Sloka 17
VERSO 17
Verš
Texto
nadad-dvirephāṁ parigṛhya pāṇinā
cacāla vaktraṁ sukapola-kuṇḍalaṁ
savrīḍa-hāsaṁ dadhatī suśobhanam
nadad-dvirephāṁ parigṛhya pāṇinā
cacāla vaktraṁ sukapola-kuṇḍalaṁ
savrīḍa-hāsaṁ dadhatī suśobhanam
Synonyma
Sinônimos
tataḥ — potom; kṛta-svastyayanā — řádným způsobem uctěná příznivým obřadem; utpala-srajam — lotosovou girlandu; nadat — bzučícími; dvirephām — obklopenou čmeláky; parigṛhya — držela; pāṇinā — v ruce; cacāla — šla dál; vaktram — obličej; su-kapola-kuṇḍalam — tváře ozdobené náušnicemi; sa-vrīḍa-hāsam — se stydlivým úsměvem; dadhatī — zvyšující; su-śobhanam — její přirozenou krásu.
tataḥ — em seguida; kṛta-svastyayanā — sendo devidamente adorada com cerimônias ritualísticas auspiciosíssimas; utpala-srajam — uma guirlanda de lótus; nadat — zumbidores; dvirephām — cercadas por zangões; parigṛhya — segurando; pāṇinā — com a mão; cacāla — caminhava; vaktram — rosto; su-kapola-kuṇḍalam — suas orelhas decoradas com brincos; sa-vrīḍa-hāsam — sorrindo com recato; dadhatī — expandindo; su-śobhanam — sua beleza natural.
Překlad
Tradução
Poté začala matka Lakṣmī, bohyně štěstí, náležitě uctěná příznivým obřadem, přecházet sem a tam, přičemž v ruce držela girlandu z lotosových květů, kterou obletovali bzučící čmeláci. Stydlivý úsměv a tváře ozdobené náušnicemi podtrhovaly její krásu.
Em seguida, mãe Lakṣmī, a deusa da fortuna, tendo sido devidamente honrada com uma cerimônia ritualística auspiciosa, começou a locomover-se, portando em sua mão uma guirlanda de flores de lótus, as quais estavam cercadas por zangões zumbidores. Sorrindo com recato, com suas orelhas decoradas por brincos, ela parecia extremamente bela.
Význam
Comentário
Bohyně štěstí, matka Lakṣmījī, přijala za svého otce oceán mléka, ale přitom trvale spočívá na hrudi Nārāyaṇa. I když dává požehnání dokonce i Pánu Brahmovi a ostatním živým bytostem v hmotném světě, je transcendentální vůči všem hmotným kvalitám. Přestože se zdánlivě narodila z oceánu mléka, okamžitě zaujala své věčné místo na hrudi Nārāyaṇa.
SIGNIFICADO—A deusa da fortuna, mãe Lakṣmī, aceitou o oceano de leite como o seu pai, mas ela repousa perpetuamente no peito de Nārāyaṇa. Ela concede bênçãos até mesmo ao senhor Brahmā e a outras entidades vivas deste mundo material, mas ela é transcendental a todas as qualidades materiais. Embora aparentemente tivesse nascido do oceano de leite, ela imediatamente retomou seu lugar eterno no peito de Nārāyaṇa.