Text 3

Tretji verz

Verš

Besedilo

utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati

Synonyma

Synonyms

utsāhāt — nadšením; niścayāt — důvěrou; dhairyāt — trpělivostí; tat-tat-karma — různých činností příznivých pro oddanou službu; pravartanāt — konáním; saṅga-tyāgāt — zřeknutím se společnosti neoddaných; sataḥ — předchozích velkých ācāryů; vṛtteḥ — následováním ve stopách; ṣaḍbhiḥ — těmito šesti; bhaktiḥ — oddaná služba; prasidhyati — pokročí nebo dosáhne uspěchu.

utsāhāt — z navdušenjem; niścayāt — z zaupanjem; dhairyāt — s potrpljenjem; tat-tat-karma — različnih dejavnosti, ki so ugodne za vdano služenje Kṛṣṇi; pravartanāt — z opravljanjem; saṅga-tyāgāt — z izogibanjem družbe abhakt; sataḥ — velikih prejšnjih ācārij; vṛtteḥ — z ravnanjem po zgledu; ṣaḍbhiḥ — s temi šestimi; bhaktiḥ — vdano služenje Kṛṣṇi; prasidhyati — napreduje oziroma je uspešno.

Překlad

Translation

(1) Být nadšený, (2) snažit se s přesvědčením, (3) být trpělivý, (4) jednat podle usměrňujících zásad (jako je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – naslouchání, opěvování a vzpomínání na Kṛṣṇu), (5) vyhýbat se společnosti neoddaných a (6) následovat ve stopách předchozích ācāryů je šest zásad příznivých pro čistou oddanou službu, které jistě zaručí naprostý úspěch.

Obstaja šest ugodnih načel za čisto vdano služenje Kṛṣṇi: (1) navdušenje, (2) prizadevanje z zaupanjem, (3) potrpljenje, (4) ravnanje po predpisanih načelih (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – poslušanje o Kṛṣṇi ter opevanje in spominjanje Kṛṣṇe), (5) izogibanje družbe tistih, ki niso bhakte, in (6) ravnanje po zgledu prejšnjih ācārij. S temi šestimi načeli bomo brez dvoma dosegli popoln uspeh v čistem vdanem služenju Kṛṣṇi.

Význam

Purport

Oddaná služba není sentimentální spekulace nebo vymyšlená extáze. Její podstatou je praktická činnost. Śrīla Rūpa Gosvāmī definoval oddanou službu ve své Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) takto:

KOMENTAR: Pri vdanem služenju Kṛṣṇi ne gre za čustveno razglabljanje ali namišljen zanos, njegovo bistvo je praktično delovanje. Śrīla Rūpa Gosvāmī ga je v Bhakti-rasāmṛta-sindhuju (1.1.11) opredelil takole:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

„Uttamā bhakti neboli čistá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, znamená oddaně sloužit takovým způsobem, který je Kṛṣṇovi milý. Oddaná služba by měla být prosta jakéhokoliv vnějšího motivu a plodonosné karmy, neosobní jñāny a ostatních sobeckých tužeb.“

»Uttamā bhakti oziroma čista vdanost Śrī Kṛṣṇi, Vsevišnji Božanski Osebnosti, pomeni, da Mu vdano služimo z naklonjenostjo. To moramo početi brez drugih nagibov, karme, katere sadove hočemo uživati, impersonalistične jñāne in vseh drugih sebičnih želja.«

Bhakti je druh zušlechťování. Jakmile řekneme „zušlechťování“, musíme poukázat na činnost. Zušlechťovat duchovnost neznamená nečinně sedět a meditovat, jak učí někteří nepraví yogī. Zahálčivá meditace může být dobrá pro ty, kteří nevědí nic o oddané službě, a z tohoto důvodu se někdy doporučuje jako způsob k zastavení destruktivní materialistické činnosti. Meditovat znamená zastavit všechny nesmyslné činnosti, alespoň na nějakou dobu. Oddaná služba však nejen ukončuje všechny nesmyslné světské činnosti, ale zaměstnává účelnými oddanými činnostmi. Śrī Prahlāda Mahārāja doporučuje:

