Skip to main content

Text 3

Text Three

Verš

Text

utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati
utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati

Synonyma

Synonyms

utsāhāt — nadšením; niścayāt — důvěrou; dhairyāt — trpělivostí; tat-tat-karma — různých činností příznivých pro oddanou službu; pravartanāt — konáním; saṅga-tyāgāt — zřeknutím se společnosti neoddaných; sataḥ — předchozích velkých ācāryů; vṛtteḥ — následováním ve stopách; ṣaḍbhiḥ — těmito šesti; bhaktiḥ — oddaná služba; prasidhyati — pokročí nebo dosáhne uspěchu.

utsāhāt — by enthusiasm; niścayāt — by confidence; dhairyāt — by patience; tat-tat-karma — various activities favorable for devotional service; pravartanāt — by performing; saṅga-tyāgāt — by giving up the association of nondevotees; sataḥ — of the great previous ācāryas; vṛtteḥ — by following in the footsteps; ṣaḍbhiḥ — by these six; bhaktiḥ — devotional service; prasidhyati — advances or becomes successful.

Překlad

Translation

(1) Být nadšený, (2) snažit se s přesvědčením, (3) být trpělivý, (4) jednat podle usměrňujících zásad (jako je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – naslouchání, opěvování a vzpomínání na Kṛṣṇu), (5) vyhýbat se společnosti neoddaných a (6) následovat ve stopách předchozích ācāryů je šest zásad příznivých pro čistou oddanou službu, které jistě zaručí naprostý úspěch.

There are six principles favorable to the execution of pure devotional service: (1) being enthusiastic, (2) endeavoring with confidence, (3) being patient, (4) acting according to regulative principles [such as śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – hearing, chanting and remembering Kṛṣṇa], (5) abandoning the association of nondevotees, and (6) following in the footsteps of the previous ācāryas. These six principles undoubtedly assure the complete success of pure devotional service.

Význam

Purport

Oddaná služba není sentimentální spekulace nebo vymyšlená extáze. Její podstatou je praktická činnost. Śrīla Rūpa Gosvāmī definoval oddanou službu ve své Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) takto:

Devotional service is not a matter of sentimental speculation or imaginative ecstasy. Its substance is practical activity. Śrīla Rūpa Gosvāmī, in his Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11), has defined devotional service as follows:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

Uttamā bhakti neboli čistá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, znamená oddaně sloužit takovým způsobem, který je Kṛṣṇovi milý. Oddaná služba by měla být prosta jakéhokoliv vnějšího motivu a plodonosné karmy, neosobní jñāny a ostatních sobeckých tužeb.“

“Uttamā bhakti, or unalloyed devotion unto the Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, involves the rendering of devotional service in a way that is favorable to the Lord. This devotional service should be free from any extraneous motive and devoid of fruitive karma, impersonal jñāna and all other selfish desires.”

Bhakti je druh zušlechťování. Jakmile řekneme „zušlechťování“, musíme poukázat na činnost. Zušlechťovat duchovnost neznamená nečinně sedět a meditovat, jak učí někteří nepraví yogī. Zahálčivá meditace může být dobrá pro ty, kteří nevědí nic o oddané službě, a z tohoto důvodu se někdy doporučuje jako způsob k zastavení destruktivní materialistické činnosti. Meditovat znamená zastavit všechny nesmyslné činnosti, alespoň na nějakou dobu. Oddaná služba však nejen ukončuje všechny nesmyslné světské činnosti, ale zaměstnává účelnými oddanými činnostmi. Śrī Prahlāda Mahārāja doporučuje:

Bhakti is a sort of cultivation. As soon as we say “cultivation,” we must refer to activity. Cultivation of spirituality does not mean sitting down idly for meditation, as some pseudo yogīs teach. Such idle meditation may be good for those who have no information of devotional service, and for this reason it is sometimes recommended as a way to check distracting materialistic activities. Meditation means stopping all nonsensical activities, at least for the time being. Devotional service, however, not only puts an end to all nonsensical mundane activities, but also engages one in meaningful devotional activities. Śrī Prahlāda Mahārāja recommends:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

Existuje devět způsobů oddané služby:

