Text 39

Sloka 39

Texto

Verš

sa eṣa ādyaḥ puruṣaḥ
kalpe kalpe sṛjaty ajaḥ
ātmātmany ātmanātmānaṁ
sa saṁyacchati pāti ca

Palabra por palabra

Synonyma

sah — Él; eṣaḥ — el muy; ādyaḥ — la Personalidad de Dios original; puruṣaḥ — la encarnación Mahā-Viṣṇu, una porción plenaria de Govinda, el Señor Kṛṣṇa; kalpe kalpe — en todos y cada uno de los milenios; sṛjati — crea; ajaḥ — el innaciente; ātmā — el yo; ātmani — en el yo; ātmanā — mediante Su propio yo; ātmānam — propio yo; saḥ — Él; saṁyacchati — absorbe; pāti — mantiene; ca — también.

saḥ — On; eṣaḥ — přímo; ādyaḥ — původní Osobnost Božství; puruṣaḥ — inkarnace Mahā-Viṣṇu, úplná část Govindy, Pána Kṛṣṇy; kalpe kalpe — v každém věku; sṛjati — tvoří; ajaḥ — nezrozený; ātmā — Sám; ātmani — v Sobě; ātmanā — Sebou; ātmānam — Sebe; saḥ — On; saṁyacchati — vtahuje; pāti — udržuje; ca — také.

Traducción

Překlad

Esa suprema y original Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa, expandiendo Su porción plenaria como Mahā-Viṣṇu, la primera encarnación, crea este cosmos manifiesto, pero Él es innaciente. Sin embargo, la creación ocurre en Él, y la sustancia y las manifestaciones materiales son todas Él Mismo. Él las mantiene por algún tiempo y las absorbe de nuevo dentro de Sí.

Pán Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší původní Osobnost Božství, expanduje Svoji úplnou část jako Mahā-Viṣṇua, první inkarnaci, a tak tvoří tento projevený vesmír, ale Sám je nezrozený. Stvoření ovšem nastává v Něm a všechny hmotné látky a projevy jsou Jím Samotným. Po nějaký čas je udržuje, a pak je opět stahuje do Sebe.

Significado

Význam

La creación no es diferente del Señor, y aún así Él no se encuentra en la creación. Eso explica el Bhagavad-gītā (9.4) de la siguiente manera:

Stvoření se neliší od Pána, ale On přesto není ve stvoření. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (9.4) následovně:

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

La concepción impersonal de la Verdad Absoluta es también una forma del Señor denominada avyakta-mūrti. Mūrti significa «forma», pero debido a que Su aspecto impersonal le resulta inexplicable a nuestros sentidos limitados, Él es la forma avyakta-mūrti, y en esa inexplicable forma del Señor reposa toda la creación; o, en otras palabras, toda la creación es el propio Señor, y, además, la creación no es diferente de Él; pero simultáneamente, Él, como la original personalidad de Dios, Śrī Kṛṣṇa, se encuentra apartado de la manifestación creada. El impersonalista le da mayor importancia a la forma o aspecto impersonal del Señor, y no cree en la personalidad original de Este; pero los vaiṣnavas aceptan la forma original del Señor, de cuyos aspectos la forma impersonal es solo uno. Las concepciones personal e impersonal del Señor existen simultáneamente, y ese hecho se enuncia de modo claro tanto en el Bhagavad-gītā como en el Śrīmad-Bhāgavatam, y también en otras Escrituras védicas. La idea, inconcebible para la inteligencia humana, simplemente ha de ser aceptada sobre la base de la autoridad de la Escrituras, y se puede llegar a comprender en la práctica solo mediante el progreso del servicio devocional que se le preste al Señor, y nunca mediante la especulación mental o la lógica inductiva. Los impersonalistas dependen más o menos de la lógica inductiva, y, por lo tanto, permanecen siempre en la oscuridad en cuanto a la Personalidad de Dios original, Śrī Kṛṣṇa. Su concepto de Kṛṣṇa no es claro, si bien todo se menciona claramente en todas las Escrituras védicas. Un escaso acopio de conocimiento no puede comprender la existencia de una forma personal y original del Señor, cuando Él se expande en todo. Esa imperfección se debe, más o menos, a la concepción material de que, una sustancia que se encuentre dividida en muchas partes y muy distribuida, no puede existir ya más en la forma original.

