Śrīmad-bhāgavatam 6.1.6
Verš
yathaiva narakān naraḥ
nānogra-yātanān neyāt
tan me vyākhyātum arhasi
Synonyma
adhunā — právě nyní; iha — v tomto hmotném světě; mahā-bhāga — ó Śukadeve Gosvāmī, jenž jsi obdařen velkým štěstím a bohatstvím; yathā — aby; eva — vskutku; narakān — všechny pekelné podmínky, do nichž jsou přivedeni bezbožní; naraḥ — lidé; nānā — různé druhy; ugra — hrozné; yātanān — podmínky utrpení; na īyāt — nemusí podstoupit; tat — to; me — mně; vyākhyātum arhasi — prosím popiš.
Překlad
Ó Śukadeve Gosvāmī, jenž jsi obdařen velkým štěstím a bohatstvím, nyní mi prosím řekni, jak mohou být lidské bytosti zachráněny, aby se nemusely ocitnout v pekelných podmínkách, kde trpí hroznými bolestmi.
Význam
Ve dvacáté šesté kapitole pátého zpěvu Śukadeva Gosvāmī vysvětlil, že lidé, kteří jednají hříšně, jsou nuceni jít na pekelné planety a trpět. Mahārāja Parīkṣit se nyní jakožto oddaný zajímá, jak je tomu možné zabránit. Vaiṣṇava je para-duḥkha-duḥkhī — sám nemá žádné těžkosti, ale je velice nešťastný, když vidí těžkosti druhých. Prahlāda Mahārāja řekl: “Můj Pane, nemám žádné osobní potíže, protože jsem se naučil, jak oslavovat Tvé transcendentální vlastnosti a pohroužit se tak do extatického tranzu. Přesto mám jeden problém, protože myslím na ty darebáky a hlupáky, kteří stále usilují o dočasné štěstí, māyā-sukha, a nevědí nic o oddané službě Tobě.” To je problém, kterému čelí vaiṣṇava. Jelikož plně přijímá útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, sám nemá žádné potíže, ale je soucitný k pokleslým, podmíněným duším, a proto neustále vymýšlí plány, jak je vysvobodit z jejich pekelného života v tomto a příštím těle. Parīkṣit Mahārāja se proto dychtivě toužil od Śukadeva Gosvāmīho dozvědět, jak zachránit lidstvo před pádem do pekla. Śukadeva Gosvāmī již vysvětlil, jak se lidé dostávají do pekelných podmínek, a byl také schopen vysvětlit, jak před nimi mohou být zachráněni. Inteligentní lidé musí těchto pokynů využít. Celý svět bohužel postrádá vědomí Kṛṣṇy, a lidé proto trpí v té nejhlubší nevědomosti, a dokonce ani nevěří v další život po smrti. Jelikož ve své honbě za hmotným požitkem téměř zešíleli, je velice obtížné je přesvědčit o existenci jejich příštího života. Nicméně naší povinností, povinností všech duševně zdravých lidí, je tyto nešťastníky zachránit. Mahārāja Parīkṣit představuje osobu, která je toho schopná.