Pri bhakti gre za vrsto gojenja. Beseda gojenje nakazuje delovanje. Duhovno življenje ne pomeni nedejavnega sedenja v meditaciji, kot učijo nekateri lažni jogiji. Tako meditiranje je morda primerno za tiste, ki ne vedo za vdano služenje Kṛṣṇi. Zato je včasih priporočljivo za prekinitev zavajajočega posvetnega delovanja, saj vsaj med meditacijo ne počnemo nesmiselnih reči. Z vdanim služenjem Kṛṣṇi pa poleg tega, da prekinemo vse nesmiselne posvetne dejavnosti, opravljamo nekaj smiselnega. Mahārāja Śrī Prahlāda pravi:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

Existuje devět způsobů oddané služby:

Vsevišnjemu Gospodu Kṛṣṇi lahko vdano služimo na devet načinov, tako da:

1. naslouchání jménu a slávě Nejvyšší Osobnosti Božství,

1. poslušamo petje Njegovih imen in opisovanje Njegove slave,

2. opěvování Jeho slávy,

2. Ga opevamo,

3. vzpomínání na Pána,

3. se Ga spominjamo,

4. sloužení Pánovým nohám,

4. služimo Njegovim stopalom,

5. uctívání Božstva,

5. častimo Božanstva,

6. klanění se Pánu,

6. Mu izkazujemo spoštovanje,

7. jednání jako Pánův služebník,

7. postanemo Njegov služabnik,

8. přátelení se s Pánem,

8. se sprijateljimo z Njim,

9. odevzdání se plně Pánu.

9. se Mu popolnoma predamo.

Śravaṇam neboli naslouchání je první krok k získání transcendentálního poznání. Neměli bychom poslouchat neautorizované osoby, ale měli bychom se obrátit na pravou osobu, jak je doporučeno v Bhagavad-gītě (4.34.):

Śravaṇam oziroma poslušanje je prvi korak v pridobivanju duhovnega znanja. Tega ne bi smeli sprejemati iz neverodostojnih virov, temveč bi se morali obrniti na pravega človeka, kot nam svetuje Bhagavad-gītā (4.34):

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

„Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.“

»Poskusi izvedeti resnico tako, da se predaš duhovnemu učitelju. Ponižno mu postavljaj vprašanja in mu služi. Samospoznane duše ti lahko razkrijejo znanje, ker so videle resnico.«

Muṇḍaka Upaniṣada dále doporučuje – tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: „Abychom porozuměli transcendentální vědě, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele.“ Způsob pokorného přijetí transcendentálního důvěrného poznání se nezakládá na mentální spekulaci. Śrī Caitanya Mahāprabhu o tom řekl Rūpovi Gosvāmīmu:

Tudi Muṇḍaka Upaniṣad nam priporoča: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet. »Da bi razumeli transcendentalno znanost, se moramo obrniti na verodostojnega duhovnega učitelja.« Postopek ponižnega sprejemanja zaupnega duhovnega znanja torej ne temelji na golem razglabljanju. Śrī Caitanya Mahāprabhu je s tem v zvezi rekel Rūpi Gosvāmīju:

brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

„Všechny živé bytosti putují celým tímto vesmírem podle své karmy. Ta, která má velké štěstí, dostane milostí Kṛṣṇy příležitost sdružovat se s pravým duchovním mistrem. Milostí Kṛṣṇy a duchovního mistra tato osoba obdrží semínko rostlinky oddané služby (bhakti-latā).“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Hmotný svět je vězením živých bytostí, které jsou svojí přirozeností ānandamaya, hledající štěstí. Ve skutečnosti se chtějí vysvobodit z vězení tohoto světa podmíněného štěstí, ale neznají proces osvobození, a tak jsou nuceny se převtělovat z jednoho životního druhu do druhého a z jedné planety na druhou. Tímto způsobem putují hmotným vesmírem. Přeje-li někomu štěstí, takže přijde do styku s čistým oddaným a trpělivě mu naslouchá, začne se ubírat cestou oddané služby. Tuto příležitost dostane ten, kdo je upřímný. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy dává tuto možnost celému lidstvu. Pokud člověk díky štěstí využije této příležitosti a začne se věnovat oddané službě, okamžitě se mu otevře cesta k osvobození.