The nine processes of devotional service are as follows:

1. naslouchání jménu a slávě Nejvyšší Osobnosti Božství,

  1. hearing the name and glories of the Supreme Personality of Godhead

2. opěvování Jeho slávy,

  2. chanting His glories

3. vzpomínání na Pána,

  3. remembering the Lord

4. sloužení Pánovým nohám,

  4. serving the Lord’s feet

5. uctívání Božstva,

  5. worshiping the Deity

6. klanění se Pánu,

  6. offering obeisances unto the Lord

7. jednání jako Pánův služebník,

  7. acting as the Lord’s servant

8. přátelení se s Pánem,

  8. making friends with the Lord

9. odevzdání se plně Pánu.

  9. surrendering oneself fully to the Lord

Śravaṇam neboli naslouchání je první krok k získání transcendentálního poznání. Neměli bychom poslouchat neautorizované osoby, ale měli bychom se obrátit na pravou osobu, jak je doporučeno v Bhagavad-gītě (4.34.):

Śravaṇam, or hearing, is the first step in acquiring transcendental knowledge. One should not give aural reception to unauthorized persons, but should approach the proper person, as recommended in Bhagavad-gītā (4.34):

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

„Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.“

“Just try to learn the truth by approaching a spiritual master. Inquire from him submissively and render service unto him. The self-realized souls can impart knowledge unto you because they have seen the truth.”

Muṇḍaka Upaniṣada dále doporučuje – tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: „Abychom porozuměli transcendentální vědě, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele.“ Způsob pokorného přijetí transcendentálního důvěrného poznání se nezakládá na mentální spekulaci. Śrī Caitanya Mahāprabhu o tom řekl Rūpovi Gosvāmīmu:

It is further recommended in the Muṇḍaka Upaniṣad, tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: “To understand that transcendental science, one must approach a bona fide spiritual master.” Thus this method of submissively receiving transcendental confidential knowledge is not merely based on mental speculation. In this regard, Śrī Caitanya Mahāprabhu told Rūpa Gosvāmī:

brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

„Všechny živé bytosti putují celým tímto vesmírem podle své karmy. Ta, která má velké štěstí, dostane milostí Kṛṣṇy příležitost sdružovat se s pravým duchovním mistrem. Milostí Kṛṣṇy a duchovního mistra tato osoba obdrží semínko rostlinky oddané služby (bhakti-latā).“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Hmotný svět je vězením živých bytostí, které jsou svojí přirozeností ānandamaya, hledající štěstí. Ve skutečnosti se chtějí vysvobodit z vězení tohoto světa podmíněného štěstí, ale neznají proces osvobození, a tak jsou nuceny se převtělovat z jednoho životního druhu do druhého a z jedné planety na druhou. Tímto způsobem putují hmotným vesmírem. Přeje-li někomu štěstí, takže přijde do styku s čistým oddaným a trpělivě mu naslouchá, začne se ubírat cestou oddané služby. Tuto příležitost dostane ten, kdo je upřímný. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy dává tuto možnost celému lidstvu. Pokud člověk díky štěstí využije této příležitosti a začne se věnovat oddané službě, okamžitě se mu otevře cesta k osvobození.

“In the course of traversing the universal creation of Brahmā, some fortunate soul may receive the seed of bhakti-latā, the creeper of devotional service. This is all by the grace of guru and Kṛṣṇa.” (Cc. Madhya 19.151) The material world is a place of confinement for the living entities who are by nature ānanda-maya, pleasure-seeking. They actually want to be free from the confinement of this world of conditional happiness, but not knowing the process of liberation, they are bound to transmigrate from one species of life to another and from one planet to another. In this way the living entities are wandering throughout the material universe. When by good fortune one comes in contact with a pure devotee and hears from him patiently, one begins to follow the path of devotional service. Such an opportunity is offered to a person who is sincere. The International Society for Krishna Consciousness is giving such a chance to humanity at large. If by fortune one takes advantage of this opportunity to engage in devotional service, the path of liberation immediately opens.

