Text 30

Sloka 30

Devanagari

Dévanágarí

देहादिभिर्दैवतन्त्रैरात्मन: सुखमीहत: ।
दु:खात्ययं चानीशस्य क्रिया मोघा: कृता: कृता: ॥ ३० ॥

Text

Verš

dehādibhir daiva-tantrair
ātmanaḥ sukham īhataḥ
duḥkhātyayaṁ cānīśasya
kriyā moghāḥ kṛtāḥ kṛtāḥ

Synonyms

Synonyma

deha-ādibhiḥ — with the body, mind, ego and intelligence; daiva-tantraiḥ — under the control of superior power; ātmanaḥ — of the self; sukham — happiness; īhataḥ — searching after; duḥkha-atyayam — diminution of miserable conditions; ca — also; anīśasya — of the living entity fully under the control of material nature; kriyāḥ — plans and activities; moghāḥ kṛtāḥ kṛtāḥ — become baffled again and again.

deha-ādibhiḥ — s tělem, myslí, egem a inteligencí; daiva-tantraiḥ — pod kontrolou vyšší moci; ātmanaḥ — vlastního já; sukham — štěstí; īhataḥ — hledá; duḥkha-atyayam — úlevu od utrpení; ca — také; anīśasya — živé bytosti, kterou zcela ovládá hmotná příroda; kriyāḥ — plány a činnosti; moghāḥ kṛtāḥ kṛtāḥ — jsou znovu a znovu mařeny.

Translation

Překlad

The living entity tries to achieve happiness and rid himself of the causes of distress, but because the various bodies of the living entities are under the full control of material nature, all his plans in different bodies, one after another, are ultimately baffled.

Živá bytost usiluje o štěstí a snaží se zbavit příčin neštěstí, ale všechny její plány v různých tělech jsou nakonec jeden po druhém zmařeny, jelikož různá těla živých bytostí zcela ovládá hmotná příroda.

Purport

Význam

Because the materialist is in gross ignorance of how the laws of material nature act upon him as a result of his fruitive activity, he mistakenly plans to enjoy bodily comfort in the human form of life through so-called economic development, through pious activities for elevation to the higher planetary systems, and in many other ways, but factually he becomes a victim of the reactions of his fruitive activities. The Supreme Personality of Godhead is situated as the Supersoul within the cores of the hearts of all living entities. As the Lord says in Bhagavad-gītā (15.15):

Materialista neví nic o tom, jak na něho v důsledku jeho plodonosného jednání působí zákony hmotné přírody, a proto mylně plánuje, jak si bude užívat pohodlí lidského těla prostřednictvím takzvaného hospodářského rozvoje, zbožných činností zaměřených na dosažení vyšších planetárních soustav a mnoha dalšími způsoby. Ve skutečnosti se stává obětí reakcí za své plodonosné jednání. Nejvyšší Osobnost Božství sídlí jako Nadduše v srdcích všech živých bytostí a v Bhagavad-gītě (15.15) říká:

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca

“I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.” The desires and activities of the living being are observed by the Supersoul, who is the upadraṣṭā, the overseer, and who orders material nature to fulfill the various desires of the living being. As clearly stated in Bhagavad-gītā (18.61):

“Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Nadduše, která je pozorovatelem (upadraṣṭā), sleduje touhy a jednání živé bytosti a nařizuje hmotné přírodě, aby se postarala o vyplnění těchto tužeb. V Bhagavad-gītě (18.61) je jasně řečeno:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

The Lord is situated in everyone’s heart, and as one desires, the Lord gives one various types of bodies, which are like machines. Riding on such a machine, the living entity wanders throughout the universe, under the control of material nature and its modes. Thus the living being is not at all free to act, but is fully under the control of material nature, which is fully under the control of the Supreme Personality of Godhead.

Pán sídlí v srdci každé živé bytosti a podle jejího přání jí poskytuje různé druhy těl, které jsou jako stroje. Živá bytost na takovém stroji cestuje po celém vesmíru, ovládána hmotnou přírodou a jejími kvalitami. Není tedy ve svém jednání vůbec svobodná — zcela podléhá hmotné přírodě, která je plně pod kontrolou Nejvyšší Osobnosti Božství.

