Skip to main content

Text 179

Text 179

Texto

Verš

āmi ta’ — sannyāsī, āmāra ‘sama-dṛṣṭi’ dharma
candana-paṅkete āmāra jñāna haya ‘sama’
āmi ta’ — sannyāsī, āmāra ‘sama-dṛṣṭi’ dharma
candana-paṅkete āmāra jñāna haya ‘sama’

Palabra por palabra

Synonyma

āmi — Yo; ta’ — ciertamente; sannyāsī — en la orden de vida de renuncia; āmāra — Mío; sama-dṛṣṭi — ver todo en el mismo plano; dharma — el deber; candana-paṅkete — entre la pasta de madera de sándalo y el lodo; āmāra — Mío; jñāna — conocimiento; haya — es; sama — el mismo.

āmi — Já; ta' — zajisté; sannyāsī — ve stavu odříkání; āmāra — Moje; sama-dṛṣṭi — vidění všeho na stejné úrovni; dharma — povinnost; candana-paṅkete — mezi santálovou pastou a blátem; āmāra — Moje; jñāna — poznání; haya — je; sama — stejné.

Traducción

Překlad

«Puesto que estoy en la orden de vida de renuncia, Mi deber es ser ecuánime y no hacer distinciones. Mi conocimiento debe mostrar la misma actitud hacia la pasta de sándalo que hacia el sucio lodo.

,  „Jsem ve stavu odříkání, a proto je Mou povinností nerozlišovat a být vyrovnaný. Se svým poznáním musím stejně přistupovat k santálové pastě i špinavému blátu.̀  “

Significado

Význam

El sannyāsī, la persona en la orden de vida de renuncia, tiene el deber de ser siempre ecuánime, y ése es también el deber de las personas eruditas y de los vaiṣṇavas. Los vaiṣṇavas, los sannyāsīs y las personas eruditas están libres de todo concepto del mundo material; en otras palabras, no tienen el concepto de que algo material sea importante. Ni desean complacer los sentidos con la pasta de madera de sándalo, ni rechazan el lodo en función de la complacencia sensorial. Los sannyāsīs, los vaiṣṇavas y las personas eruditas no se preocupan por aceptar o rechazar las cosas materiales. El devoto avanzado está libre del deseo de disfrutar o de rechazar nada. Su único deber es aceptar todo lo que sea favorable para el progreso en conciencia de Kṛṣṇa. El vaiṣṇava debe ser indiferente al disfrute material y a la renunciación, y siempre debe anhelar la vida espiritual de ofrecer servicio al Señor.

Sannyāsī neboli člověk ve stavu odříkání musí být vždy vyrovnaný, a to je také povinností učeného člověka a vaiṣṇavy. Vaiṣṇava, sannyāsī nebo učený člověk nemá žádné pojetí hmotného světa, což znamená, že pro něho cokoliv hmotného postrádá jakoukoliv důležitost. Netouží po santálové pastě pro svůj požitek, ani ho uspokojování smyslů nevede k tomu, že by nenáviděl bláto. Sannyāsīho, vaiṣṇavu nebo učeného člověka vůbec nezajímá přijímání či odmítání hmotných věcí. Pokročilý oddaný si netouží něčeho užívat a něco odmítat. Jeho jedinou povinností je přijmout cokoliv, co je příznivé pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy. Vaiṣṇava by měl být netečný vůči světskému požitku i vůči odříkání a neustále by měl toužit po duchovním životě v podobě služby Pánu.