Této příležitosti bychom se měli velmi nadšeně chopit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Bez nadšení nemůžeme uspět. Dokonce i v hmotném světě musíme být velmi nadšení, abychom v něčem uspěli. Student, obchodník, umělec nebo kdokoliv jiný, kdo chce uspět ve svém oboru, musí být nadšený. Podobně musíme být velmi nadšení v oddané službě. Nadšení znamená jednat, ale jednat pro koho? Odpověď zní, že bychom měli vždy jednat pro Kṛṣṇu – kṛṣṇārthākhila-ceṣṭā (Bhakti-rasāmṛta-sindhu).

One should accept this opportunity to return home, back to Godhead, very enthusiastically. Without enthusiasm, one cannot be successful. Even in the material world one has to be very enthusiastic in his particular field of activity in order to become successful. A student, businessman, artist or anyone else who wants success in his line must be enthusiastic. Similarly, one has to be very enthusiastic in devotional service. Enthusiasm means action, but action for whom? The answer is that one should always act for Kṛṣṇa – kṛṣṇārthākhila-ceṣṭā (Bhakti-rasāmṛta-sindhu).

Chceme-li dosáhnout dokonalosti bhakti-yogy, měli bychom ve všech životních obdobích konat oddanou službu pod vedením duchovního učitele. Nemusíme omezovat své činnosti. Kṛṣṇa je všudypřítomný, a proto neexistuje nic, co by nezáviselo na Kṛṣṇovi, jak sám Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītě (9.4):

In all phases of life one has to perform devotional activities under the direction of the spiritual master in order to attain perfection in bhakti-yoga. It is not that one has to confine or narrow one’s activities. Kṛṣṇa is all-pervading. Therefore nothing is independent of Kṛṣṇa, as Kṛṣṇa Himself states in Bhagavad-gītā (9.4):

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ
mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

„Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.“ Pod vedením pravého duchovního učitele musíme všechno příznivě zařídit pro službu Kṛṣṇovi. Nyní například používáme diktafon. Materialista, který přístroj vynalezl, ho vymyslel pro obchodníky či spisovatele světských námětů. Zajisté nezamýšlel použít diktafonu ve službě Bohu, ale my ho používáme při psaní knih o Kṛṣṇovi. Výroba diktafonu se samozřejmě odehrává zcela v Kṛṣṇově energii. Všechny části přístroje, včetně elektroniky, jsou vytvořeny různými kombinacemi a vzájemným působením pěti základních druhů hmotné energie – jmenovitě bhūmi, jala, agni, vāyu a ākāśa. Vynálezce použil svého mozku ke zhotovení tohoto složitého přístroje a jeho mozek i materiál mu poskytl Kṛṣṇa. Podle Kṛṣṇova výroku mat-sthāni sarva-bhūtāni: „Všechno spočívá na Mé energii.“ Oddaný pak může porozumět, že jelikož nic není nezávislé na Kṛṣṇově energii, všechno by mělo být spojeno s Jeho službou.

“By Me, in My unmanifested form, this entire universe is pervaded. All beings are in Me, but I am not in them.” Under the direction of the bona fide spiritual master, one has to make everything favorable for Kṛṣṇa’s service. For example, at present we are using a dictaphone. The materialist who invented this machine intended it for businessmen or writers of mundane subject matters. He certainly never thought of using the dictaphone in God’s service, but we are using this dictaphone to write Kṛṣṇa conscious literature. Of course, the manufacture of the dictaphone is wholly within the energy of Kṛṣṇa. All the parts of the instrument, including the electronic functions, are made from different combinations and interactions of the five basic types of material energy – namely, bhūmi, jala, agni, vāyu and ākāśa. The inventor used his brain to make this complicated machine, and his brain, as well as the ingredients, were supplied by Kṛṣṇa. According to the statement of Kṛṣṇa, mat-sthāni sarva-bhūtāni: “Everything is depending on My energy.” Thus the devotee can understand that since nothing is independent of Kṛṣṇa’s energy, everything should be dovetailed in His service.

Inteligentní snaha v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy se nazývá utsāha, nadšení. Oddaní nacházejí správný způsob, jak všechno využít ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Věnovat se oddané službě neznamená zahálčivě meditovat, ale prakticky jednat v duchovním životě.

