Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv pátý: Podnět k tvoření » KAPITOLA OSMÁ

Sloka 17

VERSO 17

Verš

Texto

api kṣemeṇāsminn āśramopavane śaṣpāṇi carantaṁ deva-guptaṁ drakṣyāmi.
api kṣemeṇāsminn āśramopavane śaṣpāṇi carantaṁ deva-guptaṁ drakṣyāmi.

Synonyma

Sinônimos

api — kéž; kṣemeṇa — beze strachu díky nepřítomnosti tygrů a dalších zvířat; asmin — v této; āśrama-upavane — zahradě poustevny; śaṣpāṇi carantam — prochází se a spásá měkkou trávu; deva-guptam — pod ochranou polobohů; drakṣyāmi — uvidím.

api — pode ser; kṣemeṇa — com destemor devido à ausência de tigres e outros animais; asmin — neste; āśrama-upavane — jardim do eremitério; śaṣpāṇi carantam — caminhando e comendo a grama macia; deva-guptam — sendo protegido pelos semideuses; drakṣyāmi — será que verei.

Překlad

Tradução

Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?

Ai de mim, conseguirei rever esse animal protegido pelo Senhor e livre do medo de tigres e outros animais? Será que o verei novamente passeando pelo jardim e comendo a grama macia?

Význam

Comentário

Mahārāja Bharata si myslel, že zvíře bylo pod jeho ochranou nespokojené a opustilo ho, aby vyhledalo ochranu u polobohů. Přesto si však vroucně přál, aby ho znovu viděl ve svém āśramu, jak spásá měkkou trávu a nebojí se tygrů a dalších zvířat. Dokázal myslet jen na jelínka a na to, jak by ho bylo možné ochránit před vším nepříznivým. Z materialistického hlediska mohou být takové myšlenky chvályhodné, ale z duchovního hlediska král ve skutečnosti klesal ze svého vznešeného duchovního postavení a nadměrně se připoutával ke zvířeti. Kvůli této degradaci musel přijmout zvířecí tělo.

SIGNIFICADO—Mahārāja Bharata pensava que o animal não mais confiava em sua proteção e trocara a mesma pela proteção de um semideus. Apesar disso, ele desejava ardentemente voltar a ver o animal dentro de seu āśrama, comendo a grama macia e não sentindo medo de tigres e outros animais. Mahārāja Bharata somente conseguia pensar no veadinho e em como o animal poderia ser protegido de toda espécie de coisas inauspiciosas. Do ponto de vista materialista, semelhantes pensamentos gentis podem ser louváveis, mas, do ponto de vista espiritual, o rei estava, na verdade, caindo de sua elevada posição espiritual e desnecessariamente se apegando a um animal. Degradando-se dessa maneira, ele teria de aceitar um corpo animal.