ŚB 5.26.10
Dévanágarí
यस्त्विह वा एतदहमिति ममेदमिति भूतद्रोहेण केवलं स्वकुटुम्बमेवानुदिनं प्रपुष्णाति स तदिह विहाय स्वयमेव तदशुभेन रौरवे निपतति ॥ १० ॥
Verš
yas tv iha vā etad aham iti mamedam iti bhūta-droheṇa kevalaṁ sva-kuṭumbam evānudinaṁ prapuṣṇāti sa tad iha vihāya svayam eva tad-aśubhena raurave nipatati.
Synonyma
yaḥ — ten, kdo; tu — ale; iha — v tomto životě; vā — nebo; etat — toto tělo; aham — já; iti — takto; mama — moje; idam — to; iti — takto; bhūta-droheṇa — podlostí vůči ostatním živým bytostem; kevalam — sám; sva-kuṭumbam — členy své rodiny; eva — jen; anudinam — den za dnem; prapuṣṇāti — podporuje; saḥ — on; tat — to; iha — zde; vihāya — vzdává se; svayam — osobně; eva — jistě; tat — toho; aśubhena — kvůli hříchu; raurave — do Rauravy; nipatati — klesá.
Překlad
Člověk, který považuje své tělo za sebe sama, ve dne v noci dře, aby získal peníze na udržování svého těla a těl své manželky a dětí. Když pracuje pro obživu sebe a své rodiny, často se stává, že se přitom dopouští násilí na ostatních živých bytostech. Taková osoba je nucena vzdát se svého těla a rodiny v okamžiku smrti, kdy trpí reakcemi za svou podlost vůči ostatním živým tvorům, a je uvržena do pekla zvaného Raurava.
Význam
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno:
yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
“Ten, kdo považuje tento pytel těla sestávající ze tří prvků (žluči, hlenu a vzduchu) za své vlastní já, kdo má zálibu v důvěrném vztahu se svou ženou a dětmi, považuje svou zemi za hodnou uctívání a koupe se na svatých místech, aniž by využil přítomnosti osob se skutečným poznáním — takový člověk není o nic lepší než osel nebo kráva.” (Bhāg. 10.84.13) Existují dva druhy lidí s hmotným pojetím života. Člověk prvního druhu považuje z nevědomosti své tělo za sebe sama, a proto se nachází na úrovni zvířete (sa eva go-kharaḥ). V druhém případě však nejenže považuje své hmotné tělo za vlastní já, ale také páchá všemožné hříšné činnosti, aby ho udržoval. Každého podvádí, aby získal peníze pro svou rodinu a pro sebe, a je bezdůvodně podlý vůči ostatním. Taková osoba je uvržena do pekla, které se nazývá Raurava. Pokud někdo jen považuje své tělo za vlastní já — tak jako to dělají zvířata — není ještě příliš hříšný. Pokud však zbytečně páchá hříchy v zájmu udržování svého těla, je uvržen do pekla zvaného Raurava. To je mínění Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura. Zvířata žijí nepochybně také v tělesném pojetí života, ale při udržování svých těl, druhů a potomků se nedopouštějí žádných hříchů, a proto nemusí do pekla. Jestliže však lidská bytost jedná podle a podvádí ostatní, aby udržovala své tělo, je uvržena do pekelných podmínek.