Endeavor executed with intelligence in Kṛṣṇa consciousness is called utsāha, or enthusiasm. The devotees find the correct means by which everything can be utilized in the service of the Lord (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). The execution of devotional service is not a matter of idle meditation but practical action in the foreground of spiritual life.

Tyto činnosti musíme konat s trpělivostí. Během rozvoje vědomí Kṛṣṇy bychom neměli být netrpěliví. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy začalo bez podpory a zpočátku bez odezvy, ale jelikož jsme trpělivě pokračovali v našich oddaných činnostech, lidé postupně začali chápat jeho důležitost a nyní se horlivě zapojují. Při oddané službě bychom neměli být nedočkaví, ale měli bychom přijmout pokyny od duchovního učitele a trpělivě je provádět, závisejíce na milosti gurua a Kṛṣṇy. Úspěšné provádění činností v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy vyžaduje trpělivost a důvěru. Čerstvě provdaná dívka přirozeně od svého manžela očekává potomky, ale nemůže čekat, že je bude mít okamžitě po svatbě. Jakmile se vdá, může se samozřejmě o dítě pokusit, ale musí se odevzdat svému manželovi s důvěrou, že se její dítě za určitou dobu vyvine a narodí. Odevzdání se v oddané službě podobně znamená, že člověk musí nabýt důvěry. Oddaný si myslí avaśya rakṣibe kṛṣṇa: „Kṛṣṇa mě jistě ochrání a pomůže mi úspěšně konat oddanou službu.“ Tomu se říká důvěra.

These activities must be executed with patience. One should not be impatient in Kṛṣṇa consciousness. Indeed, this Kṛṣṇa consciousness movement was started single-handedly, and in the beginning there was no response, but because we continued to execute our devotional activities with patience, people gradually began to understand the importance of this movement, and now they are eagerly participating. One should not be impatient in discharging devotional service but should take instructions from the spiritual master and execute them with patience, depending on the mercy of guru and Kṛṣṇa. The successful execution of Kṛṣṇa conscious activities requires both patience and confidence. A newly married girl naturally expects offspring from her husband, but she cannot expect to have them immediately after marriage. Of course, as soon as she is married she can attempt to get a child, but she must surrender to her husband, confident that her child will develop and be born in due time. Similarly, in devotional service surrender means that one has to become confident. The devotee thinks, avaśya rakṣibe kṛṣṇa: “Kṛṣṇa will surely protect me and give me help for the successful execution of devotional service.” This is called confidence.

Již dříve jsme vysvětlili, že bychom neměli zahálet, nýbrž velmi nadšeně následovat usměrňující zásady – tat-tat-karma-pravartana. Zanedbání usměrňujících zásad zničí oddanou službu. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy máme čtyři základní usměrňující zásady, které zakazují nedovolený pohlavní styk, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek. Oddaný musí velmi nadšeně dodržovat tyto zásady. Budeme-li nedůslední při následování kterékoliv z nich, náš pokrok se jistě zastaví. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje tat-tat-karma-pravartanāt: „Člověk musí přísně dodržovat usměrňující zásady vaidhī bhakti.“ Kromě čtyř zákazů (yama) máme pozitivní usměrňující zásady (niyama) jako je každodenní pronášení šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry na japa-māle. Usměrňující zásady bychom měli dodržovat s vírou a nadšením. To se nazývá tat-tat-karma-pravartana neboli rozmanité zaměstnání v oddané službě.

As already explained, one should not be idle but should be very enthusiastic about executing the regulative principles – tat-tat-karma-pravartana. Neglect of the regulative principles will destroy devotional service. In this Kṛṣṇa consciousness movement there are four basic regulative principles, forbidding illicit sex, meat-eating, gambling and intoxication. A devotee must be very enthusiastic about following these principles. If he becomes slack in following any of them, his progress will certainly be checked. Śrīla Rūpa Gosvāmī therefore recommends, tat-tat-karma-pravartanāt: “One must strictly follow the regulative principles of vaidhī bhakti.” In addition to these four prohibitions (yama), there are positive regulative principles (niyama), such as the daily chanting of sixteen rounds on japa-mālā beads. These regulative activities must be faithfully performed with enthusiasm. This is called tat-tat-karma-pravartana, or varied engagement in devotional service.

