ŚB 1.14.35-36

Jak jsme mnohokrát rozebírali, Osobnost Božství Viṣṇu pobývá v každém vesmíru ve dvou funkcích — jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu má Svoji vlastní planetu na severním okraji vesmíru, a tam Pán leží ve velkém oceánu mléka na loži v podobě Ananty, Baladevovy inkarnace. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy přirovnává yaduovskou dynastii k oceánu mléka a Śrī Balarāma k Anantovi, na Němž Pán Kṛṣṇa přebývá. Obyvatele Dvāraky přirovnal k osvobozeným obyvatelům Vaikuṇṭhalok. Nad hmotnou oblohou, dále než můžeme se svýma očima dohlédnout, a za sedmi vesmírnými obaly se nalézá Oceán příčin, ve kterém všechny vesmíry plavou jako fotbalové míče, a nad tímto Oceánem příčin se rozkládá neomezená duchovní obloha, které se obvykle říká záře Brahmanu. V této záři se nachází bezpočet duchovních planet, které se nazývají Vaikuṇṭhy a z nichž každá je mnohokrát větší nežli ten největší vesmír v hmotném světě. Na každé žije nesčetně mnoho obyvatel, kteří vypadají přesně jako Pán Viṣṇu, a tito obyvatelé se nazývají Mahā-pauruṣikové neboli osoby přímo zaměstnané ve službě Pánu. Na těchto planetách jsou šťastni a netrpí žádným strádáním; žijí věčně mladí a užívají života v plné blaženosti a poznání beze strachu ze zrození, smrti, stáří či nemoci a mimo vliv věčného času kāly. Mahārāja Yudhiṣṭhira přirovnává obyvatele Dvāraky k Mahā-pauruṣikům z Vaikuṇṭhalok, protože jsou s Pánem stejně tak šťastni. V Bhagavad-gītě je mnoho poukazů na Vaikuṇṭhaloky, o kterých se tam mluví jako o mad-dhāmu neboli Pánově království.