, nestávají se našimi nepřáteli, ale naopak přáteli.