ТЕКСТ 10
Sloka 10
Текст
Verš
саттвам̇ ча мишрам̇ на ча ка̄ла-викрамах̣
на ятра ма̄я̄ ким ута̄паре харер
ануврата̄ ятра сура̄сура̄рчита̄х̣
sattvaṁ ca miśraṁ na ca kāla-vikramaḥ
na yatra māyā kim utāpare harer
anuvratā yatra surāsurārcitāḥ
Дума по дума
Synonyma
правартате – преобладават; ятра – където; раджах̣ тамах̣ – гун̣ите на страстта и невежеството; тайох̣ – и на двете; саттвам – гун̣ата на доброто; ча – и; мишрам – смес; на – никога; ча – и; ка̄ла – време; викрамах̣ – влияние; на – нито; ятра – там; ма̄я̄ – заблуждаващата, външната енергия; ким – какво; ута – има; апаре – други; харех̣ – на Божествената Личност; ануврата̄х̣ – предани; ятра – където; сура – от полубоговете; асура – и демоните; арчита̄х̣ – обожаван.
pravartate — existují; yatra — kde; rajaḥ tamaḥ — kvality vášně a nevědomosti; tayoḥ — obou; sattvam — kvalita dobra; ca — a; miśram — směs; na — nikdy; ca — a; kāla — čas; vikramaḥ — vliv; na — ani; yatra — tam; māyā — iluzorní, vnější energie; kim — co; uta — je; apare — jiní; hareḥ — Osobnosti Božství; anuvratāḥ — oddaní; yatra — kde; sura — polobohy; asura — a démony; arcitāḥ — uctíván.
Превод
Překlad
В тази лична обител на Бога не могат да господстват материалните гун̣и на невежеството и страстта. Те по никакъв начин не могат да осквернят доброто. Над тази обител няма власт дори времето, да не говорим за заблуждаващата, външната енергия, която няма никакъв достъп до там. В тези владения всички – и полубоговете, и демоните – обожават Бога като предани.
V osobním sídle Pána neexistují hmotné kvality nevědomosti a vášně a nijak tam neovlivňují kvalitu dobra. Nepůsobí tam ani vliv času a co říci o iluzorní, vnější energii, která do této oblasti nemůže ani vstoupit. Polobozi i démoni bez rozdílu tam uctívají Pána jako oddaní.
Пояснение
Význam
Царството на Бога, или сферата Вайкун̣т̣ха, която се нарича трипа̄д-вибхӯти, е три пъти по-голямо от материалните вселени. Тук, както и в Бхагавад-гӣта̄, то е описано много накратко. Нашата вселена, в която има безброй звезди и планети, е само една от милиардите подобни вселени, струпани в пределите на махат-таттва. И всичките милиони и милиарди вселени, взети заедно, съставляват само една четвърт от цялото творение на Бога. Отвъд това небе се простира духовното небе с духовните планети, наречени Вайкун̣т̣ха, които заедно съставляват три четвърти от творението на Бога. Творенията на Бога са безброй. Човек не може да преброи дори листата на едно дърво или космите по собствената си глава. Но в гордостта си глупаците се стремят да станат Бог, въпреки че не са способни да създадат дори косъм от собственото си тяло. Хората могат да откриват най-необикновени средства за придвижване, но дори да успеят да отидат на Луната с прехвалените си космически кораби, пак няма да могат да останат да живеят там. Затова тези, които имат поне малко здрав разум, не се провъзгласяват за Властелини на вселената, а следват наставленията на Ведите, защото това е най-лесният начин да се постигне трансцендентално знание. И така, нека чрез авторитета на Шрӣмад Бха̄гаватам узнаем природата и строежа на трансценденталния свят, който се намира отвъд материалното небе. В духовното небе липсват материалните качества, и особено гун̣ите на невежеството и страстта. Живото същество, което е под въздействието на гун̣ата на невежеството, е обзето от похот и желания. От това следва, че обитателите на Вайкун̣т̣халоките са напълно освободени от похот и желания. Както се потвърждава в Бхагавад-гӣта̄, човек се освобождава от копнежите и скръбта тогава, когато постигне брахма-бхӯта. Жителите на планетите във Вайкун̣т̣ха са същества, постигнали степента брахма-бхӯта, за разлика от материалните създания, обладани от безчислени желания и тънещи в скърби. В материалния свят човек, който не е в гун̣ата на невежеството или на страстта, се намира в гун̣ата на доброто. Но доброто в материалния свят от време на време се замърсява с примеси от гун̣ите на страстта и невежеството, докато на Вайкун̣т̣халока цари само чисто добро, без никакви примеси.
