KAPITOLA ČTVRTÁ

CAPÍTULO QUATRO

Vlastnosti Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnosti Božství

Os Atributos de Ṛṣabhadeva, a Suprema Personalidade de Deus

V této kapitole bude popsáno, jak Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, zplodil sto synů, za jejichž vlády byl celý svět po všech stránkách šťastný. Když se Ṛṣabhadeva zjevil jako syn Mahārāje Nābhiho, lidé Ho uznávali za nejvznešenější a nejkrásnější osobu té doby. Jeho duševní rovnováha, vliv, síla, nadšení, záře Jeho těla a další transcendentální vlastnosti neměly obdoby. Slovo ṛṣabha znamená “nejlepší” nebo “nejvyšší”. Jelikož měl syn Mahārāje Nābhiho takové neobyčejné vlastnosti, král Mu dal jméno Ṛṣabha, “nejlepší”. Jeho vliv nebylo možné s ničím srovnat. V době, kdy byl nedostatek deště, Ṛṣabhadeva nedbal na Indru, krále nebes, který má dodávky deště na starosti, a prostřednictvím Své vlastní energie seslal na Ajanābhu vydatný déšť. Když král Nābhi získal Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, za svého syna, začal Ho pečlivě vychovávat. Poté Mu svěřil vládní moc, zanechal rodinného života a žil v Badarikāśramu, kde se plně věnoval uctívání Vāsudeva, Nejvyššího Pána. Aby Pán Ṛṣabhadeva dodržel společenské zvyklosti, stal se na nějaký čas studentem v gurukule, a když se vrátil, přijal na pokyn Svého gurua manželku jménem Jayantī, kterou Mu dal král nebes Indra. V jejím lůně zplodil sto synů, z nichž nejstarší se jmenoval Bharata. Od doby vlády Mahārāje Bharaty se tato planeta nazývá Bhārata-varṣa. V čele dalších Ṛṣabhadevových synů byli Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha a Kīkaṭa. Ṛṣabhadeva měl ještě další syny, kteří se jmenovali Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Těchto devět nepřijalo vládu nad královstvím, a namísto toho se z nich stali mniši, kteří následovali náboženské pokyny Bhāgavatamu a kázali vědomí Kṛṣṇy. Jejich vlastnosti a činnosti jsou popsány v jedenáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, v rozhovoru Vasudeva a Nārady na Kurukṣetře. Král Ṛṣabhadeva vykonával mnoho obětí, aby šel příkladem obyčejným lidem, a Své syny učil, jak vládnout občanům.

Neste capítulo, narra-se como Ṛṣabhadeva, filho de Mahārāja Nābhi, gerou cem filhos e como, durante o reinado desses filhos, o mundo foi muito feliz sob todos os aspectos. Ao aparecer como o filho de Mahārāja Nābhi, Ṛṣabhadeva foi cotado como a personalidade mais sublime e bela daquele tempo. Sua postura, influência, força, entusiasmo, brilho corpóreo e outras qualidades transcendentais eram sem paralelo. A palavra ṛṣabha refere-se ao melhor, ou supremo. Devido aos atributos mais do que excelentes do filho de Mahārāja Nābhi, o rei chamou seu filho de Ṛṣabha, ou “o melhor”. Sua influência era incomparável. Embora houvesse escassez de chuvas, Ṛṣabhadeva não se importou com Indra, o rei dos céus, encarregado de fornecer chuva. Através de sua própria potência, Ṛṣabhadeva derramou chuvas em abundância sobre Ajanābha. Ao receber, como seu filho, Ṛṣabhadeva, que é a Suprema Personalidade de Deus, o rei Nābhi passou a criá-lO com muito carinho. Depois disso, transmitiu-Lhe o poder governamental e, deixando a vida familiar, viveu em Badarikāśrama, inteiramente ocupado em adorar Vāsudeva, o Senhor Supremo. Para seguir os costumes sociais, o Senhor Ṛṣabhadeva estudou temporariamente no gurukula e, após retornar, seguiu as ordens de Seu guru e aceitou uma esposa, chamada Jayantī, a qual Lhe foi dada por Indra, o rei dos céus. Ele gerou cem filhos no ventre de Jayantī. Desses cem filhos, o mais velho ficou conhecido como Bharata. Desde o reinado de Mahārāja Bharata, este planeta ficou conhecido como Bhārata-varṣa. Os outros filhos de Ṛṣabhadeva eram encabeçados por Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha e Kīkaṭa. Havia, ainda, outros filhos chamados Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa e Karabhājana. Em vez de governar o reino, estes nove, seguindo os preceitos religiosos do Bhāgavatam, tornaram-se mendicantes a pregar a consciência de Kṛṣṇa. Suas características e atividades são descritas no décimo primeiro canto do Śrīmad-Bhāgavatam, por ocasião das conversas entre Vasudeva e Nārada, em Kurukṣetra. Para ensinar a população em geral, o rei Ṛṣabhadeva realizou muitos sacrifícios e ensinou os seus filhos a governarem os cidadãos.

