CHAPTER SEVEN

KAPITOLA SEDMÁ

The Activities of King Bharata

Činnosti krále Bharaty

In this chapter, the activities of King Bharata Mahārāja, the emperor of the whole world, are described. Bharata Mahārāja performed various ritualistic ceremonies (Vedic yajñas) and satisfied the Supreme Lord by his different modes of worship. In due course of time, he left home and resided in Hardwar and passed his days in devotional activities. Being ordered by his father, Lord Ṛṣabhadeva, Bharata Mahārāja married Pañcajanī, the daughter of Viśvarūpa. After this, he ruled the whole world peacefully. Formerly this planet was known as Ajanābha, and after the reign of Bharata Mahārāja it became known as Bhārata-varṣa. Bharata Mahārāja begot five sons in the womb of Pañcajanī, and he named the sons Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa and Dhūmraketu. Bharata Mahārāja was very rigid in executing religious principles and following in the footsteps of his father. He therefore ruled the citizens very successfully. Because he performed various yajñas to satisfy the Supreme Lord, he was personally very satisfied. Being of undisturbed mind, he increased his devotional activities unto Lord Vāsudeva. Bharata Mahārāja was competent in understanding the principles of saintly persons like Nārada, and he followed in the footsteps of the sages. He also kept Lord Vāsudeva constantly within his heart. After finishing his kingly duties, he divided his kingdom among his five sons. He then left home and went to the place of Pulaha known as Pulahāśrama. There he ate forest vegetables and fruits, and worshiped Lord Vāsudeva with everything available. Thus he increased his devotion toward Vāsudeva, and he automatically began to realize further his transcendental, blissful life. Due to his highly advanced spiritual position, there were sometimes visible in his body the aṣṭa-sāttvika transformations, such as ecstatic crying and bodily trembling, which are symptoms of love of Godhead. It is understood that Mahārāja Bharata worshiped the Supreme Lord with the mantras mentioned in the Ṛg Veda, generally known as Gāyatrī mantra, which aim at the Supreme Nārāyaṇa situated within the sun.

Tato kapitola popisuje činnosti krále Bharaty Mahārāje, vládce celého světa. Bharata Mahārāja vykonával rozličné obětní obřady (védské yajñi) a různými způsoby uctívání uspokojoval Nejvyššího Pána. Po čase odešel z domova, usadil se v Hardwaru a trávil své dny praktikováním oddané služby. Na nařízení svého otce, Pána Ṛṣabhadeva, se Bharata Mahārāja oženil s Pañcajanī, dcerou Viśvarūpy. Poté nerušeně vládl celému světu. Dříve byla tato planeta známá jako Ajanābha a po skončení vlády Bharaty Mahārāje začala být oslavována pod jménem Bhārata-varṣa. Bharata Mahārāja zplodil v lůně Pañcajanī pět synů, kterým dal jména Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa a Dhūmraketu. Byl striktní v dodržování náboženských zásad a následování svého otce, a proto vládl občanům velice úspěšně. Jelikož vykonával různé yajñi pro uspokojení Nejvyššího Pána, byl i on sám velmi spokojený a s klidnou myslí zvětšoval svou oddanou službu Pánu Vāsudevovi. Bharata Mahārāja byl schopný chápat zásady svatých osob, jako je Nārada, a kráčel ve stopách mudrců. V srdci také neustále nosil Pána Vāsudeva. Když ukončil své královské povinnosti, rozdělil království mezi svých pět synů a poté odešel z domova na Pulahovo místo, zvané Pulahāśram. Tam se živil lesními rostlinami a plody a vším dostupným uctíval Pána Vāsudeva. Tím zvětšoval svou oddanost Pánu a automaticky začal ještě více realizovat svůj transcendentální, blažený život. Díky vysoce pokročilému duchovnímu postavení bylo na jeho těle někdy vidět změny zvané aṣṭa-sāttvika, jako je extatický pláč a chvění těla; příznaky lásky k Bohu. Mahārāja Bharata uctíval Nejvyššího Pána mantrami uvedenými v Ṛg Vedě, obvykle známými jako Gāyatrī mantra, jejichž cílem je Svrchovaný Nārāyaṇa sídlící uvnitř Slunce.