Zde je stejně jako v Bhagavad-gītě v krátkosti popsáno Boží království neboli oblast vaikuṇṭhského nebe, která se nazývá tripād-vibhūti a je třikrát větší nežli hmotné vesmíry. Tento vesmír, obsahující mnoho miliard hvězd a planet, je jedním z miliard takových vesmírů, které se společně nacházejí uvnitř mahat-tattvy. Všechny tyto milióny a miliardy vesmírů dohromady však tvoří pouze jednu čtvrtinu celého stvoření Pána. Nad tímto nebem se nachází duchovní nebe s duchovními planetami jménem Vaikuṇṭhy, které společně tvoří tři čtvrtiny úplného stvoření Pána. Božích stvoření je vždy nekonečné množství. Člověk nedokáže spočítat ani listy na jednom stromě nebo vlasy na své hlavě. Pošetilí lidé si o sobě ovšem vždy povýšeně myslí, že se stali Samotným Bohem, přestože nedokáží stvořit ani jeden chlup na svém těle. Člověk může vynalézt mnoho úžasných dopravních prostředků, ale i kdyby se pomocí svých raket dostal na Měsíc, nemohl by tam zůstat. Rozumně uvažující člověk proto není nikdy namyšlený jako kdyby byl Pánem vesmíru a podřizuje se pokynům védské literatury, což je nejsnadnější způsob, jak získat poznání o transcendenci. Musíme tedy využít autority Śrīmad-Bhāgavatamu a tímto způsobem poznat povahu a složení transcendentálního světa nad hmotným nebem. V duchovním nebi neexistují hmotné kvality, zvláště kvality nevědomosti a vášně. Kvalita nevědomosti v živé bytosti neustále probouzí chtíč a různé žádosti, a to znamená, že na Vaikuṇṭhalokách jsou živé bytosti těchto dvou věcí zbaveny. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, od žádosti a nářku se člověk osvobodí na životní úrovni brahma-bhūta. Všichni obyvatelé vaikuṇṭhských planet jsou tedy živými bytostmi na úrovni brahma-bhūta, čímž se liší od světských tvorů, kteří jsou všichni ovlivněni nářkem a žádostmi. Jestliže člověk v hmotném světě není pod vlivem kvalit nevědomosti a vášně, znamená to, že se nachází v hmotné kvalitě dobra. Dobro v hmotném světě je však čas od času znečištěno příměsemi kvalit vášně a nevědomosti. Na Vaikuṇṭhaloce existuje pouze čisté dobro.
Там всичко е напълно освободено от измамните проявления на външната енергия. Въпреки че също е неотделима част от Върховния Бог, заблуждаващата енергия е различна от него. Тя обаче не е нереална, както твърдят философите монисти. Този, който взема въжето за змия, е в илюзия, но самото въже, както и змията, са реални. Миражът в горещата пустиня е илюзия за невежото животно, което търси вода, но и пустинята, и водата сами по себе си са реалност. По подобен начин за неотдадения материалното творение на Бога може да изглежда илюзия, но за предания дори то е реалност, защото е проявление на външната енергия на Бога. Тя обаче не е единствената енергия на Бога. Богът има и своя вътрешна енергия, от която е създадено друго творение, Вайкун̣т̣халока, където няма невежество, страст, илюзия, минало, настояще и бъдеще. Възможно е поради жалките си познания човек да не разбира природата на света Вайкун̣т̣ха, но това все още не означава, че този свят не съществува. Това, че космическите кораби не могат да достигнат тези планети, не означава че тях изобщо ги няма. Доказателство за тяхното съществуване е фактът, че са описани в свещените писания.
