Skip to main content

Text 41

Text 41

Verš

Texto

laghu-bhāgavatāmṛtādi ke karu gaṇana
sarvatra karila vraja-vilāsa varṇana
laghu-bhāgavatāmṛtādi ke karu gaṇana
sarvatra karila vraja-vilāsa varṇana

Synonyma

Palabra por palabra

laghu-bhāgavatāmṛta-ādi — další seznam, s Laghu-bhāgavatāmṛtou; ke — kdo; karu gaṇana — může spočítat; sarvatra — všude; karila — učinil; vraja-vilāsa — vrindávanských zábav; varṇana — popis.

laghu-bhāgavatāmṛta-ādi — otra lista, en la que se incluye el Laghu-bhāgavatāmṛta; ke — quién; karu gaṇana — puede contar; sarvatra — en todas partes; karila — hizo; vraja-vilāsa — de los pasatiempos de Vṛndāvana; varṇana — narración.

Překlad

Traducción

Kdo může spočítat ostatní knihy (počínaje Laghu-bhāgavatāmṛtou) napsané Śrīlou Rūpou Gosvāmīm? V každé z nich popsal vrindávanské zábavy.

¿Quién podría contar el resto de los libros escritos por Śrīla Rūpa Gosvāmī (comenzando por el Laghu-bhāgavatāmṛta)? En todos ellos ha hablado de los pasatiempos de Vṛndāvana.

Význam

Significado

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī tyto knihy popisuje. Bhakti-rasāmṛta-sindhu je rozsáhlá kniha pokynů, jak rozvinout oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi a jak následovat tento transcendentální proces. Byla dokončena v roce 1463 Śakābdy (1541 n.l.). Je rozdělena na čtyři části: pūrva-vibhāga (východní část), dakṣiṇa-vibhāga (jižní část), paścima-vibhāga (západní část) a uttara-vibhāga (severní část). V části pūrva-vibhāga je uveden popis trvalého rozvoje oddané služby. Jsou tam vylíčeny obecné zásady oddané služby, vykonávání oddané služby, extáze v oddané službě a nakonec dosažení lásky k Bohu. V této části oceánu nektaru oddanosti se tedy nacházejí čtyři laharī (vlny).

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī ha dado una descripción de esos libros. El Bhakti-rasāmṛta-sindhu es un gran libro que nos instruye acerca de cómo cultivar el servicio devocional del Señor Kṛṣṇa y seguir el proceso trascendental. Fue terminado en el año 1463 Śakābda (1541 d.C.). El libro se divide en cuatro partes: pūrva-vibhāga (división oriental), dakṣiṇa-vibhāga (división sur), paścima-vibhāga (división occidental) y uttara-vibhāga (división norte). En la pūrva-vibhāga se da una explicación del cultivo permanente de servicio devocional. Allí se explican los principios generales del servicio devocional, la puesta en práctica del servicio devocional, el éxtasis del servicio devocional y, finalmente, el logro de amor por Dios. Vemos entonces que en esa división del océano de néctar de la devoción hay cuatro laharīs (olas).

Dakṣiṇa-vibhāga (jižní část) obsahuje obecný popis nálady či vztahu zvaného bhakti-rasa, pocházejícího z oddané služby. Je tam také popis stavů známých jako vibhāva, anubhāva, sāttvika, vyabhicarī a sthāyi-bhāva, které se nacházejí na této vysoké úrovni oddané služby. V části dakṣiṇa-vibhāga je tedy pět vln. V západní části (paścima-vibhāga) se objevuje popis hlavních transcendentálních nálad pocházejících z oddané služby, čemuž se říká mukhya-bhakti-rasa-nirūpaṇa neboli dosažení hlavních nálad či pocitů při vykonávání oddané služby. V této části je popsána oddaná služba na neutrální úrovni, další rozvoj lásky a náklonnosti (zvaný služebnický vztah), dále pak rozvoj v přátelství, v rodičovskou lásku a nakonec milostná láska mezi Kṛṣṇou a Jeho oddanými. V západní části se tedy nachází také pět vln.

En la dakṣiṇa-vibhāga (división sur), hay una explicación general de la melosidad (relación) llamada bhakti-rasa, que se deriva del servicio devocional. También hay explicaciones de las etapas conocidas con los nombres de vibhāva, anubhāva, sāttvika, vyabhicāri y sthāyi-bhāva, todas ellas pertenecientes a un elevado nivel de servicio devocional. En la división dakṣiṇa-vibhāga hay, por lo tanto, cinco olas. En la división occidental (paścima-vibhāga), se explican los principales humores trascendentales que se derivan del servicio devocional, y que se conocen con el nombre de mukhya-bhakti-rasa-nirūpaṇa, es decir, el logro de los principales humores o sentimientos propios de la práctica de servicio devocional. En esa parte se da una explicación del servicio devocional con actitud neutral, de su evolución hacia un estado de amor y cariño (denominado servidumbre), y de sus posteriores evoluciones hacia la fraternidad, paternidad, o amor paternal, y, por último, hacia el amor conyugal entre Kṛṣṇa y Sus devotos. La división occidental tiene, por lo tanto, cinco olas.

V severní části (uttara-vibhāga) je uveden popis nepřímých nálad oddané služby, což je oddaná služba se smíchem, úžasem, rytířskostí, lítostí, hněvem, hrůzou a děsem. Existují také různé vhodné a nevhodné směsi těchto nálad. V této části je tedy devět vln. Toto je pouze stručný přehled Bhakti-rasāmṛta-sindhu.

En la división norte (uttara-vibhāga), se da una explicación de las melosidades indirectas de servicio devocional, es decir, el servicio devocional basado en la risa, el asombro, la caballerosidad, la piedad, la ira, el miedo y el horror. También trata de la mezcla de melosidades y de la incompatibilidad de estas diversas actitudes. Esta parte comprende, por lo tanto, nueve olas. Presentamos así un breve esquema del Bhakti-rasāmṛta-sindhu.

Vidagdha-mādhava je divadelní hra o zábavách Pána Kṛṣṇy ve Vrindávanu. Śrīla Rūpa Gosvāmī tuto knihu dokončil v roce 1454 Śakābdy (1532 n.l.). První část této hry má název Veṇu-nāda-vilāsa, druhá část Manmatha-lekha, třetí část Rādhā-saṅga, čtvrtá část Veṇu-haraṇa, pátá část Rādhā-prasādana, šestá část Śarad-vihāra a sedmá a poslední část Gaurī-vihāra.

El Vidagdha-mādhava es una obra teatral acerca de los pasatiempos del Señor Kṛṣṇa en Vṛndāvana. Śrīla Rūpa Gosvāmī terminó este libro en el año 1454 Śakābda (1532 d.C.). La primera parte de la obra se titula veṇu-nāda-vilāsa; la segunda parte, manmatha-lekha; la tercera parte, rādhā-saṅga; la cuarta parte, veṇu-haraṇa; la quinta parte, rādhā-prasādana; la sexta parte, śarad-vihāra; y la séptima y última parte, gaurī-vihāra.

Další knihou je Ujjvala-nīlamaṇi, transcendentální popis milostných vztahů, zahrnující metafory, analogie a vyšší cítění bhakti. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je oddaná služba s milostnou láskou popsána pouze v krátkosti, ale v Ujjvala-nīlamaṇi se o ní pojednává obšírně. Jsou tam popsány různé druhy milenců, jejich pomocníků a těch, kdo jsou Kṛṣṇovi velmi drazí. Je tam také popis Śrīmatī Rādhārāṇī a dalších milenek a také vedoucích osobností různých skupin. Jsou tam popsáni i poslíčkové, stálí společníci a další z těch, jež má Kṛṣṇa nesmírně rád. V této knize se také mluví o tom, jak se probouzí láska ke Kṛṣṇovi, a popisuje se tam extatické rozpoložení, stav oddanosti, nepřetržitá extáze, rušená extáze, vyrovnaná extáze, umístění různých druhů oblečení, pocity odloučení, předběžné zalíbení, láskyplný hněv, různé milostné vztahy, odloučení od milovaného, setkání s milovaným a přímý i nepřímý požitek mezi milencem a milenkou. To vše je popsáno velmi podrobně.