»Med tavanjem po Brahmovem vesoljnem stvarstvu lahko kakšna srečna duša dobi seme bhakti-late, ovijalke vdanega služenja. To se zgodi le po gurujevi in Kṛṣṇovi milosti.« (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Materialni svet je zapor za živa bitja, ki so po naravi ānanda-maya, kar pomeni, da iščejo zadovoljstvo. V resnici bi se rada rešila spon tega sveta, kjer je sreča negotova, ker pa ne poznajo poti do osvoboditve, se morajo seliti iz telesa v telo, iz ene življenjske vrste v drugo in z enega planeta na drugega. Tako tavajo po celotnem materialnem vesolju. Kdor pa po sreči naleti na čistega bhakto in mu potrpežljivo prisluhne, stopi na pot vdanega služenja Kṛṣṇi. Tako priložnost dobijo tisti, ki so iskreni. Mednarodna skupnost za zavest Krišne jo ponuja vsemu človeštvu. Tistim, ki imajo srečo, da izkoristijo to priložnost in začnejo vdano služiti Kṛṣṇi, se takoj odpre pot do osvoboditve.

Této příležitosti bychom se měli velmi nadšeně chopit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Bez nadšení nemůžeme uspět. Dokonce i v hmotném světě musíme být velmi nadšení, abychom v něčem uspěli. Student, obchodník, umělec nebo kdokoliv jiný, kdo chce uspět ve svém oboru, musí být nadšený. Podobně musíme být velmi nadšení v oddané službě. Nadšení znamená jednat, ale jednat pro koho? Odpověď zní, že bychom měli vždy jednat pro Kṛṣṇu – kṛṣṇārthākhila-ceṣṭā (Bhakti-rasāmṛta-sindhu).

Priložnost za vrnitev domov k Bogu bi morali sprejeti z velikim navdušenjem. Brez navdušenja ni uspeha. Tudi v materialnem svetu moramo biti zelo zagreti, če hočemo uspeti na določenem področju. Študenti, poslovneži, umetniki in vsi drugi, ki hočejo uspeti v svojem poklicu, morajo biti res prizadevni. Tako je tudi pri vdanem služenju Kṛṣṇi. Zagnanost pomeni, da smo dejavni. Ampak za koga? Odgovor je, da moramo biti ves čas dejavni za Kṛṣṇo, kṛṣṇārthākhila-ceṣṭā (Bhakti-rasāmṛta-sindhu).

Chceme-li dosáhnout dokonalosti bhakti-yogy, měli bychom ve všech životních obdobích konat oddanou službu pod vedením duchovního učitele. Nemusíme omezovat své činnosti. Kṛṣṇa je všudypřítomný, a proto neexistuje nic, co by nezáviselo na Kṛṣṇovi, jak sám Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītě (9.4):

Če hočemo doseči popolnost v bhakti-yogi, moramo pod vodstvom duhovnega učitelja v vseh življenjskih obdobjih vdano služiti Kṛṣṇi. Ni nam treba omejiti oziroma zožiti svojega delovanja. Ker je Kṛṣṇa povsod, ni nič neodvisno od Njega, kar sam potrjuje v Bhagavad-gīti (9.4):

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

„Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.“ Pod vedením pravého duchovního učitele musíme všechno příznivě zařídit pro službu Kṛṣṇovi. Nyní například používáme diktafon. Materialista, který přístroj vynalezl, ho vymyslel pro obchodníky či spisovatele světských námětů. Zajisté nezamýšlel použít diktafonu ve službě Bohu, ale my ho používáme při psaní knih o Kṛṣṇovi. Výroba diktafonu se samozřejmě odehrává zcela v Kṛṣṇově energii. Všechny části přístroje, včetně elektroniky, jsou vytvořeny různými kombinacemi a vzájemným působením pěti základních druhů hmotné energie – jmenovitě bhūmi, jala, agni, vāyu a ākāśa. Vynálezce použil svého mozku ke zhotovení tohoto složitého přístroje a jeho mozek i materiál mu poskytl Kṛṣṇa. Podle Kṛṣṇova výroku mat-sthāni sarva-bhūtāni: „Všechno spočívá na Mé energii.“ Oddaný pak může porozumět, že jelikož nic není nezávislé na Kṛṣṇově energii, všechno by mělo být spojeno s Jeho službou.