Text 1:: Śukadeva Gosvāmī continued speaking to Mahārāja Parīkṣit: My dear King, Bharata Mahārāja was a topmost devotee. Following the orders of his father, who had already decided to install him on the throne, he began to rule the earth accordingly. When Bharata Mahārāja ruled the entire globe, he followed the orders of his father and married Pañcajanī, the daughter of Viśvarūpa.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī dále vyprávěl Mahārājovi Parīkṣitovi: Můj milý králi, Bharata Mahārāja byl prvotřídní oddaný. Začal vládnout Zemi podle pokynu svého otce, který již dříve rozhodl, že ho dosadí na trůn. Když panoval celé planetě, řídil se otcovými pokyny a oženil se s Pañcajanī, dcerou Viśvarūpy.

Text 2:: Just as the false ego creates the subtle sense objects, Mahārāja Bharata created five sons in the womb of Pañcajanī, his wife. These sons were named Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa and Dhūmraketu.

Sloka 2:: Tak jako falešné ego vytváří subtilní smyslové předměty, podobně i Mahārāja Bharata zplodil v lůně své manželky Pañcajanī pět synů. Jmenovali se Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa a Dhūmraketu.

Text 3:: Formerly this planet was known as Ajanābha-varṣa, but since Mahārāja Bharata’s reign it has become known as Bhārata-varṣa.

Sloka 3:: Dříve byla tato planeta známá jako Ajanābha-varṣa, ale od dob vlády Mahārāje Bharaty je oslavována pod jménem Bhārata-varṣa.

Text 4:: Mahārāja Bharata was a very learned and experienced king on this earth. He perfectly ruled the citizens, being himself engaged in his own respective duties. Mahārāja Bharata was as affectionate to the citizens as his father and grandfather had been. Keeping them engaged in their occupational duties, he ruled the earth.

Sloka 4:: Mahārāja Bharata byl velmi učený a zkušený král Země. Plnil své předepsané povinnosti a dokonale vládl občanům, ke kterým byl stejně laskavý jako jeho předchůdci, otec a děd. Všechny zaměstnával ve vykonávání příslušných povinností, a takto vládl Zemi.

Text 5:: With great faith King Bharata performed various kinds of sacrifice. He performed the sacrifices known as agni-hotra, darśa, pūrṇamāsa, cāturmāsya, paśu-yajña [wherein a horse is sacrificed] and soma-yajña [wherein a kind of beverage is offered]. Sometimes these sacrifices were performed completely and sometimes partially. In any case, in all the sacrifices the regulations of cāturhotra were strictly followed. In this way Bharata Mahārāja worshiped the Supreme Personality of Godhead.

Sloka 5:: Král Bharata vykonával s velkou vírou různé druhy obětí. Pořádal oběti zvané agni-hotra, darśa, pūrṇamāsa, cāturmāsya, paśu-yajña (kde je obětován kůň) a soma-yajña (kde je obětován jistý nápoj). Někdy byly tyto oběti vykonávány plně a někdy částečně, ale vždy za přísného dodržování pravidel cāturhotry. Takto Bharata Mahārāja uctíval Nejvyšší Osobnost Božství.

Text 6:: After performing the preliminaries of various sacrifices, Mahārāja Bharata offered the results in the name of religion to the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva. In other words, he performed all the yajñas for the satisfaction of Lord Vāsudeva, Kṛṣṇa. Mahārāja Bharata thought that since the demigods were different parts of Vāsudeva’s body, He controls those who are explained in the Vedic mantras. By thinking in this way, Mahārāja Bharata was freed from all material contamination, such as attachment, lust and greed. When the priests were about to offer the sacrificial ingredients into the fire, Mahārāja Bharata expertly understood how the offering made to different demigods was simply an offering to the different limbs of the Lord. For instance, Indra is the arm of the Supreme Personality of Godhead, and Sūrya [the sun] is His eye. Thus Mahārāja Bharata considered that the oblations offered to different demigods were actually offered unto the different limbs of Lord Vāsudeva.

