TEXT 37

VERŠ 37

Verš

śrī-bhagavān uvāca
kāma eṣa krodha eṣa
rajo-guṇa-samudbhavaḥ
mahāśano mahā-pāpmā
viddhy enam iha vairiṇam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kāmaḥ — chtíč; eṣaḥ — toto; krodhaḥ — hněv; eṣaḥ — toto; rajaḥ-guṇa — kvalita vášně; samudbhavaḥ — zrozený z; mahā-aśanaḥ — všepohlcující; mahā-pāpmā — velice hříšný; viddhi — věz; enam — toto; iha — v hmotném světě; vairiṇam — největší nepřítel.

śri-bhagavān uvāca — Kṛṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, riekol; kāmaḥ — žiadostivosť; eṣaḥ — tento; krodhaḥ — hnev; eṣaḥ — tento; rajaḥ-guṇa — kvalita vášne; samudbhavaḥ — zrodená z; mahā-aśanaḥ — ktorá všetko pohlcuje; mahā-pāpmā — veľmi hriešny; viddhi — vedz; enam — to; iha — v hmotnom svete; vairiṇam — najväčší nepriateľ.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je to jen chtíč, Arjuno, který se rodí ze styku s hmotnou kvalitou vášně a později se mění v hněv a který je v tomto světě všepohlcujícím hříšným nepřítelem.

Krṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, riekol: „Je to iba žiadostivosť, ó, Arjuna, splodená z kvality vášne, ktorá sa neskôr zmení na hnev; v tomto svete je všepohlcujúcim nepriateľom a pôvodcom hriechu.

Význam

Jakmile živá bytost přijde do styku s hmotným stvořením, její věčná láska ke Kṛṣṇovi se působením kvality vášně změní v chtíč. Jinými slovy — z lásky k Bohu se stává chtíč, stejně jako se mléko ve styku s kyselým tamarindem mění v jogurt. Když chtíč není uspokojen, mění se v hněv, hněv se mění v iluzi a iluze způsobuje pokračování hmotného života. Proto je chtíč největším nepřítelem živé bytosti. Právě on čistou živou bytost nutí, aby zůstala zajatcem v hmotném světě. Hněv je projevem kvality nevědomosti — tyto kvality hmotné přírody se projevují jako hněv a další důsledky. Pokud je tedy kvalita vášně namísto úpadku do kvality nevědomosti povznesena životem a jednáním podle stanoveného způsobu do kvality dobra, živá bytost může vyvinout duchovní připoutanost a tak být zachráněna před úpadkem pocházejícím z hněvu.

Len čo sa živá bytosť dostane do styku s hmotným stvorením, pod vplyvom kvality vášne sa zmení jej večná láska ku Kṛṣṇovi na žiadostivosť. Inými slovami, láska k Bohu sa zmení na žiadostivosť tak, ako sa mlieko zmení na jogurt pri styku s kyslým tamarindom. Keď žiadostivosť nie je uspokojená, zmení sa na hnev, hnev prechádza do ilúzie a ilúzia spôsobuje, že zostávame v zajatí hmotnej existencie. Preto je žiadostivosť najväčším nepriateľom živej bytosti a je to práve žiadostivosť, ktorá čistú dušu zvádza k tomu, aby zostala v zajatí hmotného sveta. Hnev a jeho následky sú prejavom kvality nevedomosti. Ak sa teda namiesto degradovania do kvality nevedomosti povýšime z kvality vášne do kvality dobra tým, že sa budeme riadiť určitými životnými zásadami, potom môžeme dosiahnuť duchovnú čistotu, ktorá nás ochráni pred úpadkom pochádzajúcim z hnevu.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se expandoval do mnoha bytostí, aby zvětšil svou věčně rostoucí duchovní blaženost. Živé bytosti jsou nedílnými částmi této duchovní blaženosti — mají částečnou nezávislost, ale když jí zneužijí a jejich služebnický postoj se změní v náchylnost ke smyslovému požitku, dostanou se do vlivu chtíče. Hmotný svět Pán tvoří proto, aby podmíněným duším umožnil splnit jejich chtivé touhy, a když jsou po dlouhé době strávené smyslnými činnostmi zcela rozčarovány, začnou se dotazovat na své skutečné postavení.

Najvyšší Pán sa rozdelil na nespočetné čiastočky tak, že Jeho duchovná blaženosť neprestajne narastá a všetky bytosti sú neoddeliteľnou súčasťou tejto duchovnej blaženosti. Majú tak čiastočnú samostatnosť, ale keďže ju zneužili, zmenili svoju oddanosť na túžbu po hmotnom pôžitku a dostali sa do moci žiadostivosti. Pán stvoril tento svet, aby podmieneným dušiam umožnil uspokojiť ich túžbu po zmyslových pôžitkoch, a keď sú po dlhej dobe márnych pokusov sklamané, začnú sa pýtať, aké je ich pravé postavenie.

Tento dotaz je začátkem Vedānta-sūter, ve kterých je řečeno: athāto brahma-jijñāsā — je třeba zkoumat Nejvyššího. Nejvyšší je ve Śrīmad-Bhāgavatamu popisován slovy janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca, původem všeho je Nejvyšší Brahman. Chtíč má tedy svůj původ také v Nejvyšším, a je-li přeměněn v lásku k Nejvyššímu neboli ve vědomí Kṛṣṇy — v zasvěcení všech tužeb zájmu Kṛṣṇy — lze ho tak i s hněvem zduchovnit. Hanumān, pověstný služebník Śrī Rāmy, projevil svůj hněv zapálením Rāvaṇova zlatého města, ale právě tím se z něho stal největší oddaný Pána. Zde v Bhagavad-gītě zase Pán Kṛṣṇa nabádá Arjunu, aby použil svůj hněv proti nepřátelům a tak Pána uspokojil. Pokud jsou tedy chtíč a hněv zaměstnány na úrovni vědomí Kṛṣṇy, nestávají se našimi nepřáteli, ale naopak přáteli.

Vedānta-sūtra začína slovami athāto brahma-jijñāsā. „Človek si musí klásť otázky týkajúce sa Najvyššieho.“ V Śrīmad-Bhāgavatame je Najvyšší definovaný takto: janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca. „Najvyšší Brahman je pôvodom všetkého.“ Takže aj žiadostivosť pochádza Z Najvyššieho. Ak sa žiadostivosť zmení na lásku k Najvyššiemu, k Śrī Kṛṣṇovi, čiže keď človek koná tak, aby potešil Kṛṣṇu, zduchovnie žiadostivosť i hnev. Hanumān, mocný služobník Śrī Rāmacandru, použil hnev, keď zapálil zlaté mesto démona Rāvaṇu, vďaka čomu sa z neho stal najväčší Pánov oddaný. Keď použijeme žiadostivosť a hnev v službe Bohu, stanú sa našimi priateľmi, a nie nepriateľmi.