ŚB 3.21.14

V sedmé kapitole Bhagavad-gīty jsou popsány dva druhy oddaných — ti, kteří touží po hmotném požitku, a ti, kteří nechtějí nic jiného než sloužit Pánu. Hmotný požitek mohou mít i prasata a psi, kteří žijí v pekelných životních podmínkách. Prase také jí, spí, v plné míře užívá sexu a také je velice spokojené, když ze své pekelné hmotné existence těží takový požitek. Moderní yogīni prohlašují, že člověk má smysly, a proto si musí v co největší míře užívat jako kočky a psi a zároveň může vykonávat yogu. To zde Kardama Muni odsuzuje — říká, že takový požitek je vhodný pro kočky a psy, žijící v pekelných podmínkách. Pán je tak laskavý, že pokud takzvaným yogīnům vyhovuje pekelný požitek, pomůže jim vyplnit všechny jejich hmotné touhy, ale nikdy nedosáhnou dokonalosti Kardamy Muniho.

Pekelné a démonské bytosti ve skutečnosti nevědí, co je konečnou dokonalostí, a proto si myslí, že nejvyšším cílem života je smyslový požitek. Prohlašují, že člověk může uspokojovat své smysly a zároveň se může recitováním určité mantry nebo nějakým cvičením snadno ucházet o dokonalost. Takové osoby zde charakterizuje slovo hata-medhasaḥ, které znamená “ti, kteří ztratili mozek”, neboť si od dokonalosti yogy nebo meditace slibují hmotný požitek. Pán říká v Bhagavad-gītě, že lidé, kteří uctívají polobohy, ztratili svoji inteligenci. Podobně i zde říká Kardama Muni, že ten, kdo chce pomocí yogy získat hmotný požitek, ztratil obsah svého mozku a je hlupák číslo jedna. Inteligentní člověk, který se věnuje yoze, ve skutečnosti nemá chtít nic jiného než uctíváním Osobnosti Božství překonat oceán nevědomosti a spatřit lotosové nohy Pána. Pán je ovšem tak laskavý, že i dnes dostávají lidé, kteří ztratili obsah svého mozku, požehnání stát se kočkami, psy nebo prasaty a užívat si hmotného štěstí, které přináší sex a smyslový požitek. Pán potvrzuje toto požehnání v Bhagavad-gītě: “Každému dávám to, co ode Mě chce získat.”