Śrīmad-bhāgavatam 4.23.12
Verš
tat tatyaje ’cchinad idaṁ vayunena yena
tāvan na yoga-gatibhir yatir apramatto
yāvad gadāgraja-kathāsu ratiṁ na kuryāt
Synonyma
chinna — oddělená; anya-dhīḥ — všechna ostatní životní pojetí (tělesné pojetí života); adhigata — pevně přesvědčený; ātma-gatiḥ — konečný cíl duchovního života; nirīhaḥ — bez tužeb; tat — toho; tatyaje — vzdal se; acchinat — přesekl; idam — toto; vayunena — s poznáním; yena — kterým; tāvat — do té doby; na — nikdy; yoga-gatibhiḥ — praktikování mystické yogy; yatiḥ — praktikující; apramattaḥ — bez jakékoliv iluze; yāvat — dokud; gadāgraja — o Kṛṣṇovi; kathāsu — slova; ratim — přitažlivost; na — nikdy; kuryāt — konat.
Překlad
Když se Mahārāja Pṛthu zcela zbavil pojetí tělesného života, zrealizoval Pána Kṛṣṇu, Jenž sídlí v srdci každého jako Paramātmā. Tak mohl dostávat všechny pokyny od Něho, a proto se vzdal všech ostatních metod yogy a jñāny. Nezajímal se ani o jejich dokonalost, neboť plně zrealizoval, že oddaná služba Kṛṣṇovi je konečným cílem života, a že dokud yogīny a jñānī nebude přitahovat kṛṣṇa-kathā (vyprávění o Kṛṣṇovi), jejich iluze o existenci nemůže nikdy nic rozptýlit.
Význam
Dokud je člověk příliš pohroužen v tělesném pojetí života, zajímá se o mnoho různých procesů seberealizace, jako je mystická yoga nebo systém používající spekulativní empirické metody. Když však pochopí, že konečným cílem života je být ve styku s Kṛṣṇou, vidí Kṛṣṇu v srdci každého, a proto pomáhá všem, kdo se o vědomí Kṛṣṇy zajímají. Dokonalost života ve skutečnosti závisí na našem zájmu naslouchat o Kṛṣṇovi. Proto je zde řečeno: yāvad gadāgraja-kathāsu ratiṁ na kuryāt. Dokud se člověk nezajímá o Kṛṣṇu, Jeho zábavy a činnosti, není možné, aby se osvobodil prostřednictvím yogy nebo spekulativního poznání.
Mahārāja Pṛthu dospěl do stádia oddanosti, a proto o metody jñāny a yogy ztratil zájem a vzdal se jich. To je stádium čistého oddaného života, jak ho popisuje Rūpa Gosvāmī:
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
Skutečná jñāna znamená pochopit, že živá bytost je věčným služebníkem Pána. Tohoto poznání lze dosáhnout až po mnoha a mnoha životech, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. V životním stádiu paramahaṁsy člověk plně realizuje, že Kṛṣṇa je všechno: vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ. Kdo plně pochopí, že Kṛṣṇa je vším a že vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší dokonalostí života, stává se paramahaṁsou neboli mahātmou. Takového mahātmu, paramahaṁsu, je velice vzácné nalézt. Paramahaṁsu, čistého oddaného, nikdy nepřitahuje haṭha-yoga ani spekulativní poznání. Zajímá se pouze o čistou oddanou službu Pánu. Někdy se ten, kdo se dříve těmto procesům věnoval, snaží vykonávat oddanou službu a zároveň praktikovat yogu či jñānu, ale jakmile dosáhne čisté oddané služby, je schopen se všech ostatních metod seberealizace vzdát. Jinými slovy, když někdo bezpečně realizuje, že Kṛṣṇa je nejvyšší cíl, již ho nepřitahuje mystická yoga ani spekulativní metody empirického získávání poznání.