»V Svoji nepojavni obliki prežemam celotno vesolje. Vsa živa bitja so v Meni, Jaz pa nisem v njih.« Pod vodstvom verodostojnega duhovnega učitelja moramo vse koristno uporabiti pri služenju Kṛṣṇi. Zdaj na primer uporabljamo diktafon. Materialist, ki ga je izumil, ga je namenil poslovnežem ali piscem posvetnih tem. Gotovo ni nikoli pomislil, da bi z njim služili Bogu, mi pa ga uporabljamo za pisanje knjig o zavesti Kṛṣṇe. Izdelava diktafona seveda v celoti poteka v okviru Kṛṣṇove energije. Vsi njegovi sestavni deli, tudi elektronski, so narejeni iz različnih spojev in prepletov petih osnovnih elementov materialne energije, ki se imenujejo bhūmi, jala, agni, vāyu in ākāśa. Iznajditelj je za izdelavo te zapletene naprave uporabil možgane, ki mu jih je tako kot sestavine priskrbel Kṛṣṇa. To je v skladu s Kṛṣṇovimi besedami: mat-sthāni sarva-bhūtāni. »Vse je podrejeno Moji energiji.« Bhakta razume, da moramo vse uporabiti za služenje Kṛṣṇi, saj nič ni neodvisno od Njegove energije.

Inteligentní snaha v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy se nazývá utsāha, nadšení. Oddaní nacházejí správný způsob, jak všechno využít ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Věnovat se oddané službě neznamená zahálčivě meditovat, ale prakticky jednat v duchovním životě.

Premišljenemu prizadevanju na poti zavesti Kṛṣṇe pravimo utsāha ali navdušenje. Bhakte najdejo pravi način, da lahko vse uporabijo za služenje Gospodu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Vdano služenje Kṛṣṇi ni nedejavna meditacija, temveč praktično delovanje, ki je v duhovnosti na prvem mestu.

Tyto činnosti musíme konat s trpělivostí. Během rozvoje vědomí Kṛṣṇy bychom neměli být netrpěliví. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy začalo bez podpory a zpočátku bez odezvy, ale jelikož jsme trpělivě pokračovali v našich oddaných činnostech, lidé postupně začali chápat jeho důležitost a nyní se horlivě zapojují. Při oddané službě bychom neměli být nedočkaví, ale měli bychom přijmout pokyny od duchovního učitele a trpělivě je provádět, závisejíce na milosti gurua a Kṛṣṇy. Úspěšné provádění činností v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy vyžaduje trpělivost a důvěru. Čerstvě provdaná dívka přirozeně od svého manžela očekává potomky, ale nemůže čekat, že je bude mít okamžitě po svatbě. Jakmile se vdá, může se samozřejmě o dítě pokusit, ale musí se odevzdat svému manželovi s důvěrou, že se její dítě za určitou dobu vyvine a narodí. Odevzdání se v oddané službě podobně znamená, že člověk musí nabýt důvěry. Oddaný si myslí avaśya rakṣibe kṛṣṇa: „Kṛṣṇa mě jistě ochrání a pomůže mi úspěšně konat oddanou službu.“ Tomu se říká důvěra.

Delovati moramo s potrpežljivostjo. Pri prebujanju zavesti Kṛṣṇe ne smemo biti neučakani. Gibanje za zavest Kṛṣṇe sem organiziral sam in sprva ni bilo nobenega odziva. Ker pa smo še naprej potrpežljivo vdano služili Kṛṣṇi, so ljudje polagoma začeli razumeti pomen tega gibanja in zdaj vneto sodelujejo. Pri vdanem služenju ne smemo biti nepotrpežljivi, vztrajno se moramo držati napotkov duhovnega učitelja ter se zanašati na njegovo in Kṛṣṇovo milost. Za uspešno služenje Kṛṣṇi potrebujemo potrpljenje in zaupanje. Mladoporočenka gotovo pričakuje, da bosta z možem imela otroka, vendar ga ne more dobiti kar po poroki. Ko se poroči, si seveda lahko takoj začne prizadevati za to, vendar se mora predati možu in zaupati, da bo zanosila in po določenem času rodila. Tudi pri vdanem služenju se moramo z zaupanjem predati Kṛṣṇi. Bhakta razmišlja takole: avaśya rakṣibe kṛṣṇa. »Kṛṣṇa me bo zagotovo zaščitil in mi pomagal, da Mu bom uspešno vdano služil.« To je zaupanje.

