VERSO 5

Sloka 5

Texto

Verš

śrī-prahlāda uvāca
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ
vanaṁ gato yad dharim āśrayeta

Sinônimos

Synonyma

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja respondeu; tat — isto; sādhu — muito bom, ou a melhor parte da vida; manye — julgo; asuravarya — ó rei dos asuras; dehinām — das pessoas que aceitaram o corpo material; sadā — sempre; samudvigna — cheia de ansiedades; dhiyām — cuja inteligência; asat-grahāt — porque aceitaram como real o corpo ou as relações corpóreas temporárias (pensando: “Eu sou este corpo, e tudo o que se refere a este corpo é meu”); hitvā — abandonando; ātma — pātam – o lugar onde a cultura espiritual ou a autorrealização é interrompida; gṛham — o conceito de vida corpórea, ou vida familiar; andha-kūpam — que não passa de um poço camuflado (onde não há água, mas, mesmo assim, busca-se água); vanam — à floresta; gataḥ — indo; yat — as quais; harim — a Suprema Personalidade de Deus; āśrayeta — podem refugiar-se em.

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; tat — to; sādhu — velmi dobré, to nejlepší v životě; manye — myslím; asura-varya — ó králi asurů; dehinām — těch, kdo přijali hmotné tělo; sadā — vždy; samudvigna — plná úzkosti; dhiyām — jejichž inteligence; asat-grahāt — jelikož pokládají dočasné tělo či vztahy na úrovni těla za skutečné (myslí si: “Já jsem toto tělo a vše, co k němu patří, je moje”); hitvā — zříci se; ātma-pātam — místa, kde je zastaven rozvoj duchovní kultury či seberealizace; gṛham — tělesné pojetí života, život hospodáře; andha-kūpam — jež není ničím jiným než zarostlou studnou (kde není žádná voda, ale člověk ji tam přesto hledá); vanam — do lesa; gataḥ — jít; yat — který; harim — u Nejvyšší Osobnosti Božství; āśrayeta — může přijmout útočiště.

Tradução

Překlad

Prahlāda Mahārāja respondeu: Ó melhor dos asuras, rei dos demônios, conforme aprendi com o meu mestre espiritual, todo aquele que aceita um corpo e uma vida familiar temporários certamente se torna vítima da ansiedade porque cai em um poço escuro, onde não há água, mas apenas sofrimento. Deve-se abandonar essa posição e ir para a floresta [vana]. Mais claramente, deve-se ir para Vṛndāvana, onde prevalece apenas a consciência de Kṛṣṇa, após o que a pessoa deve refugiar-se na Suprema Personalidade de Deus.

Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ó nejlepší z asurů, králi démonů! Od svého duchovního učitele jsem se naučil, že ten, kdo přijal dočasné tělo a dočasný život hospodáře, je soužen úzkostí, protože spadl do temné studny, kde není žádná voda, ale pouze utrpení. Člověk by měl s takovým životem skončit a odejít do lesa (vanu). Přesněji řečeno, měl by jít do Vṛndāvanu, kde existuje pouze vědomí Kṛṣṇy, a tak přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—Hiraṇyakaśipu pensava que Prahlāda, sendo nada mais que um menininho sem verdadeira experiência, poderia responder com algo agradável e de nenhum valor prático. Prahlāda Mahārāja, entretanto, sendo um devoto elevado, adquirira todas as qualidades da educação.

Hiraṇyakaśipu si myslel, že Prahlāda jako pouhý malý chlapec bez jakékoliv zkušenosti může říci něco příjemného, ale rozhodně nic praktického. Prahlāda Mahārāja však byl vznešený oddaný, a projevoval tedy všechny charakteristiky vzdělání.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ

“Aquele que deposita em Kṛṣṇa uma fé devocional inabalável manifesta consistentemente todas as boas qualidades de Kṛṣṇa e dos semideuses. Entretanto, aquele que não tem devoção pela Suprema Personalidade de Deus não apresenta boas qualificações porque, através da invenção mental, ocupa-se na existência material, que é o aspecto externo do Senhor.” (Śrīmad-Bhāgavatam 5.18.12) Os pretensos filósofos e cientistas eruditos, que não ultrapassam a plataforma mental, não conseguem distinguir entre o que realmente é sat, eterno, e o que é asat, temporário. O preceito védico é asato mā jyotir gama: todos devem abandonar a plataforma da existência temporária e se aproximar da plataforma eterna. A alma é eterna, e os tópicos concernentes à alma eterna são conhecimento verdadeiro. Em outra passagem, afirma-se que apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām: aqueles que estão apegados ao conceito de vida corpórea e que, portanto, como gṛhasthas, ou chefes de família, levam a vida na plataforma do gozo dos sentidos materiais, não conseguem fixar-se no bem-estar da alma eterna. Prahlāda Mahārāja confirmou isso dizendo que, se alguém quer obter sucesso na vida, deve imediatamente entender através das fontes corretas qual é o seu verdadeiro interesse e como deve moldar sua vida à consciência espiritual. Todos devem compreender que são partes integrantes de Kṛṣṇa e, assim, refugiar-se por completo nos Seus pés de lótus, onde se garante o sucesso espiritual. Todos no mundo material estão no conceito corpóreo e, vida após vida, empreendem uma árdua luta pela existência. Prahlāda Mahārāja, portanto, recomenda que, para interromper esta condição material de repetidos nascimentos e mortes, a pessoa deve ir para a floresta (vana).