Atmosféra Vaikuṇṭhy je zcela prosta iluzorního vlivu vnější energie. I když iluzorní energie je také nedílnou částí Nejvyššího Pána, je od Něho odlišná. Není ovšem neskutečná, jak tvrdí monističtí filozofové. Provaz považovaný za hada může být pro někoho iluzí, ale provaz je skutečnost a had je také skutečnost. Iluze vody na vyprahlé poušti může být iluzí pro nevědomé zvíře, hledající vodu na poušti, ale poušť i voda jsou skutečností. Hmotné stvoření Pána tedy může být iluzí pro neoddaného, ale pro oddaného je i hmotné stvoření Pána skutečností, protože je to projev Jeho vnější energie. To však není jediná energie Pána. Pán má rovněž Svoji vnitřní energii, která vytváří jiné stvoření, svět Vaikuṇṭhalok, kde neexistuje nevědomost, vášeň, iluze, minulost, přítomnost ani budoucnost. Člověk s nedostatečným poznáním možná není schopen pochopit existenci vaikuṇṭhských planet a podobných věcí, ale to neznamená, že neexistují. Žádná kosmická loď zatím na tyto planety nedoletěla, ale to ještě nevyvrací jejich existenci, která je jasně potvrzena ve zjevených písmech.
Шрӣла Джӣва Госва̄мӣ цитира На̄рада пан̃чара̄тра, където се казва, че трансценденталният свят, светът Вайкун̣т̣ха, е изпълнен с трансцендентални качества. Тези качества, които човек постига в процеса на преданото служене на Бога, се различават от материалните качества на невежеството, страстта и доброто. Хората, които не са предани на Бога, не могат да постигнат такива качества. В Уттара кхан̣д̣а от Падма Пура̄н̣а се казва, че отвъд пределите на едната четвърт от творението на Бога се простира светът, който е проявление на останалите три четвърти от енергията му. Граница между материалното и духовното проявление е река Вираджа̄. Тя е трансцендентален поток пот от тялото на Бога; отвъд нея лежат останалите три четвърти от творението. Тази част от творението е вечна, неизменна, неразрушима и безкрайна и условията за живот на нея са въплъщение на съвършенството. В Са̄н̇кхя каумудӣ се казва, че незамърсеното добро, т.е. трансценденталната природа, е пълна противоположност на материалните гун̣и. В трансценденталния свят всички живи същества вечно общуват с Бога и отношенията им с него никога не прекъсват, а Богът е главното същество сред тях. В А̄гама Пура̄н̣а също е описана трансценденталната обител: обитателите ѝ могат да се придвижват свободно навсякъде из творението на Бога, което е безкрайно (това се отнася особено за духовния свят, който съставлява три четвърти от творението). И тъй като по природа тези владения са безкрайни, общуването с Бога там няма нито начало, нито край.
Śrīla Jīva Gosvāmī cituje z Nārada-pañcarātry, kde se píše, že transcendentální svět neboli vaikuṇṭhská atmosféra má transcendentální vlastnosti. Tyto transcendentální kvality, jež jsou zjeveny prostřednictvím oddané služby Pánu, se liší od hmotných kvalit nevědomosti, vášně a dobra. Těchto kvalit nemůže dosáhnout nikdo z neoddaných. V Padma Purāṇě, Uttara-khaṇḍě, je řečeno, že nad jednou čtvrtinou Božího stvoření se nachází svět zbývajících tří čtvrtin. Hranicí mezi hmotným a duchovním světem je řeka Virajā a nad touto Virajou, která je řekou transcendentálního potu z těla Pána, jsou tři čtvrtiny Božího stvoření. Tato část nikdy nezaniká, je věčná, nerozrušená, neomezená a životní podmínky jsou zde na nejdokonalejší úrovni. V Sāṅkhya-kaumudī je řečeno, že čisté dobro neboli transcendence je pravým opakem hmotných kvalit. Všechny živé bytosti se tam věčně a bez ustání sdružují s Pánem a Pán je hlavní a nejdůležitější bytostí. Také v Āgama Purāṇách je transcendentální svět popsán následovně: Pánovi společníci mohou svobodně jít na kterékoliv místo v Jeho stvoření nemajícím hranic, neboť oblast tří čtvrtin Pánova stvoření je neomezená, a společnost Pána zde nemá ani počátek, ani konec.