Již dříve jsme vysvětlili, že bychom neměli zahálet, nýbrž velmi nadšeně následovat usměrňující zásady – tat-tat-karma-pravartana. Zanedbání usměrňujících zásad zničí oddanou službu. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy máme čtyři základní usměrňující zásady, které zakazují nedovolený pohlavní styk, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek. Oddaný musí velmi nadšeně dodržovat tyto zásady. Budeme-li nedůslední při následování kterékoliv z nich, náš pokrok se jistě zastaví. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje tat-tat-karma-pravartanāt: „Člověk musí přísně dodržovat usměrňující zásady vaidhī bhakti.“ Kromě čtyř zákazů (yama) máme pozitivní usměrňující zásady (niyama) jako je každodenní pronášení šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry na japa-māle. Usměrňující zásady bychom měli dodržovat s vírou a nadšením. To se nazývá tat-tat-karma-pravartana neboli rozmanité zaměstnání v oddané službě.

Pojasnili smo že, da ne bi smeli biti nedejavni, temveč bi morali zelo zavzeto upoštevati predpisana načela – tat-tat-karma-pravartana. Če jih ne upoštevamo, se nam vdano služenje izjalovi. V gibanju za zavest Kṛṣṇe imamo štiri osnovna predpisana načela, ki prepovedujejo zunajzakonsko spolnost, uživanje mesa, igre na srečo in omamljanje z opojnimi sredstvi. Bhakta se mora teh načel držati z veliko vnemo. Če pri katerem koli popusti, bo gotovo nehal napredovati. Zato Śrīla Rūpa Gosvāmī priporoča: tat-tat-karma-pravartanāt. »Strogo se moramo držati predpisanih načel vaidhī bhakti.« Poleg teh štirih prepovedi (yama) imamo tudi pozitivna načela (niyama), kot je vsakodnevno izgovarjanje šestnajstih krogov mahā-mantre z japa-mālo. Po teh načelih se moramo ravnati z vero in navdušenjem. To je tat-tat-karma-pravartana, raznovrstno vdano služenje.

Abychom uspěli v oddané službě, musíme se navíc vzdát společnosti nežádoucích lidí. To zahrnuje karmī, jñānī, yogī a ostatní neoddané. Jednou se Śrī Caitanyi Mahāprabhua jeden z Jeho oddaných-hospodářů zeptal na obecná pravidla vaiṣṇavismu a také na obvyklé denní činnosti vaiṣṇavy a Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě odpověděl – asat-saṅga-tyāga, – ei vaiṣṇava-ācāra: „Pro vaiṣṇavu je příznačné, že se vzdal společnosti světských lidí neboli neoddaných.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto doporučil: tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa: oddaný musí žít ve společnosti čistých oddaných a následovat usměrňující zásady předložené předchozími ācāryi, šesti Gosvāmīmi (jmenovitě Śrī Rūpou Gosvāmīm, Śrī Sanātanou Gosvāmīm, Śrī Jīvou Gosvāmīm, Śrī Raghunāthem dāsem Gosvāmīm, Śrī Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm a Śrī Raghunāthem Bhaṭṭou Gosvāmīm). Žijeme-li ve společnosti oddaných, máme malou příležitost stýkat se s neoddanými. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy otevírá mnoho středisek, jen aby umožnila lidem žít ve společnosti oddaných a dodržovat usměrňující zásady duchovního života.

