Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

Mahārāja Pṛthu se vrací zpátky domů

Verš

maitreya uvāca
dṛṣṭvātmānaṁ pravayasam
ekadā vainya ātmavān
ātmanā vardhitāśeṣa-
svānusargaḥ prajāpatiḥ
jagatas tasthuṣaś cāpi
vṛttido dharma-bhṛt satām
niṣpāditeśvarādeśo
yad-artham iha jajñivān
ātmajeṣv ātmajāṁ nyasya
virahād rudatīm iva
prajāsu vimanaḥsv ekaḥ
sa-dāro ’gāt tapo-vanam

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — mudrc Maitreya hovořil dále; dṛṣṭvā — když viděl; ātmānam — těla; pravayasam — stáří; ekadā — jednou; vainyaḥ — král Pṛthu; ātma-vān — jenž měl úplné duchovní vzdělání; ātmanā — sám; vardhita — zvětšil; aśeṣa — neomezeně; sva-anusargaḥ — stvoření hmotného bohatství; prajā-patiḥ — ochránce občanů; jagataḥ — pohyblivé; tasthuṣaḥ — nehybné; ca — také; api — jistě; vṛtti-daḥ — ten, kdo dává peněžité podpory; dharma-bhṛt — ten, kdo dodržuje náboženské zásady; satām — oddaných; niṣpādita — splnil; īśvara — Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství; ādeśaḥ — pokyn; yat-artham — ve spolupráci s Ním; iha — v tomto světě; jajñivān — vykonal; ātma-jeṣu — svým synům; ātma-jām — Zemi; nyasya — naznačil; virahāt — kvůli odloučení; rudatīm iva — jako kdyby naříkali; prajāsu — občanům; vimanaḥsu — zarmouceným; ekaḥ — sám; sa-dāraḥ — se svou manželkou; agāt — odešel; tapaḥ-vanam — do lesa, kde lze podstoupit askezi.

Překlad

Když na sklonku svého života Mahārāja Pṛthu — velká duše a král celého světa — viděl, že stárne, rozdělil veškeré bohatství, které nahromadil, mezi různé druhy živých bytostí, pohyblivé i nehybné. Zajistil peněžitou podporu pro každého v souladu s náboženskými zásadami a poté, co splnil pokyny Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, za úplné spolupráce s Ním, daroval své syny Zemi, jež byla pokládána za jeho dceru. Potom opustil své občany, kteří odloučením od něho téměř naříkali a plakali, a sám se svou manželkou odešel do lesa podrobit se askezi.

Význam

Mahārāja Pṛthu byl jednou z śaktyāveśa inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, a objevil se tedy na povrchu Země, aby splnil pokyny Nejvyššího. Bhagavad-gītā uvádí, že Nejvyšší Pán je majitelem všech planet a neustále touží vidět, jak živé bytosti, které je obývají, žijí šťastně a plní své povinnosti. Jakmile se plnění povinností začne zanedbávat, Pán sestoupí na Zemi — to potvrzuje Bhagavad-gītā (4.7): yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata.

Jelikož taková situace nastala za vlády krále Veny, Pán poslal Svého nejdůvěrnějšího oddaného, Mahārāje Pṛthua, aby vše uvedl do pořádku. Když tedy Mahārāja Pṛthu splnil pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství a vyřešil problémy světa, byl připraven odejít do ústraní. Nejprve příkladným způsobem vládl a nyní se chystá příkladně odejít. Rozdělil všechen majetek mezi své syny, které určil za vládce světa, a poté se svou manželkou odešel do lesa. Významné v této souvislosti je, že Mahārāja Pṛthu odešel sám a zároveň s sebou vzal svou ženu. Podle védských zásad může člověk, který opouští rodinný život, s sebou vzít i svou manželku, neboť manželé jsou považováni za jeden celek; mohou tedy společně provozovat askezi za účelem osvobození. To je cesta, kterou kráčel Mahārāja Pṛthu jakožto příkladná osobnost, a tak se také žilo ve védské civilizaci. Člověk nemá zůstávat doma až do okamžiku smrti, ale včas se odloučit od rodiny a připravit se na návrat k Bohu. Mahārāja Pṛthu přišel coby śaktyāveśa-avatār přímo z Vaikuṇṭhy jako zástupce Kṛṣṇy, a bylo tedy jisté, že se vrátí k Bohu, ale přesto podstoupil přísnou askezi v lese tapo-vanu, aby stanovil příklad v každém ohledu. Je zřejmé, že v oněch dobách bylo mnoho takových lesů (tapo-vanů), které byly zvláště určeny pro odchod do ústraní a podstoupení askeze. Každý byl povinen odejít do tapo-vanu a plně se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť je velice obtížné zanechat rodinného života a zůstat přitom doma.

Verš

tatrāpy adābhya-niyamo
vaikhānasa-susammate
ārabdha ugra-tapasi
yathā sva-vijaye purā

Synonyma

tatra — tam; api — také; adābhya — přísné; niyamaḥ — zákazy; vaikhānasa — pravidla a usměrnění pro život v ústraní; su-sammate — plně uznával; ārabdhaḥ — počínaje; ugra — přísná; tapasi — askeze; yathā — stejně jako; sva-vijaye — při dobývání světa; purā — dříve.

Překlad

Poté, co zanechal rodinného života, přísně dodržoval usměrnění pro život v ústraní a podrobil se tvrdé askezi v lese. Tyto činnosti vykonával se stejnou vážností, s jakou dříve řídil vládu a podroboval si každého.

Význam

Stejně jako je v rodinném životě nezbytné být velice aktivní, po jeho ukončení je nezbytné ovládat mysl a smysly. To je možné tehdy, když se člověk plně zapojí do oddané služby Pánu. Celý védský systém—védský společenský řád — má ve skutečnosti každému umožnit, aby se nakonec vrátil domů, zpátky k Bohu. Gṛhastha-āśram je určitým ústupkem, který spojuje uspokojování smyslů s usměrněným životem. Má člověka připravit na to, aby mu ve středním věku nedělalo potíže odejít do ústraní a plně se věnovat askezi s cílem jednou provždy transcendovat hmotný smyslový požitek. V životním stavu vānaprastha se proto důrazně doporučuje tapasya neboli askeze. Mahārāja Pṛthu se přesně řídil všemi pravidly života vānaprasthy, který se odborně nazývá vaikhānasa-āśram. Slovo vaikhānasa-susammate je významné, neboť i v životě vānaprasthy je třeba důsledně dodržovat usměrňující zásady. Mahārāja Pṛthu byl tedy ideální osobností v každém údobí života. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ—musíme kráčet ve stopách velkých osobností. Bude-li člověk následovat příkladné jednání Mahārāje Pṛthua, může dosáhnout dokonalosti během aktivního života i během života v ústraní a po opuštění tohoto těla být osvobozen a jít zpátky k Bohu.

Verš

kanda-mūla-phalāhāraḥ
śuṣka-parṇāśanaḥ kvacit
ab-bhakṣaḥ katicit pakṣān
vāyu-bhakṣas tataḥ param

Synonyma

kanda — kmen; mūla — kořeny; phala — plody; āhāraḥ — jedl; śuṣka — suché; parṇa — listy; aśanaḥ — jedl; kvacit — někdy; ap-bhakṣaḥ — pil vodu; katicit — po několik; pakṣān — období trvající polovinu měsíce; vāyu — vzduch; bhakṣaḥ — dýchal; tataḥ param — poté.

Překlad

V tapo-vanu se Mahārāja Pṛthu živil kmeny a kořeny stromů nebo ovocem a suchými listy a po několik týdnů pil pouze vodu. Nakonec žil jen ze vzduchu, který dýchal.

Význam

V Bhagavad-gītě se yogīnům doporučuje odejít do ústraní v lese a žít tam sám na posvěceném místě. Na chování Pṛthua Mahārāje vidíme, že když odešel do lesa, nejedl žádnou vařenou potravu, kterou by mu z města posílali nějací jeho žáci nebo oddaní. Jakmile někdo složí slib, že bude žít v lese, musí se živit pouze kořeny a kmeny stromů, ovocem, suchými listy nebo čímkoliv, co mu příroda poskytne. Pṛthu Mahārāja tyto zásady života v lese přísně dodržoval a občas nejedl nic jiného než suché listy a nepil nic než trochu vody. Někdy žil pouze ze vzduchu a čas od času jedl trochu ovoce za stromů. Tímto způsobem žil v lese a podroboval se přísné askezi, zvláště co se týče jídla. Tomu, kdo usiluje o pokrok v duchovním životě, se přejídání nedoporučuje. Také Śrī Rūpa Gosvāmī varuje, že příliš mnoho jídla a příliš velká snaha (atyāhāraḥ prayāsaś ca) odporují zásadám duchovního rozvoje.

Za zmínku rovněž stojí, že podle védských pokynů je život v lese zcela v kvalitě dobra, zatímco život ve městě je v kvalitě vášně a život v nevěstinci nebo hostinci je v kvalitě nevědomosti. Život v chrámu je však životem na Vaikuṇṭě, která je transcendentální všem kvalitám hmotné přírody. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dává člověku příležitost žít v chrámu Pána, který je na stejné úrovni jako Vaikuṇṭha. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, tedy nemusí chodit do lesa a snažit se uměle napodobovat Mahārāje Pṛthua nebo velké mudrce, kteří dříve v lesích žili.

Poté, co Śrīla Rūpa Gosvāmī opustil své ministerské křeslo ve vládě, odešel do Vṛndāvanu a žil pod stromem jako Mahārāja Pṛthu. Od té doby přichází do Vṛndāvanu mnoho lidí napodobovat jeho chování, ale místo pokroku v duchovním životě propadají materialistickým zvykům, a dokonce i ve Vṛndāvanu se stávají obětí nedovoleného sexu, hazardování a omamných látek. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zavádíme také v západních zemích, ale obyvatelé Západu nejsou schopni odejít do lesa a podstupovat přísnou askezi, jak ideálním způsobem předvedli Pṛthu Mahārāja nebo Rūpa Gosvāmī. I člověk ze Západu nebo kdokoliv jiný však může kráčet ve stopách Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura — žít v chrámu, který je transcendentální vůči obydlí v lese; slíbit, že bude přijímat jedině kṛṣṇa-prasādam a nic jiného; dodržovat usměrňující zásady, a zpívat šestnáct kol Hare Kṛṣṇa mantry denně. Jeho duchovní život potom nebude nikdy ničím narušen.

Verš

grīṣme pañca-tapā vīro
varṣāsv āsāraṣāṇ muniḥ
ākaṇṭha-magnaḥ śiśire
udake sthaṇḍile-śayaḥ

Synonyma

grīṣme — v létě; pañca-tapāḥ — pět zdrojů tepla; vīraḥ — hrdina; varṣāsu — v období dešťů; āsāraṣāṭ — vystavený přívalům deště; muniḥ — jako velcí mudrci; ākaṇṭha — až po krk; magnaḥ — ponořený; śiśire — v zimě; udake — ve vodě; sthaṇḍile-śayaḥ — lehal si na zem.

Překlad

Podle zásad života v lese a po vzoru velkých mudrců se Pṛthu Mahārāja v létě vystavoval pěti zdrojům tepla, v období dešťů se nechával bičovat přívaly deště a v zimě stál po krk ve vodě. Ke spánku uléhal na holou zem.

Význam

Toto jsou některé příklady askeze jñānīch a yogīnů, kteří nedokáží přijmout proces bhakti-yogy. Takové náročné metody sebeovládání musí podstupovat proto, aby se zbavili hmotného znečištění. Pañca-tapāḥ se vztahuje na pětinásobné zahřívání — asketa má sedět v ohnivém kruhu, obklopen ze čtyř stran plameny a se sálajícím sluncem nad hlavou. To je jeden druh doporučené askeze zvané pañca-tapāḥ. V období dešťů se má vystavit přívalům deště a v zimě sedět po krk ve studené vodě. Co se týče lůžka, má se spokojit s holou zemí. Jak vysvětlí další verš, cílem této přísné askeze je stát se oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.

Verš

titikṣur yata-vāg dānta
ūrdhva-retā jitānilaḥ
ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇam
acarat tapa uttamam

Synonyma

titikṣuḥ — toleroval; yata — ovládat; vāk — slova; dāntaḥ — ovládat smysly; ūrdhva-retāḥ — nevypouštět semeno; jita-anilaḥ — opanovat životní vzduch; ārirādhayiṣuḥ — toužil jen po; kṛṣṇam — Pán Kṛṣṇa; acarat — praxe; tapaḥ — askeze; uttamam — nejlepší.

Překlad

Mahārāja Pṛthu podstoupil tuto přísnou askezi, aby ovládl svá slova a smysly, zabránil ztrátě semene a opanoval životní vzduch v těle. To vše dělal pouze pro uspokojení Kṛṣṇy — neměl žádný jiný cíl.

Význam

V Kali-yuze se doporučuje:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

(Bṛhan-nāradīya Purāṇa)

Aby nás Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, vzal na vědomí, musíme neustále — dvacet čtyři hodin denně — zpívat svaté jméno Pána. Politováníhodní lidé, kteří nedokáží tento návod přijmout, se raději věnují nějaké pseudomeditaci a vyhýbají se dalším metodám askeze. Skutečnost je ovšem taková, že musíme přijmout buď výše popsanou přísnou askezi, abychom se očistili, nebo proces oddané služby, který se doporučuje pro potěšení Nejvyššího Pána Kṛṣṇy. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je nejinteligentnější, neboť v Kali-yuze je naprosto nemožné takovou askezi podstupovat. Je třeba pouze následovat velké osobnosti, jako je Pán Caitanya Mahāprabhu, který ve Své Śikṣāṣṭace napsal: paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam — sláva svatým jménům Pána Kṛṣṇy, která od samého začátku očišťují naše srdce a udělují okamžité osvobození. Bhava-mahādāvāgni-nirvāpanam. Je-li skutečným cílem veškeré yogy potěšit Pána Kṛṣṇu, pak tento jednoduchý systém bhakti-yogy, doporučený pro současný věk, stačí. Je ovšem nezbytné neustále sloužit Pánu. Přestože se Pṛthu Mahārāja podroboval askezi dávno před zjevením Pána Kṛṣṇy na této planetě, jeho cílem bylo potěšit Kṛṣṇu.

