Sloka 28

VERSO 28

Verš

Texto

so ’vadhāryāsya kārpaṇyaṁ
viviktādhyātma-darśanaḥ
vimuñcātma-tanuṁ ghorām
ity ukto vimumoca ha

Synonyma

Sinônimos

saḥ — Nejvyšší Pán, Hari; avadhārya — postřehl; asya — Pána Brahmy; kārpaṇyam — úzkost; vivikta — nepochybně; adhyātma — mysli druhých; darśanaḥ — ten, kdo vidí; vimuñca — odhoď; ātma-tanum — svého těla; ghorām — nečistého; iti uktaḥ — na tento pokyn; vimumoca ha — Pán Brahmā je odhodil.

saḥ — o Senhor Supremo, Hari; avadhārya — percebendo; asya — do senhor Brahmā; kārpaṇyam — a aflição; vivikta — sem dúvida; adhyātma — mentes dos outros; darśanaḥ — aquele que pode ver; vimuñca — abandona; ātma-tanum — teu corpo; ghorām — impuro; iti uktaḥ — assim ordenado; vimumoca ha — o senhor Brahmā o jogou fora.

Překlad

Tradução

Pán, který dokáže jasně číst v mysli druhých, postřehl Brahmovu úzkost a řekl mu: “Zbav se tohoto nečistého těla.” Na tento Pánův pokyn Brahmā odhodil své tělo.

O Senhor, que pode ver com distinção a mente dos outros, percebeu a aflição de Brahmā e lhe disse: “Abandona esse teu corpo impuro.” Sendo assim ordenado pelo Senhor, Brahmā abandonou seu corpo.

Význam

Comentário

Pána zde popisuje slovo viviktādhyātma-darśanaḥ. Dokáže-li někdo bez jediné pochyby dokonale rozpoznat úzkost druhého, je to Samotný Pán. Když je nějaký člověk v úzkých a potřebuje od svého přítele pomoc, přítel často neumí posoudit míru jeho utrpení. Pro Nejvyššího Pána to však není nic těžkého. Sídlí jako Paramātmā v srdci každé živé bytosti a vidí jasně příčiny její úzkosti. V Bhagavad-gītě Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭhaḥ — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází paměť i zapomenutí.” Proto jakmile se člověk plně odevzdá Nejvyššímu Pánu, zjistí, že Pán je v jeho srdci. Může mu dát pokyny, jak se dostat z nebezpečí nebo jak s Ním prostřednictvím oddané služby navázat spojení. Pán zde požádal Brahmu, aby se vzdal svého současného těla, které dalo vznik démonskému výtvoru. Podle Śrīdhara Svāmīho Brahmovo neustálé vyměňování těl neznamená, že by skutečně své tělo opouštěl. Říká, že Brahmā se spíše vzdal určité mentality. Mysl je jemnohmotným tělem živé bytosti. Někdy se může stát, že upřeně myslíme na něco hříšného, a když se této hříšné myšlenky vzdáme, je to, jako kdybychom opustili tělo. Když Brahmā tvořil démony, jeho mysl nebyla zcela v pořádku. Musela být plná vášně, protože celé jeho stvoření bylo plné vášně, a proto se mu narodili takoví vášniví synové. Z toho plyne, že každý otec a matka by si měli dávat dobrý pozor při plození dětí. Mentalita dítěte závisí na mentálním stavu jeho rodičů v době početí. Podle védského systému se pro početí dítěte vykonává obřad garbhādhāna-saṁskāra. Dříve než člověk přistoupí k početí dítěte, musí uklidnit a posvětit svoji rozháranou mysl. Když rodiče upínají mysl na lotosové nohy Pána a za takové situace se jim narodí dítě, přirozeně je to oddaný s dobrými vlastnostmi. Když je společnost tvořena takovým dobrým obyvatelstvem, nevznikají v ní žádné problémy způsobené démonskou mentalitou.

O Senhor é descrito aqui pela expressão viviktādhyātma-darśanaḥ. Se há alguém que possa perceber inteiramente a aflição de outrem, sem nenhuma dúvida, essa pessoa é o próprio Senhor. Se alguém está aflito e quer aliviar-se recorrendo a seu amigo, às vezes ocorre que seu amigo não avalia a quantidade de aflição que ele está sentindo. Mas, para o Senhor Supremo, isso não é difícil. O Senhor Supremo, como Paramātmā, está sentado dentro do coração de cada entidade viva, e Ele percebe diretamente as causas exatas das aflições. Na Bhagavad-gītā, o Senhor diz, sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ: “Eu estou sentado no coração de todos, e por Minha causa ocorrem a lembrança e o esquecimento.” Assim, sempre que alguém se rende plenamente ao Senhor Supremo, descobre que Ele está sentado dentro de seu coração. Ele pode orientar-nos sobre como livrarmo-nos dos perigos ou como nos aproximarmos dEle em serviço devocional. Contudo, o Senhor mandou que Brahmā abandonasse aquele seu corpo por ele ter criado o princípio demoníaco. Segundo Śrīdhara Svāmī, a constante mudança de corpos por parte de Brahmā não se refere a um abandono real do corpo em si. Em vez disso, ele sugere que Brahmā tenha abandonado uma mentalidade em particular. A mente é o corpo sutil da entidade viva. Às vezes, podemos estar absortos em determinado pensamento de natureza pecaminosa, mas, se abandonamos tal pensamento pecaminoso, pode-se dizer que abandonamos o corpo. A mente de Brahmā não estava em correta ordem quando ele criou os demônios. Ela devia estar cheia de paixão, uma vez que toda a criação era apaixonada: por isso nasceram aqueles filhos apaixonados. Entende-se a partir daí que todo pai e toda mãe também devem ser cuidadosos ao gerar filhos. A condição mental do filho depende do estado mental de seus pais no momento em que ele é concebido. Segundo o sistema védico, portanto, observa-se o garbhādhāna-saṁskāra, ou a cerimônia para gerar um filho. Antes de gerar o filho, é preciso santificar a mente perplexa. Quando os pais focalizam suas mentes nos pés de lótus do Senhor e, sob tais condições, o filho nasce, naturalmente surgem filhos que são bons devotos. Numa sociedade cheia de boa população assim, as mentalidades demoníacas não incomodam.