Če hočemo uspešno vdano služiti Kṛṣṇi, se moramo tudi izogibati neprimerne družbe, v katero sodijo karmīji, jñānīji, jogiji in drugi abhakte. Nekoč je Śrī Caitanyo Mahāprabhuja eden od njegovih bhakt, ki je živel z družino, povprašal o splošnih načelih vaiṣṇavizma in vsakdanjih dolžnostih vaiṣṇav. Śrī Caitanya Mahāprabhu mu je takoj odgovoril: asat-saṅga-tyāga, – ei vaiṣṇava-ācāra. »Za vaiṣṇave je značilno, da se ne družijo s posvetnimi ljudmi oziroma abhaktami.« Zato Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura priporoča: tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa. »Živeti moramo v družbi čistih bhakt in se ravnati po načelih, ki so jih določili prejšnji ācārye oziroma šest gosvāmījev (Śrī Rūpa Gosvāmī, Śrī Sanātana Gosvāmī, Śrī Jīva Gosvāmī, Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī, Śrī Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī in Śrī Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī).« Če živimo v družbi bhakt, se skoraj gotovo ne bomo družili z drugimi. Mednarodna skupnost za zavest Krišne številne centre odpira samo zato, da bi ljudje lahko živeli z bhaktami in se po predpisanih načelih posvetili duhovnosti.

Oddaná služba znamená transcendentální činnosti. Na transcendentální úrovni neexistuje znečištění třemi kvalitami hmotné přírody. Nazývá se to viśuddha-sattva, úroveň čistého dobra neboli dobra prostého znečištění kvalitami vášně a nevědomosti. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy od každého vyžadujeme, aby vstával časně ráno kolem čtvrté hodiny a zúčastnil se maṅgala-ārati neboli ranního uctívání, pak četl Śrīmad Bhāgavatam, prováděl kīrtan a tak dále. Takto konáme činnosti oddané služby nepřetržitě dvacet čtyři hodiny denně. Říká se tomu sato vṛtti, neboli následování ve stopách předchozích ācāryů, kteří každý okamžik zkušeně vyplnili oddanou službou Kṛṣṇovi.

Vdano služenje pomeni duhovne dejavnosti. Na transcendentalni ravni nismo onesnaženi s tremi guṇami materialne narave. To je viśuddha-sattva, raven čiste vrline, ki nima primesi strasti ali nevednosti. V gibanju za zavest Kṛṣṇe od vseh pričakujemo, da zgodaj vstajajo (pred četrto uro zjutraj), prisostvujejo maṅgala-āratiju oziroma jutranjemu čaščenju, berejo Śrīmad-Bhāgavatam, izvajajo kīrtano in tako naprej. Tako ves čas vdano služimo Kṛṣṇi, štiriindvajset ur na dan. To je sato vṛtti, ravnanje po zgledu prejšnjih ācārij, ki so se ves čas vešče posvečali Kṛṣṇe zavestnim opravilom.

Budeme-li se přísně řídit radami, které nám v tomto verši dal Śrīla Rūpa Gosvāmī – být nadšení, mít důvěru, být trpěliví, opustit společnost nežádoucích lidí, dodržovat usměrňující zásady a setrvávat ve společnosti oddaných – jistě v oddané službě pokročíme. V souvislosti s tím Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenal, že rozvíjení poznání filozofickou spekulací, hromadění hmotného bohatství pokrokem v plodonosných činnostech a touha po hmotných dokonalostech (yoga-siddhi) jsou všechny v rozporu se zásadami oddané služby. K těmto pomíjivým činnostem musíme být naprosto lhostejní a musíme obrátit svou pozornost k usměrňujícím zásadám oddané služby. Bhagavad-gītā (2.69) uvádí:

Če se dosledno držimo nasveta Śrīla Rūpe Gosvāmīja iz tega verza – da naj delujemo z navdušenjem, zaupanjem in potrpljenjem, se izogibamo slabe družbe, upoštevamo predpisana načela in ostanemo med bhaktami – bomo zagotovo vedno bolj vdano služili Kṛṣṇi. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v zvezi s tem dodaja, da so kopičenje znanja s filozofsko spekulacijo, zgrinjanje posvetnega bogastva z vse uspešnejšim delom, katerega sadove hočemo uživati, in želja po jogijskih siddhijih oziroma materialnih močeh, v nasprotju z načeli vdanega služenja. Popolnoma moramo biti ravnodušni do takih minljivih dejavnosti in namesto tega živeti po predpisanih načelih vdanega služenja. Bhagavad-gītā (2.69) pravi:

yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ

„To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.“

»Kar je za vsa bitja noč, je za samoobvladanega čas budnosti, kar je za vsa bitja čas budnosti, pa je za introspektivnega modreca noč.«

