VERSO 48
Sloka 48
Texto
Verš
eka ātmātmanāṁ sva-dṛk
antaro ’nantaro bhāti
paśya taṁ māyayorudhā
eka ātmātmanāṁ sva-dṛk
antaro ’nantaro bhāti
paśya taṁ māyayorudhā
Sinônimos
Synonyma
tat — portanto; idam — esta manifestação; bhagavān — a Personalidade de Deus; rājan — ó rei; ekaḥ — único e incomparável; ātmā — a Superalma; ātmanām — através de Suas energias; sva-dṛk — qualitativamente como Ele; antaraḥ — sem; anantaraḥ — dentro e por Si próprio; bhāti — assim manifesta; paśya — ater-te; tam — somente a Ele; māyayā — pelas manifestações de diferentes energias; urudhā — parece ser muitos.
tat — proto; idam — tato manifestace; bhagavān — Osobnost Božství; rājan — ó králi; ekaḥ — jeden jediný; ātmā — Nadduše; ātmanām — Svými energiemi; sva-dṛk — kvalitativně stejné jako On; antaraḥ — vně; anantaraḥ — uvnitř a Sám; bhāti — se projevuje; paśya — pohlížej; tam — pouze na Něho; māyayā — projevy různých energií; urudhā — vypadá být mnoha.
Tradução
Překlad
Portanto, ó rei, tu deves ater-te apenas ao Senhor Supremo, que é único e incomparável e que Se manifesta através de diferentes energias e está dentro e fora.
Proto, ó králi, hleď pouze na Nejvyššího Pána, který je jeden jediný, který se projevuje různými energiemi a je uvnitř i vně.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—O Senhor Supremo, a Personalidade de Deus, é único e incomparável, mas Se manifesta através de diferentes energias porque é bem-aventurado por natureza. Os seres vivos também são manifestações de Sua energia marginal, qualitativamente unos com o Senhor, e há inúmeros seres vivos dentro e fora das energias externa e interna do Senhor. Uma vez que o mundo espiritual é uma manifestação da energia interna do Senhor, os seres vivos dentro dessa potência interna são qualitativamente unos com o Senhor, sem contaminação da potência externa. Embora qualitativamente uno com o Senhor, o ser vivo, devido à contaminação do mundo material, manifesta-se de modo pervertido e, portanto, experimenta as ditas felicidade e tristeza no mundo material. Essas experiências são todas efêmeras e não afetam a alma espiritual. A percepção dessa felicidade e dessa tristeza efêmeras deve-se unicamente ao esquecimento de suas qualidades (do ser vivo), que são iguais às do Senhor. Existe, contudo, um fluxo regular a partir do próprio Senhor, por dentro e por fora, pelo qual se retifica a condição caída do ser vivo. A partir de dentro, Ele corrige os seres vivos que o desejam, sob a forma do Paramātmā localizado, e, a partir de fora, Ele corrige através de Suas manifestações: o mestre espiritual e as escrituras reveladas. Devemos voltar-nos para o Senhor; não devemos nos deixar perturbar pelas ditas manifestações de felicidade e tristeza, mas devemos tentar cooperar com o Senhor em Suas atividades externas para correção das almas caídas. Unicamente por Sua ordem é que alguém deve tornar-se um mestre espiritual e cooperar com o Senhor. Não devemos tornar-nos mestres espirituais para nosso benefício pessoal, em troca de algum ganho material, ou como uma abertura para negócios, ou como ocupação para ganhar a vida. Os mestres espirituais fidedignos que se voltam para o Senhor Supremo para cooperar com Ele são, na verdade, qualitativamente unos com o Senhor, e as pessoas esquecidas são apenas reflexos pervertidos. Yudhiṣṭhira Mahārāja é aconselhado por Nārada, portanto, a não se deixar perturbar pelos afazeres da dita felicidade e dita tristeza, mas a se ater apenas ao Senhor, a executar a missão para a qual o Senhor desceu. Esse era seu dever primordial.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jeden jediný, ale projevuje se prostřednictvím různých energií, jelikož je přirozeně blažený. Živé bytosti jsou rovněž jakožto projevy Jeho okrajové energie kvalitativně totožné s Pánem, a existuje bezpočet živých bytostí uvnitř i vně jak vnější, tak vnitřní energie Pána. Jelikož duchovní svět je projevem Pánovy vnitřní energie, živé bytosti náležící do této vnitřní síly jsou kvalitativně totožné s Pánem a nejsou znečištěny vnější silou. Přestože je živá bytost kvalitativně totožná s Pánem, kvůli znečištění hmotného světa se projevuje zvráceným způsobem, a proto zažívá v hmotném světě takzvané štěstí a neštěstí. Všechny tyto zážitky jsou vesměs pomíjivé a nemají na duchovní duši vliv. To, že duše vnímá toto pomíjivé štěstí a neštěstí, je způsobeno pouze tím, že zapomíná na své vlastnosti, které jsou stejné jako má Pán. Od Pána Samotného ovšem neustále přicházejí popudy zevnitř i zvenku, podle kterých může živá bytost napravit svoji pokleslou situaci. Zevnitř Pán usměrňuje toužící živé bytosti jako lokalizovaná Paramātmā a zvenku je usměrňuje Svými projevy v podobě duchovního mistra a zjevených písem. Člověk má hledět na Pána; nemá být znepokojen takzvanými projevy štěstí a neštěstí, ale má se snažit spolupracovat s Pánem na Jeho vnějších činnostech určených pro nápravu pokleslých duší. Pouze na Jeho nařízení se má člověk stát duchovním mistrem a spolupracovat s Pánem. Nikdo se nemá stát duchovním mistrem pro vlastní prospěch a pro nějaký hmotný zisk; dělat si z toho obchod nebo si tak vydělávat na živobytí. Praví duchovní mistři, kteří vzhlížejí k Nejvyššímu Pánu a chtějí s Ním spolupracovat, jsou ve skutečnosti s Pánem kvalitativně totožní, a ti, kteří zapomínají, jsou pouze převráceným odrazem. Yudhiṣṭhirovi Mahārājovi tedy Nārada radí, aby nebyl zneklidněný otázkami takzvaného štěstí a neštěstí, ale aby pouze vzhlížel k Pánovi a snažil se naplňovat poslání, pro které Pán sestoupil. To bylo jeho prvořadou povinností.