От всичко казано дотук следва, че поради пълното отсъствие на материалните качества невежество и страст духовният свят никога не се сътворява и никога не се унищожава. В материалния свят всичко се създава и се унищожава, а продължителността на съществуването му е ограничена до промеждутъка от време между сътворението и унищожението. Но в трансценденталните владения няма нито сътворение, нито унищожение и затова животът е вечен и безкраен. С други думи, в трансценденталния свят всичко е вечно, изпълнено с блаженство и знание и неизменно. И тъй като всичко е неизменно, времето не се дели на минало, настояще и бъдеще. В тази шлока ясно се казва, че времето няма власт над духовния свят. Материалният свят се появява в резултат на взаимодействията между елементите на творението. И като следствие от тези взаимодействия целият материален свят се намира под властта на времето, което се проявява под формата на минало, настояще и бъдеще. Но в духовния свят няма взаимодействия, породени от причинно-следствени зависимости, затова там не съществува цикълът на шестте вида материални изменения: раждане, растеж, запазване, преобразуване, упадък и унищожение. Трансценденталният свят е чистото проявление на енергията на Бога, в което липсва илюзията на материалния свят. Цялото съществуване на Вайкун̣т̣ха свидетелства, че в нея всички живи същества са слуги на Бога. Богът стои начело и никой не се стреми да заеме мястото му. Всички признават неговата върховна власт. Ведите утвърждават, че Богът е върховният господар, а живите същества са негови подчинени, защото Той сам удовлетворява нуждите на всички останали.
Můžeme z toho vyvodit závěr, že v duchovním světě, kde neexistují hmotné kvality nevědomosti a vášně, nepřipadá v úvahu stvoření ani zničení. V hmotném světě je vše stvořeno a vše zničeno a život mezi stvořením a zničením je tam dočasný. V transcendentální oblasti neexistuje žádné stvoření a zničení, a život je tam proto neomezeně věčný. V transcendentálním světě je vše nekonečné, plné poznání a blaženosti a nic nepodléhá zániku. Jelikož tam nic nezaniká, není tam žádná minulost, současnost a budoucnost z hlediska času. V tomto verši je jasně řečeno, že v duchovním světě nepůsobí vliv času. Celý hmotný svět je projevem akcí a reakcí hmotných prvků, a proto v něm působí vliv času v podobě minulosti, současnosti a budoucnosti. V transcendentálním světě ovšem žádné takové akce a reakce v podobě příčin a důsledků neexistují, a proto tam nedochází k šesti hmotným změnám: zrození, růstu, trvání, přeměně, rozkladu a zničení. Duchovní svět je čistým projevem Pánovy energie, kde nepůsobí iluze, se kterou se setkáváme zde v hmotném světě. Veškerý život na Vaikunṭhě je důkazem, že každý je tam následovníkem Pána. Pán je tam hlavním vůdcem, se kterým o Jeho vůdčí postavení nikdo nesoupeří, a všichni jsou Jeho stoupenci. Ve Vedách je proto potvrzeno, že Pán je hlavní vůdce a všechny ostatní živé bytosti jsou Mu podřízeny, neboť jedině Pán uspokojuje všechny potřeby všech ostatních živých bytostí.