ŚB 5.12.14
Dévanágarí
अहं पुरा भरतो नाम राजा
विमुक्तदृष्टश्रुतसङ्गबन्ध: ।
आराधनं भगवत ईहमानो
मृगोऽभवं मृगसङ्गाद्धतार्थ: ॥ १४ ॥
विमुक्तदृष्टश्रुतसङ्गबन्ध: ।
आराधनं भगवत ईहमानो
मृगोऽभवं मृगसङ्गाद्धतार्थ: ॥ १४ ॥
Verš
ahaṁ purā bharato nāma rājā
vimukta-dṛṣṭa-śruta-saṅga-bandhaḥ
ārādhanaṁ bhagavata īhamāno
mṛgo ’bhavaṁ mṛga-saṅgād dhatārthaḥ
vimukta-dṛṣṭa-śruta-saṅga-bandhaḥ
ārādhanaṁ bhagavata īhamāno
mṛgo ’bhavaṁ mṛga-saṅgād dhatārthaḥ
Synonyma
aham — já; purā — dříve (v minulém životě); bharataḥ nāma rājā — král jménem Mahārāja Bharata; vimukta — osvobozený od; dṛṣṭa-śruta — osobní zkušeností z přímého styku či získáváním poznání z Ved; saṅga-bandhaḥ — pouto způsobené společností; ārādhanam — uctívání; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva; īhamānaḥ — vždy jsem vykonával; mṛgaḥ abhavam — stal jsem se jelenem; mṛga-saṅgāt — kvůli svému důvěrnému styku s jelínkem; hata-arthaḥ — jelikož jsem zanedbal usměrňující zásady oddané služby.
Překlad
V předchozím životě jsem byl známý jako Mahārāja Bharata. Prostřednictvím přímé zkušenosti jsem se zcela odpoutal od hmotných činností a prostřednictvím nepřímé zkušenosti jsem získal poznání Ved. Tak jsem dosáhl dokonalosti. Byl jsem plně zaměstnaný službou Pánu, ale naneštěstí jsem propadl náklonnosti k malému jelínkovi — až do takové míry, že jsem zanedbal své duchovní povinnosti. Kvůli své hluboké lásce k jelínkovi jsem v dalším životě musel přijmout tělo jelena.
Význam
Zde uvedená událost je velice významná. V předchozím verši bylo řečeno: vinā mahat-pāda-rajo-'bhiṣekam — nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti, aniž by si potřel hlavu prachem z lotosových nohou vznešeného oddaného. Následuje-li oddaný neustále pokyny duchovního mistra, poklesnutí nepřipadá v úvahu. Jakmile se však pošetilý žák snaží svého duchovního mistra překonat a zaujmout jeho místo, okamžitě poklesne. Yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi. Pokládá-li žák duchovního mistra za obyčejného člověka, ztrácí naději na další pokrok. Bharata Mahārāja žil sice velice strohým životem naplněným oddanou službou, ale když začal přehnaně lpět na jelínkovi, neobrátil se o radu na duchovního mistra. Vyvinul proto k jelínkovi silnou připoutanost, zapomněl na své duchovní povinnosti, a v důsledku toho poklesl.