Sloka 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Jakmile se Pán narodil jako syn Mahārāje Nābhiho, ihned projevil příznaky Nejvyššího Pána, jako například viditelné znaky na chodidlech (praporek, blesk atd.). Ke každému zaujímal stejný postoj a byl velice klidný. Ovládal Své smysly a mysl, a jelikož vlastnil veškeré bohatství, nedychtil po hmotném požitku. Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, oplýval všemi těmito vlastnostmi a byl ze dne na den mocnější — občané, učení brāhmaṇové, polobozi i ministři proto chtěli, aby byl ustanoven za vládce Země.

VERSO 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī disse: Tão logo nasceu como filho de Mahārāja Nābhi, o Senhor manifestou as mesmas características do Senhor Supremo, tais como marcas nas solas de Seus pés [a bandeira, o raio etc.]. Ele era equânime para com todos e muito pacífico. Podia controlar Seus sentidos e Sua mente e, tendo toda a opulência, não ansiava por gozo material. Possuidor de todos esses atributos, o filho de Mahārāja Nābhi se tornava mais poderoso dia após dia. Devido a isso, os cidadãos, os brāhmaṇas eruditos, os semideuses e os ministros desejavam que Ṛṣabhadeva fosse apontado como soberano da Terra.

Sloka 2:: Když se syn Mahārāje Nābhiho objevil lidským zrakům, projevoval všechny dobré vlastnosti, které popisují velcí básníci — dobře stavěné tělo se všemi znaky Osobnosti Božství, udatnost, sílu, krásu, proslulost, slávu, vliv a nadšení. Poté, co u Něho Jeho otec, Mahārāja Nābhi, zpozoroval všechny tyto vlastnosti, usoudil, že jeho syn je nejlepší z lidských bytostí či nejvyšší bytost, a proto Mu dal jméno Ṛṣabha.

VERSO 2:: Ao tornar-Se visível, o filho de Mahārāja Nābhi manifestou todas as boas qualidades descritas pelos grandes poetas – a saber, um corpo bem constituído, apresentando todas as características divinas, tais como bravura, força, beleza, nome, fama, influência e entusiasmo. Quando o pai, Mahārāja Nābhi, viu todas essas qualidades, ele considerou seu filho o melhor dos seres humanos, ou o ser supremo. Portanto, concedeu-Lhe o nome Ṛṣabha.

Sloka 3:: Král nebes Indra, který je po hmotné stránce velmi bohatý, začal králi Ṛṣabhadevovi závidět, a proto přestal na planetu zvanou Bhārata-varṣa sesílat déšť. Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva, vládce všech mystických sil, tehdy pochopil záměr krále Indry a lehce se pousmál. Poté začal vlastní silou—prostřednictvím yogamāyi, Své vnitřní energie — vydatně zalévat Svou zemi, místo známé jako Ajanābha.

