ŚB 4.22.29

Duše je jedna, Nejvyšší Osobnost Božství, a projevuje se v expanzích svāṁśa a vibhinnāṁśa. Jīvy jsou expanze vibhinnāṁśa, zatímco různé inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství jsou expanze svāṁśa. Existují tedy různé energie Nejvyššího Pána a jejich různé expanze. Z různých důvodů se jeden a tentýž princip, Nejvyšší Osobnost Božství, expanduje různými způsoby. Toto pochopení je skutečné poznání. Když je však živá bytost zastřena tělem, sestávajícím z označení (upādhi), pak vidí rozdíly, stejně jako člověk vidí rozdíly ve svém odrazu na vodě, na oleji a v zrcadle. Předmět odražený na vodní hladině vypadá jako pohybující se, odráží-li se na ledu, jeví se nehybně, a odráží-li se na oleji, vypadá mlhavě. Předmět je stále jeden, ale za různých podmínek vypadá různě. Po odstranění kvalitativního činitele zůstane jen jedna věc. Člověk, který dosáhne praktikováním bhakti-yogy dokonalého životního stádia (paramahaṁsa), vidí všude pouze Kṛṣṇu. Nic jiného pro něho neexistuje.

Kvůli různým příčinám je tedy živou bytost možné vidět v různých podobách — jako zvíře, člověka, poloboha, strom a podobně. Každá živá bytost je ve skutečnosti okrajovou energií Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (5.18) je proto řečeno, že ten, kdo opravdu vidí duši, nerozlišuje mezi učeným brāhmaṇou, psem, slonem nebo krávou. Paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Skutečně učený člověk vidí pouze živou bytost, nikoliv vnější obal. Rozlišování je tedy výsledkem různé karmy, plodonosných činností, a když tyto činnosti ukončíme a změníme je v oddanou službu, můžeme pochopit, že se bez ohledu na podobu od nikoho nelišíme. To je možné jedině ve vědomí Kṛṣṇy. V tomto hnutí jsou lidé různých ras ze všech částí světa, a jelikož se považují za služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství, nerozlišují mezi černým a bílým nebo žlutým a rudým. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy jediným prostředkem, jak živé bytosti zbavit všech označení.