Śrīmad-bhāgavatam 7.5.5
Verš
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ
vanaṁ gato yad dharim āśrayeta
Synonyma
śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; tat — to; sādhu — velmi dobré, to nejlepší v životě; manye — myslím; asura-varya — ó králi asurů; dehinām — těch, kdo přijali hmotné tělo; sadā — vždy; samudvigna — plná úzkosti; dhiyām — jejichž inteligence; asat-grahāt — jelikož pokládají dočasné tělo či vztahy na úrovni těla za skutečné (myslí si: “Já jsem toto tělo a vše, co k němu patří, je moje”); hitvā — zříci se; ātma-pātam — místa, kde je zastaven rozvoj duchovní kultury či seberealizace; gṛham — tělesné pojetí života, život hospodáře; andha-kūpam — jež není ničím jiným než zarostlou studnou (kde není žádná voda, ale člověk ji tam přesto hledá); vanam — do lesa; gataḥ — jít; yat — který; harim — u Nejvyšší Osobnosti Božství; āśrayeta — může přijmout útočiště.
Překlad
Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ó nejlepší z asurů, králi démonů! Od svého duchovního učitele jsem se naučil, že ten, kdo přijal dočasné tělo a dočasný život hospodáře, je soužen úzkostí, protože spadl do temné studny, kde není žádná voda, ale pouze utrpení. Člověk by měl s takovým životem skončit a odejít do lesa (vanu). Přesněji řečeno, měl by jít do Vṛndāvanu, kde existuje pouze vědomí Kṛṣṇy, a tak přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.
Význam
Hiraṇyakaśipu si myslel, že Prahlāda jako pouhý malý chlapec bez jakékoliv zkušenosti může říci něco příjemného, ale rozhodně nic praktického. Prahlāda Mahārāja však byl vznešený oddaný, a projevoval tedy všechny charakteristiky vzdělání.
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ
“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů. Ten, kdo však postrádá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá žádné dobré vlastnosti, protože je prostřednictvím mentální spekulace pohroužen v hmotné existenci, jež je vnějším aspektem Pána.” (Bhāg. 5.18.12) Takzvaní vzdělaní filozofové a vědci, kteří jsou zjevně na mentální úrovni, nedokáží rozlišit mezi tím, co je skutečně sat, věčné, a co je asat, dočasné. Védy přikazují: asato mā jyotir gama — každý by se měl zříci úrovně dočasné existence a dospět na úroveň věčnosti. Duše je věčná a náměty týkající se věčné duše představují skutečné poznání. Na jiném místě je řečeno: apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām — ti, kdo jsou poutáni k tělesnému pojetí života, a tak lpí na životě gṛhasthy (hospodáře) na úrovni hmotného smyslového požitku, nemohou vidět, co je dobré pro věčnou duši. Prahlāda Mahārāja to potvrzuje, když říká, že chce-li někdo dosáhnout v životě úspěchu, měl by neprodleně ze správných zdrojů zjistit, co je v jeho vlastním zájmu a jak má uzpůsobit svůj život na základě duchovního vědomí. Měl by poznat, že je nedílnou částí Kṛṣṇy, a pak se zcela odevzdat u Jeho lotosových nohou, což mu zaručí duchovní úspěch. Všichni v hmotném světě se považují za tělo a jeden život za druhým vedou těžký boj o přežití. Prahlāda Mahārāja tedy doporučil, že člověk má odejít do lesa (vanu), aby ukončil toto hmotné podmínění, ve kterém se musí opakovaně rodit a umírat.
V systému varṇāśramy se muž nejprve stává brahmacārīnem, potom gṛhasthou, vānaprasthou a nakonec sannyāsīnem. Odejít do lesa znamená přijmout život vānaprasthy, což je stav mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) dokládá: varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate — přijetím instituce vareṇ a āśramů může člověk snadno dospět na úroveň uctívání Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bude-li se naopak držet tělesného pojetí, nevyhnutelně zůstane hnít v tomto hmotném světě a nepřivede tak svůj život k úspěchu. Společnost se musí dělit na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů a za účelem duchovního pokroku se člověk musí postupně stávat brahmacārīnem, gṛhasthou, vānaprasthou a sannyāsīnem. Prahlāda Mahārāja svému otci doporučoval, aby přijal život vānaprasthy, neboť jako gṛhastha pod vlivem pout k tělu projevoval stále více démonských sklonů. Radil mu, že přijmout život vānaprasthy bude lepší, než se víc a víc propadat do temné studny jako gṛhastha (gṛham andha-kūpam). V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto zveme všechny staré lidi z celého světa do Vṛndāvanu, kde mohou žít v ústraní a rozvíjet duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy.