CAPÍTULO OITO
KAPITOLA OSMÁ
Descrição do Caráter de Bharata Mahārāja
Popis charakteru Bharaty Mahārāje
Embora fosse altamente elevado, Bharata Mahārāja caiu devido a seu apego a um filhote de veado. Certo dia, após tomar seu costumeiro banho no rio Gaṇḍakī e enquanto cantava seu mantra, ele viu uma veada grávida se aproximar do rio para beber água. Subitamente, ouviu-se o rugido atroador de um leão, e a veada ficou tão apavorada que de imediato deu à luz seu filhote. Em seguida, ela cruzou o rio, mas morreu logo em seguida. Mahārāja Bharata sentiu compaixão do filhote órfão de mãe, resgatou-o da água, levou-o para seu āśrama e cuidou dele com muita afeição. Pouco a pouco, ele se apegou a esse veadinho e sempre pensava carinhosamente nele. Conforme ele crescia, tornava-se o companheiro inseparável de Mahārāja Bharata, que sempre cuidava dele. Gradualmente, ele se absorveu tanto em pensar nesse veado que sua mente ficou agitada. À proporção que ele ficava cada vez mais apegado ao veado, seu serviço devocional arrefecia. Embora ele tivesse conseguido abandonar seu reino opulento, apegou-se ao veado. Assim, ele caiu de sua prática de yoga místico. Certa vez, quando o veado desaparecera, Mahārāja Bharata desesperou-se tão imensamente que se colocou a procurá-lo. Enquanto o buscava e se lamentava por não conseguir encontrar o animal, Mahārāja Bharata caiu e morreu. Como sua mente estava inteiramente absorta em pensar no veado, ele naturalmente renasceu do ventre de uma veada. No entanto, como desenvolvera considerável avanço espiritual, ele não se esqueceu de suas atividades passadas, muito embora estivesse no corpo de um veado. Ele podia entender como caíra de sua posição elevada e, lembrando-se disso, deixou sua mãe veada e novamente foi a Pulaha-āśrama. Por fim, chegou o período de ele, sob essa forma de veado, encerrar suas atividades fruitivas e, ao morrer, libertou-se do corpo de veado.
Bharata Mahārāja byl ve velice vznešeném postavení, ale přesto poklesl kvůli připoutanosti k mladému jelínkovi. Když se jednoho dne jako obvykle vykoupal v řece Gaṇḍakī a recitoval svoji mantru, viděl, že se k řece přišla napít březí laň. V tu chvíli se ozval hromový řev lva a laň se tak polekala, že namístě porodila kolouška. Poté dosáhla druhého břehu řeky, ale vzápětí nato zemřela. Mahārāja Bharata se nad osiřelým kolouškem slitoval, zachránil ho z vody, vzal ho do svého āśramu a láskyplně o něho pečoval. Postupně k němu přilnul a neustále na něho s láskou myslel. Jak jelínek rostl, stal se stálým společníkem Mahārāje Bharaty. Ten se o něho soustavně staral a postupně se natolik pohroužil do myšlenek na něho, že jeho mysl ztratila klid. Jak k němu čím dál více lnul, jeho oddaná služba slábla. I když se dokázal vzdát bohatého království, ulpěl na jelínkovi. Tak poklesl z úrovně praktikování mystické yogy. Jednoho dne se jelínek ztratil a Mahārāje Bharatu to tak znepokojilo, že se ho vydal hledat. Během hledání naříkal nad jeho ztrátou a přitom nešťastně spadl a zemřel. Jelikož byla jeho mysl pohroužená v myšlenkách na jelínka, přirozeně se v dalším životě narodil z lůna laně. Byl však duchovně značně pokročilý, a proto ani v těle jelena nezapomněl na své minulé činnosti. Chápal, jak poklesl ze svého vznešeného postavení, a s tímto vědomím opustil svou matku laň a vrátil se znovu do Pulaha-āśramu. V podobě jelena ukončil své plodonosné činnosti, a když zemřel, byl osvobozen ze zvířecího těla.
- VERSO 1:
- Śrī Śukadeva Gosvāmī prosseguiu: Meu querido rei, certo dia, após terminar seus deveres matinais – evacuar, urinar e banhar-se, Mahārāja Bharata se sentou na margem do rio Gaṇḍakī por alguns minutos e se colocou a cantar o seu mantra, que começa com o oṁkāra.
- Sloka 1:
- Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, jednoho dne, když Mahārāja Bharata ukončil své ranní povinnosti — vyprázdnil se, vymočil a vykoupal — usedl na několik minut na břeh řeky Gaṇḍakī a začal pronášet svou mantru, počínaje oṁkārou.
- VERSO 3:
- Enquanto a veada bebia com muita satisfação, um leão, que estava ali bem perto, rugiu muito alto. Esse rugido, que amedrontou todas as entidades vivas, foi ouvido pela veada.
- Sloka 3:
- Když laň spokojeně pila, v blízkosti hlasitě zařval lev, a nahnal tak hrůzu všem živým bytostem. Také laň to slyšela.
- VERSO 4:
- Por natureza, a veada sempre temia ser morta por outros, e sempre olhava à sua volta suspeitando dos entornos. Ao ouvir o aterrador rugido do leão, ela ficou muito agitada. Com os olhos perturbados, que corriam de uma direção a outra, a veada, embora não tivesse matado toda a sua sede, subitamente disparou saltitante para o outro lado do rio.
- Sloka 4:
- Laň měla od přírody neustálý strach, že ji někdo zabije, a nedůvěřivě se rozhlížela kolem. Když slyšela hromový řev lva, velice ji to znepokojilo. Její neklidné oči těkaly z místa na místo, a přestože ještě plně neuhasila svou žízeň, náhle skočila přes řeku.
- VERSO 6:
- Estando separada de seu grupo e aflita pelo aborto, a veada negra, tendo cruzado o rio, estava muitíssimo angustiada. Com efeito, ela caiu em uma caverna e teve uma morte instantânea.
- Sloka 6:
- Černá laň, která dosáhla druhého břehu řeky, trpěla následkem odloučení od svého stáda a potratu kolouška. Padla na zem v jeskyni a namístě zemřela.
- VERSO 7:
- O grande rei Bharata, enquanto estava sentado na margem do rio, viu o veadinho, separado de sua mãe, sendo arrastado pelo rio. Notando isso, ele sentiu muita compaixão. Como um amigo sincero, ele retirou da correnteza o veadinho e, sabendo que ele estava sem mãe, levou-o para seu āśrama.
- Sloka 7:
- Velký král Bharata seděl na břehu a viděl malého kolouška, který přišel o matku, jak ho unáší řeka. Tento pohled ho naplnil soucitem. Jako upřímný přítel vytáhl novorozeného kolouška z vln, a jelikož věděl, že je to sirotek, přinesl ho do svého āśramu.
- VERSO 8:
- Aos poucos, Mahārāja Bharata se tornou muito afetuoso com o veadinho. Começou a criá-lo e mantê-lo, dando-lhe grama. Ele estava sempre atento para protegê-lo contra os ataques de tigres e outros animais. Quando sentia coceira, Mahārāja Bharata acarinhava-o e, dessa maneira, sempre tentava manter o veadinho confortável. Às vezes, beijava-o com amor. Estando apegado a criar o veado, Mahārāja Bharata esqueceu-se das regras e regulações para o avanço na vida espiritual e, pouco a pouco, esquecia-se de adorar a Suprema Personalidade de Deus. Depois de alguns dias, esqueceu-se de tudo o que dizia respeito a seu avanço espiritual.
- Sloka 8:
- Mahārāja Bharata si postupem času kolouška velice zamiloval. Vychovával ho, krmil ho trávou a vždy starostlivě zajišťoval jeho ochranu před útoky tygrů a jiných zvířat. Hladil ho, když ho něco svědilo, a tímto způsobem se neustále snažil pečovat o jeho pohodlí. Občas ho také z lásky políbil. Takto připoutaný k vychovávání jelínka zapomněl na pravidla a usměrnění určená pro rozvoj duchovního života a postupně zapomínal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Během několika dní zapomněl na vše, co se týkalo jeho duchovního pokroku.
- VERSO 9:
- O grande rei Mahārāja Bharata começou a pensar: Ai de mim! Devido à força do tempo, que é um agente da Suprema Personalidade de Deus, esse veadinho desprotegido está agora sem parentes e amigos e refugiou-se em mim. Ele não conhece ninguém além de mim, e eu me tornei seu pai, mãe, irmão e parentes. Esse veadinho está pensando dessa maneira e tem fé plena em mim. Ele não conhece ninguém além de mim; portanto, não devo ser invejoso e pensar que, por causa desse veadinho, meu próprio bem-estar perecerá. É óbvio que devo criá-lo, protegê-lo, satisfazê-lo e acariciá-lo. Uma vez que ele se refugiou em mim, como posso me descuidar dele? Embora o veado esteja perturbando minha vida espiritual, compreendo que uma pessoa desamparada que aceitou refúgio não pode ser desprezada. Essa negligência seria um grande erro.
- Sloka 9:
- Velký král Mahārāja Bharata začal uvažovat: Běda, tento bezmocný koloušek nyní vlivem času, prostředníka Nejvyšší Osobnosti Božství, ztratil své příbuzné a přátele a přijal útočiště u mne. Nezná nikoho než mě — stal jsem se jeho otcem, matkou, bratrem a příbuznými. Právě takto uvažuje a má ve mne plnou důvěru. Zná jen mě — proto nesmím být sobecký a myslet si, že kvůli jelínkovi bude zničeno mé osobní blaho. Měl bych ho vychovat, chránit, uspokojovat a hladit. Jak ho mohu zanedbat, když se ke mně uchýlil? I když narušuje můj duchovní život, jsem si vědom toho, že bezmocnou osobu, která vyhledá útočiště, nelze přehlížet. To by byla velká chyba.
- VERSO 10:
- Mesmo quem está na ordem renunciada, sendo avançado, decerto sentirá compaixão pelas entidades vivas sofredoras. É claro que, para proteger alguém que se rendeu, é preciso deixar de lado os próprios interesses, mesmo se forem muito importantes.
- Sloka 10:
- I ten, kdo je ve stavu odříkání, cítí nepochybně účast s trpícími živými bytostmi, je-li pokročilý. Člověk by měl jistě zanedbat své osobní zájmy — i když mohou být velice důležité — aby chránil toho, kdo se odevzdal.
- VERSO 11:
- Devido ao apego pelo veadinho, Mahārāja Bharata deitava-se com ele, passeava com ele, banhava-se com ele e até mesmo comia com ele. Assim, seu coração ficou atado à afeição pelo veadinho.
- Sloka 11:
- Mahārāja Bharata byl k jelínkovi připoutaný. Uléhal s ním, chodil s ním na procházky, koupal se s ním, a dokonce s ním i jedl. Jeho srdce tak bylo k jelínkovi poutáno láskou.
- VERSO 12:
- Quando desejava entrar na floresta para colher grama kuśa, flores, lenha, folhas, frutas, raízes e pegar água, Mahārāja Bharata temia que os cães, chacais, tigres e outros animais ferozes pudessem matar o veadinho. Portanto, ao entrar na floresta, ele sempre levava consigo o animal.
- Sloka 12:
- Když chtěl jít Mahārāja Bharata do lesa pro trávu kuśa, květy, dřevo, listy, plody, kořeny a vodu, bál se, aby psi, šakali, tygři či jiná dravá zvířata jelínka nezabili, a proto ho vždy bral s sebou.
- VERSO 13:
- Quando entrava na floresta, o animal, devido ao seu comportamento travesso, parecia muito atraente a Mahārāja Bharata. Por afeição, Mahārāja Bharata até mesmo colocava o veadinho sobre seus ombros e o carregava. Seu coração estava tão repleto de um amor tão intenso pelo veadinho que às vezes ele o mantinha no colo ou, quando dormia, punha-o sobre o seu peito. Dessa maneira, ele sentia imenso prazer em acariciar o animal.
- Sloka 13:
- Když vešli do lesa, zvíře se svým dětinským chováním zdálo Mahārājovi Bharatovi velice přitažlivé. Z lásky dokonce nosil jelínka na ramenou. Jeho srdce bylo naplněné takovou láskou, že si jelínka někdy bral na klín nebo ho nechával ho spát na své hrudi. Mazlit se s ním mu působilo velké potěšení.
- VERSO 14:
- Quando Mahārāja Bharata estava realmente adorando o Senhor ou ocupava-se em alguma cerimônia ritualística, embora suas atividades estivessem inacabadas, ainda assim, ele algumas vezes se levantava e ia ver onde o veadinho estava. Dessa maneira, ele saía à procura dele, e, ao ver que o veadinho estava em uma situação confortável, sua mente e seu coração ficavam muito satisfeitos, e ele concedia suas bênçãos ao veadinho dizendo: “Meu querido veadinho, que sejas feliz sob todos os aspectos.”
- Sloka 14:
- Když Mahārāja Bharata uctíval Pána nebo vykonával nějaký obřad, čas od času vstal, aniž dokončil své činnosti, a šel se podívat, kde jelínek je. Hledal ho, a když viděl, že mu nic neschází, byla jeho mysl a srdce spokojené a požehnal mu slovy: “Můj milý koloušku, kéž jsi po všech stránkách šťastný.”
- VERSO 15:
- Se Bharata Mahārāja por acaso não conseguisse ver o veadinho, sua mente ficava muito agitada. Ele se tornava como um homem avaro que havia ganhado riquezas, as perdido e, então, se tornado muito infeliz. Quando o veadinho desaparecia, ele, devido à saudade, ficava ansioso e se colocava a lamentar. Assim iludido, falava da seguinte maneira.
- Sloka 15:
- Když Bharata Mahārāja někdy jelínka neviděl, jeho mysl to velmi rozrušilo. Začal se chovat jako lakomec, který je navýsost nešťastný ze ztráty svého nabytého bohatství. Když jelínek zmizel, krále to naplnilo úzkostí a v důsledku odloučení naříkal. Takto propadl iluzi a hovořil následovně.
- VERSO 16:
- Bharata Mahārāja pensava: Ai de mim, agora o veadinho está desamparado. Agora me encontro muito desafortunado, e minha mente é como um caçador astuto, pois ela sempre está repleta de propensões fraudulentas e cruéis. Assim como um homem de boa índole e com interesse natural pelo bom comportamento esquece o mau comportamento de um amigo astuto e deposita sua fé nele, o veadinho depositou sua fé em mim. Embora eu tenha demonstrado ser infiel, será que esse veadinho regressará e depositará sua fé em mim?
- Sloka 16:
- Bharata Mahārāja uvažoval: Běda, jelínek je nyní bezmocný! Jsem teď velice nešťastný a má mysl je jako vychytralý lovec, neboť je neustále plná krutosti a sklonů podvádět. Tento jelínek ve mě vložil svou důvěru stejně, jako dobrý člověk, který přirozeně tíhne k náležitému chování, zapomene na darebáctví vychytralého přítele a začne mu důvěřovat. Vrátí se ke mně ještě ten jelínek a bude mi věřit, i když jsem dokázal, že si žádnou důvěru nezasloužím?
- VERSO 17:
- Ai de mim, conseguirei rever esse animal protegido pelo Senhor e livre do medo de tigres e outros animais? Será que o verei novamente passeando pelo jardim e comendo a grama macia?
- Sloka 17:
- Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?
- VERSO 19:
- Ai de mim! Quando o Sol aparece, todas as coisas auspiciosas começam, mas, infelizmente, elas não começaram para mim. O deus do Sol é os Vedas personificados, mas sou desprovido de todos os princípios védicos. Agora, esse deus do Sol está no ocaso, e o pobre animal que confiou em mim desde que sua mãe morreu ainda não regressou.
- Sloka 19:
- Běda, když slunce vychází, začíná vše příznivé — ne však, bohužel, pro mě. Bůh Slunce je zosobněním Ved, ale já jsem se vzdálil všem védským zásadám. Bůh Slunce nyní zapadá, a to nebohé zvíře, které mi věřilo od doby, co mu zemřela matka, se stále nevrací.
- VERSO 20:
- Este veadinho é exatamente como um príncipe. Quando ele regressará? Quando ele novamente exibirá suas atividades pessoais, que são tão agradáveis? Quando ele de novo apaziguará um coração ferido como o meu? Decerto não tenho méritos piedosos, ou o veadinho já teria voltado.
- Sloka 20:
- Ten jelínek je celý princ. Kdy se vrátí? Kdy zase projeví své činnosti, které jsou tak příjemné? Kdy ukonejší mé raněné srdce? Jistě jsem nikdy nevykonal nic zbožného, neboť jinak by se již musel vrátit.
- VERSO 21:
- Ai de mim! O veadinho, enquanto se divertia comigo e via que eu, de olhos fechados, simulava meditação, circundava-me devido à ira surgida do amor, e temerosamente me tocava com as pontas de seus suaves chifres, que me pareciam gotas d’água.
- Sloka 21:
- Běda, když si se mnou ten malý jelínek hrál a viděl, jak se zavřenýma očima předstírám meditaci, obcházel mě s hněvem vyvolaným láskou a bázlivě se mě dotýkal špičkami svých jemných rohů, které jsem cítil jako kapky vody.
- VERSO 22:
- Quando eu colocava todos os artigos sacrificatórios sobre a grama kuśa, o veadinho, brincando, tocava a grama com seus dentes e assim a poluía. Quando eu castigava o veadinho o empurrando, ele imediatamente ficava com medo e sentava-se imóvel, exatamente como o filho de uma pessoa santa. Assim, ele parava sua brincadeira.
- Sloka 22:
- Když jsem položil všechny obětní předměty na trávu kuśa, hrající si jelínek se dotkl trávy svými zuby, a tím ji znečistil. Jakmile jsem ho pokáral a odstrčil, dostal ihned strach, usedl a znehybněl, přesně jako syn světce. Tak přestal se svou hrou.
- VERSO 23:
- Após desvairar dessa maneira, Mahārāja Bharata levantou-se e foi para fora. Vendo as pegadas do veado sobre o solo, ele, por amor, louvou as pegadas assim dizendo: Ó desafortunado Bharata, tuas austeridades e penitências são muito insignificantes quando comparadas à penitência e às austeridades a que este planeta Terra se submeteu. Devido às rigorosas penitências da Terra, as pegadas deste veadinho, que são pequenas, belas, auspiciosíssimas e macias, estão impressas na superfície deste afortunado planeta. Esta série de pegadas mostra a uma pessoa como eu, que estou pesaroso devido à perda do veadinho, como o animal atravessou a floresta e como poderei recuperar minha riqueza perdida. Com essas pegadas, esta terra se tornou um lugar apropriado para acolher os brāhmaṇas que, desejando executar sacrifícios para os semideuses, buscam os planetas celestiais ou a liberação.
- Sloka 23:
- Poté, co Mahārāja Bharata takto hovořil jako šílenec, vstal a vyšel ven. Když na zemi viděl jelínkovy stopy, z lásky je začal velebit slovy: Ó nešťastný Bharato, tvá askeze je zanedbatelná ve srovnání s tou, kterou podstoupila planeta Země! Povrch této šťastlivé planety zdobí díky její tvrdé askezi jelínkovy stopy, jež jsou tak malé, krásné, příznivé a jemné! Jejich řada ukazuje osobě, jako jsem já, zarmoucené následkem ztráty jelínka, jak procházel lesem a jak mohu znovu získat své ztracené bohatství. Díky jeho stopám se tato země stala vhodným místem, kde mohou brāhmaṇové toužící po nebeských planetách či osvobození vykonávat oběti polobohům.
- VERSO 24:
- Mahārāja Bharata continuou a falar como um louco. Vendo acima de sua cabeça as manchas escuras que, na lua nascente, assemelhavam-se a um veado, ele disse: Será que esta lua, que é tão bondosa com um homem infeliz, também poderá ser bondosa com meu veadinho, sabendo que ele se desgarrou do lar e ficou sem mãe? Essa Lua abrigou o veado bem perto de si, com o único intento de protegê-lo dos aterrorizantes ataques de um leão.
- Sloka 24:
- Mahārāja Bharata i nadále mluvil jako šílený. Když nad hlavou zpozoroval temné skvrny na vycházejícím měsíci, které připomínaly jelínka, pravil: Je možné, že měsíc, který je tak laskavý k nešťastným lidem, je také laskavý k mému jelínkovi, o němž ví, že opustil domov, zatoulal se a osiřel? Poskytuje mu útočiště blízko sebe, aby ho ochránil před hrozivými útoky lva.
- VERSO 25:
- Após perceber o luar, Mahārāja Bharata prosseguiu falando como alguém fora de si. Ele disse: O filho da veada me era tão submisso e querido que, devido a estarmos distantes, estou sentindo saudades de meu próprio filho. Em virtude da febre incandescente dessa separação, estou sofrendo como se tivesse sido queimado por um incêndio florestal. Meu coração, que é como o lírio dos prados, agora está ardendo. Vendo-me tão aflito, não tenho dúvidas de que a Lua está derramando seu néctar brilhante sobre mim, assim como um amigo despeja água em outro amigo que tem febre alta. Dessa maneira, a Lua está me trazendo felicidade.
- Sloka 25:
- Poté, co se Mahārāja Bharata zahleděl do měsíčního svitu, mluvil i nadále jako šílený: Potomek jelena se mi tolik poddával a byl mi tak drahý, že odloučení od něho cítím jako odloučení od vlastního syna. Horečka této odluky pálí tak, že trpím, jako kdyby mě zachvátil lesní požár. Mé srdce, které je jako červený lotos, nyní plane. Měsíc vidí mé soužení, a proto mě jistě polévá svým zářícím nektarem, stejně jako přítel smáčí vodou přítele, jenž má vysokou horečku. Tak mi měsíc přináší štěstí.
- VERSO 26:
- Śukadeva Gosvāmī prosseguiu: Meu querido rei, dessa maneira, Bharata Mahārāja estava dominado por um desejo incontrolável, manifesto sob a forma do veadinho. Devido aos resultados fruitivos de seus feitos passados, ele caiu de suas práticas de yoga místico, suas austeridades e adoração à Suprema Personalidade de Deus. Se não fosse devido a suas atividades fruitivas passadas, como ele poderia ter-se deixado atrair pelo veado após abandonar a companhia de seus próprios filhos e família, considerando-os obstáculos no caminho da vida espiritual? Como ele poderia demonstrar tão incontida afeição por um veadinho? Definitivamente, isso se devia ao seu karma passado. O rei estava tão entorpecido em afagar e manter o veadinho que ele caiu de suas atividades espirituais. No decorrer do tempo, a morte inevitável, que é comparada a uma serpente vene nosa que entra em um buraco feito pelos ratos, apareceu diante dele.
- Sloka 26:
- Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, takto byl Bharata Mahārāja přemožen neovladatelnou touhou, která se projevila v podobě jelínka. Kvůli plodům svých minulých činů poklesl z úrovně praktikování mystické yogy, askeze a uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jinak než kvůli svému dřívějšímu plodonosnému jednání by mohl ulpět na jelínkovi poté, co opustil společnost vlastního syna a rodiny, jež považoval za překážky na cestě duchovního života? Jak mohl projevovat tolik nekontrolovatelné lásky k jelínkovi? To bylo nepochybně způsobeno jeho minulou karmou. Král byl tak pohroužený do péče o jelínka, že poklesl z úrovně vykonávání svých duchovních činností. Po čase se před ním zjevila nepřekonatelná smrt, jež je přirovnávána k jedovatému hadu plazícímu se do díry, kterou si vyhrabala myš.
- VERSO 27:
- No momento da morte, o rei viu que, exatamente como seu próprio filho, o veadinho estava sentado ao seu lado, e lamentava a sua morte. Na verdade, a mente do rei estava absorta no corpo do veadinho e, consequentemente – como aqueles que são desprovidos de consciência de Kṛṣṇa –, ele deixou o mundo, o veado e seu corpo material e ganhou um corpo de veado. Contudo, houve uma vantagem. Embora tivesse perdido seu corpo humano e recebido um corpo de veado, ele não se esqueceu dos incidentes de sua vida passada.
- Sloka 27:
- Když král umíral, viděl, že jelínek sedí vedle něho jako jeho vlastní syn a naříká nad jeho smrtí. Králova mysl byla upřená na jelínkovo tělo, a proto opustil tento svět, jelínka a své hmotné tělo (tak jako ti, kdo nemají vědomí Kṛṣṇy) a získal tělo jelena. Mělo to však jednu výhodu—i když ztratil lidské tělo a získal jelení, nezapomněl na události ze svého minulého života.
