Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 9.269

Verš

yo dustyajān kṣiti-suta-svajanārtha-dārān
prārthyāṁ śriyaṁ sura-varaiḥ sadayāvalokām
naicchan nṛpas tad ucitaṁ mahatāṁ madhu-dviṭ-
sevānurakta-manasām abhavo ’pi phalguḥ

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; dustyajān — velmi těžké se vzdát; kṣiti — pozemků; suta — dětí; svajana — příbuzných; artha — bohatství; dārān — a manželky; prārthyām — vytoužené; śriyam — štěstí; sura-varaiḥ — nejlepšími z polobohů; sa-dayā — milostivý; avalokām — jehož pohled; na aicchat — netoužil po; nṛpaḥ — král (Mahārāja Bharata); tat — to; ucitam — je vhodné; mahatām — pro velké osobnosti; madhu-dviṭ — toho, který zabil démona Madhua; sevā-anurakta — zaměstnaná ve službě; manasām — jehož mysl; abhavaḥ — konec koloběhu zrození a smrti; api — dokonce; phalguḥ — bezvýznamné.

Překlad

„,Je velmi těžké se vzdát hmotného bohatství, pozemků, dětí, společnosti, přátel, majetku, manželky nebo požehnání bohyně štěstí, po kterém touží i velcí polobozi. Král Bharata však po těchto věcech netoužil, což odpovídalo jeho postavení, protože čistý oddaný, jehož mysl je vždy zaměstnaná službou Pánu, považuje dokonce i osvobození či splynutí s Pánem za bezvýznamné. Co potom říci o hmotných příležitostech?̀“

Význam

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (5.14.44) opěvuje krále Bharatu, kterého Śukadeva Gosvāmī popisoval králi Parīkṣitovi.