As soon as a living entity is victimized by material desires to lord it over material nature, he is subjected to the control of material nature, which is supervised by the Supreme Soul. The result is that one again and again makes plans and is baffled, but as foolish as he is he cannot see the cause of his bafflement. This cause is distinctly stated in Bhagavad-gītā: because one has not surrendered to the Supreme Personality of Godhead, he must work under the control of material nature and its stringent laws (daivī hy eṣā guṇamayī mama māyā duratyayā). The only means of becoming free from this entanglement is to surrender to the Supreme Lord. In the human form of life, the living entity must accept this instruction from the Supreme Person, Kṛṣṇa: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. “Do not plan to achieve happiness and drive away distress. You will never be successful. Simply surrender unto Me.” Unfortunately, however, the living entity does not accept the Supreme Lord’s clearly stated instructions from Bhagavad-gītā, and thus he becomes a perpetual captive of the laws of material nature.

Jakmile se živá bytost stane obětí hmotných tužeb panovat hmotné přírodě, dostává se pod vliv hmotné přírody, na niž dohlíží Nejvyšší Duše. Výsledkem je, že si vytváří stále nové plány, které jsou pokaždé zmařeny, ale následkem své pošetilosti nechápe příčinu svého neúspěchu. Tuto příčinu zdůrazňuje Bhagavad-gītā: ten, kdo se neodevzdává Nejvyšší Osobnosti Božství, musí těžce pracovat pod kontrolou hmotné přírody a jejích přísných zákonů (daivī hy eṣā guṇamayī mama māyā duratyayā). Jediným způsobem, jak se vysvobodit z tohoto zajetí, je odevzdat se Nejvyššímu Pánu. V lidské formě života musí živá bytost přijmout tento pokyn Nejvyšší Osoby, Kṛṣṇy: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja—“Nedělej si plány, jak získat štěstí a zahnat neštěstí. To se ti nikdy nepodaří. Jen se Mi odevzdej.” Živá bytost bohužel nepřijímá Pánovy jasné pokyny z Bhagavad-gīty, a proto se dostává do trvalého zajetí zákonů hmotné přírody.

Yajñārthāt karmaṇo ’nyatra loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ: if one does not act for the satisfaction of Kṛṣṇa, who is known as Viṣṇu or Yajña, he must be entangled in the reactions of fruitive activities. These reactions are called pāpa and puṇya — sinful and pious. By pious activities one is elevated to the higher planetary systems, and by impious activities one is degraded to lower species of life, in which he is punished by the laws of nature. In the lower species of life there is an evolutionary process, and when the term of the living entity’s imprisonment or punishment in the lower species is finished, he is again offered a human form and given a chance to decide for himself which way he should plan. If he again misses the opportunity, he is again put into the cycle of birth and death, going sometimes higher and sometimes lower, turning on the saṁsāra-cakra, the wheel of material existence. As a wheel sometimes goes up and sometimes comes down, the stringent laws of material nature make the living entity in material existence sometimes happy and sometimes distressed. How he suffers in the cycle of happiness and distress is described in the next verse.

Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — pokud člověk nejedná v zájmu uspokojení Kṛṣṇy, jenž je známý jako Viṣṇu či Yajña, nevyhnutelně se zaplétá do reakcí za plodonosné jednání. Tyto reakce se nazývají pāpa a puṇya — hříšné a zbožné. Díky zbožným činnostem lze dosáhnout vyšších planetárních soustav a bezbožné činnosti vedou k degradaci mezi nižší životní druhy, kde živou bytost čeká trest přírodních zákonů. V nižších druzích života probíhá evoluční proces, a když doba uvěznění či potrestání skončí, je živé bytosti opět dána lidská podoba a s ní i příležitost se rozhodnout, jakým způsobem plánovat. Pokud tuto příležitost i tentokrát promarní, ocitne se opět v koloběhu zrození a smrti, někdy výše a jindy níže podle toho, jak se saṁsāra-cakra neboli kolo hmotné existence otáčí. Tak jako se bod na kole otáčí nahoru a dolů, přísné zákony hmotné přírody způsobují, že živá bytost zakoušející hmotnou existenci je někdy šťastná a jindy nešťastná. Její utrpení v koloběhu štěstí a neštěstí popisuje následující verš.