VERSO 3:: Indra, o rei dos céus, que tem muitas opulências materiais, passou a invejar o rei Ṛṣabhadeva. Em razão disso, ele interrompeu as chuvas sobre o planeta conhecido como Bhārata-varṣa. Naquele momento, o Senhor Supremo, Ṛṣabhadeva, o senhor de todo o poder místico, compreendeu o propósito do rei Indra e esboçou um discreto sorriso. Então, através de Seu próprio poder, Ele, por intermédio de yoga-māyā [Sua potência interna], derramou água em profusão sobre Sua própria cidade, conhecida como Ajanābha.

Sloka 4:: Jelikož král Nābhi dostal dokonalého syna, jakého si přál, byl neustále zaplavený transcendentální blažeností a otcovskou láskou. Ve vytržení Mu říkal chvějícím se hlasem: “Můj drahý synu, můj miláčku.” Toto uvažování, kdy pokládal Nejvyššího Pána, Svrchovaného Otce, za svého syna, způsobila yogamāyā. Pán se ze Své svrchované dobré vůle stal jeho synem a jednal s každým, jako kdyby Sám byl obyčejnou lidskou bytostí. Král Nābhi začal svého transcendentálního syna s velkou náklonností vychovávat a neustále ho naplňovala transcendentální blaženost, radost a oddanost.

VERSO 4:: Por ter, de acordo com seu desejo, obtido um filho perfeito, o rei Nābhi vivia dominado pela bem-aventurança transcendental e era muito afetuoso com seu filho. Foi em êxtase e com a voz balbuciante que se dirigiu a Ele: “Meu querido filho, meu adorado.” Essa mentalidade foi desencadeada por yoga-māyā, através da qual ele aceitava o Senhor Supremo, o pai supremo, como seu próprio filho. Por Sua vontade suprema, o Senhor tornou-Se filho do rei e, em Seu relacionamento com os demais, agia como se fosse um ser humano comum. Assim, com muita afeição, o rei Nābhi começou a criar seu filho transcendental, e estava arrebatado por bem-aventurança, alegria e devoção transcendentais.

Sloka 5:: Král Nābhi věděl, že jeho syn Ṛṣabhadeva je mezi občany i vládními úředníky a ministry velice oblíbený, a proto Ho dosadil na trůn jako vládce světa, aby chránil obyvatelstvo podle védského náboženského systému. Za tím účelem Ho svěřil do rukou učených brāhmaṇů, kteří Ho měli vést při řízení vlády. Poté Mahārāja Nābhi odešel se svou manželkou Merudevī do Badarikāśramu v Himalájích, kde se s velkým uspokojením dovedně zaměstnal různými druhy askeze. V dokonalém samādhi uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Nara-Nārāyaṇa, Jenž je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Díky tomu po čase dospěl do duchovního světa, známého jako Vaikuṇṭha.

VERSO 5:: O rei Nābhi observou que o seu filho, Ṛṣabhadeva, era muito popular entre os cidadãos e entre os funcionários e ministros do governo. Reconhecendo a popularidade de seu filho, Mahārāja Nābhi entronizou-O como imperador do mundo para, em termos do sistema religioso védico, proteger a população em geral. Com esse propósito, ele entregou seu filho aos cuidados de brāhmaṇas eruditos, que o orientariam na administração do governo. Então, Mahārāja Nābhi e sua esposa, Merudevī, dirigiram-se a Badarikāśrama, que fica nas montanhas dos Himalaias, onde, com muito júbilo, o rei ocupou-se muito diligentemente em executar austeridades e penitências. Em completo samādhi, ele adorou a Suprema Personalidade de Deus, Nara-Nārāyaṇa, que é Kṛṣṇa sob Sua expansão plenária. Por causa disso, com o passar do tempo Mahārāja Nābhi se elevou ao mundo espiritual conhecido como Vaikuṇṭha.

Sloka 6:: Ó Mahārāji Parīkṣite, staří mudrci složili na oslavu Mahārāje Nābhiho dvě sloky. První z nich zní: “Kdo může dosáhnout dokonalosti Mahārāje Nābhiho? Kdo dokáže jednat jako on? Díky jeho oddané službě Nejvyšší Pán svolil, že se stane jeho synem.”

VERSO 6:: Ó Mahārāja Parīkṣit, para glorificar Mahārāja Nābhi, os sábios anciãos compuseram dois versos. Um deles é este: “Quem pode alcançar a perfeição de Mahārāja Nābhi? Quem pode igualar suas atividades? Devido ao seu serviço devocional, a Suprema Personalidade de Deus concordou em tornar-Se seu filho.”

Sloka 7:: (Druhá modlitba zní takto:) “Kdo uctívá brāhmaṇy lépe než Mahārāja Nābhi? Jelikož je uctil k jejich plné spokojenosti, kvalifikovaní brāhmaṇové mu svou bráhmanskou silou ukázali Nejvyšší Osobnost Božství, Samotného Nārāyaṇa.”

VERSO 7:: [A segunda oração é esta.] “Quem é um adorador dos brāhmaṇas mais perfeito do que Mahārāja Nābhi? Porque ele adorou os brāhmaṇas qualificados agradando-os por completo, os brāhmaṇas, através de seus poderes bramânicos, mostraram a Mahārāja Nābhi a Suprema Personalidade de Deus, Nārāyaṇa em pessoa.”

Sloka 8:: Poté, co Mahārāja Nābhi odešel do Badarikāśramu, Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva pochopil, že Jeho království představuje Jeho pole činností. Šel proto Sám příkladem a učil povinnostem hospodáře tak, že pod vedením duchovních mistrů nejprve podstoupil brahmacaryu. Odebral se také žít do gurukuly, místa duchovních mistrů. Po ukončení Svého vzdělání rozdal Svým duchovním mistrům dary (guru-dakṣiṇā) a přijal život hospodáře. Vzal si za manželku dívku jménem Jayantī, kterou Mu věnoval král nebes Indra, a zplodil s ní sto synů, jež byli stejně mocní a kvalifikovaní jako On Sám. Ṛṣabhadeva a Jayantī vykonávali obřadní činnosti nařízené śāstrami śruti a smṛti, a tak žili ukázkovým rodinným životem.

VERSO 8:: Depois que Mahārāja Nābhi partiu para Badarikāśrama, Ṛṣabhadeva, o Senhor Supremo, compreendeu que Seu reino era Seu campo de atividades. Portanto, Ele Se apresentou como um exemplo e ensinou os deveres de um chefe de família, aceitando primeiramente brahmacarya, sob a orientação de mestres espirituais. Ele também foi viver na residência dos mestres espirituais, o gurukula. Após concluir Sua educação, Ele deu presentes (guru-dakṣiṇā) aos Seus mestres espirituais e, então, aceitou a vida de um chefe de família. Ele desposou Jayantī e gerou cem filhos tão poderosos e qualificados como Ele próprio. Sua esposa Jayantī fora-Lhe oferecida por Indra, o rei dos céus. Ṛṣabhadeva e Jayantī mantiveram uma vida familiar exemplar, executando as atividades ritualísticas ordenadas pelos śāstras tanto śrutis quanto smṛtis.

Sloka 9:: Nejstarší ze sta Ṛṣabhadevových synů, který se jmenoval Bharata, byl velkým, vznešeným oddaným, obdařeným těmi nejlepšími vlastnostmi. Na jeho počest začali lidé tuto planetu nazývat Bhārata-varṣa.

VERSO 9:: Dentre os cem filhos de Ṛṣabhadeva, o mais velho, chamado Bharata, era um devoto grandioso e elevado, qualificado com os melhores atributos. Em sua honra, este planeta se tornou conhecido como Bhārata-varṣa.

Sloka 10:: Po Bharatovi následovalo devadesát devět dalších synů. Devět z nich bylo starších — Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha a Kīkaṭa.

VERSO 10:: Seguindo Bharata, havia outros noventa e nove filhos, dentre os quais os mais velhos eram chamados Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha e Kīkaṭa.

Sloka 11-12:: Dalšími syny byli Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Ti všichni byli velice pokročilými oddanými a autorizovanými kazateli Śrīmad-Bhāgavatamu, oslavovanými pro jejich intenzivní oddanost Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Z toho důvodu byli velice vznešení. Později — až budu mluvit o rozhovoru mezi Nāradou a Vasudevem — (říká Śukadeva Gosvāmī) popíši pro dokonalé uspokojení mysli vlastnosti těchto devíti oddaných.