Mnoho hlupáků tvrdí, že uctívání Kṛṣṇy začalo teprve před pěti tisíci lety — poté, co se Pán Kṛṣṇa zjevil v Indii — ale to není pravda. Pṛthu Mahārāja uctíval Kṛṣṇu již před milióny let, neboť byl potomkem rodu Mahārāje Dhruvy, který vládl po dobu třiceti šesti tisíc let v Satya-yuze. Jak by mohl Dhruva Mahārāja vládnout světu tak dlouho, aniž by délka jeho života byla sto tisíc let? Důležité je to, že uctívání Kṛṣṇy existovalo již na počátku stvoření, potom dále v průběhu Satya-yugy, Tretā-yugy i Dvāpara-yugy a nyní pokračuje v Kali-yuze. Bhagavad-gītā uvádí, že Kṛṣṇa se zjevuje nejen v tomto, ale v každém Brahmově dni. Kṛṣṇa je tedy uctíván ve všech věcích. Není pravda, že uctívání Kṛṣṇy začalo teprve tehdy, když se Kṛṣṇa před pěti tisíci lety zjevil na této planetě. To je pošetilý závěr, který védská literatura nepodporuje.

Rovněž významná jsou slova ārirādhayiṣuḥ kṛṣṇam acarat tapa uttamam. Mahārāja Pṛthu podstoupil přísnou askezi s jasným cílem — aby uctíval Kṛṣṇu. Kṛṣṇa je tak laskavý — a zvláště v tomto věku — že se zjevuje v transcendentální vibraci Svého svatého jména. V Nārada-pañcarātře je řečeno: ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim. Uctívá-li člověk Kṛṣṇu jakožto cíl veškerého pokroku, nemusí podstupovat přísné druhy tapasyi, neboť již dosáhl svého cíle. Pokud poté, co se podrobil všem druhům tapasyi, nedospěje ke Kṛṣṇovi, je celá jeho tapasya bezcenná, neboť bez Kṛṣṇy je veškerá askeze pouze zbytečnou námahou. Śrama eva hi kevalam (Bhāg. 1.2.8). Nemělo by nás proto odradit, že nemůžeme jít do lesa a podrobit se přísné askezi. Náš život je tak krátký, že se musíme přísně řídit zásadami, které stanovili vaiṣṇavští ācāryové, a poklidně praktikovat vědomí Kṛṣṇy. Není třeba zoufat. Narottama dāsa Ṭhākura doporučuje: ānande bala hari, bhaja vṛndāvana, śrī-guru-vaiṣṇava-pade majāiyā mana. Abyste žili transcendentálním životem plným blaženosti, zpívejte mantru Hare Kṛṣṇa, uctívejte svaté místo Vṛndāvan a neustále služte Pánu, duchovnímu mistrovi a vaiṣṇavům. Metoda tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy velice bezpečná a snadná. Musíme splnit pokyn Pána a zcela se Mu odevzdat. Je třeba následovat pokyn duchovního mistra, kázat vědomí Kṛṣṇy a kráčet cestou vaiṣṇavů. Duchovní mistr zastupuje Pána Kṛṣṇu i vaiṣṇavy — když se tedy budeme řídit jeho pokyny a zpívat Hare Kṛṣṇa, bude vše v pořádku.

Verš

tena kramānusiddhena
dhvasta-karma-malāśayaḥ
prāṇāyāmaiḥ sanniruddha-
ṣaḍ-vargaś chinna-bandhanaḥ

Synonyma

tena — praktikováním takové askeze; krama — postupně; anu — neustále; siddhena — dokonalostí; dhvasta — zničené; karma — plodonosné činnosti; mala — nečistoty; āśayaḥ — touha; prāṇa-āyāmaiḥ — praktikováním prāṇāyāma-yogy, dechových cvičení; san — bytí; niruddha — ukončené; ṣaṭ-vargaḥ — mysl a smysly; chinna-bandhanaḥ — zcela zbavený pout.

Překlad

Podstupováním přísné askeze se Mahārāja Pṛthu postupně ustálil v duchovním životě a zcela se zbavil všech tužeb po plodonosných činnostech. Praktikoval také dechová cvičení, aby ovládl svou mysl a smysly, a tak dokonale odstranil touhy po plodonosném jednání.

Význam

Slovo prāṇāyāmaiḥ je velice důležité, neboť haṭha-yogīni a aṣṭāṅga-yogīni praktikují prāṇāyāmu, ale obvykle neznají její smysl. Smyslem prāṇāyāmy a mystické yogy je odvést mysl a smysly od plodonosných činností. O tom nemají takzvaní yogīni v západních zemích ani potuchy. Prāṇāyāma nemá posílit tělo, aby mohlo těžce pracovat — jejím cílem je uctívat Kṛṣṇu. V minulém verši bylo jasně uvedeno, že veškerou askezi, prāṇāyāmu a cviky mystické yogy Pṛthu Mahārāja vykonával, aby uctíval Kṛṣṇu; slouží tedy jako dokonalý příklad rovněž pro yogīny. Vše, co dělal, bylo určeno pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.

Mysl osob propadlých plodonosnému jednání je neustále plná nečistých tužeb. Plodonosné činnosti jsou příznakem naší znečištěné touhy vládnout hmotné přírodě. Dokud sloužíme svým znečištěným touhám, musíme přijímat jedno hmotné tělo za druhým. Takzvaní yogīni, kteří nemají poznání o skutečném smyslu yogy, praktikují jógové cviky jen proto, aby si udrželi tělo v dobrém zdravotním stavu — vykonávají tedy plodonosné činnosti a pod vlivem své touhy jsou nuceni přijmout další tělo. Nejsou si však vědomi toho, že konečným cílem života je navázat styk s Kṛṣṇou. Śāstry chtějí tyto yogīny zachránit před putováním různými životními druhy, a proto upozorňují, že v současném věku jsou takové jógové praktiky pouhou ztrátou času. Jediným prostředkem k duchovnímu pokroku je zpívání mahā-mantry Hare Kṛṣṇa.

Činnosti krále Pṛthua se odehrávaly v Satya-yuze. V současné době si pokleslé duše, které nejsou schopny ničeho, toto praktikování yogy mylně vykládají. Śāstry proto přikazují: kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā. Nedosáhnou-li karmī, jñānī a yogīni oddané služby Pánu Kṛṣṇovi, jejich takzvaná askeze a yoga nemají žádnou cenu. Nārādhitaḥ — není-li uctíván Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, nemá smysl praktikovat meditační yogu, jednat v rámci karma-yogy nebo rozvíjet empirické poznání. Co se týče prāṇāyāmy — zpívání svatého jména Pána a tančení v extázi je rovněž považováno za prāṇāyāmu. V jednom z předchozích veršů nabádal Sanat-kumāra Mahārāje Pṛthua, aby neustále sloužil Nejvyššímu Pánu, Vāsudevovi:

yat pāda-paṅkaja-palāśa-vilāsa-bhaktyā
karmāśayaṁ grathitam udgrathayanti santaḥ

Jedině uctíváním Vāsudeva se lze zbavit tužeb po plodonosném jednání. Yogīni a jñānī, kteří Vāsudeva neuctívají, se těchto tužeb nikdy nezbaví.

tadvan na rikta-matayo yatayo 'pi ruddha-
sroto-gaṇās tam araṇaṁ bhaja vāsudevam

Prāṇāyāma se v tomto verši nepojí se žádným vedlejším motivem. Jejím skutečným cílem je posílit mysl a smysly, aby mohly být zaměstnány oddanou službou. V současném věku lze tohoto odhodlání velice snadno dosáhnout prostým zpíváním svatých jmen: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Verš

sanat-kumāro bhagavān
yad āhādhyātmikaṁ param
yogaṁ tenaiva puruṣam
abhajat puruṣarṣabhaḥ

Synonyma

sanat-kumāraḥ — Sanat-kumāra; bhagavān — nejmocnější; yat — to, co; āha — řekl; ādhyātmikam — duchovní pokrok v životě; param — konečný; yogam — mysticismus; tena — tím; eva — jistě; puruṣam — Nejvyšší Osobu; abhajat — uctíval; puruṣa-ṛṣabhaḥ — nejlepší z lidí.

Překlad

Mahārāja Pṛthu, nejlepší z lidských bytostí, kráčel cestou duchovního pokroku, kterou mu doporučil Sanat-kumāra — uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu.

Význam

Zde je jasně řečeno, že když Mahārāja Pṛthu praktikoval prāṇāyāma-yogu, sloužil tím Nejvyšší Osobnosti Božství, jak mu doporučil světec Sanat-kumāra. Významná jsou slova puruṣam abhajat puruṣarṣabhaḥ — puruṣarṣabha se vztahuje na Mahārāje Pṛthua, nejlepšího z lidí, a puruṣam označuje Nejvyšší Osobnost Božství. Z toho plyne, že ten, kdo je nejlepší ze všech lidí, slouží Nejvyšší Osobě. Jeden puruṣa je uctíván a druhý puruṣa uctívá. Když uctívající puruṣa (živá bytost) pomýšlí na splynutí s Nejvyšší Osobou, je tím zmaten a propadá se do temnoty nevědomosti. Pán Kṛṣṇa řekl v Bhagavad-gītě (2.12), že všechny živé bytosti přítomné na bojišti (včetně Kṛṣṇy Samotného) existovaly jako individuální osoby i v minulosti a budou tak existovat i v budoucnosti. Oba puruṣové — živá bytost a Nejvyšší Osobnost Božství — si tedy vždy zachovávají svou totožnost.

Seberealizovaná osoba slouží Pánu neustále; v tomto životě i v příštím. Pro oddané není mezi tímto a příštím životem rozdíl. V tomto životě se začínající oddaný učí sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství a v příštím životě přichází za Nejvyšší Osobou na Vaikuṇṭhu, kde pokračuje v téže oddané službě. I v případě začínajícího oddaného je oddaná služba brahma-bhūyāya kalpate. Oddanou službu Pánu nelze nikdy považovat za hmotnou činnost. Jelikož oddaný jedná na úrovni brahma-bhūta, je již osvobozený, a nemusí tedy praktikovat žádný jiný druh yogy, aby tohoto stavu dosáhl. Pokud se přísně drží pokynů duchovního mistra, zpívá mantru Hare Kṛṣṇa a následuje pravidla a předpisy, znamená to, že již je ve stavu brahma-bhūta, což potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.”

Verš

bhagavad-dharmiṇaḥ sādhoḥ
śraddhayā yatataḥ sadā
bhaktir bhagavati brahmaṇy
ananya-viṣayābhavat

Synonyma

bhagavat-dharmiṇaḥ — ten, kdo vykonává oddanou službu; sādhoḥ — oddaného; śraddhayā — s vírou; yatataḥ — snaží se; sadā — vždy; bhaktiḥ — oddanost; bhagavati — Osobnosti Božství; brahmaṇi — původ neosobního Brahmanu; ananya-viṣayā — zcela upevněn, bez odchýlení; abhavat — stal se.

Překlad

Tímto způsobem se zcela zaměstnal oddanou službou a dvacet čtyři hodin denně striktně dodržoval pravidla a předpisy podle daných zásad. Tak se rozvinula jeho láska a oddanost k Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, a stala se neochvějně pevnou.

Význam

Slovo bhagavad-dharmiṇaḥ vyjadřuje, že náboženské činnosti, které Mahārāja Pṛthu vykonával, byly prosté jakékoliv přetvářky. O tom se hovoří na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2): dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra — náboženské zásady spojené s přetvářkou jsou obyčejné podvádění. Bhagavad-dharmiṇaḥ vysvětluje Vīrarāghava Ācārya slovy nivṛtta-dharmeṇa, čímž je řečeno, že tento stav nemohou znečišťovat žádné hmotné cíle. Śrīla Rūpa Gosvāmī to vyjádřil takto:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

Když se ten, koho neovlivňují hmotné touhy a kdo není znečištěn plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací, plně zapojí do příznivé služby Pánu, pak se jeho jednání nazývá bhagavad-dharma neboli čistá oddaná služba. Slovo brahmaṇi v tomto verši se nevztahuje na neosobní Brahman. Neosobní Brahman je podřízeným rysem Nejvyšší Osobnosti Božství, a jelikož ti, kdo ho uctívají, chtějí splynout se září Brahmanu, nelze je považovat za následovníky bhagavad-dharmy. Impersonalista může poté, co se zklamal v hmotném požitku, chtít splynout s Pánem, ale čistý oddaný Pána po ničem takovém netouží; je tedy skutečný bhagavad-dharmī.

Z tohoto verše je jasné, že Mahārāja Pṛthu nikdy neuctíval neosobní Brahman, ale byl vždy čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavati brahmaṇi označuje toho, kdo oddaně slouží Osobnosti Božství. Oddaný se nezajímá o splynutí s neosobním Brahmanem, jehož poznání je mu automaticky vyjeveno. Jednání Mahārāje Pṛthua v oddané službě mu umožnilo stát se upevněným a stálým v činnostech oddané služby, aniž by musel hledat oporu u karmy, jñāny či yogy.