Abychom uspěli v oddané službě, musíme se navíc vzdát společnosti nežádoucích lidí. To zahrnuje karmī, jñānī, yogī a ostatní neoddané. Jednou se Śrī Caitanyi Mahāprabhua jeden z Jeho oddaných-hospodářů zeptal na obecná pravidla vaiṣṇavismu a také na obvyklé denní činnosti vaiṣṇavy a Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě odpověděl – asat-saṅga-tyāga, – ei vaiṣṇava-ācāra: „Pro vaiṣṇavu je příznačné, že se vzdal společnosti světských lidí neboli neoddaných.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto doporučil: tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa: oddaný musí žít ve společnosti čistých oddaných a následovat usměrňující zásady předložené předchozími ācāryi, šesti Gosvāmīmi (jmenovitě Śrī Rūpou Gosvāmīm, Śrī Sanātanou Gosvāmīm, Śrī Jīvou Gosvāmīm, Śrī Raghunāthem dāsem Gosvāmīm, Śrī Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm a Śrī Raghunāthem Bhaṭṭou Gosvāmīm). Žijeme-li ve společnosti oddaných, máme malou příležitost stýkat se s neoddanými. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy otevírá mnoho středisek, jen aby umožnila lidem žít ve společnosti oddaných a dodržovat usměrňující zásady duchovního života.

Furthermore, in order to be successful in devotional service one must give up the association of undesirable people. This includes karmīs, jñānīs, yogīs and other nondevotees. Once Śrī Caitanya Mahāprabhu was asked by one of His householder devotees about the general principles of Vaiṣṇavism, as well as the general routine activities of the Vaiṣṇava, and Śrī Caitanya Mahāprabhu immediately replied, asat-saṅga-tyāga, – ei vaiṣṇava-ācāra: “Characteristically, a Vaiṣṇava is one who gives up the association of worldly people, or nondevotees.” Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura has therefore recommended, tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa: one has to live in the company of pure devotees and execute the regulative principles laid down by the previous ācāryas, the Six Gosvāmīs (namely, Śrī Rūpa Gosvāmī, Śrī Sanātana Gosvāmī, Śrī Jīva Gosvāmī, Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī, Śrī Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī and Śrī Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī). If one lives in the association of devotees, there is little chance of associating with nondevotees. The International Society for Krishna Consciousness is opening many centers just to invite people to live in the company of devotees and practice the regulative principles of spiritual life.

Oddaná služba znamená transcendentální činnosti. Na transcendentální úrovni neexistuje znečištění třemi kvalitami hmotné přírody. Nazývá se to viśuddha-sattva, úroveň čistého dobra neboli dobra prostého znečištění kvalitami vášně a nevědomosti. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy od každého vyžadujeme, aby vstával časně ráno kolem čtvrté hodiny a zúčastnil se maṅgala-ārati neboli ranního uctívání, pak četl Śrīmad Bhāgavatam, prováděl kīrtan a tak dále. Takto konáme činnosti oddané služby nepřetržitě dvacet čtyři hodiny denně. Říká se tomu sato vṛtti, neboli následování ve stopách předchozích ācāryů, kteří každý okamžik zkušeně vyplnili oddanou službou Kṛṣṇovi.

Devotional service means transcendental activities. On the transcendental platform there is no contamination by the three modes of material nature. This is called viśuddha-sattva, the platform of pure goodness, or goodness free from contamination by the qualities of passion and ignorance. In this Kṛṣṇa consciousness movement we require everyone to rise early in the morning, by four A.M., and attend maṅgala-ārati, or morning worship, then read Śrīmad-Bhāgavatam, perform kīrtana, and so forth. Thus we hold continuous activities in devotional service twenty-four hours daily. This is called sato vṛtti, or following in the footsteps of the previous ācāryas who expertly filled every moment of time with Kṛṣṇa conscious activities.