- VERSO 28:
- Embora em um corpo de veado, Bharata Mahārāja, devido ao seu estrito serviço devocional em sua vida passada, podia entender a causa de seu nascimento naquele corpo. Considerando sua vida passada e sua vida atual, ele constantemente arrependia-se de suas atividades, falando da seguinte maneira.
- Sloka 28:
- I když byl Bharata Mahārāja v těle jelena, díky své důsledné oddané službě vykonávané v minulém životě nyní chápal, proč se v takovém těle narodil. Když uvážil svůj minulý a současný život, nepřetržitě se kál za své činnosti a hovořil následujícími slovy.
- VERSO 29:
- No corpo de um veado, Bharata Mahārāja começou a lamentar-se: Que infortúnio! Caí do caminho dos autorrealizados. Para avançar na vida espiritual, abandonei meus verdadeiros filhos, esposa e lar e fui à floresta, onde me refugiei em um lugar sagrado solitário. Tornei-me autocontrolado e autorrealizado e ocupei-me constantemente em serviço devocional, ouvindo, pensando e cantando acerca da Suprema Personalidade de Deus, Vāsudeva, lembrando-me dEle e adorando-O. Fui exitoso em meu intento, e prova isso o fato de que minha mente estava sempre absorta em serviço devocional. Contudo, devido à minha tolice pessoal, ela voltou a ficar apegada – e, desta vez, a um veado. Agora obtive um corpo de veado e me desviei muito fortemente de minhas práticas devocionais.
- Sloka 29:
- Bharata Mahārāja začal v těle jelena naříkat: Jaké neštěstí! Poklesl jsem z cesty seberealizovaných duší. Vzdal jsem se svých skutečných synů, manželky a domova, abych pokročil v duchovním životě, a uchýlil jsem se na osamělé svaté místo v lese. Dosáhl jsem sebeovládání a seberealizace a neustále se věnoval oddané službě Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, formou naslouchání, myšlení, opěvování, uctívání a vzpomínání. Ve svém pokusu jsem uspěl natolik, že má mysl byla neustále pohroužená v oddané službě. Kvůli mé pošetilosti však znovu ulpěla — tentokrát na jelínkovi. Nyní jsem získal tělo jelena a hluboko poklesl z úrovně svých duchovních činností.
- VERSO 30:
- Embora tivesse recebido um corpo de veado, Bharata Mahārāja, através do arrependimento constante, desapegou-se por completo de todas as coisas materiais. Ele não revelava essas coisas a ninguém, mas deixou sua mãe veada em um lugar conhecido como Montanha Kālañjara, onde ele havia nascido. Novamente ele foi para a floresta de Śālagrāma e para o āśrama de Pulastya e Pulaha.
- Sloka 30:
- I když Bharata Mahārāja obdržel tělo jelena, neustálým pokáním se zcela odpoutal od všeho hmotného. Nikomu to nevyjevil, ale jednoho dne opustil svou matku laň na hoře zvané Kālañjara, kde se narodil, a vydal se znovu do lesa Śālagrāma, přímo do āśramu Pulastyi a Pulahy.
- VERSO 31:
- Permanecendo naquele āśrama, o grande rei Bharata Mahārāja agora tinha muito cuidado para não cair vítima de más companhias. Sem revelar seu passado a ninguém, ele permanecia naquele āśrama e comia apenas folhas secas. Ele não estava exatamente sozinho, pois tinha a companhia da Superalma. Dessa maneira, enquanto em um corpo de veado, ele esperou pela morte. Banhando-se naquele lugar sagrado, ele, por fim, abandonou aquele corpo.
- Sloka 31:
- Velký král Bharata Mahārāja žil v tomto āśramu a dával si nyní velký pozor, aby se nestal obětí špatné společnosti. Zdržoval se v āśramu a živil se pouze suchými listy, aniž by komukoliv vyjevil svou minulost. Nebyl tak docela sám, neboť měl společnost Nadduše. Takto čekal na smrt v těle jelena. Koupal se na onom svatém místě a nakonec opustil tělo.