Verš

tasyānayā bhagavataḥ parikarma-śuddha-
sattvātmanas tad-anusaṁsmaraṇānupūrtyā
jñānaṁ viraktimad abhūn niśitena yena
ciccheda saṁśaya-padaṁ nija-jīva-kośam

Synonyma

tasya — jeho; anayā — tímto; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; parikarma — činnosti v oddané službě; śuddha — čisté, transcendentální; sattva — existence; ātmanaḥ — mysli; tat — Nejvyšší Osobnosti Božství; anusaṁsmaraṇa — neustále vzpomínající; anupūrtyā — dokonale vykonané; jñānam — poznání; virakti — nepřipoutanost; mat — vlastnictví; abhūt — projevilo se; niśitena — intenzívními činnostmi; yena — jimiž; ciccheda — oddělila se; saṁśaya-padam — pochybovačnost; nija — vlastní; jīva-kośam — zajetí živé bytosti.

Překlad

Pravidelným vykonáváním oddané služby dosáhl transcendentálního stavu mysli, a mohl tedy neustále myslet na lotosové nohy Pána. Tak získal naprostou odpoutanost a dokonalé poznání, pomocí něhož dokázal překonat všechny pochybnosti. Byl osvobozen ze zajetí falešného ega a hmotného pojetí života.

Význam

V Nārada-pañcarātře je oddaná služba Pánu přirovnána ke královně. Když královna udílí audienci, doprovází ji mnoho služebných, a služebnými oddané služby jsou hmotné bohatství, osvobození a mystické síly. Karmī velice lpí na hmotném požitku, jñānī dychtí po osvobození z hmotného zajetí a yogīny láká představa osmi druhů mystické dokonalosti. V Nārada-pañcarātře stojí, že dosáhne-li někdo stádia čisté oddané služby, získá zároveň i všechny výsady, jež jsou výsledkem plodonosných činností, empirické filozofické spekulace a praktikování mystické yogy. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura se proto ve své Kṛṣṇa-karṇāmṛtě modlil: “Můj milý Pane, když jsem Ti neochvějně oddán, Osobně se přede mnou zjevíš a výsledky plodonosného jednání a empirické filozofické spekulace—náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození — se stávají mými osobními služebníky, kteří přede mnou stojí, jako by čekali na můj příkaz.” Jñānī se usilovně snaží vyprostit ze zajetí hmotné přírody pomocí rozvoje duchovního poznání (brahma-vidyā), zatímco oddaný se díky svému pokroku v oddané službě automaticky odpoutá od hmotného těla. Začne se projevovat jeho duchovní tělo a on obnoví činnosti svého transcendentálního života.

V současnosti jsme ve styku s hmotným tělem, hmotnou myslí a hmotnou inteligencí, ale když se od tohoto hmotného podmínění osvobodíme, projeví se duchovní tělo, duchovní mysl a duchovní inteligence. Oddaný v tomto transcendentálním stavu dosáhne veškerého prospěchu z karmy, jñāny a yogy. Mystické síly mu automaticky začnou sloužit, přestože se nikdy nevěnuje plodonosným činnostem či empirické spekulaci, aby tyto síly získal. Oddaný netouží po žádném hmotném bohatství, ale toto bohatství se před ním zjeví automaticky, aniž by o ně usiloval. Díky své oddané službě se automaticky stane brahma-bhūtou. To potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26), jak již bylo uvedeno výše:

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.”

Díky pravidelnému vykonávání oddané služby se oddaný dostává do transcendentálního životního stádia. Jelikož je jeho mysl na transcendentální úrovni, nemůže myslet na nic jiného než na lotosové nohy Pána. To je význam slov saṁsmaraṇa-anupūrtyā. Neustálými myšlenkami na lotosové nohy Pána oddaný bezprostředně dosáhne śuddha-sattvy. Śuddha-sattva označuje úroveň, která je nad kvalitami hmotné přírody, včetně kvality dobra. V hmotném světě představuje kvalita dobra nejvyšší dokonalost, ale i ji je třeba překonat a dosáhnout čistého dobra (śuddha-sattva), kde tři kvality hmotné přírody nepůsobí.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává následující příklad: Má-li člověk dobré trávení, zažehne v žaludku automaticky po jídle oheň, který vše stráví, a nemusí tedy brát léky, jež trávení napomáhají. Oheň oddané služby je natolik silný, že oddaný nemusí vyvíjet vedlejší úsilí, aby získal dokonalé poznání nebo se odpoutal od hmotných svodů. Jñānī se může od hmotných svodů odpoutat dlouhými rozhovory o poznání, a tak nakonec dospět do stádia brahma-bhūta, ale oddaný nemusí podstupovat tolik těžkostí. Stádia brahma-bhūta zaručeně dosáhne svou oddanou službou. Yogīni a jñānī jsou vždy plni pochybností ohledně svého přirozeného postavení, a proto se mylně domnívají, že splynou s Nejvyšším. Vztah oddaného s Nejvyšším se však projeví nade všechny pochybnosti a oddaný okamžitě pochopí, že je věčným služebníkem Pána. Jñānī a yogīni, kteří postrádají oddanost, se mohou považovat za osvobozené, ale jejich inteligence ve skutečnosti není tak čistá jako inteligence oddaného. Jinými slovy, nemohou být skutečně osvobozeni, dokud nedosáhnou postavení oddaných.

āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Jñānī a yogīni se mohou povznést na nejvyšší úroveň realizace Brahmanu, ale jelikož jim schází oddanost lotosovým nohám Pána, poklesnou znovu do hmotného světa. Jñānu a yogu proto nelze považovat za metody vedoucí ke skutečnému osvobození. Mahārāja Pṛthu všechny tyto stavy transcendoval vykonáváním oddané služby. Jelikož byl śaktyāveśa-avatārem Nejvyššího Pána, nemusel o osvobození nijak usilovat. Přišel z vaikuṇṭhského světa, z duchovního nebe, aby naplnil vůli Nejvyššího Pána na Zemi — a bylo tedy jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, aniž by musel praktikovat jñānu, yogu či karmu. Pṛthu Mahārāja byl věčně čistým oddaným Pána, ale přesto přijal proces oddané služby, aby učil všechny lidi, jak správně vykonávat životní povinnosti a nakonec se vrátit domů, zpátky k Bohu.

Verš

chinnānya-dhīr adhigatātma-gatir nirīhas
tat tatyaje ’cchinad idaṁ vayunena yena
tāvan na yoga-gatibhir yatir apramatto
yāvad gadāgraja-kathāsu ratiṁ na kuryāt

Synonyma

chinna — oddělená; anya-dhīḥ — všechna ostatní životní pojetí (tělesné pojetí života); adhigata — pevně přesvědčený; ātma-gatiḥ — konečný cíl duchovního života; nirīhaḥ — bez tužeb; tat — toho; tatyaje — vzdal se; acchinat — přesekl; idam — toto; vayunena — s poznáním; yena — kterým; tāvat — do té doby; na — nikdy; yoga-gatibhiḥ — praktikování mystické yogy; yatiḥ — praktikující; apramattaḥ — bez jakékoliv iluze; yāvat — dokud; gadāgraja — o Kṛṣṇovi; kathāsu — slova; ratim — přitažlivost; na — nikdy; kuryāt — konat.

Překlad

Když se Mahārāja Pṛthu zcela zbavil pojetí tělesného života, zrealizoval Pána Kṛṣṇu, Jenž sídlí v srdci každého jako Paramātmā. Tak mohl dostávat všechny pokyny od Něho, a proto se vzdal všech ostatních metod yogy a jñāny. Nezajímal se ani o jejich dokonalost, neboť plně zrealizoval, že oddaná služba Kṛṣṇovi je konečným cílem života, a že dokud yogīny a jñānī nebude přitahovat kṛṣṇa-kathā (vyprávění o Kṛṣṇovi), jejich iluze o existenci nemůže nikdy nic rozptýlit.

Význam

Dokud je člověk příliš pohroužen v tělesném pojetí života, zajímá se o mnoho různých procesů seberealizace, jako je mystická yoga nebo systém používající spekulativní empirické metody. Když však pochopí, že konečným cílem života je být ve styku s Kṛṣṇou, vidí Kṛṣṇu v srdci každého, a proto pomáhá všem, kdo se o vědomí Kṛṣṇy zajímají. Dokonalost života ve skutečnosti závisí na našem zájmu naslouchat o Kṛṣṇovi. Proto je zde řečeno: yāvad gadāgraja-kathāsu ratiṁ na kuryāt. Dokud se člověk nezajímá o Kṛṣṇu, Jeho zábavy a činnosti, není možné, aby se osvobodil prostřednictvím yogy nebo spekulativního poznání.

Mahārāja Pṛthu dospěl do stádia oddanosti, a proto o metody jñāny a yogy ztratil zájem a vzdal se jich. To je stádium čistého oddaného života, jak ho popisuje Rūpa Gosvāmī:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

Skutečná jñāna znamená pochopit, že živá bytost je věčným služebníkem Pána. Tohoto poznání lze dosáhnout až po mnoha a mnoha životech, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. V životním stádiu paramahaṁsy člověk plně realizuje, že Kṛṣṇa je všechno: vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ. Kdo plně pochopí, že Kṛṣṇa je vším a že vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší dokonalostí života, stává se paramahaṁsou neboli mahātmou. Takového mahātmu, paramahaṁsu, je velice vzácné nalézt. Paramahaṁsu, čistého oddaného, nikdy nepřitahuje haṭha-yoga ani spekulativní poznání. Zajímá se pouze o čistou oddanou službu Pánu. Někdy se ten, kdo se dříve těmto procesům věnoval, snaží vykonávat oddanou službu a zároveň praktikovat yogu či jñānu, ale jakmile dosáhne čisté oddané služby, je schopen se všech ostatních metod seberealizace vzdát. Jinými slovy, když někdo bezpečně realizuje, že Kṛṣṇa je nejvyšší cíl, již ho nepřitahuje mystická yoga ani spekulativní metody empirického získávání poznání.

Verš

evaṁ sa vīra-pravaraḥ
saṁyojyātmānam ātmani
brahma-bhūto dṛḍhaṁ kāle
tatyāja svaṁ kalevaram

Synonyma

evam — takto; saḥ — on; vīra-pravaraḥ — vůdce hrdinů; saṁyojya — zaměřil; ātmānam — mysl; ātmani — na Nadduši; brahma-bhūtaḥ — osvobozený; dṛḍham — pevně; kāle — časem; tatyāja — vzdal se; svam — svého; kalevaram — těla.

Překlad

Když nastal čas, kdy měl Pṛthu Mahārāja opustit tělo, upřel svou mysl pevně na lotosové nohy Kṛṣṇy, a takto se vzdal hmotného těla na úrovni brahma-bhūta.

Význam

Podle jednoho bengálského přísloví bude v okamžiku smrti prověřen všechen duchovní pokrok, který jsme udělali během svého života. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (8.6): yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram / taṁ tam evaiti kaunteya sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ. Ti, kdo praktikují vědomí Kṛṣṇy, vědí, že v okamžiku smrti budou skládat zkoušku. Dokáže-li umírající vzpomínat na Kṛṣṇu, bude okamžitě přemístěn na Goloku Vṛndāvanu neboli Kṛṣṇaloku, a tím bude jeho život úspěšný. Pṛthu Mahārāja milostí Kṛṣṇy chápal, že konec jeho života se blíží, a proto se s radostí začal jógovým procesem připravovat, aby opustil tělo na úrovni brahma-bhūta. Následující verše podrobně popisují, jak lze dobrovolně opustit toto tělo a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Jógový proces, který vykonával Pṛthu Mahārāja v době smrti, umožňuje rychleji opustit tělo, dokud je člověk fyzicky a mentálně zdravý. Každý oddaný si přeje opustit tělo v dobrém fyzickém a mentálním stavu. Tuto touhu vyjádřil rovněž král Kulaśekhara ve své Mukunda-mālā-stotře:

kṛṣṇa tvadīya-padapaṅkaja-pañjarāntam
adyaiva me viśatu mānasa-rāja-haṁsaḥ
prāṇa-prayāṇa-samaye kapha-vāta-pittaiḥ
kaṇṭhāvarodhana-vidhau smaraṇaṁ kutas te

Král Kulaśekhara se chtěl vzdát svého těla, dokud bylo zdravé, a proto se modlil ke Kṛṣṇovi, aby ho nechal zemřít okamžitě, ještě když jsou tělo i mysl v dobrém stavu. Když člověk umírá, obvykle se dusí velkým množstvím hlenu a žluči. Pro dusícího se je velice obtížné vydat nějaký zvuk, a proto jedině Kṛṣṇovou milostí můžeme zpívat Hare Kṛṣṇa, když umíráme. Yogī se však dokáže posadit do pozice muktāsana, a tak okamžitě opustit své tělo a přemístit se na jakoukoliv planetu podle svého přání. Dokonalý yogī může díky jógové praxi opustit své tělo kdykoliv chce.

Verš

sampīḍya pāyuṁ pārṣṇibhyāṁ
vāyum utsārayañ chanaiḥ
nābhyāṁ koṣṭheṣv avasthāpya
hṛd-uraḥ-kaṇṭha-śīrṣaṇi

Synonyma

sampīḍya — ucpáním; pāyum — otvoru konečníku; pārṣṇibhyām — lýtky; vāyum — vzduch, který stoupá vzhůru; utsārayan — tlačil nahoru; śanaiḥ — postupně; nābhyām — pupkem; koṣṭheṣu — v srdci a hrdle; avasthāpya — upnul; hṛt — v srdci; uraḥ — vzhůru; kaṇṭha — hrdlo; śīrṣaṇi — mezi obočím.

Překlad

Mahārāja Pṛthu seděl v patřičné jógové pozici: kotníky ucpal otvor svého konečníku, stlačil své pravé a levé lýtko a postupně zdvíhal svůj životní vzduch vzhůru — nejprve do pupečního okruhu, poté do srdce a hrdla a nakonec ho vytlačil do ústředního postavení mezi obočím.

Význam

Tato sedová pozice se nazývá muktāsana. Poté, co se yogī naučí dodržovat přísné usměrňující zásady ovládající spánek, jídlo a sex, může praktikovat různé sedové pozice. Konečným cílem yogy je umožnit člověku, aby opustil toto tělo podle své svobodné vůle. Ten, kdo dosáhl vrcholu yogy, může žít v těle tak dlouho, jak si přeje, a nebo — není-li ještě dokonalý — může tělo opustit a přemístit se na jakékoliv místo uvnitř či vně vesmíru. Někteří yogīni opouštějí svá těla, aby se dostali na vyšší planetární systémy a užívali si tamního hmotného pohodlí. Inteligentní yogīni ale již nechtějí v tomto hmotném světě ztrácet čas a o hmotné pohodlí na vyšších planetárních systémech se nezajímají; přejí si dostat se přímo do duchovního nebe — zpátky domů, zpátky k Bohu.

Z tohoto verše vyplývá, že Mahārāja Pṛthu netoužil po dosažení vyšších planetárních systémů. Chtěl se okamžitě vrátit domů, zpátky k Bohu. Přestože po realizaci vědomí Kṛṣṇy ukončil veškeré praktikování mystické yogy, využil svých dřívějších zkušeností a ihned zaujal postavení brahma-bhūta, aby svůj návrat k Bohu urychlil. Cílem tohoto konkrétního āsanu zvaného muktāsana (“sed osvobození”) je dosáhnout úspěchu v procesu kuṇḍalinī-cakra a postupně pozdvihnout život z mūlādhāra-cakry do svādhiṣṭhāna-cakry, poté do maṇipūra-cakry, anāhata-cakry, viśuddha-cakry a nakonec do ājñā-cakry. Když yogī dosáhne ājñā-cakry, která se nachází mezi obočím, je schopen prorazit ven brahma-randhrou, otvorem v lebce. Poté se může přemístit na kteroukoliv planetu podle svého přání, až po duchovní království Vaikuṇṭhy nebo Kṛṣṇaloku. Předpokladem pro návrat k Bohu je tedy dosažení úrovně brahma-bhūta. Ti, kdo jsou ve vědomí Kṛṣṇy a praktikují bhakti-yogu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam), se však mohou vrátit k Bohu i bez použití muktāsany. Jejím účelem je dospět na úroveň brahma-bhūta, neboť jinak se nelze do duchovního nebe dostat. Bhagavad-gītā (14.26) uvádí:

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

Bhakti-yogī, který praktikuje bhakti-yogu, je vždy na úrovni brahma-bhūta (brahma-bhūyāya kalpate). Je-li schopen se na této úrovni udržet, vstoupí po smrti automaticky do duchovního nebe a vrátí se k Bohu. Oddaný proto nemusí litovat, že nepraktikoval proces kuṇḍalinī-cakra, postupné procházení šesti cakrami. Co se týče Mahārāje Pṛthua, měl již tento proces nacvičený, a jelikož nechtěl čekat na přirozenou smrt, využil systému ṣaṭ-cakra, opustil tělo z vlastní vůle a okamžitě vstoupil do duchovního nebe.

Verš

utsarpayaṁs tu taṁ mūrdhni
krameṇāveśya niḥspṛhaḥ
vāyuṁ vāyau kṣitau kāyaṁ
tejas tejasy ayūyujat

Synonyma

utsarpayan — takto umístil; tu — ale; tam — vzduch; mūrdhni — na hlavu; krameṇa — postupně; āveśya — umístil; niḥspṛhaḥ — zbavený všech hmotných tužeb; vāyum — část těla tvořená vzduchem; vāyau — do vesmírného obalu tvořeného vzduchem; kṣitau — do vesmírného obalu tvořeného zemí; kāyam — toto hmotné tělo; tejaḥ — oheň v těle; tejasi — do vesmírného obalu tvořeného ohněm; ayūyujat — vmísil.

Překlad

Takto Pṛthu Mahārāja postupně pozdvihl svůj životní vzduch do otvoru v lebce, načež ztratil veškerou touhu po hmotné existenci. Smísil svůj životní vzduch s veškerým vzduchem, své tělo s veškerou zemí a oheň v těle s veškerým ohněm.

Význam

Když je duchovní jiskra, jejíž velikost je popsána jako jedna desetitisícina konečku vlasu, donucena sestoupit do hmotného světa, je zahalena hrubohmotnými a jemnohmotnými prvky. Hmotné tělo se skládá z pěti hrubých prvků — země, vody, ohně, vzduchu a éteru — a tří jemných prvků — mysli, inteligence a ega. Jakmile živá bytost dosáhne osvobození, je těchto hmotných obalů zbavena. Úspěch v yoze znamená zbavit se těchto hmotných obalů a vstoupit do duchovní existence. Na tomto principu se zakládá učení Pána Buddhy o nirvāṇě. Pán Buddha učil své následovníky, aby se pomocí meditace a yogy vzdali těchto hmotných obalů. Neučil sice nic o duši, ale ten, kdo přísně následuje jeho pokyny, se nakonec osvobodí od hmotných obalů a dosáhne nirvāṇy.

Když se živá bytost vzdá hmotných obalů, musí jako duše vstoupit do duchovního nebe a splynout se září Brahmanu. Neví-li však nic o duchovním světě a Vaikuṇṭhách, je bohužel na 99,9 procent jisté, že znovu poklesne do hmotného světa. Existuje ovšem i malá naděje, že bude ze záře Brahmanu (brahmajyoti) povýšena na některou duchovní planetu. Impersonalisté o této brahmajyoti tvrdí, že v ní neexistuje rozmanitost, a budhisté ji považují za prázdnotu. V každém případě — ať už někdo prohlašuje, že duchovní nebe postrádá rozmanitost nebo že je to svět prázdnoty—se v tomto pojetí nevyskytuje žádná duchovní blaženost, jakou lze zažít na duchovních planetách; Vaikuṇṭhách nebo Kṛṣṇaloce. V nepřítomnosti různých druhů požitku začne duši postupně přitahovat život plný blaženosti, a jelikož neví nic o Kṛṣṇaloce nebo Vaikuṇṭhaloce, přirozeně poklesne na úroveň hmotných činností, aby si užívala hmotné rozmanitosti.

Verš

khāny ākāśe dravaṁ toye
yathā-sthānaṁ vibhāgaśaḥ
kṣitim ambhasi tat tejasy
ado vāyau nabhasy amum

Synonyma

khāni — různé otvory v těle pro smyslové orgány; ākāśe — do éteru; dravam — tekuté složky; toye — do vody; yathā-sthānam — podle náležitého umístění; vibhāgaśaḥ — jak jsou rozděleny; kṣitim — zemi; ambhasi — do vody; tat — to; tejasi — do ohně; adaḥ — oheň; vāyau — do vzduchu; nabhasi — do éteru; amum — to.

Překlad

Podle různého postavení různých částí těla smísil otvory svých smyslů s éterem; své tělní tekutiny (jako je krev a různé výměšky) s veškerou vodou; zemi vnořil do vody, potom vodu do ohně, oheň do vzduchu, vzduch do éteru a tak dále.

Význam

Zde jsou velice důležitá slova yathā-sthānaṁ vibhāgaśaḥ. V páté kapitole druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu Pán Brahmā jasně vysvětlil Nāradovi, jak došlo ke stvoření. Krok za krokem popsal správné rozdělení smyslů, vládce smyslů, předměty smyslového vnímání a hmotné prvky. Také vyložil, jak byly jeden po druhém stvořeny — vzduch z nebe, oheň ze vzduchu, voda z ohně, země z vody atd. Důkladně znát proces stvoření tohoto vesmíru je důležité — i naše tělo stvořil Nejvyšší Pán stejným způsobem. Poté, co Osobnost Božství vstoupí do vesmíru, tvoří postupně jednotlivé vesmírné projevy. Stejně tak živá bytost poté, co vstoupí do lůna matky, shromažďuje složky svého hrubohmotného a jemnohmotného těla z celkového objemu éteru, vzduchu, ohně, vody a země. Slova yathā-sthānaṁ vibhāgaśaḥ naznačují, že bychom měli znát proces stvoření a meditovat o něm v obráceném pořadí; tak se můžeme zbavit hmotného znečištění.

Verš

indriyeṣu manas tāni
tan-mātreṣu yathodbhavam
bhūtādināmūny utkṛṣya
mahaty ātmani sandadhe

Synonyma

indriyeṣu — do smyslových orgánů; manaḥ — mysl; tāni — smyslové orgány; tat-mātreṣu — do předmětů smyslového vnímání; yathā-udbhavam — ze kterých byly vytvořeny; bhūta-ādinā — pěti prvky; amūni — všechny smyslové předměty; utkṛṣya — vyjmul; mahati — do mahat-tattvy; ātmani — ego; sandadhe — sloučil.

Překlad

Sloučil mysl se smysly a smysly se smyslovými předměty podle jejich vzájemných vztahů a dále sloučil hmotné ego s celkovou hmotnou energií, mahat-tattvou.

Význam

Co se týče ega: celková hmotná energie se dělí na dvě části—jedna je vzrušená kvalitou nevědomosti a druhá kvalitami vášně a dobra. Díky vzrušení kvalitou nevědomosti je stvořeno pět hrubohmotných prvků, díky vzrušení kvalitou vášně je stvořena mysl a díky vzrušení kvalitou dobra je stvořen falešný egoismus neboli ztotožňování se s hmotou. Mysl chrání určitý polobůh. Někdy se také říká, že mysl (manaḥ) má své vládnoucí božstvo. Takto tedy byla celková mysl — to znamená hmotná mysl ovládaná hmotnými polobohy — sloučena se smysly. Smysly byly poté sloučeny se smyslovými předměty. Smyslové předměty jsou podoby, chutě, vůně, zvuky atd., a jejich původním zdrojem je zvuk. Mysl byla přitahována smysly a smysly smyslovými předměty, a to vše se nakonec sloučilo s éterem. Stvoření je uspořádané jako řetězec po sobě následujících příčin a důsledků. Proces směšování spočívá ve sloučení důsledku se svou původní příčinou. Jelikož původní příčinou v hmotném světě je mahat-tattva, vše nakonec spočinulo v ní. To lze přirovnat k śūnya-vādě (voidismu), ale zde se jedná o čištění skutečné duchovní mysli neboli vědomí.

Když jsou z mysli smyty všechny hmotné nečistoty, jedná samotné čisté vědomí. Zvuková vibrace z duchovního nebe může okamžitě odstranit veškeré hmotné znečištění. To potvrzuje Caitanya Mahāprabhu: ceto-darpaṇa-mārjanam. Stačí, když přijmeme radu Pána Caitanyi Mahāprabhua a budeme zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, abychom zbavili mysl všeho hmotného znečištění — to lze považovat za shrnutí tohoto obtížného verše. Jakmile budou tímto zpíváním všechny hmotné nečistoty smyty, okamžitě zaniknou veškeré touhy a reakce spojené s hmotnými činnostmi a začne skutečný, pokojný život. V současném věku Kali je vykonávání jógového postupu popsaného v tomto verši velice obtížné. Nejsme-li v takové yoze odborníky, potom nejlepší, co můžeme udělat, je přijmout cestu Pána Caitanyi Mahāprabhua: śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Tak se můžeme vznešeně zbavit všeho hmotného znečištění jednoduchým procesem zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tak jako má život v hmotném světě svůj počátek v hmotném zvuku, má duchovní život svůj počátek v této duchovní zvukové vibraci.

Verš

taṁ sarva-guṇa-vinyāsaṁ
jīve māyāmaye nyadhāt
taṁ cānuśayam ātma-stham
asāv anuśayī pumān
jñāna-vairāgya-vīryeṇa
svarūpa-stho ’jahāt prabhuḥ

Synonyma

tam — Jemu; sarva-guṇa-vinyāsam — zdroji všech vlastností; jīve — označením; māyā-maye — zdroji všech energií; nyadhāt — umístil; tam — to; ca — také; anuśayam — označení; ātma-stham — seberealizovaný; asau — on; anuśayī — živá bytost; pumān — poživatel; jñāna — poznání; vairāgya — odříkání; vīryeṇa — silou; svarūpa-sthaḥ — ve svém původním, přirozeném postavení; ajahāt — vrátil se domů; prabhuḥ — vládce.

Překlad

Poté obětoval celkové označení živé bytosti svrchovanému vládci iluzorní energie. Zbavený všech označení, které vězní živou bytost, se Pṛthu Mahārāja osvobodil prostřednictvím poznání, odříkání a duchovní síly své oddané služby. Spočíval ve svém původním, přirozeném postavení ve vědomí Kṛṣṇy, a takto opustil tělo jako prabhu — vládce smyslů.

Význam

Jak je uvedeno ve Vedách, Nejvyšší Osobnost Božství je zdrojem hmotné energie. Proto se někdy nazývá māyā-maya, Nejvyšší Osoba, která může vytvářet Své zábavy prostřednictvím Své hmotné energie. Jīva neboli individuální živá bytost je polapena hmotnou energií vlivem svrchované vůle Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (18.61) čteme:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

Īśvara, Nejvyšší Osobnost Božství, sídlí v srdcích všech podmíněných duší a Jeho svrchovanou vůlí dostává živá bytost neboli individuální duše prostředky k tomu, aby mohla panovat hmotné přírodě v různých druzích těl. Tato těla se nazývají yantry neboli pohyblivá vozidla, která nabízí celková hmotná energie māyā. Ačkoliv se individuální živá bytost (jīva) i Pán nacházejí oba v hmotné energii, Pán řídí pohyby duše (jīvy) tím způsobem, že jí prostřednictvím hmotné energie poskytuje různé druhy těl. Živá bytost tak bloudí vesmíry v různých tělech a zaplétá se do různých situací, při nichž sklízí reakce za plodonosné jednání.

Když Pṛthu Mahārāja získal zdokonalením svého duchovního poznání (jñāny) a zřeknutím se hmotných tužeb na duchovní síle, stal se prabhuem, pánem svých smyslů (někdy se také nazývá gosvāmī nebo svāmī). To znamená, že ho již neovládala hmotná energie. Prabhu se nazývá ten, kdo je natolik silný, že se dokáže ubránit vlivu hmotné energie. Velmi důležité je také slovo svarūpa-sthaḥ. Individuální duše pozná svou skutečnou totožnost, dosáhne-li svarūpopalabdhi — poznání, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy. Rozvíjením oddané služby pak začíná oddaný postupně chápat svůj skutečný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Toto pochopení vlastního čistého duchovního postavení se nazývá svarūpopalabdhi a ten, kdo tohoto stádia dosáhne, může pochopit, jak je spřízněný s Nejvyšším Pánem — jako Jeho služebník, přítel, rodič či milenec. Takové stádium pochopení se nazývá svarūpa-sthaḥ. Pṛthu Mahārāja tuto svarūpu plně realizoval a z pozdějších veršů bude zřejmé, že osobně opustil tento svět či toto tělo v kočáře seslaném z Vaikuṇṭhy.

Slovo prabhu je také významné. Jak jsme již uvedli, prabhu je titul toho, kdo je zcela seberealizovaný a jedná úměrně tomuto postavení. Duchovní mistr je oslovován jako “Prabhupāda”, jelikož je zcela seberealizovanou duší. Slovo pāda znamená “postavení” a prabhupāda vyjadřuje, že je mu uděleno postavení prabhua, Nejvyššího Pána, jelikož jedná Jeho jménem. Ten, kdo není prabhu, vládce svých smyslů, nemůže jednat jako duchovní mistr autorizovaný nejvyšším prabhuem, Pánem Kṛṣṇou. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura píše ve svých slokách na oslavu duchovního mistra:

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ

“Duchovní mistr je ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, jelikož je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem.” Pṛthu Mahārāja tedy může být také označen jako Prabhupāda nebo — jak je uvedeno zde — jako prabhu. V této souvislosti lze položit další otázku: Proč se musel Pṛthu Mahārāja podrobovat usměrňujícím zásadám, aby se stal prabhuem, když byl śaktyāveśa-avatārem, inkarnací moci Nejvyšší Osobnosti Božství? Odpověď zní, že jelikož se zjevil na Zemi jako ideální král a povinností krále je vést občany k vykonávání oddané služby, řídil se všemi usměrňujícími zásadami oddané služby, aby učil ostatní. Také Caitanya Mahāprabhu nás učil, jak přistupovat ke Kṛṣṇovi jako oddaný, přestože Śrī Caitanya je Kṛṣṇa Samotný. Je řečeno: āpani ācari' bhakti śikhāinu sabāre. Pán Caitanya Mahāprabhu ukazoval druhým způsob vykonávání oddané služby tím způsobem, že Sám dával příklad vlastním jednáním. Pṛthu Mahārāja se také pro dosažení pozice prabhua choval jako oddaný, přestože byl śaktyāveśa-avatār. Svarūpa-sthaḥ také znamená “úplné osvobození”. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.10.6) je řečeno: hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ—když živá bytost zanechá činností pod vlivem māyi a dosáhne postavení, v němž může vykonávat oddanou službu, její stav se nazývá svarūpa-sthaḥ neboli úplné osvobození.

Verš

arcir nāma mahā-rājñī
tat-patny anugatā vanam
sukumāry atad-arhā ca
yat-padbhyāṁ sparśanaṁ bhuvaḥ

Synonyma

arciḥ nāma — jménem Arci; mahā-rājñī — královna; tat-patnī — manželka Mahārāje Pṛthua; anugatā — která následovala svého manžela; vanam — do lesa; su-kumārī — velice choulostivé tělo; a-tat-arhā — jíž nepříslušelo; ca — také; yat-padbhyām — dotykem jejích nohou; sparśanam — dotýkala se; bhuvaḥ — země.

Překlad

Královna, manželka Mahārāje Pṛthua, jejíž jméno bylo Arci, následovala svého manžela do lesa. Jelikož byla královnou, měla velice choulostivé tělo, a přestože jí nepříslušelo žít v lese, dobrovolně se svýma lotosovýma nohama dotýkala země.

Význam

Jelikož manželka Pṛthua Mahārāje byla královnou a dcerou krále, nebyla zvyklá chodit po holé zemi, neboť královny nikdy nevycházely z paláce. Určitě nikdy nechodily do lesů a nemusely snášet útrapy života v divočině. Ve védské civilizaci najdeme stovky příkladů královen odevzdaných svým manželům, které podstoupily takové odříkání. Když Rāmacandra odcházel do lesa, svého manžela následovala bohyně štěstí, matka Sītā. Pán Rāmacandra odešel do lesa, aby splnil příkaz Svého otce, Mahārāje Daśarathy, ale matka Sītā žádný takový příkaz nedostala; přesto dobrovolně přijala cestu svého manžela. Také Gāndhārī, žena krále Dhṛtarāṣṭry, šla za svým manželem do lesa. Tyto manželky velkých osobností, jako je Pṛthu, Pán Rāmacandra a Dhṛtarāṣṭra, byly ideální počestné ženy. Takové královny rovněž učily lidi tím, že jim ukazovaly, jak se stát vzornou manželkou a následovat svého manžela v každém životním období. Když je muž králem, manželka sedává vedle něho jako královna, a když jde do lesa, následuje ho, přestože musí tolerovat mnohé potíže spojené se životem v lese. Z toho důvodu je zde řečeno (atad-arhā), že ačkoliv se královna Arci nechtěla dotýkat nohama holé země, přesto přijala všechny potíže, když odešla se svým manželem do lesa.

Verš

atīva bhartur vrata-dharma-niṣṭhayā
śuśrūṣayā cārṣa-deha-yātrayā
nāvindatārtiṁ parikarśitāpi sā
preyaskara-sparśana-māna-nirvṛtiḥ

Synonyma

atīva — velice; bhartuḥ — manžela; vrata-dharma — slib sloužit mu; niṣṭhayā — odhodláním; śuśrūṣayā — službou; ca — také; ārṣa — jako velcí mudrci; deha — tělo; yātrayā — životní podmínky; na — ne; avindata — vnímala; ārtim — žádnou potíž; parikarśitā api — přestože zhubla a zeslábla; — ona; preyaḥ-kara — velmi příjemné; sparśana — dotýkání se; māna — zaměstnaná; nirvṛtiḥ — radost.

Překlad

Přestože královna Arci nebyla na takové potíže zvyklá, následovala svého manžela v dodržování usměrňujících zásad života v lese, jimiž se řídí velcí mudrci. Uléhala na zemi a jedla pouze ovoce, květy a listy, a jelikož na tyto činnosti nebyla připravená, zhubla a zeslábla. Díky radosti z toho, že slouží svému muži, však nevnímala žádné těžkosti.

Význam

Slova bhartur vrata-dharma-niṣṭhayā vyjadřují, že povinností či náboženskou zásadou ženy je sloužit svému manželovi za všech okolností. Ve védské civilizaci se muž od začátku života učil žít jako brahmacārī, potom jako ideální gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī, a žena se učila přísně následovat svého manžela ve všech životních situacích. Po období brahmacaryi se muž stává hospodářem a ženu rodiče učí, jak být ctnostnou manželkou. Když se potom taková dívka a chlapec spojí v manželství, jsou připraveni na život zasvěcený vyššímu cíli. Chlapec je připraven vykonávat svou povinnost v souladu s tímto vyšším životním cílem a dívka je připravena ho následovat. Povinností ctnostné manželky je během života v domácnosti svého manžela ve všech ohledech těšit, a když nakonec muž odejde od rodiny, má rovněž odejít do lesa a přijmout život vānaprasthy neboli vana-vāsī — má svého muže následovat a starat se o něho stejně jako za rodinného života. Jakmile však manžel přijme životní stav odříkání (sannyās), žena se má vrátit domů a stát se světicí, která bude dávat příklad svým dětem a snachám a ukazovat jim, jak žít asketickým životem.

Když Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, Jeho manželce Viṣṇupriye devī bylo pouhých šestnáct let, ale jelikož její muž odešel z domova, složila i ona slib askeze. Zpívala mantru na růženci a po každém kole odložila stranou jedno zrnko rýže. Tak nastřádala tolik rýžových zrn, kolik odzpívala kol; ty potom uvařila a přijala jako prasādam. Tomu se říká askeze. V Indii ještě dnes vdovy a ženy, jejichž manželé přijali sannyās, dodržují zásady asketického života, přestože žijí se svými dětmi. Arci, žena Pṛthua Mahārāje, byla pevně rozhodnutá plnit povinnosti manželky, a když její muž žil v lese, jedla po jeho vzoru také pouze ovoce a listy a uléhala na holou zem. Jelikož je ženské tělo mnohem choulostivější než mužské, královna Arci velmi zeslábla a zhubla (parikarśitā). Když se člověk podrobuje askezi, jeho tělo obvykle zhubne. Tloustnutí není pro duchovní život dobrým předpokladem, neboť ten, kdo se věnuje duchovnímu životu, musí omezit tělesné pohodlí — jídlo, spánek a styky s opačným pohlavím — na minimum. Přestože královna Arci následkem odříkavého života v lese velice zhubla, nebyla nešťastná, neboť jí bylo ctí sloužit svému velkému manželovi.

Verš

dehaṁ vipannākhila-cetanādikaṁ
patyuḥ pṛthivyā dayitasya cātmanaḥ
ālakṣya kiñcic ca vilapya sā satī
citām athāropayad adri-sānuni

Synonyma

deham — tělo; vipanna — bezvládné; akhila — všechny; cetana — cítila; ādikam — známky; patyuḥ — jejího manžela; pṛthivyāḥ — ke světu; dayitasya — milostivého; ca ātmanaḥ — také k ní; ālakṣya — když viděla; kiñcit — krátkou chvíli; ca — a; vilapya — naříkala; — ona; satī — počestná; citām — na oheň; atha — nyní; āropayat — umístila; adri — kopce; sānuni — na vrcholku.

Překlad

Když královna Arci viděla, že její manžel, který byl k ní a k Zemi tak milostivý, již nejeví známky života, chvíli naříkala a potom na vrcholku kopce postavila ohňovou hranici a položila na ni jeho tělo.

Význam

Když královna viděla, že její manžel přestal jevit známky života, chvíli naříkala. Slovo kiñcit znamená “krátkou chvíli”. Dobře věděla, že její muž nezemřel, přestože již nejevil známky života — jednání, inteligenci a smyslové vnímání. Bhagavad-gītā (2.13) říká:

dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati

“Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.”

Když se živá bytost přemísťuje z jednoho těla do druhého — což se obvykle nazývá “smrt” — rozumný člověk nenaříká, neboť ví, že nezemřela, ale pouze změnila tělo. Královna měla důvod se bát zůstat sama v lese s tělem svého manžela — jelikož však byla významnou manželkou vznešené osobnosti, po chvilce nářku si uvědomila, že ji čeká mnoho povinností. Neztrácela tedy čas naříkáním a ihned postavila na vrcholku kopce ohňovou hranici, na kterou položila tělo svého muže, aby ho spálila.

Mahārāja Pṛthu je označen jako dayita, neboť Zemi nejen kraloval, ale také ji chránil jako své vlastní dítě. Stejným způsobem chránil i svou manželku. Povinností krále bylo chránit každého; zvláště zemi, které vládl, a také její občany a členy své rodiny. Jelikož byl Mahārāja Pṛthu dokonalý král, poskytoval ochranu všem, a proto je zde označen jako dayita.

Verš

vidhāya kṛtyaṁ hradinī-jalāplutā
dattvodakaṁ bhartur udāra-karmaṇaḥ
natvā divi-sthāṁs tridaśāṁs triḥ parītya
viveśa vahniṁ dhyāyatī bhartṛ-pādau

Synonyma

vidhāya — vykonala; kṛtyam — obřad podle usměrnění; hradinī — ve vodě řeky; jala-āplutā — celá se vykoupala; dattvā udakam — obětovala vodu; bhartuḥ — svého manžela; udāra-karmaṇaḥ — který byl tak velkodušný; natvā — vzdala poklony; divi-sthān — sídlícím na nebeských planetách; tri-daśān — třiceti miliónům polobohů; triḥ — třikrát; parītya — obešla; viveśa — vstoupila; vahnim — do ohně; dhyāyatī — s myšlenkami na; bhartṛ — svého manžela; pādau — dvě lotosové nohy.

Překlad

Nato vykonala pohřební povinnosti a obětovala vodu. Poté, co se vykoupala v řece, vzdala poklony polobohům sídlícím na různých nebeských planetárních soustavách, obešla oheň a s myšlenkami na lotosové nohy svého manžela vstoupila do plamenů.

Význam

Když věrná manželka vstupuje do plamenů pohřebního ohně svého zesnulého manžela, nazývá se to saha-gamana, “umírání s manželem”. Systém saha-gamana se ve védské civilizaci uplatňoval od nepaměti. Dokonce i po nastolení britské vlády v Indii byl důsledně dodržován, ale brzy se zkazil do takové míry, že když manželka neměla dostatek síly vstoupit do ohně spalujícího jejího mrtvého muže, příbuzní ji k tomu donutili. Proto musel být celý obřad zakázán. Ještě i dnes se však vyskytnou ojedinělé případy, kdy žena dobrovolně vstoupí do ohně a zemře se svým manželem. Osobně víme o jedné věrné manželce, která takto zemřela ještě po roce 1940.