Budeme-li se přísně řídit radami, které nám v tomto verši dal Śrīla Rūpa Gosvāmī – být nadšení, mít důvěru, být trpěliví, opustit společnost nežádoucích lidí, dodržovat usměrňující zásady a setrvávat ve společnosti oddaných – jistě v oddané službě pokročíme. V souvislosti s tím Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenal, že rozvíjení poznání filozofickou spekulací, hromadění hmotného bohatství pokrokem v plodonosných činnostech a touha po hmotných dokonalostech (yoga-siddhi) jsou všechny v rozporu se zásadami oddané služby. K těmto pomíjivým činnostem musíme být naprosto lhostejní a musíme obrátit svou pozornost k usměrňujícím zásadám oddané služby. Bhagavad-gītā (2.69) uvádí:

If one strictly follows the advice given in this verse by Śrīla Rūpa Gosvāmī – namely, being enthusiastic, being confident, being patient, giving up the association of unwanted persons, following the regulative principles and remaining in the association of devotees – one is sure to advance in devotional service. In this regard Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura remarks that the cultivation of knowledge by philosophical speculation, the collection of mundane opulence by the advancement of fruitive activities, and the desire for yoga-siddhis, material perfections, are all contrary to the principles of devotional service. One has to become thoroughly callous to such nonpermanent activities and turn his intention instead to the regulative principles of devotional service. According to Bhagavad-gītā (2.69):

yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ
yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ

„To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.“

“What is night for all beings is the time of awakening for the self-controlled; and the time of awakening for all beings is night for the introspective sage.”

Oddaně sloužit Pánu je životem každé živé bytosti. Je to vytoužený cíl a nejvyšší dokonalost lidského života. O tom je třeba být přesvědčen a také si být jistý, že všechny ostatní činnosti než oddaná služba – jako jsou mentální spekulace, plodonosná práce nebo úsilí v mystické yoze – nikdy nepřinesou žádný trvalý užitek. Úplná důvěra v cestu oddané služby nám umožní dosáhnout vytouženého cíle, ale pokusy následovat jiné cesty nám přinesou pouze neklid. V sedmém zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno: „Člověk musí být naprosto přesvědčen, že ti, kteří zanechali oddané služby, aby se věnovali přísné askezi za jinými účely, nejsou čistí ve svých myslích i přes svou pokročilou askezi, protože postrádají informace o transcendentální láskyplné službě Pánu.“

Engagement in the devotional service of the Lord is the life and soul of the living entity. It is the desired goal and supreme perfection of human life. One has to become confident about this, and one also has to be confident that all activities other than devotional service – such as mental speculation, fruitive work or mystic endeavor – will never yield any enduring benefit. Complete confidence in the path of devotional service will enable one to attain his desired goal, but attempting to follow other paths will only succeed in making one restless. In the Tenth Canto of the Śrīmad-Bhāgavatam it is stated: “One must be calmly convinced that those who have given up devotional service to engage in severe austerities for other purposes are not purified in their minds, despite their advanced austerities, because they have no information of the transcendental loving service of the Lord.”

V sedmém zpěvu se dále uvádí: „Mentální spekulanti a lidé, kteří jednají kvůli plodům své práce, mohou provádět velkou askezi, ale přesto poklesnou, protože nemají informace o lotosových nohách Pána.“ Oddaní Pána však nikdy nepoklesnou. V Bhagavad-gītě (9.31) Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ujistil Arjunu kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: „Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“

It is further stated in the Tenth Canto: “Although mental speculators and fruitive actors may perform great austerities and penances, they still fall down because they do not have information about the lotus feet of the Lord.” The devotees of the Lord, however, never fall down. In Bhagavad-gītā (9.31), the Supreme Personality of Godhead assures Arjuna, kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: “O son of Kuntī, declare it boldly that My devotee never perishes.”

Kṛṣṇa říká opět v Bhagavad-gītě (2.40):

Again in Bhagavad-gītā (2.40) Kṛṣṇa says:

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt
nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

„Toto úsilí je prosté ztráty i úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.“

“In this endeavor there is no loss or diminution, and a little advancement on this path can protect one from the most dangerous type of fear.”