Oddaně sloužit Pánu je životem každé živé bytosti. Je to vytoužený cíl a nejvyšší dokonalost lidského života. O tom je třeba být přesvědčen a také si být jistý, že všechny ostatní činnosti než oddaná služba – jako jsou mentální spekulace, plodonosná práce nebo úsilí v mystické yoze – nikdy nepřinesou žádný trvalý užitek. Úplná důvěra v cestu oddané služby nám umožní dosáhnout vytouženého cíle, ale pokusy následovat jiné cesty nám přinesou pouze neklid. V sedmém zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno: „Člověk musí být naprosto přesvědčen, že ti, kteří zanechali oddané služby, aby se věnovali přísné askezi za jinými účely, nejsou čistí ve svých myslích i přes svou pokročilou askezi, protože postrádají informace o transcendentální láskyplné službě Pánu.“

Vdano služenje Gospodu je živemu bitju vse. To je končni cilj in najvišja popolnost človeškega življenja. O tem moramo biti prepričani in se hkrati zavedati, da razen vdanega služenja nobena dejavnost – kot so filozofsko razglabljanje, delovanje z željo po posvetni koristi in prizadevanje za dosego mističnih moči – nikoli ne bo obrodila trajnega sadu. Na poti vdanega služenja bomo s popolnim zaupanjem dosegli želeni cilj, druge poti pa nam bodo prinesle le nemir. V desetem spevu Śrīmad-Bhāgavatama piše: »Mirno smo lahko prepričani, da tisti, ki se namesto vdanega služenja z drugačnimi nameni posvečajo strogi askezi, kljub velikemu trudu nimajo čistega uma, saj ničesar ne vedo o transcendentalnem služenju Gospodu z ljubeznijo.«

V sedmém zpěvu se dále uvádí: „Mentální spekulanti a lidé, kteří jednají kvůli plodům své práce, mohou provádět velkou askezi, ale přesto poklesnou, protože nemají informace o lotosových nohách Pána.“ Oddaní Pána však nikdy nepoklesnou. V Bhagavad-gītě (9.31) Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ujistil Arjunu kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: „Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“

Piše pa tudi to: »Čeprav lahko tisti, ki spekulativno razglabljajo, in tisti, ki si želijo sadov svojega dela, živijo zelo asketsko in delajo pokore, jim vseeno spodleti. Gospodovim bhaktam pa se to nikoli ne zgodi. V Bhagavad-gīti (9.31) Vsevišnja Božanska Osebnost zagotavlja Arjuni: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati. »O Kuntījin sin, odločno razglasi, da Moj bhakta nikoli ne propade.«

Kṛṣṇa říká opět v Bhagavad-gītě (2.40):

Kṛṣṇa v Bhagavad-gīti (2.40) pravi tudi to:

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

„Toto úsilí je prosté ztráty i úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.“

»Človek, ki gre po tej poti, ničesar ne izgubi in nikoli ne nazaduje, že majhen napredek pa ga lahko reši pred najstrašnejšo nevarnostjo.«

Oddaná služba je tak čistá a dokonalá, že když s ní člověk jednou začal, je silou tažen ke konečnému úspěchu. Někdy opustí svá běžná hmotná zaměstnání a ze sentimentu se odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána a tak začne předběžně konat oddanou službu. Dokonce i když tento nezralý oddaný poklesne, nic neztrácí. Co na druhou stranu získá člověk, který splní předepsané povinnosti své varṇy a āśramu, ale nezapojí se do oddané služby? Pokleslý oddaný se může narodit v nízko postavené rodině, ale přesto bude pokračovat v oddané službě tam, kde s ní přestal. Oddaná služba je ahaituky apratihatā; nemá hmotnou příčinu ani nemůže být žádnou hmotnou příčinou omezena nebo trvale zastavena. Oddaný by proto měl mít důvěru ve své jednání a neměl by se příliš zajímat o činnosti karmīch, jñānīch a yogīch.