Verš

vilokyānugatāṁ sādhvīṁ
pṛthuṁ vīra-varaṁ patim
tuṣṭuvur varadā devair
deva-patnyaḥ sahasraśaḥ

Synonyma

vilokya — když viděly; anugatām — smrt vzápětí po manželovi; sādhvīm — počestná žena; pṛthum — krále Pṛthua; vīra-varam — velkého válečníka; patim — manžela; tuṣṭuvuḥ — skládaly modlitby; vara-dāḥ — ti, kdo mohou dát požehnání; devaiḥ — s polobohy; deva-patnyaḥ — manželky polobohů; sahasraśaḥ — tisíce.

Překlad

Když tisíce manželek polobohů viděly tento statečný čin počestné královny Arci, ženy velkého krále Pṛthua, společně se svými manžely jí věnovaly modlitby, neboť byly velmi spokojené.

Verš

kurvatyaḥ kusumāsāraṁ
tasmin mandara-sānuni
nadatsv amara-tūryeṣu
gṛṇanti sma parasparam

Synonyma

kurvatyaḥ — zasypávaly; kusuma-āsāram — deštěm květů; tasmin — tam; mandara — hory Mandara; sānuni — na vrcholku; nadatsu — znělo; amara-tūryeṣu — bubnování polobohů; gṛṇanti sma — hovořily; parasparam — spolu následovně.

Překlad

Polobozi se v té době zdržovali na vrcholku hory Mandara a všechny jejich ženy začaly zasypávat pohřební hranici květy. Rozmlouvaly spolu následovně.

Verš

devya ūcuḥ
aho iyaṁ vadhūr dhanyā
yā caivaṁ bhū-bhujāṁ patim
sarvātmanā patiṁ bheje
yajñeśaṁ śrīr vadhūr iva

Synonyma

devyaḥ ūcuḥ — manželky polobohů pravily; aho — běda; iyam — tato; vadhūḥ — manželka; dhanyā — nejslavnější; — která; ca — také; evam — jako; bhū — světa; bhujām — všech králů; patim — král; sarva-ātmanā — s plným pochopením; patim — manžela; bheje — uctívala; yajña-īśam — Pána Viṣṇua; śrīḥ — bohyně štěstí; vadhūḥ — manželka; iva — jako.

Překlad

Manželky polobohů pravily: Sláva královně Arci! Je vidět, že tato královna velkého krále Pṛthua, vládce všech králů světa, sloužila svému muži myslí, slovy a tělem právě tak, jako bohyně štěstí slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, Yajñeśovi neboli Viṣṇuovi.

Význam

Slova yajñeśaṁ śrīr vadhūr iva vyjadřují, že královna Arci sloužila svému manželovi stejně, jako bohyně štěstí slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi. I v dějinách tohoto světa vidíme, že když Pán Kṛṣṇa, nejvyšší Viṣṇu, vládl ve Dvārace, královna Rukmiṇī, která byla Jeho hlavní královnou, Mu osobně sloužila, přestože měla k dispozici stovky služebných. I bohyně štěstí na vaikuṇṭhských planetách slouží Nārāyaṇovi osobně, přestože je tam připraveno sloužit Pánu mnoho tisíc oddaných. Stejně jednají i manželky polobohů a v dřívějších dobách se touto zásadou řídily i ženy obyčejných mužů. Ve védské civilizaci neexistovala rozluka manželství na základě člověkem vytvořených zákonů, jako je zákon o rozvodu. Je třeba pochopit nezbytnost zachování rodiny v lidské společnosti a tento umělý rozvodový zákon zrušit. Manželé mají žít společně ve vědomí Kṛṣṇy a kráčet ve stopách Lakṣmī-Nārāyaṇa či Kṛṣṇy a Rukmiṇī. To na světě umožní soulad a mír.

Verš

saiṣā nūnaṁ vrajaty ūrdhvam
anu vainyaṁ patiṁ satī
paśyatāsmān atītyārcir
durvibhāvyena karmaṇā

Synonyma

— ona; eṣā — tato; nūnam — jistě; vrajati — putuje; ūrdhvam — vzhůru; anu — následuje; vainyam — syna Veny; patim — manžela; satī — počestná; paśyata — jen pohleďte; asmān — nás; atītya — míjí; arciḥ — jménem Arci; durvibhāvyena — nepochopitelnými; karmaṇā — činnostmi.

Překlad

Manželky polobohů pokračovaly: Jen pohleďte, jak Arci, tato počestná žena, díky svým nepochopitelným zbožným činnostem stále následuje svého manžela vzhůru, kam jen dohlédneme.

Význam

Jak letadlo Pṛthua Mahārāje, tak letadlo nesoucí královnu Arci mizelo z dohledu žen na vyšších planetárních systémech. Tyto ženy jen žasly, když viděly, jak vznešeného postavení Pṛthu Mahārāja a jeho manželka dosáhli. Přestože byly manželkami obyvatel vyššího planetárního systému a Pṛthu Mahārāja žil na nižším planetárním systému (Zemi), král i se svou manželkou minuli oblast polobohů a pokračovali vzhůru k Vaikuṇṭhaloce. Slovo ūrdhvam (“vzhůru”) je důležité, neboť tyto ženy pocházely z vyšších planetárních systémů, počínaje Měsícem, Sluncem a Venuší a konče nejvyšší planetou, Brahmalokou. Nad Brahmalokou je duchovní nebe, ve kterém je nespočetně mnoho Vaikuṇṭhalok. Slovo ūrdhvam vyjadřuje, že vaikuṇṭhské planety se nacházejí nad těmito hmotnými planetami, a to byl cíl, ke kterému Pṛthu Mahārāja a jeho manželka směřovali. Tím je rovněž řečeno, že když Pṛthu Mahārāja a jeho žena Arci opustili svá hmotná těla v hmotném ohni, projevili ihned svá duchovní těla a nastoupili do duchovních letadel, která dokázala proniknout hmotnými prvky a dosáhnout duchovního nebe. Jelikož letěli každý jiným letadlem, znamená to, že i poté, co shořeli na pohřební hranici, zůstali oddělenými individuálními osobami. Nikdy tedy neztratili svou totožnost ani se nestali prázdnotou, jak si představují impersonalisté.

Ženy na vyšších planetárních systémech byly schopny vidět jak nahoru, tak i dolů. Když se dívaly dolů, viděly, jak tělo Pṛthua Mahārāje hoří a jeho manželka Arci vstupuje do ohně, a když se podívaly nahoru, viděly, jak oba letí ve dvou letadlech na Vaikuṇṭhaloky. To vše je možné díky nepochopitelným činnostem (durvibhāvyena karmaṇā). Pṛthu Mahārāja byl čistý oddaný a jeho manželka, královna Arci, následovala svého manžela. Oba lze tedy považovat za čisté oddané — proto dokázali vykonat nepochopitelné činnosti, které jsou pro obyčejné lidi nemožné. Obyčejní muži nejsou schopni ani začít oddaně sloužit Pánu a obyčejné ženy také nedokáží dodržovat takové sliby počestnosti a následovat své manžely ve všech situacích. Žena nemusí získat vysoké kvalifikace; pokud kráčí ve stopách svého manžela — který musí být oddaným — pak oba dosáhnou osvobození a dospějí na Vaikuṇṭhaloky. Nepochopitelné činnosti Mahārāje Pṛthua a jeho manželky jsou toho důkazem.

Verš

teṣāṁ durāpaṁ kiṁ tv anyan
martyānāṁ bhagavat-padam
bhuvi lolāyuṣo ye vai
naiṣkarmyaṁ sādhayanty uta

Synonyma

teṣām — pro ně; durāpam — obtížné získat; kim — co; tu — ale; anyat — něco jiného; martyānām — lidských bytostí; bhagavat-padam — království Boha; bhuvi — na světě; lola — pomíjivá; āyuṣaḥ — délka života; ye — ti; vai — jistě; naiṣkarmyam — cesta osvobození; sādhayanti — vykonávají; uta — přesně.

Překlad

Délka života každé lidské bytosti v tomto hmotném světě je krátká, ale ti, kdo oddaně slouží, jdou zpátky domů, zpátky k Bohu, neboť jsou skutečně na cestě osvobození. Pro ně neexistuje nic, čeho by nemohli dosáhnout.

Význam

V Bhagavad-gītě (9.33) Pán Kṛṣṇa říká: anityam asukhaṁ lokam imaṁ prāpya bhajasva mām; prohlašuje, že tento hmotný svět je plný utrpení (asukham) a zároveň pomíjivý (anityam). Jedinou povinností je proto zaměstnat se oddanou službou. To je nejlepší konec, k jakému může lidský život dospět. Ti oddaní, kteří neustále slouží lotosovým nohám Pána, získávají nejen veškerý hmotný, ale i duchovní prospěch, neboť se na konci života vracejí zpátky domů, zpátky k Bohu. Jejich cíl je zde popsán jako bhagavat-padam. Slovo padam znamená “sídlo” a bhagavat znamená “Nejvyšší Osobnost Božství” — cílem oddaných je sídlo Nejvyšší Osobnosti Božství.

Významné je také slovo naiṣkarmyam, “transcendentální poznání”. Dokud živá bytost nedosáhne transcendentálního poznání a neslouží oddaně Pánu, není dokonalá. Než získá příležitost vykonávat čistou oddanou službu Pánu, obvykle se po mnoho životů věnuje procesům jñāny, yogy a karmy. Tuto příležitost potom získá milostí čistého oddaného, a jedině tak může doopravdy dosáhnout osvobození. Důležité je, že manželky polobohů se kály, jelikož sice získaly možnost narodit se na vyšším planetárním systému, žít milióny let a užívat si veškerého hmotného pohodlí, ale přesto neměly takové štěstí jako Pṛthu Mahārāja a jeho manželka, kteří je ve skutečnosti překonali. Jinými slovy, Pṛthu Mahārāja a jeho žena pohrdali povýšením na vyšší planetární systémy včetně Brahmaloky, neboť postavení, jehož dosáhli, bylo nesrovnatelně vyšší. V Bhagavad-gītě (8.16) Pán potvrzuje: ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna—“Všechny planety v hmotném světě, od nejvyšší po nejnižší, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému zrození a smrti.” I ten, kdo dospěje na nejvyšší planetu, Brahmaloku, se musí vrátit k utrpení v podobě zrození a smrti. Rovněž v deváté kapitole Bhagavad-gīty (9.21) Pán Kṛṣṇa prohlašuje:

te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti

“Poté, co si užívali nebeského smyslového požitku, se vrací zpět na tuto planetu smrti.” Jakmile živá bytost vyčerpá výsledky svých zbožných činností, musí se vrátit zpět na nižší planetární systémy a zahájit novou kapitolu zbožných činností. Proto je ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.12) řečeno: naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitam — “Bez oddané služby Pánu je cesta osvobození nejistá.” I po dosažení neosobní záře brahmajyoti hrozí velké nebezpečí opětovného pádu do hmotného světa. Je-li možné poklesnout i z brahmajyoti, která je nad vyššími planetárními systémy tohoto hmotného světa, co potom říci o obyčejných yogīnech a karmīch, kteří mohou dosáhnout jen vyšších hmotných planet? Manželky obyvatel vyšších planetárních systémů tedy nehodnotily výsledky karmy, jñāny a yogy příliš vysoko.

Verš

sa vañcito batātma-dhruk
kṛcchreṇa mahatā bhuvi
labdhvāpavargyaṁ mānuṣyaṁ
viṣayeṣu viṣajjate

Synonyma

saḥ — on; vañcitaḥ — podvedený; bata — jistě; ātma-dhruk — závistivý vůči svému vlastnímu já; kṛcchreṇa — s velkými potížemi; mahatā — významnými činnostmi; bhuvi — v tomto světě; labdhvā — dosažením; āpavargyam — cesty osvobození; mānuṣyam — v lidské životní podobě; viṣayeṣu — smyslovému požitku; viṣajjate — oddává se.

Překlad

Kdo se v tomto hmotném světě zaměstnává činnostmi, které si vyžadují velké úsilí, a kdo po získání lidské životní podoby — jež dává příležitost osvobodit se od utrpení — přijme obtížné plodonosné jednání, toho je třeba považovat za podvedeného a závistivého vůči svému vlastnímu já.

Význam

Lidé v tomto hmotném světě se věnují mnoha různým činnostem jen proto, aby dosáhli špetky smyslového požitku. Karmī se zabývají velice obtížnými činnostmi — otevírají obrovské továrny, staví rozlehlá velkoměsta, dělají velké vědecké objevy a podobně. Jinými slovy, pořádají velice nákladné oběti, aby se mohli přemístit na vyšší planetární systémy. Yogīni usilují o podobný cíl tak, že podstupují nezáživné praktiky mystické yogy. Jñānī se zase zabývají filozofickou spekulací, aby se osvobodili ze zajetí hmotné přírody. Tímto způsobem každý vykonává velice obtížné činnosti pro pouhé uspokojení smyslů. Všichni tito lidé usilují o smyslový požitek (neboli viṣaya), jelikož požadují určité prostředky pro hmotnou existenci. Výsledky těchto činností jsou však ve skutečnosti dočasné. Kṛṣṇa Samotný prohlašuje v Bhagavad-gītě (7.23): antavat tu phalaṁ teṣām — “Plody (těch, kdo uctívají polobohy) jsou omezené a dočasné.” Činnosti yogīnů, karmīch a jñānīch nesou pomíjivé plody. Navíc Kṛṣṇa říká: tad bhavaty alpa-medhasām — “Jsou určeny pouze pro méně inteligentní lidi.” Slovo viṣaya označuje smyslový požitek. Karmī otevřeně prohlašují, že chtějí požitek pro své smysly. Yogīni ho chtějí také, ale na vyšší úrovni. Jejich touhou je předvádět nějaké zázračné výsledky praktikování yogy, a proto se usilovně snaží stát menším než nejmenší nebo větším než největší, stvořit celou planetu, jako je Země, nebo se jako moderní vědci proslavit vynalézáním mnoha úžasných strojů. Jñānī také usilují o uspokojení svých smyslů, neboť chtějí splynout s Nejvyšším. Cílem všech těchto činností je tedy ve větší či menší míře smyslový požitek. Bhakty ovšem uspokojování smyslů nezajímá; jsou spokojeni, když mohou sloužit Bohu. Přestože jsou spokojeni v každé situaci, neexistuje nic, co by nemohli získat, jelikož jsou zaměstnáni výhradně službou Pánu.