Oddaná služba je tak čistá a dokonalá, že když s ní člověk jednou začal, je silou tažen ke konečnému úspěchu. Někdy opustí svá běžná hmotná zaměstnání a ze sentimentu se odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána a tak začne předběžně konat oddanou službu. Dokonce i když tento nezralý oddaný poklesne, nic neztrácí. Co na druhou stranu získá člověk, který splní předepsané povinnosti své varṇy a āśramu, ale nezapojí se do oddané služby? Pokleslý oddaný se může narodit v nízko postavené rodině, ale přesto bude pokračovat v oddané službě tam, kde s ní přestal. Oddaná služba je ahaituky apratihatā; nemá hmotnou příčinu ani nemůže být žádnou hmotnou příčinou omezena nebo trvale zastavena. Oddaný by proto měl mít důvěru ve své jednání a neměl by se příliš zajímat o činnosti karmīch, jñānīch a yogīch.

Devotional service is so pure and perfect that once having begun, one is forcibly dragged to ultimate success. Sometimes a person will give up his ordinary material engagements and out of sentiment take shelter of the lotus feet of the Supreme Lord and thus begin the preliminary execution of devotional service. Even if such an immature devotee falls down, there is no loss on his part. On the other hand, what is the gain of one who executes the prescribed duties according to his varṇa and āśrama but does not take to devotional service? Although a fallen devotee may take his next birth in a low family, his devotional service will nonetheless resume from where it left off. Devotional service is ahaituky apratihatā; it is not the effect of any mundane cause, nor can it be terminated by any mundane cause or permanently curtailed by any material interruption. Therefore a devotee should be confident about his engagement and should not be very interested in the activities of the karmīs, jñānīs and yogīs.

Lidé pracující pro plody své práce, filozofičtí spekulanti a mystičtí yogī mají jistě mnoho dobrých vlastností, ale oddaný je všechny získá automaticky. Nemusí vynakládat vedlejší úsilí. Ve Śrīmad Bhāgavatamu (5.18.12) je potvrzeno, že člověk, který rozvine čistou oddanou službu, získá postupně všechny dobré vlastnosti polobohů. Oddaný se o žádné hmotné činnosti nezajímá, a proto se hmotou neznečistí. Okamžitě se dostane na úroveň transcendentálního života. Ten, kdo se zabývá světskými činnostmi – ať je to takzvaný jñānī, yogī nebo karmī, lidumil, nacionalista či kdokoliv – nemůže dosáhnout vyšší úrovně mahātmy. Zůstane durātmou neboli omezeným člověkem. Bhagavad-gītā (9.13) to potvrzuje:

There are certainly many good qualities among fruitive actors, philosophical speculators and mystic yogīs, but all good qualities automatically develop in the character of a devotee. No extraneous endeavor is needed. As confirmed by Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12), all the good qualities of the demigods manifest progressively in one who has developed pure devotional service. Because a devotee is not interested in any material activity, he does not become materially contaminated. He is immediately situated on the platform of transcendental life. However, one who engages in mundane activity – be he a so-called jñānī, yogī, karmī, philanthropist, nationalist or whatever – cannot attain the higher stage of mahātmā. He remains a durātmā, or cripple-minded person. According to Bhagavad-gītā (9.13):

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni – velké duše – jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

“O son of Pṛthā, those who are not deluded, the great souls, are under the protection of the divine nature. They are fully engaged in devotional service because they know Me as the Supreme Personality of Godhead, original and inexhaustible.”

Jelikož všichni oddaní Pána jsou pod ochranou Jeho nejvyšší energie, neměli by se odchýlit z cesty oddané služby a vydat se cestou karmīho, jñānīho nebo yogīho. Tomu se říká utsāhān niścayād dhairyāt tat-tat-karma-pravartanāt, nadšeně konat usměrňující činnosti oddané služby s trpělivostí a důvěrou. Tímto způsobem mohou dělat pokrok v oddané službě bez překážek.

Since all the devotees of the Lord are under the protection of His supreme potency, they should not deviate from the path of devotional service and take to the path of the karmī, jñānī or yogī. This is called utsāhān niścayād dhairyāt tat-tat-karma-pravartanāt, enthusiastically executing the regulative activities of devotional service with patience and confidence. In this way one can advance in devotional service without hindrance.