VERSOS 11-12:: Além desses filhos, havia Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa e Karabhājana. Todos eles eram devotos muito virtuosos e avançados, pregadores autorizados do Śrīmad-Bhāgavatam. Esses devotos eram glorificados devido à sua forte devoção a Vasudeva, a Suprema Personalidade de Deus. Portanto, eles eram muito elevados. Para dar plena satisfação à mente, eu [Śukadeva Gosvāmī] descreverei oportunamente as características desses nove devotos quando comentar a conversa entre Nārada e Vasudeva.

Sloka 13:: Kromě výše uvedených devatenácti měli Ṛṣabhadeva a Jayantī osmdesát jedna dalších, mladších synů. Na příkaz svého otce si všichni osvojili vytříbené, ušlechtilé chování, čistotu v jednání a důkladnou znalost Ved, jakož i vykonávání védských obřadů. Všichni se tak stali dokonale kvalifikovanými brāhmaṇy.

VERSO 13:: Além desses dezenove filhos mencionados anteriormente, havia oitenta e um filhos mais jovens, todos nascidos de Ṛṣabhadeva e Jayantī. De acordo com a ordem de seu pai, todos eles se tornaram muito cultos, bem-comportados, muito puros em suas atividades e hábeis no conhecimento védico e na realização de rituais védicos. Assim, todos eles se tornaram brāhmaṇas perfeitamente qualificados.

Sloka 14:: Pán Ṛṣabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varṇāśrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varṇāśrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.

VERSO 14:: Sendo uma encarnação da Suprema Personalidade de Deus, o Senhor Ṛṣabhadeva era inteiramente independente, pois Sua forma era espiritual, eterna e plena de bem-aventurança transcendental. Ele, eternamente, nada tinha a ver com os quatro princípios do sofrimento material [nascimento, morte, velhice e doença]. Tampouco estava apegado materialmente. Ele era sempre equânime, e via todos no mesmo nível. Ficava infeliz ao ver a infelicidade alheia, e era benquerente de todas as entidades vivas. Muito embora fosse uma personalidade perfeita, o Senhor Supremo e controlador de todos, Ele agia como se fosse uma alma condicionada comum. Portanto, seguia estritamente os princípios de varṇāśrama-dharma e agia de acordo com os mesmos. No decorrer do tempo, os princípios de varṇāśrama-dharma haviam sido negligenciados; portanto, através de Suas características pessoais e de Seu comportamento, Ele ensinou o público ignorante a executar deveres dentro do varṇāśrama-dharma. Dessa maneira, Ele regulou a população em geral, orientando-a na vida familiar, capacitando-a a desenvolver religião e o bem-estar econômico e a alcançar reputação, obter filhos e filhas, gozar de prazeres materiais e, finalmente, entrar na vida eterna. Através de suas instruções, Ele mostrou como as pessoas poderiam permanecer na vida em família e, ao mesmo tempo, tornarem-se perfeitas, seguindo os princípios do varṇāśrama-dharma.

Sloka 15:: Cokoliv koná významný člověk, konají i obyčejní lidé.

VERSO 15:: Toda ação executada por um grande homem é seguida pelos homens comuns.

Sloka 16:: Pán Ṛṣabhadeva dokonale znal důvěrné védské poznání, které zahrnuje informace o předepsaných povinnostech všeho druhu, ale přesto i nadále vystupoval jako kṣatriya a následoval pokyny brāhmaṇů týkající se ovládání mysli a smyslů, snášenlivosti a podobně. Tak vládl lidem podle systému varṇāśrama-dharmy, který přikazuje, aby brāhmaṇové učili kṣatriye a kṣatriyové vládli státu prostřednictvím vaiśyů a śūdrů.