Neosobní pojetí Absolutní Pravdy je také podobou Pána, zvanou avyakta-mūrti. Mūrti znamená “podoba”, ale jelikož Jeho neosobní rys je pro naše omezené smysly nevysvětlitelný, je to podoba avyakta-mūrti. V této nevysvětlitelné podobě Pána spočívá celé stvoření; celé stvoření je tedy Pán Samotný a neliší se od Něho, ale On zároveň zůstává jako původní Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa nad všemi stvořenými projevy. Impersonalisté zdůrazňují neosobní podobu nebo rys Pána a nevěří v Jeho původní osobnost, ale vaiṣṇavové přijímají původní podobu Pána, přičemž neosobní podoba je pouze jedním z Jeho rysů. Neosobní a osobní pojetí Pána existují zároveň a Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam, jakož i další védská písma, to jasně uvádějí. Jelikož je tato myšlenka pro lidskou inteligenci nepředstavitelná, je nutné ji jednoduše přijmout na základě autority písem a prakticky ji můžeme realizovat jedině rozvojem oddané služby Pánu; nikoliv mentální spekulací nebo induktivní logikou. Impersonalisté závisejí více či méně na induktivní logice, a proto zůstávají vždy v nevědomosti ohledně původní Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy. Jejich pojetí Kṛṣṇy je nejasné, přestože je vše jasně popsáno ve všech védských písmech. Nedostatečné poznání jim neumožňuje pochopit existenci původní osobní podoby Pána, když je zároveň expandovaný ve všem. Tato jejich nedokonalost se v podstatě zakládá na hmotném chápání, že látka, která je rozdělena do mnoha částí, již nemůže existovat ve své původní podobě.

La original Personalidad de Dios (ādyaḥ), Govinda, se expande en la forma de la encarnación de Mahā-Viṣṇu, y yace en el océano Causal, el cual Él Mismo crea. La Brahma-saṁhitā confirma eso de la siguiente manera:

Původní Osobnost Božství (ādyaḥ), Govinda, se expanduje jako inkarnace Mahā-Viṣṇua a odpočívá v Oceánu příčin, který Sám vytváří. Brahma-saṁhitā (5.47) to potvrzuje následovně:

yaḥ kāraṇārṇava-jale bhajati sma yoga-
nidrām ananta-jagad-aṇḍa-saroma-kūpaḥ
ādhāra-śaktim avalambya parāṁ sva-mūrtiṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

El Señor Brahmājī dice en su Brahma-saṁhitā: «Yo adoro al primordial Señor Govinda, que se acuesta en el océano Causal en su porción plenaria de Mahā-Viṣṇu, de cuyos poros capilares, situados en Su cuerpo trascendental, se generan todos los universos, y quien adopta el sueño místico de la eternidad».

Brahmājī ve své Brahma-saṁhitě říká: “Uctívám původního Pána Govindu, který leží v Oceánu příčin ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu a oddává se věčnému mystickému spánku, zatímco z pórů Jeho transcendentálního těla vycházejí nesčetné vesmíry.”

Así que ese Mahā-Viṣṇu es la primera encarnación de la creación, y de Él se generan todos los universos y se producen todas las manifestaciones materiales, una tras otra. El Señor crea el océano Causal en la forma del mahat-tattva, como una nube del cielo espiritual, y dicho océano es tan solo una parte de Sus diferentes manifestaciones. El cielo espiritual es una expansión de Sus rayos personales, y Él es también la nube mahat-tattva. Él se acuesta y genera los universos mediante Su respiración, y, además, entrando en cada universo como Garbhodakaśāyī Viṣṇu, crea a Brahmā, Śiva y a muchos otros semidioses para la manutención del universo, y de nuevo absorbe en Su persona todo por completo, como se confirma en el Bhagavad-gītā (9.7):

Tento Mahā-Viṣṇu je tedy první inkarnací ve stvoření a z Něho vycházejí všechny vesmíry a také všechny hmotné projevy. Oceán příčin vytváří Pán jako mahat-tattvu, jako mrak v duchovním nebi, a je to jen část Jeho různých projevů. Duchovní nebe je expanzí Jeho osobních paprsků a On je i mrakem v podobě mahat-tattvy. Leží v Oceánu příčin a Svým dýcháním vytváří vesmíry, a pak do každého z nich vstupuje jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a tvoří Brahmu, Śivu a mnoho dalších polobohů pro udržování vesmíru, a pak vše opět stáhne do Sebe, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (9.7):

sarva-bhūtāni kaunteya
prakṛtiṁ yānti māmikām
kalpa-kṣaye punas tāni
kalpādau visṛjāmy aham

«Oh, hijo de Kuntī!, cuando el kalpa, o la duración de la vida de Brahmā, se termina, entonces todas las manifestaciones creadas entran en Mi prakṛti, o energía; y de nuevo, cuando Yo lo deseo, la misma creación ocurre mediante Mi energía personal».

“Ó synu Kuntī, když skončí kalpa neboli jeden život Brahmy, všechny stvořené projevy vstupují do Mé prakṛti, do Mé energie, a když si to znovu přeji, stejné stvoření vzniká působením Mojí osobní energie.”

Se concluye, entonces, que todos esos no son más que despliegues de las inconcebibles energías personales del Señor, de las cuales nadie puede tener plena información. Ese punto ya lo hemos discutido.

Závěr je takový, že toto všechno jsou pouze projevy Pánových nepochopitelných osobních energií, o kterých nikdo nemůže mít úplné informace. To však již bylo vysvětleno.