Sloka 6:: Po dokončení příprav na různé oběti nabízel Mahārāja Bharata ve jménu náboženství jejich výsledky Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Jinými slovy, všechny yajñi vykonával pro uspokojení Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy. Uvažoval, že když jsou polobozi různé části Vāsudevova těla, Pán tyto polobohy (kteří jsou popisováni védskými mantrami) nesporně ovládá. Tímto uvažováním se zbavil všeho hmotného znečištění, jako je připoutanost, chtíč a chamtivost. Když se kněží chystali nabídnout obětiny do ohně, jasně si uvědomoval, že obětování různým polobohům je jen obětování různým údům Osobnosti Božství; Indra je například paží Nejvyššího Pána a Sūrya (Slunce) je Jeho okem. Mahārāja Bharata tedy věděl, že obětiny nabízené polobohům byly ve skutečnosti obětovány částem těla Pána Vāsudeva.

Text 7:: In this way, being purified by ritualistic sacrifices, the heart of Mahārāja Bharata was completely uncontaminated. His devotional service unto Vāsudeva, Lord Kṛṣṇa, increased day after day. Lord Kṛṣṇa, the son of Vasudeva, is the original Personality of Godhead manifest as the Supersoul [Paramātmā] as well as the impersonal Brahman. Yogīs meditate upon the localized Paramātmā situated in the heart, jñānīs worship the impersonal Brahman as the Supreme Absolute Truth, and devotees worship Vāsudeva, the Supreme Personality of Godhead, whose transcendental body is described in the śāstras. His body is decorated with the Śrīvatsa, the Kaustubha jewel and a flower garland, and His hands hold a conchshell, disc, club and lotus flower. Devotees like Nārada always think of Him within their hearts.

Sloka 7:: Srdce Mahārāje Bharaty, takto očištěné obětními obřady, bylo zcela prosté všech nečistot. Jeho oddaná služba Vāsudevovi, Pánu Kṛṣṇovi, den za dnem vzrůstala. Pán Kṛṣṇa, syn Vasudeva, je původní Osobnost Božství a projevuje se jako Nadduše (Paramātmā) i jako neosobní Brahman. Yogīni meditují o lokalizované Paramātmě sídlící v srdci, jñānī uctívají neosobní Brahman jako Nejvyšší Absolutní Pravdu a oddaní uctívají Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, Jehož transcendentální tělo je popsané v śāstrách. Zdobí Ho Śrīvatsa, drahokam Kaustubha a květinová girlanda a v Jeho rukách jsou lastura, disk, kyj a lotosový květ. Oddaní jako Nārada na Něho v srdci neustále myslí.

Text 8:: Destiny fixed the time for Mahārāja Bharata’s enjoyment of material opulence at one thousand times ten thousand years. When that period was finished, he retired from family life and divided the wealth he had received from his forefathers among his sons. He left his paternal home, the reservoir of all opulence, and started for Pulahāśrama, which is situated in Hardwar. The śālagrāma-śilās are obtainable there.

Sloka 8:: Osud vymezil dobu, po kterou si Mahārāja Bharata užíval hmotného bohatství, na tisíckrát deset tisíc let. Když toto období skončilo, zanechal rodinného života a rozdělil majetek, který získal od předků, mezi své syny. Opustil otcovský dům, zdroj všeho bohatství, a vydal se do Pulahāśramu v Hardwaru, kde lze získat śālagrāma-śily.

Text 9:: At Pulaha-āśrama, the Supreme Personality of Godhead, Hari, out of His transcendental affection for His devotee, becomes visible to His devotee, satisfying His devotee’s desires.

Sloka 9:: V Pulaha-āśramu se Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, ze Své transcendentální náklonnosti zjevuje Svému oddanému, aby uspokojil jeho touhy.

Text 10:: In Pulaha-āśrama is the Gaṇḍakī River, which is the best of all rivers. The śālagrāma-śilā, the marble pebbles, purify all those places. On each and every marble pebble, up and down, circles like navels are visible.

Sloka 10:: Pulaha-āśramem protéká řeka Gaṇḍakī, nejlepší ze všech řek. Všechna tato místa očišťují śālagrāma-śily, mramorové oblázky. Na každém z nich je zvrchu i zespodu vidět kruhy podobné pupku.