VERSO 16:: Embora o Senhor Ṛṣabhadeva soubesse tudo sobre o conhecimento confidencial védico, que inclui informações sobre todas as espécies de deveres ocupacionais, ainda Se mantinha como um kṣatriya e seguia as instruções dos brāhmaṇas relativas ao controle da mente, controle dos sentidos, tolerância e assim por diante. Desse modo, Ele governava a população de acordo com o sistema de varṇāśrama-dharma, que prescreve que os brāhmaṇas instruam os kṣatriyas e que, através dos vaiśyas e śūdras, os kṣatriyas administrem o Estado.

Sloka 17:: Pán Ṛṣabhadeva stokrát vykonal všechny druhy obětí podle pokynů védské literatury, a tak po všech stránkách uspokojil Pána Viṣṇua. Všechny obřady se skvěly prvotřídním vybavením. Byly pořádány na svatých místech, ve vhodnou dobu a vykonávali je kněží, kteří byli mladí a oplývali vírou. Takto probíhalo uctívání Pána Viṣṇua, po kterém bylo prasādam nabízeno všem polobohům. Všechny obřady a festivaly tedy byly úspěšné.

VERSO 17:: De acordo com as instruções dos textos védicos, o Senhor Ṛṣabhadeva realizou cem vezes toda espécie de sacrifícios. Assim, sob todos os aspectos, Ele satisfez o Senhor Viṣṇu. Todos os rituais eram enriquecidos com ingredientes de primeira classe. Eles eram executados em lugares sagrados, de acordo com o tempo adequado, e por sacerdotes que eram todos jovens e fiéis. Desta maneira, o Senhor Viṣṇu era adorado, e a prasāda era oferecida a todos os semideuses. Assim, todas as cerimônias e festivais eram exitosos.

Sloka 18:: Nikdo netouží po ničem, co je jako přelud nebo květina na nebi, neboť každý dobře ví, že takové věci neexistují. Když Pán Ṛṣabhadeva vládl Bhārata-varṣe, ani obyčejní lidé nikdy a žádným způsobem o nic nežádali. Nikdo nikdy nežádá o přelud. Jinými slovy, každý byl naprosto spokojený, a proto nemohlo dojít k tomu, aby někdo o něco žádal. Lidé cítili ke králi velkou náklonnost, která neustále rostla, a proto neměli potřebu po něm něco chtít.

VERSO 18:: Ninguém gosta de possuir nada que seja como o fogo-fátuo ou uma flor no céu, pois todos sabem muito bem que essas coisas não existem. Quando o Senhor Ṛṣabhadeva governou este planeta de Bhārata-varṣa, mesmo os homens comuns não queriam pedir nada, em momento algum e por nenhum meio. Ninguém jamais pede por fogo-fátuo. Em outras palavras, todos estavam completamente satisfeitos, de modo que não havia nenhuma possibilidade de alguém solicitar alguma coisa. As pessoas estavam absortas em grande afeição pelo rei. Como essa afeição não parava de se expandir, elas não se sentiam inclinadas a pedir nada.

Sloka 19:: Při Své okružní cestě světem jednou Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Pán, dospěl na místo zvané Brahmāvarta. Konalo se tam velké shromáždění učených brāhmaṇů a všichni královi synové pozorně naslouchali jejich pokynům. Přestože si již osvojili dobré chování a byli oddaní a kvalifikovaní, Ṛṣabhadeva je na tomto shromáždění poučil tak, že to slyšeli všichni občané. Dal jim pokyny pro budoucnost, aby byli schopni dokonale vládnout světu. Pronesl tedy následující slova.

VERSO 19:: Certa vez, enquanto viajava pelo mundo, o Senhor Ṛṣabhadeva, o Senhor Supremo, chegou a um lugar conhecido como Brahmāvarta, onde havia uma grande conferência de brāhmaṇas eruditos, e todos os filhos do rei ouviam atentamente as instruções dos brāhmaṇas ali presentes. Naquela assembleia, em que era ouvido pelos cidadãos, Ṛṣabhadeva instruiu Seus filhos, embora eles já fossem muito bem-comportados, devotados e qualificados. Ele os instruiu de modo que, no futuro, eles pudessem governar o mundo com absoluta perfeição. Assim, Ele falou o seguinte.