ŚB 3.1.23

अन्यानि चेह द्विजदेवदेवै:
कृतानि नानायतनानि विष्णो: ।
प्रत्यङ्गमुख्याङ्कितमन्दिराणि
यद्दर्शनात्कृष्णमनुस्मरन्ति ॥ २३ ॥
anyāni ceha dvija-deva-devaiḥ
kṛtāni nānāyatanāni viṣṇoḥ
pratyaṅga-mukhyāṅkita-mandirāṇi
yad-darśanāt kṛṣṇam anusmaranti

Synonyma

anyānidalší; cataké; ihazde; dvija-devavelkými mudrci; devaiḥa polobohy; kṛtānizaložené; nānārůzné; āyatanānirůzné podoby; viṣṇoḥNejvyšší Osobnosti Božství; pratikaždá; aṅgačást; mukhyahlavní; aṅkitaoznačené; mandirāṇichrámy; yatkteré; darśanātviděné z dálky; kṛṣṇampůvodní Osobnost Božství; anusmarantineustále připomíná.

Překlad

Bylo tam také mnoho dalších chrámů s různými podobami Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, které založili velcí mudrci a polobozi. Tyto chrámy byly označeny hlavními symboly Pána a neustále každému připomínaly původní Osobnost Božství, Pána Kṛṣṇu.

Význam

Lidská společnost je rozdělena do čtyř tříd a čtyř duchovních stavů, do kterých jsou zařazeni všichni lidé. Tento systém se nazývá varṇāśrama-dharma a byl již rozebírán na mnoha místech tohoto velkého díla. Mudrci neboli lidé, kteří zcela zasvětili své životy duchovnímu pozvednutí celé lidské společnosti, byli známi jako dvija-deva, “nejlepší mezi dvojzrozenými”. Obyvatelé vyšších planet, počínaje Měsícem, se nazývali devové. Jak dvija-devové, tak devové vždy zakládají chrámy Pána Viṣṇua v Jeho různých podobách, jako je Govinda, Madhusūdana, Nṛsiṁha, Mādhava, Keśava, Nārāyaṇa, Padmanābha, Pārthasārathi a mnoho dalších. Pán se expanduje do nespočetně mnoha podob, ale všechny jsou navzájem totožné. Pán Viṣṇu má čtyři ruce a v každé drží jeden ze čtyř symbolů—lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Z těchto čtyř symbolů je cakra neboli disk tím hlavním. Pán Kṛṣṇa, který je původní podobou Viṣṇua, má pouze jeden symbol, disk, a proto se někdy nazývá Cakrī. Pánova cakra je symbolem moci, kterou Pán ovládá celé stvoření. Disk bývá umístěn na vrcholcích chrámů Viṣṇua, aby jej lidé mohli vidět z veliké dálky a ihned si vzpomenout na Pána Kṛṣṇu. Chrámy se staví vysoké proto, aby je lidé viděli i ze vzdálených míst. Tento systém se v Indii zachovává při stavbě každého nového chrámu a ukazuje se, že pochází z dob starších, než jaké zaznamenávají dějiny. Je zde vyvrácena pošetilá propaganda ateistů, že chrámy se začaly stavět až později, protože Vidura tyto chrámy navštívil nejméně před pěti tisíci lety a chrámy Viṣṇua existovaly již dlouho před jeho příchodem. Velcí mudrci a polobozi nikdy nestavěli sochy lidí nebo polobohů, ale zakládali chrámy Viṣṇua pro dobro obyčejných lidí, aby je pozdvihli k vědomí Boha.