Text 11:: In the gardens of Pulaha-āśrama, Mahārāja Bharata lived alone and collected a variety of flowers, twigs and tulasī leaves. He also collected the water of the Gaṇḍakī River, as well as various roots, fruits and bulbs. With these he offered food to the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva, and, worshiping Him, he remained satisfied. In this way his heart was completely uncontaminated, and he did not have the least desire for material enjoyment. All material desires vanished. In this steady position, he felt full satisfaction and was situated in devotional service.

Sloka 11:: Mahārāja Bharata žil sám v zahradách Pulaha-āśramu a sbíral různé květy, větévky a lístky tulasī. Přinášel také vodu z řeky Gaṇḍakī a různé plody, kořeny a hlízy. To vše obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, a byl spokojený tím, že Ho uctíval. Jeho srdce se tak zbavilo veškerého znečištění a neměl sebemenší touhu po hmotném požitku—všechny jeho hmotné touhy zanikly. V tomto vyrovnaném stavu cítil naprostou spokojenost a plně se věnoval oddané službě.

Text 12:: That most exalted devotee, Mahārāja Bharata, in this way engaged constantly in the devotional service of the Lord. Naturally his love for Vāsudeva, Kṛṣṇa, increased more and more and melted his heart. Consequently he gradually lost all attachment for regulative duties. The hairs of his body stood on end, and all the ecstatic bodily symptoms were manifest. Tears flowed from his eyes, so much so that he could not see anything. Thus he constantly meditated on the reddish lotus feet of the Lord. At that time, his heart, which was like a lake, was filled with the water of ecstatic love. When his mind was immersed in that lake, he even forgot the regulative service to the Lord.

Sloka 12:: Tak tento vznešený oddaný, Mahārāja Bharata, neustále oddaně sloužil Pánu. Jeho láska k Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, přirozeně čím dál více rostla a jeho srdce tálo. V důsledku toho postupně ztrácel veškerou připoutanost k usměrňujícím povinnostem. Chlupy se mu ježily a tělo projevovalo všechny příznaky extáze. Slzy mu tekly z očí tak, že nic neviděl. V tomto stavu neustále meditoval o načervenalých lotosových nohách Pána. Jeho srdce, které připomínalo jezero, bylo tehdy plné vody extatické lásky a s myslí ponořenou do tohoto jezera dokonce zapomněl na usměrněnou službu Pánu.

Text 13:: Mahārāja Bharata appeared very beautiful. He had a wealth of curly hair on his head, which was wet from bathing three times daily. He dressed in a deerskin. He worshiped Lord Nārāyaṇa, whose body was composed of golden effulgence and who resided within the sun. Mahārāja Bharata worshiped Lord Nārāyaṇa by chanting the hymns given in the Ṛg Veda, and he recited the following verse as the sun rose.

Sloka 13:: Mahārāja Bharata vypadal velice krásně. Měl spoustu kadeřavých vlasů, které byly mokré od toho, jak se třikrát denně koupal. Byl oblečený v jelení kůži a věnoval se uctívání Pána Nārāyaṇa, Jehož tělo tvoří zlatá záře a Jenž sídlí uvnitř Slunce. Uctíval Ho zpěvem hymnů uvedených v Ṛg Vedě a při východu slunce recitoval následující verš.

Text 14:: “The Supreme Personality of Godhead is situated in pure goodness. He illuminates the entire universe and bestows all benedictions upon His devotees. The Lord has created this universe from His own spiritual potency. According to His desire, the Lord entered this universe as the Supersoul, and by virtue of His different potencies He is maintaining all living entities desiring material enjoyment. Let me offer my respectful obeisances unto the Lord, who is the giver of intelligence.”

Sloka 14:: “Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se nachází v čisté kvalitě dobra. Osvětluje celý vesmír a Svým oddaným udílí veškerá požehnání. Stvořil tento vesmír ze Své vlastní duchovní energie, na základě Své touhy do něho vstoupil jako Nadduše a prostřednictvím Svých různých energií udržuje všechny živé bytosti, které touží po hmotném požitku. Uctivě se klaním Pánovi, Jenž je dárcem inteligence.”