Skip to main content
Biblioteca » Śrīmad-Bhāgavatam » Canto Tercero: El statu quo » Capítulo 32

Text 24

Sloka 24

Texto

Verš

yadāsya cittam artheṣu
sameṣv indriya-vṛttibhiḥ
na vigṛhṇāti vaiṣamyaṁ
priyam apriyam ity uta
yadāsya cittam artheṣu
sameṣv indriya-vṛttibhiḥ
na vigṛhṇāti vaiṣamyaṁ
priyam apriyam ity uta

Palabra por palabra

Synonyma

yadā — cuando; asya — del devoto; cittam — la mente; artheṣu — en los objetos de los sentidos; sameṣu — misma; indriya-vṛttibhiḥ — por las actividades de los sentidos; na — no; vigṛhṇāti — percibe; vaiṣamyam — diferencia; priyam — agradable; apriyam — desagradable; iti — de este modo; uta — ciertamente.

yadā — když; asya — oddaného; cittam — mysl; artheṣu — ve smyslových předmětech; sameṣu — vyrovnaný; indriya-vṛttibhiḥ — činnostmi smyslů; na — ne; vigṛhṇāti — vnímá; vaiṣamyam — rozdíl; priyam — příjemné; apriyam — nepříjemné; iti — tak; uta — jistě.

Traducción

Překlad

En las actividades sensoriales, el devoto elevado tiene la mente equilibrada, y trasciende lo agradable y lo desagradable.

Mysl vznešeného oddaného dosáhne vyrovnanosti při všech smyslových činnostech, a oddaný je pak transcendentální vůči příjemnému i nepříjemnému.

Significado

Význam

En el carácter del devoto muy avanzado, tenemos una muestra de lo que se entiende por avance en el conocimiento trascendental y desapego de la atracción de la materia. Para él nada es agradable ni desagradable, pues no hace nada por la complacencia de sus propios sentidos. Todo lo que hace y todo lo que piensa es para satisfacer a la Suprema Personalidad de Dios. El equilibrio de su mente se manifiesta tanto en el mundo material como en el espiritual. Puede entender que en el mundo material no hay nada bueno; todo es malo, pues está contaminado por la naturaleza material. Las conclusiones materialistas acerca del bien y del mal, de lo moral y lo inmoral, etc., no son más que invenciones o sentimientos de la mente. En realidad, en el mundo material no hay nada bueno. En el ámbito espiritual, todo es absolutamente bueno. En las diversidades espirituales no hay embriaguez. El devoto lo acepta todo con visión espiritual, y por ello, es equilibrado; esa es la señal de que está en una posición trascendental elevada. De un modo natural van surgiendo en él el desapego —vairāgya—, el conocimiento —jñāna—, y el conocimiento trascendental verdadero. La conclusión es que el devoto avanzado ajusta en su persona las cualidades trascendentales del Señor, y en ese sentido se vuelve cualitativamente uno con la Suprema Personalidad de Dios.

Význam pokroku v transcendentálním poznání a odpoutanosti od hmotných svodů je patrný zejména v osobnosti vysoce pokročilého oddaného. Pokročilý oddaný je nad vším příjemným i nepříjemným, jelikož nikdy nejedná pro svůj vlastní smyslový požitek. Vše, co činí nebo nač myslí, je určené k uspokojení Nejvyššího Pána. Může se nacházet v hmotném či duchovním světě, ale jeho mysl je všude v naprosté rovnováze. Oddaný ví, že v hmotném světě není nic dobrého; vše je znečištěné hmotnou přírodou, a proto špatné. Materialistické představy o dobrém či zlém, morálním a nemorálním atd. jsou tedy jen mentální spekulace a sentiment. V hmotném světě není nic dobrého a v duchovním světě je vše absolutně dobré. V duchovní různorodosti neexistuje nedokonalost. Oddaný na vše hledí z duchovního hlediska, a proto je stále vyrovnaný. To je příznakem toho, kdo je na transcendentální úrovni. Oddaný automaticky získává odpoutanost, vairāgyu, poté jñānu, poznání, a konečně opravdové transcendentální poznání. Závěr je takový, že pokročilý oddaný je spojený s transcendentálními vlastnostmi Pána a v tom smyslu se stává kvalitativně totožným s Nejvyšší Osobností Božství.