Vdano služenje Kṛṣṇi je tako čisto in popolno, da nas z neustavljivo močjo ponese h končnemu uspehu, če se mu posvetimo. Včasih kdo opusti običajne posvetne dolžnosti in se iz čustvenega vzgiba zateče k lotosovim stopalom Vsevišnjega Gospoda. Tako Mu že začne vdano služiti. Tak nezrel bhakta ničesar ne izgubi, tudi če zaide s poti. Kakšno korist pa ima tisti, ki opravlja predpisane dolžnosti svoje varṇe in āśrame, vendar ne služi Kṛṣṇi? Čeprav se neuspešen bhakta utegne roditi v družini nizkega rodu, vseeno nadaljuje duhovno pot tam, kjer jo je prekinil. Vdano služenje je ahaituky apratihatā, kar pomeni, da nima nikakršnega posvetnega vzroka in da ga nič posvetnega ne more ustaviti ali trajno ovirati. Zato mora biti bhakta prepričan o tem, kar počne, in se ne sme preveč zanimati za dejavnosti karmījev, jñānījev in jogijev.

Lidé pracující pro plody své práce, filozofičtí spekulanti a mystičtí yogī mají jistě mnoho dobrých vlastností, ale oddaný je všechny získá automaticky. Nemusí vynakládat vedlejší úsilí. Ve Śrīmad Bhāgavatamu (5.18.12) je potvrzeno, že člověk, který rozvine čistou oddanou službu, získá postupně všechny dobré vlastnosti polobohů. Oddaný se o žádné hmotné činnosti nezajímá, a proto se hmotou neznečistí. Okamžitě se dostane na úroveň transcendentálního života. Ten, kdo se zabývá světskými činnostmi – ať je to takzvaný jñānī, yogī nebo karmī, lidumil, nacionalista či kdokoliv – nemůže dosáhnout vyšší úrovně mahātmy. Zůstane durātmou neboli omezeným člověkem. Bhagavad-gītā (9.13) to potvrzuje:

Tisti, ki si želijo sadov svojega dela, spekulativni filozofi in mistični jogiji imajo vsekakor veliko odlik, ampak vse te se v bhaktovem značaju razvijejo samodejno. Za to si mu ni treba posebej prizadevati. Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12) potrjuje, da bo tisti, ki s čisto vdanostjo služi Kṛṣṇi, postopoma razvil vse odlike, kakršne imajo polbogovi. Ker bhakte posvetno delovanje ne zanima, se materialno ne onesnaži in takoj doseže transcendentalno raven. Kdor pa opravlja posvetne dejavnosti – pa naj bo tako imenovani jñānī, jogi, karmī, človekoljub, rodoljub ali kaj drugega – se ne more dvigniti na višjo raven mahātme, temveč ostane durātmā, ozkosrčnež. Bhagavad-gītā (9.13) pravi:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni – velké duše – jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

»O Pṛthin sin, tisti, ki niso v iluziji, so pod zaščito božanske narave. Take velike duše se popolnoma posvetijo vdanemu služenju, saj vedo, da sem izvorna in neizčrpna Vsevišnja Božanska Osebnost.«

Jelikož všichni oddaní Pána jsou pod ochranou Jeho nejvyšší energie, neměli by se odchýlit z cesty oddané služby a vydat se cestou karmīho, jñānīho nebo yogīho. Tomu se říká utsāhān niścayād dhairyāt tat-tat-karma-pravartanāt, nadšeně konat usměrňující činnosti oddané služby s trpělivostí a důvěrou. Tímto způsobem mohou dělat pokrok v oddané službě bez překážek.

Ker vse bhakte ščiti Gospodova vrhovna energija, ne bi smeli zaiti s poti vdanega služenja in posnemati karmījev, jñānījev ali jogijev. To je utsāhān niścayād dhairyāt tat-tat-karma-pravartanāt, predpisano vdano služenje z navdušenjem, potrpljenjem in zaupanjem. Tako lahko neovirano napredujemo na poti vdanega služenja Kṛṣṇi.