Manželky polobohů odsoudily ty, kdo uspokojují své smysly, slovem vañcita, “podvedení”. Ti, kdo takto jednají, ve skutečnosti zabíjejí sami sebe (ātma-hā). Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.20.17) je uvedeno:

nṛ-deham ādyaṁ sulabhaṁ sudurlabhaṁ
plavaṁ sukalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā

Když chce člověk přeplout velký oceán, potřebuje k tomu pevnou loď. Je řečeno, že tato lidská životní podoba je právě takovou lodí pro překonání oceánu nevědomosti. Je zde také možnost získat vedení dobrého navigátora, duchovního mistra, a milostí Kṛṣṇy se nám dostává příznivých větrů v podobě Kṛṣṇových pokynů. Lidské tělo je loď, pokyny Pána Kṛṣṇy jsou příznivé větry a duchovní mistr je navigátor, který dobře ví, jak napnout plachty, aby zachytily vítr, a jak kormidlovat loď k jejímu cíli. Pokud se však člověk nechopí této příležitosti, promarní výhodu své lidské životní podoby. Takto promarnit svůj čas a život je totéž jako spáchat sebevraždu.

Slovo labdhvāpavargyam je významné, protože podle Jīvy Gosvāmīho se āpavargyam neboli cesta osvobození nevztahuje na splynutí s neosobním Brahmanem, ale na sālokyādi-siddhi, což znamená dosažení planety, na které sídlí Nejvyšší Osobnost Božství. Existuje pět druhů osvobození a jeden se nazývá sāyujya-mukti neboli splynutí s Nejvyšším, s neosobní září Brahmanu. Jelikož ale z tohoto postavení můžeme znovu poklesnout do hmotného světa, Śrīla Jīva Gosvāmī prohlašuje, že naším jediným cílem v této lidské životní podobě má být návrat domů, zpátky k Bohu. Slova sa vañcitaḥ vyjadřují, že pokud někdo získal lidskou životní podobu, ale nepřipravuje se na návrat domů, zpátky k Bohu, je podvedený. Situace všech neoddaných, kteří se nechtějí vrátit k Bohu, je velice žalostná, neboť lidská životní podoba není určena k ničemu jinému než k vykonávání oddané služby.

Verš

maitreya uvāca
stuvatīṣv amara-strīṣu
pati-lokaṁ gatā vadhūḥ
yaṁ vā ātma-vidāṁ dhuryo
vainyaḥ prāpācyutāśrayaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; stuvatīṣu — za oslavování; amara-strīṣu — manželkami nebeských obyvatel; pati-lokam — planety, na kterou dospěl její manžel; gatā — dosáhla; vadhūḥ — manželka; yam — kde; — nebo; ātma-vidām — ze seberealizovaných duší; dhuryaḥ — největší; vainyaḥ — syn krále Veny (Pṛthu Mahārāja); prāpa — získal; acyuta-āśrayaḥ — pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, zatímco spolu manželky nebeských obyvatel takto rozmlouvaly, královna Arci dosáhla téže planety jako její manžel Mahārāja Pṛthu, největší ze seberealizovaných duší.

Význam

Žena, jež zemře se svým manželem (vejde do plamenů spalujících jeho tělo), dosáhne podle védských písem téže planety jako on. Stejně jako v hmotném světě existuje Pitṛloka, je zde i planeta zvaná Patiloka. Slovo pati-loka v tomto verši však neoznačuje žádnou planetu tohoto hmotného vesmíru, neboť Pṛthu Mahārāja se jakožto největší ze seberealizovaných duší bezpochyby vrátil domů, zpátky k Bohu, a dosáhl jedné z vaikuṇṭhských planet. Královna Arci dospěla na Patiloku — nejedná se však o planetu hmotného světa, nýbrž o tutéž planetu, které dosáhl její manžel. I v hmotném světě platí, že když žena zemře se svým manželem, znovu se s ním v příštím životě spojí. Také Mahārāja Pṛthu a královna Arci se opět spojili v manželství na vaikuṇṭhských planetách. I tam existují manželské páry, ale nikdy spolu nemají sex a nerodí se jim děti. Manželé i manželky na vaikuṇṭhských planetách jsou neobyčejně krásní a navzájem se přitahují, ale neholdují sexu. Nepovažují ho za příliš přitažlivý, neboť jsou neustále pohrouženi ve vědomí Kṛṣṇy a v opěvování slávy Nejvyššího Pána.

Podle Bhaktivinoda Ṭhākura mohou manželé změnit svůj domov v místo, které se vyrovná Vaikuṇṭě, dokonce ještě během pobytu v tomto hmotném světě. I v tomto světě mohou žít na Vaikuṇṭě, pokud doma instalují Božstvo Pána a budou Mu sloužit podle pokynů śāster, pohrouženi ve vědomí Kṛṣṇy. Pak je nebudou sexuální podněty nikdy znepokojovat. To je test pokroku v oddané službě — pokročilého oddaného nikdy nepřitahuje sex. A jakmile dosáhne odpoutanosti od sexu a tomu odpovídající připoutanosti ke službě Pánu, potom skutečně pozná život na vaikuṇṭhských planetách. Z konečného hlediska vlastně žádný hmotný svět neexistuje; když ale člověk zapomene na službu Pánu a místo toho slouží svým smyslům, říká se o něm, že žije v hmotném světě.

Verš

ittham-bhūtānubhāvo ’sau
pṛthuḥ sa bhagavattamaḥ
kīrtitaṁ tasya caritam
uddāma-caritasya te

Synonyma

ittham-bhūta — takto; anubhāvaḥ — veliký, mocný; asau — ten; pṛthuḥ — král Pṛthu; saḥ — on; bhagavat-tamaḥ — nejlepší ze vznešených; kīrtitam — popsal; tasya — jeho; caritam — charakter; uddāma — vznešený; caritasya — ten, kdo má takové vlastnosti; te — tobě.

Překlad

Maitreya pokračoval: Mahārāja Pṛthu, největší ze všech oddaných, byl velice mocný a také laskavý, štědrý a velkodušný. Popsal jsem ti ho, jak nejlépe jsem dovedl.

Význam

Slovo bhagavattamaḥ je velmi významné, neboť bhagavat se obvykle vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavat je původem slova bhagavān, které znamená “Nejvyšší Osobnost Božství”. Někdy ovšem slovo bhagavān označuje i významné osobnosti, jako je Pán Brahmā, Pán Śiva či Nārada Muni. Tak je tomu i v případě Pṛthua Mahārāje, jenž je zde popsán jako nejlepší z bhagavānů, nejlepší ze vznešených. Takto lze oslovit jedině velkou osobnost, která projevuje neobyčejné schopnosti, dosáhla po svém odchodu nejvyššího cíle nebo zná rozdíl mezi poznáním a nevědomostí. Slovem bhagavān nelze v žádném případě označovat obyčejné osoby.

Verš

ya idaṁ sumahat puṇyaṁ
śraddhayāvahitaḥ paṭhet
śrāvayec chṛṇuyād vāpi
sa pṛthoḥ padavīm iyāt

Synonyma

yaḥ — každý, kdo; idam — toto; su-mahat — veliké; puṇyam — zbožné; śraddhayā — s velkou vírou; avahitaḥ — s napjatou pozorností; paṭhet — čte; śrāvayet — vysvětluje; śṛṇuyāt — poslouchá; — nebo; api — jistě; saḥ — ta osoba; pṛthoḥ — krále Pṛthua; padavīm — postavení; iyāt — dosáhne.

Překlad

Každý, kdo se s vírou a odhodláním zaobírá vznešenými vlastnostmi krále Pṛthua — ať už o nich čte či naslouchá sám, nebo je předává druhým — nepochybně dosáhne téže planety jako Pṛthu Mahārāja. I on se vrátí domů na vaikuṇṭhské planety, zpátky k Bohu.

Význam

Při vykonávání oddané služby se zvláště zdůrazňuje śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. To znamená, že bhakti, oddaná služba, začíná nasloucháním o Viṣṇuovi a Jeho opěvováním. Když mluvíme o Viṣṇuovi, vztahuje se to i na vše, co se s Ním pojí. Pán Śiva prohlašuje v Śiva Purāṇě, že nejvyšším uctíváním je uctívání Viṣṇua, ale že ještě lepší je uctívání vaiṣṇavy nebo čehokoliv, co se pojí s Viṣṇuem. Zde je řečeno, že naslouchání o vaiṣṇavovi a jeho opěvování je stejně dobré jako naslouchání a opěvování, které se týká přímo Viṣṇua, neboť Maitreya uvedl, že každý, kdo pozorně naslouchá o Pṛthuovi Mahārājovi, dosáhne téže planety jako on. Viṣṇu a vaiṣṇava neznamenají dualitu — to se nazývá advaya-jñāna. Vaiṣṇava je stejně důležitý jako Viṣṇu, a proto Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura napsal ve své Gurv-aṣṭace:

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kintu prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Duchovní mistr je ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem. To uznávají všechna zjevená písma a následují všechny autority. Proto se uctivě klaním lotosovým nohám svého duchovního mistra, který je pravým zástupcem Śrī Hariho.”

Nejvyšším vaiṣṇavou je duchovní mistr, který se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno, že Pán Caitanya Mahāprabhu někdy zpíval jména gopī. Někteří z Jeho žáků Mu chtěli radit, aby místo nich zpíval jméno Kṛṣṇy, ale když to Caitanya Mahāprabhu slyšel, velice se na ně rozhněval. Tato neshoda dospěla tak daleko, že se Pán Caitanya rozhodl přijmout sannyās, protože v gṛhastha-āśramu Ho lidé nebrali příliš vážně. Důležité je, že jelikož Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval jména gopī, je uctívání gopī či oddaných Pána stejně dobré jako oddaná služba poskytovaná přímo Pánovi. I Pán Samotný řekl, že oddaná služba Jeho oddaným je lepší než služba nabízená přímo Jemu. Určitá skupina oddaných (sahajiyā) se zajímá pouze o Kṛṣṇovy osobní zábavy a pomíjí činnosti oddaných. Takový oddaný není příliš pokročilý; ten, kdo vidí oddaného a Pána na stejné úrovni, je pokročilejší.

Verš

brāhmaṇo brahma-varcasvī
rājanyo jagatī-patiḥ
vaiśyaḥ paṭhan viṭ-patiḥ syāc
chūdraḥ sattamatām iyāt

Synonyma

brāhmaṇaḥ — brāhmaṇové; brahma-varcasvī — ten, kdo získal sílu dosáhnout duchovního úspěchu; rājanyaḥ — královský řád; jagatī-patiḥ — král světa; vaiśyaḥ — třída obchodníků; paṭhan — čtením; viṭ-patiḥ — stane se pánem zvířat; syāt — stane se; śūdraḥ — třída dělníků; sattama-tām — postavení velkého oddaného; iyāt — dosáhne.

Překlad

Je-li ten, kdo naslouchá o vlastnostech Pṛthua Mahārāje, brāhmaṇou, bude plně obdařen bráhmanskou silou; je-li kṣatriyou, stane se králem světa; je-li vaiśyou, bude pánem jiných vaiśyů a mnoha zvířat, a je-li śūdrou, stane se tím nejvznešenějším oddaným.

Význam

Śrīmad-Bhāgavatam doporučuje každému stát se oddaným, bez ohledu na jeho postavení. Každý — ať už nemá žádné touhy (akāma), má mnohé touhy (sakāma) nebo touží po osvobození (mokṣa-kāma)—má uctívat Nejvyššího Pána a oddaně Mu sloužit. Takovým jednáním dosáhne veškeré dokonalosti v jakékoliv oblasti života. Proces oddané služby — zvláště naslouchání a opěvování — je tak mocný, že může každého přivést na úroveň dokonalosti. Tento verš se týká brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, ale zde se jedná o brāhmaṇu narozeného v bráhmanské rodině, kṣatriyu narozeného v kšatrijské rodině, vaiśyu narozeného v rodině vaiśyů a śūdru v rodině šúdrů. Pouhým nasloucháním a opěvováním však může člověk dosáhnout dokonalosti bez ohledu na to, zda je brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou.

Narodit se v rodině brāhmaṇů ještě není rozhodující; je třeba mít bráhmanskou sílu, která se nazývá brahma-tejas. Narodit se v královské rodině také není vším; kṣatriya musí být schopen vládnout světu. Narodit se jako vaiśya rovněž nestačí; takový člověk musí vlastnit stovky či tisíce zvířat (zvláště krav) a vládnout dalším vaiśyům, jako tomu bylo v případě Nandy Mahārāje ve Vṛndāvanu. Nanda Mahārāja byl vaiśya, který vlastnil devět set tisíc krav a vládl mnoha pastevcům a pasáčkům krav. Člověk narozený v rodině śūdry může předčít i brāhmaṇu, přijme-li proces oddané služby a bude-li naslouchat o zábavách Pána a Jeho oddaných.

Verš

triḥ kṛtva idam ākarṇya
naro nāry athavādṛtā
aprajaḥ su-prajatamo
nirdhano dhanavattamaḥ

Synonyma

triḥ — třikrát; kṛtvaḥ — opakuje; idam — toto; ākarṇya — naslouchání; naraḥ — muž; nārī — žena; athavā — nebo; ādṛtā — s velkou úctou; aprajaḥ — bezdětný; su-praja-tamaḥ — obklopený mnoha dětmi; nirdhanaḥ — bez peněz; dhana-vat — boháč; tamaḥ — největší.

Překlad

Ať už muž či žena — každý, kdo s velkou úctou vyslechne toto vyprávění o Mahārājovi Pṛthuovi, bude mít mnoho dětí, je-li bezdětný, a stane se nejbohatším ze všech, je-li bez peněz.

Význam

Materialisté, kteří si velice libují v penězích a velkých rodinách, uctívají pro naplnění svých tužeb různé polobohy — zvláště bohyni Durgu, Pána Śivu a Pána Brahmu. Takoví materialisticky založení lidé se nazývají śriyaiśvarya-prajepsavaḥ. Śrī znamená “krása”, aiśvarya je “bohatství”, prajā jsou “děti” a īpsavaḥ znamená “ten, kdo chce mít”. Druhý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu popisuje, že pro různé druhy požehnání je třeba uctívat různé polobohy. Zde je však řečeno, že pouhým nasloucháním o životě a charakteru Mahārāje Pṛthua může člověk získat velké bohatství i mnoho dětí. Stačí, když bude číst a pochopí příběh, život a činnosti Pṛthua Mahārāje. Je doporučeno přečíst si je alespoň třikrát. Ti, kdo mají materiální problémy, získají z naslouchání o Nejvyšším Pánu a Jeho oddaných takový prospěch, že se nebudou muset obracet na žádného poloboha. Slovo suprajatamaḥ (“obklopený mnoha dětmi”) je velice důležité, neboť člověk může mít mnoho dětí, ale žádné z nich nemusí být kvalifikované. Zde se však říká (su-prajatamaḥ), že všechny takto získané děti budou plně kvalifikované co se týče vzdělání, bohatství, krásy i síly.

Verš

aspaṣṭa-kīrtiḥ suyaśā
mūrkho bhavati paṇḍitaḥ
idaṁ svasty-ayanaṁ puṁsām
amaṅgalya-nivāraṇam

Synonyma

aspaṣṭa-kīrtiḥ — neprojevený věhlas; su-yaśāḥ — velmi slavný; mūrkhaḥ — negramotný; bhavati — stane se; paṇḍitaḥ — učeným; idam — toto; svasti-ayanam — příznivý osud; puṁsām — člověka; amaṅgalya — nepřízeň osudu; nivāraṇam — zabraňuje.

Překlad

Ten, kdo třikrát vyslechne toto vyprávění, získá velký věhlas, pokud ho společnost neuznává, a stane se významným učencem, je-li negramotný. Naslouchání příběhu o Pṛthuovi Mahārājovi je tak příznivé, že odstraňuje všechno neštěstí.

Význam

V hmotném světě chce každý nějaký zisk, obdiv a dobrou pověst. Bude-li se člověk různými způsoby stýkat s Nejvyšším Pánem nebo Jeho oddaným, může velmi snadno zbohatnout po všech stránkách. Jakmile se někdo začne věnovat oddané službě a kázání, stane se velice slavným a důležitým, i když předtím nebyl známý nebo uznávaný ve společnosti. Co se týče vzdělání, může získat pověst velkého učence díky pouhému naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gītě, jež popisují zábavy Pána a Jeho oddaných. Hmotný svět je na každém kroku plný nebezpečí, ale oddaný se nebojí, neboť oddaná služba je tak příznivá, že automaticky odstraňuje neštěstí všeho druhu. Jelikož je naslouchání o Pṛthuovi Mahārājovi jednou z činností oddané služby (śravaṇam), přirozeně přináší samé štěstí.

Verš

dhanyaṁ yaśasyam āyuṣyaṁ
svargyaṁ kali-malāpaham
dharmārtha-kāma-mokṣāṇāṁ
samyak siddhim abhīpsubhiḥ
śraddhayaitad anuśrāvyaṁ
caturṇāṁ kāraṇaṁ param

Synonyma

dhanyam — zdroj bohatství; yaśasyam — zdroj slávy; āyuṣyam — zdroj dlouhého života; svargyam — zdroj povýšení na nebeské planety; kali — věku Kali; mala-apaham — odstraňující znečištění; dharma — náboženství; artha — hospodářský rozvoj; kāma — smyslový požitek; mokṣāṇām — osvobození; samyak — zcela; siddhim — dokonalost; abhīpsubhiḥ — těmi, kdo si přejí; śraddhayā — s velkou úctou; etat — toto vyprávění; anuśrāvyam — musí poslouchat; caturṇām — čtyř; kāraṇam — příčina; param — nejvyšší.

Překlad

Nasloucháním příběhu o Pṛthuovi Mahārājovi se člověk může stát významnou osobností, prodloužit si život, získat přístup na nebeské planety a ochránit se před znečišťujícím vlivem tohoto věku Kali. Navíc tím prospěje věci náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Pro materialistu, který se o tyto věci zajímá, je tedy po všech stránkách vhodné číst a naslouchat vyprávění o životě a charakteru Pṛthua Mahārāje.

Význam

Člověk, který čte a naslouchá vyprávění o životě a charakteru Pṛthua Mahārāje, se přirozeně stane oddaným, a tím budou jeho hmotné touhy automaticky splněny. Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10) proto doporučuje:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Chce-li se člověk vrátit domů, zpátky k Bohu; chce-li se stát čistým oddaným (akāma); přeje-li si hmotný blahobyt (sakāma neboli sarva-kāma) nebo touží-li splynout se září Nejvyššího Brahmanu (mokṣa-kāma), doporučuje se mu přijmout cestu oddané služby a naslouchat a opěvovat Pána Viṣṇua nebo Jeho oddaného. To je závěr celé védské literatury. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Účelem védského poznání je pochopit Kṛṣṇu a Jeho oddané. Vždy, když mluvíme o Kṛṣṇovi, máme na mysli také Jeho oddané, neboť Kṛṣṇa není nikdy sám. V žádném případě není nirviśeṣa nebo śūnya — bez rozmanitosti nebo prázdný. Kṛṣṇa je plný rozmanitosti, a kde je Kṛṣṇa, tam nemůže být prázdnota.

Verš

vijayābhimukho rājā
śrutvaitad abhiyāti yān
baliṁ tasmai haranty agre
rājānaḥ pṛthave yathā

Synonyma

vijaya-abhimukhaḥ — ten, kdo se chystá dobýt vítězství; rājā — král; śrutvā — naslouchání; etat — toto; abhiyāti — vyjede; yān — na voze; balim — daně; tasmai — jemu; haranti — odevzdávají; agre — předtím; rājānaḥ — jiní králové; pṛthave — králi Pṛthuovi; yathā — jako to činili.

Překlad

Když král, který se chystá nasednout na vůz, aby dobyl vítězství a vládu nad světem, třikrát přednese vyprávění o Pṛthuovi Mahārājovi, všichni podřízení králové mu budou automaticky odevzdávat všechny požadované daně — tak, jako je odevzdávali Mahārājovi Pṛthuovi — na jeho pouhý rozkaz.

Význam

Jelikož si kšatrijský král přirozeně přeje vládnout celému světu, chce si podřídit všechny ostatní krále. Tak tomu bylo i před mnoha lety, když Zemi vládl Mahārāja Pṛthu. Byl tehdy jediným vládcem této planety, stejně jako ještě před pěti tisíci lety Mahārāja Yudhiṣṭhira a Mahārāja Parīkṣit. Podřízení králové se někdy bouřili a hlavní vládce je musel jet potrestat. Přednášení příběhu o životě a charakteru Mahārāje Pṛthua se doporučuje dobyvačným králům, kteří chtějí naplnit svou touhu po vládě nad celým světem.

Verš

muktānya-saṅgo bhagavaty
amalāṁ bhaktim udvahan
vainyasya caritaṁ puṇyaṁ
śṛṇuyāc chrāvayet paṭhet

Synonyma

mukta-anya-saṅgaḥ — zbavený všeho hmotného znečištění; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; amalām — čistá; bhaktim — oddaná služba; udvahan — vykonávající; vainyasya — syna Mahārāje Veny; caritam — charakter; puṇyam — zbožný; śṛṇuyāt — musí naslouchat; śrāvayet — musí vést druhé k naslouchání; paṭhet — a pokračovat ve čtení.

Překlad

Čistý oddaný, který praktikuje různé procesy oddané služby, může být v transcendentálním postavení, zcela pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy, ale i on musí při vykonávání oddané služby naslouchat, číst a vést druhé k naslouchání o charakteru a životě Mahārāje Pṛthua.

Význam

Určití začínající oddaní si velice přejí naslouchat o zábavách Pána, zvláště kapitolám Śrīmad-Bhāgavatamu, které pojednávají o rāsa-līle. Takoví oddaní by se měli z tohoto pokynu poučit, že zábavy Mahārāje Pṛthua se neliší od zábav Nejvyšší Osobnosti Božství. Pṛthu Mahārāja byl ideální král, který předvedl veškeré nadání, když ukazoval, jak vládnout občanům, jak je vzdělávat, jak rozvíjet stát po hospodářské stránce, jak bojovat s nepřáteli, jak vykonávat velké oběti (yajñi) a podobně. Proto se těmto začínajícím oddaným, sahajiyům, doporučuje naslouchat, přednášet a vést další k naslouchání o činnostech Pṛthua Mahārāje, i když si o sobě mohou myslet, že jsou v transcendentálním postavení pokročilé oddané služby.

Verš

vaicitravīryābhihitaṁ
mahan-māhātmya-sūcakam
asmin kṛtam atimartyaṁ
pārthavīṁ gatim āpnuyāt

Synonyma

vaicitravīrya — ó synu Vicitravīryi (Viduro); abhihitam — vysvětlil; mahat — velké; māhātmya — velikost; sūcakam — probuzení; asmin — v tomto; kṛtam — vykonané; ati-martyam — neobyčejné; pārthavīm — ve spojení s Pṛthuem Mahārājem; gatim — pokrok, cíl; āpnuyāt — je třeba dosáhnout.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, co nejdůkladněji jsem ti vyložil vyprávění o Pṛthuovi Mahārājovi, které zvyšuje oddanost. Každý, kdo využije jeho prospěšnosti, se stejně jako Mahārāja Pṛthu vrátí zpátky domů, zpátky k Bohu.

Význam

Slovo śrāvayet, uvedené v minulém verši, vyjadřuje, že člověk nemá číst pouze sám pro sebe, ale také vést ke čtení a naslouchání druhé. To se nazývá kázání. Caitanya Mahāprabhu doporučoval totéž: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa (Cc. Madhya 7.128). “S každým, koho potkáš, mluv o pokynech, které dal Pán Kṛṣṇa, nebo mu řekni o příbězích o Kṛṣṇovi.” Příběh o oddané službě Pṛthua Mahārāje je stejně mocný jako vyprávění o činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství. Mezi zábavami Pána a činnostmi Mahārāje Pṛthua bychom neměli dělat rozdíly a oddaný se má při každé příležitosti snažit vést druhé k tomu, aby o králi Pṛthuovi naslouchali. Nemá číst o jeho zábavách pouze pro svůj vlastní prospěch, ale také nabádat druhé, aby o nich četli a naslouchali. Takto může získat prospěch každý.

Verš

anudinam idam ādareṇa śṛṇvan
pṛthu-caritaṁ prathayan vimukta-saṅgaḥ
bhagavati bhava-sindhu-pota-pāde
sa ca nipuṇāṁ labhate ratiṁ manuṣyaḥ

Synonyma

anu-dinam — den za dnem; idam — toto; ādareṇa — s velkou úctou; śṛṇvan — naslouchá; pṛthu-caritam — vyprávění o Pṛthuovi Mahārājovi; prathayan — přednáší; vimukta — osvobozená; saṅgaḥ — společnost; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; bhava-sindhu — oceán nevědomosti; pota — loď; pāde — Jehož lotosové nohy; saḥ — on; ca — také; nipuṇām — úplné; labhate — dosahuje; ratim — připoutanosti; manuṣyaḥ — osoba.

Překlad

Každý, kdo s velkou úctou a obdivem pravidelně čte, opěvuje a popisuje příběh o činnostech Mahārāje Pṛthua, jistě prohloubí svou neochvějnou víru a připoutanost k lotosovým nohám Pána. Pánovy lotosové nohy jsou lodí, na které lze přeplout oceán nevědomosti.

Význam

Významné je slovo bhava-sindhu-pota-pāde. Lotosové nohy Pána jsou známé jako mahat-padam — spočívá na nich celkový zdroj hmotné existence. Bhagavad-gītā (10.8) uvádí: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ — vše pochází z Pána. Tento vesmírný projev, jenž je přirovnán k oceánu nevědomosti, rovněž spočívá na Jeho lotosových nohách. Pro čistého oddaného se proto tento velký oceán nevědomosti zmenšuje na minimum. Ten, kdo přijal útočiště u lotosových nohou Pána, nemusí oceán překonávat, neboť ho již překonal svým postavením u Pánových lotosových nohou. Každý se může upevnit ve službě lotosovým nohám Pána pomocí naslouchání a přednášení o slávě Pána nebo Jeho oddaného. Téhož postavení lze rovněž velice snadno dosáhnout pravidelným, každodenním vyprávěním příběhu o životě Pṛthua Mahārāje. V této souvislosti je rovněž významné slovo vimukta-saṅgaḥ. Jelikož se stýkáme se třemi kvalitami hmotné přírody, je naše postavení v tomto hmotném světě plné nebezpečí. Když se však pomocí śravaṇam a kīrtanam zapojíme do oddané služby Pánu, budeme okamžitě osvobozeni (vimukta-saṅga).

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté třetí kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Mahārāja Pṛthu se vrací zpátky domů”.