“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů. Ten, kdo však postrádá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá žádné dobré vlastnosti, protože je prostřednictvím mentální spekulace pohroužen v hmotné existenci, jež je vnějším aspektem Pána.” (Bhāg. 5.18.12) Takzvaní vzdělaní filozofové a vědci, kteří jsou zjevně na mentální úrovni, nedokáží rozlišit mezi tím, co je skutečně sat, věčné, a co je asat, dočasné. Védy přikazují: asato mā jyotir gama — každý by se měl zříci úrovně dočasné existence a dospět na úroveň věčnosti. Duše je věčná a náměty týkající se věčné duše představují skutečné poznání. Na jiném místě je řečeno: apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām — ti, kdo jsou poutáni k tělesnému pojetí života, a tak lpí na životě gṛhasthy (hospodáře) na úrovni hmotného smyslového požitku, nemohou vidět, co je dobré pro věčnou duši. Prahlāda Mahārāja to potvrzuje, když říká, že chce-li někdo dosáhnout v životě úspěchu, měl by neprodleně ze správných zdrojů zjistit, co je v jeho vlastním zájmu a jak má uzpůsobit svůj život na základě duchovního vědomí. Měl by poznat, že je nedílnou částí Kṛṣṇy, a pak se zcela odevzdat u Jeho lotosových nohou, což mu zaručí duchovní úspěch. Všichni v hmotném světě se považují za tělo a jeden život za druhým vedou těžký boj o přežití. Prahlāda Mahārāja tedy doporučil, že člověk má odejít do lesa (vanu), aby ukončil toto hmotné podmínění, ve kterém se musí opakovaně rodit a umírat.

No sistema varṇāśrama, a pessoa primeiramente se torna um brahmacārī; depois, gṛhastha, vānaprastha e, enfim, sannyāsī. Ir para a floresta significa aceitar a vida de vānaprastha, que é a fase entre a vida de gṛhastha e sannyāsa. Como confirma o Viṣṇu Purāṇa (3.8.9), varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate: quem aceita a instituição de varṇa e āśrama pode facilmente se elevar à plataforma em que se adora Viṣṇu, a Suprema Personalidade de Deus. Caso contrário, se ele permanecer no conceito corpóreo, apodrecerá dentro deste mundo material, e sua vida será um fracasso. A sociedade deve ser dividida em brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas e śūdras, e, para o avanço espiritual, a pessoa deve gradualmente se desenvolver como brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha e sannyāsī. Prahlāda Mahārāja recomendou a seu pai que aceitasse a vida de vānaprastha porque, como gṛhastha, ele estava se tornando cada vez mais demoníaco, devido ao apego corpóreo. Prahlāda recomendou a seu pai que aceitar a vida de vānaprastha seria melhor do que continuar afundando no gṛham andha-kūpam, o poço camuflado, a vida de gṛhastha. Portanto, no nosso movimento da consciência de Kṛṣṇa, convidamos todas as pessoas idosas do mundo a irem para Vṛndāvana, onde poderão permanecer retirados, avançando em consciência espiritual, consciência de Kṛṣṇa.

V systému varṇāśramy se muž nejprve stává brahmacārīnem, potom gṛhasthou, vānaprasthou a nakonec sannyāsīnem. Odejít do lesa znamená přijmout život vānaprasthy, což je stav mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) dokládá: varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate — přijetím instituce vareṇ a āśramů může člověk snadno dospět na úroveň uctívání Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bude-li se naopak držet tělesného pojetí, nevyhnutelně zůstane hnít v tomto hmotném světě a nepřivede tak svůj život k úspěchu. Společnost se musí dělit na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů a za účelem duchovního pokroku se člověk musí postupně stávat brahmacārīnem, gṛhasthou, vānaprasthou a sannyāsīnem. Prahlāda Mahārāja svému otci doporučoval, aby přijal život vānaprasthy, neboť jako gṛhastha pod vlivem pout k tělu projevoval stále více démonských sklonů. Radil mu, že přijmout život vānaprasthy bude lepší, než se víc a víc propadat do temné studny jako gṛhastha (gṛham andha-kūpam). V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto zveme všechny staré lidi z celého světa do Vṛndāvanu, kde mohou žít v ústraní a rozvíjet duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy.