ŚB 3.16.11
Dévanágarí
ये ब्राह्मणान्मयि धिया क्षिपतोऽर्चयन्त-
स्तुष्यद्धृद: स्मितसुधोक्षितपद्मवक्त्रा: ।
वाण्यानुरागकलयात्मजवद् गृणन्त:
सम्बोधयन्त्यहमिवाहमुपाहृतस्तै: ॥ ११ ॥
स्तुष्यद्धृद: स्मितसुधोक्षितपद्मवक्त्रा: ।
वाण्यानुरागकलयात्मजवद् गृणन्त:
सम्बोधयन्त्यहमिवाहमुपाहृतस्तै: ॥ ११ ॥
Verš
ye brāhmaṇān mayi dhiyā kṣipato ’rcayantas
tuṣyad-dhṛdaḥ smita-sudhokṣita-padma-vaktrāḥ
vāṇyānurāga-kalayātmajavad gṛṇantaḥ
sambodhayanty aham ivāham upāhṛtas taiḥ
tuṣyad-dhṛdaḥ smita-sudhokṣita-padma-vaktrāḥ
vāṇyānurāga-kalayātmajavad gṛṇantaḥ
sambodhayanty aham ivāham upāhṛtas taiḥ
Synonyma
ye — ti, kdo; brāhmaṇān — brāhmaṇy; mayi — ve Mně; dhiyā — s inteligencí; kṣipataḥ — pronášející ostrá slova; arcayantaḥ — uctívají; tuṣyat — potěšená; hṛdaḥ — srdce; smita — s úsměvem; sudhā — nektar; ukṣita — vlhké; padma — lotosové; vaktrāḥ — tváře; vāṇyā — se slovy; anurāga-kalayā — láskyplnými; ātmaja-vat — jako syn; gṛṇantaḥ — velebí; sambodhayanti — uklidňují; aham — Já; iva — jako; aham — Já; upāhṛtaḥ — jsem ovládán; taiḥ — jimi.
Překlad
Na druhou stranu se zmocňují Mého srdce ti, kteří jsou v srdci potěšeni a se zářícími nektarovými úsměvy na lotosových tvářích uctívají brāhmaṇy, dokonce i když brāhmaṇové pronášejí ostrá slova. Pohlížejí na brāhmaṇy jako na Mě Samotného a uklidňují je láskyplnými slovy chvály, jako když syn chlácholí rozhněvaného otce nebo když Já uklidňuji vás.
Význam
Můžeme vidět na mnoha příkladech ve védské literatuře, že když brāhmaṇové nebo vaiṣṇavové někoho rozhněvaně prokleli, prokletá osoba to nebrala jako výzvu, aby jim oplácela podobným chováním. Existuje mnoho takových případů. Například když velký mudrc Nārada proklel syny Kuvery, nechtěli se hrubě mstít, ale pokorně se podřídili trestu. Podobně když byli Jaya a Vijaya prokleti od čtyř Kumārů, nezačali se k nim chovat hrubě, ale naopak jejich prokletí přijali. To je správné chování vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Člověk se někdy může dostat kvůli brāhmaṇovi do neradostné situace, ale místo aby se mu snažil oplácet něčím podobným, měl by se ho snažit uklidnit s úsměvem na tváři a vlídným jednáním. Brāhmaṇy a vaiṣṇavy je třeba pokládat za pozemské zástupce Nārāyaṇa. Nějací hlupáci si v dnešní době vymysleli pojem daridra-nārāyaṇa, kterým chtějí naznačit, že chudý člověk má být pokládán za zástupce Nārāyaṇa. Ve védské literatuře se ale s pokynem, abychom se k chudým lidem chovali jako k zástupcům Nārāyaṇa, nesetkáme. Samozřejmě, mluví se zde o “bezbranných”, ale v śāstrách je dána jasná definice tohoto pojmu. Chudý člověk nemá zůstávat bez ochrany, ale zvláště brāhmaṇové mají být přijímáni jako zástupci Nārāyaṇa a uctíváni jako On. Doslova je řečeno, že aby člověk uklidnil brāhmaṇy, má mít tvář jako lotosový květ. Lidská tvář se podobá lotosu, když ji zdobí láska. Příklad syna, který se snaží uklidnit svého rozhněvaného otce úsměvem a sladkými slovy, je v tomto směru velice výstižný.