ŚB 7.2.41
Dévanágarí
भूतानि तैस्तैर्निजयोनिकर्मभि-
र्भवन्ति काले न भवन्ति सर्वश: ।
न तत्र हात्मा प्रकृतावपि स्थित-
स्तस्या गुणैरन्यतमो हि बध्यते ॥ ४१ ॥
र्भवन्ति काले न भवन्ति सर्वश: ।
न तत्र हात्मा प्रकृतावपि स्थित-
स्तस्या गुणैरन्यतमो हि बध्यते ॥ ४१ ॥
Verš
bhūtāni tais tair nija-yoni-karmabhir
bhavanti kāle na bhavanti sarvaśaḥ
na tatra hātmā prakṛtāv api sthitas
tasyā guṇair anyatamo hi badhyate
bhavanti kāle na bhavanti sarvaśaḥ
na tatra hātmā prakṛtāv api sthitas
tasyā guṇair anyatamo hi badhyate
Synonyma
bhūtāni — všechna těla živých bytostí; taiḥ taiḥ — jejich příslušnými; nija-yoni — jsou příčinou existence svých těl; karmabhiḥ — dřívějšími činnostmi; bhavanti — objevují se; kāle — v patřičnou dobu; na bhavanti — mizí; sarvaśaḥ — po všech stránkách; na — ne; tatra — tam; ha — zajisté; ātmā — duše; prakṛtau — v tomto hmotném světě; api — ačkoliv; sthitaḥ — setrvávající; tasyāḥ — jí (hmotné energie); guṇaiḥ — různými kvalitami; anya-tamaḥ — zcela odlišná; hi — ovšem; badhyate — je poutána.
Překlad
Každá duše zde dostává různé druhy těl podle vlastního jednání. Když zaneprázdnění podmíněné duše skončí, je konec i s jejím tělem. Přestože se nachází v jemnohmotných a hrubohmotných tělech v různých formách života, není jimi poutána. Od projeveného těla se vždy zcela liší.
Význam
Bůh není zodpovědný za to, že živá bytost přijímá různé druhy těl. V tomto verši je to jasně vysvětleno. Každý musí přijmout tělo v závislosti na přírodních zákonech a vlastní karmě. Védy proto zdůrazňují, že tomu, kdo se věnuje hmotným činnostem, je třeba dát pokyny, které mu umožní inteligentně zapojit své jednání do služby Pánu a vysvobodit se tak z hmotného otroctví v podobě koloběhu rození a umírání (sva-karmaṇā tam abhyarcya siddhiṁ vindati mānavaḥ). Pán je neustále připraven dávat nám pokyny; dokonce je již podrobně uvedl v Bhagavad-gītě. Jestliže jich využijeme, tak i přesto, že jsme nyní podmíněni zákony hmotné přírody, budeme moci dosáhnout svého původního postavení (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te). Měli bychom mít pevnou víru v to, že Pán je svrchovaný a když se Mu odevzdáme, postará se o nás a dá nám vědět, jak se vysvobodit z hmotného života a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Bez tohoto odevzdání se je živá bytost nucena přijmout určitý druh těla podle své karmy: někdy jako zvíře, jindy jako polobůh a tak dále. Ačkoliv získává tělo a za čas ho ztrácí, nesměšuje se s ním; podléhá však určitým kvalitám přírody, se kterými je ve styku, jenž je hříšný. Duchovní vzdělání změní vědomí živé bytosti takovým způsobem, že pak jedná podle pokynů Nejvyššího Pána a osvobodí se od vlivu hmotných kvalit.