Hay otro libro, Ujjvala-nīlamaṇi, que es un relato de amor trascendental que incluye metáforas, analogías y sentimientos de bhakti muy elevados. El servicio devocional con actitud de amor conyugal se explica brevemente en el Bhakti-rasāmṛta-sindhu, pero en el Ujjvala-nīlamaṇi se comenta con todo detalle. El libro habla de varias clases de amantes, con sus asistentes y con aquellas que Le son muy queridas a Kṛṣṇa. También se habla de Śrīmatī Rādhārāṇī y de otras amantes femeninas, así como de varias líderes de grupo. Se habla de los mensajeros y de los compañeros constantes, así como de otros que Le son muy queridos a Kṛṣṇa. El libro explica también el proceso para despertar el amor por Kṛṣṇa y explica el éxtasis, la posición devocional, el éxtasis permanente, el éxtasis perturbado, el éxtasis estable, las distintas posiciones de distintos vestidos, los sentimientos de separación, la atracción previa, la ira basada en la atracción, diversos tipos de asuntos amorosos, la separación del amado, el encuentro con el amado, y el disfrute, tanto directo como indirecto, entre el amante y el amado. Todo ello se explica detalladamente.

Lalita-mādhava je zase popisem Kṛṣṇových zábav ve Dvárace. Tyto zábavy byly zpracovány jako divadelní hra, která byla dokončena v roce 1459 Śakābdy. První část pojednává o večerních radovánkách, druhá o zabití Śaṅkhacūḍy, třetí o šílenství Śrīmatī Rādhārāṇī, čtvrtá o tom, jak Śrīmatī Rādhārāṇī přistupuje ke Kṛṣṇovi, pátá o tom, čeho dosáhla Candrāvalī, šestá o úspěších Lality, sedmá o setkání v Nava-vrindávanu, osmá o radovánkách v Nava-vrindávanu, devátá o prohlížení obrázků a desátá o naprostém uspokojení mysli. Celé představení je tedy rozděleno do deseti částí.

De forma semejante, el libro Lalita-mādhava es una obra teatral basada en los pasatiempos de Kṛṣṇa en Dvārakā. La obra se terminó en el año 1459 Śakābda. La primera parte trata de las festividades del atardecer; la segunda, de la muerte de Śaṅkhacūḍa; la tercera, de la locura de Śrīmatī Rādhārāṇī; la cuarta, de Rādhārāṇī yendo al encuentro de Kṛṣṇa; la quinta, del logro de Candrāvalī; la sexta, del logro de Lalitā; la séptima, del encuentro en Nava-vṛndāvana; la octava, del disfrute en Nava-vṛndāvana; la novena, de la contemplación de ilustraciones; y la décima, de la completa satisfacción de la mente. Así pues, la obra entera se divide en diez partes.

Laghu-bhāgavatāmṛta je rozdělena na dvě části. První má název „Nektar Kṛṣṇy“ a druhá „Nektar oddané služby“. V první části je zdůrazněna důležitost védských důkazů, a hned potom následuje popis původní podoby Nejvyšší Osobnosti Božství jako Śrī Kṛṣṇy a popis Jeho zábav a expanzí svāṁśa (osobních podob) a vibhinnāṁśa. Podle svých zaměření se inkarnace nazývají āveśa a tad-ekātma. První inkarnace se rozdělují na tři puruṣāvatāry, jimiž jsou Mahā-Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Potom jsou zde tři inkarnace kvalit přírody, tedy Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara (Śiva). Veškeré vybavení používané ve službě Pánu je transcendentální, mimo vliv tří kvalit tohoto hmotného světa. Je tam popsáno i dvacet pět līlā-avatārů, kterými jsou Catuḥsana (Kumārové), Nārada, Varāha, Matsya, Yajña, Nara-nārāyaṇa Ṛṣi, Kapila, Dattātreya, Hayagrīva, Haṁsa, Pṛśnigarbha, Ṛṣabha, Pṛthu, Nṛsiṁha, Kūrma, Dhanvantari, Mohinī, Vāmana, Paraśurāma, Dāśarathi, Kṛṣṇa-dvaipāyana, Balarāma, dále Vāsudeva, Buddha a Kalki. Existuje také čtrnáct manvantara-avatārů: Yajña, Vibhu, Satyasena, Hari, Vaikuṇṭha, Ajita, Vāmana, Sārvabhauma, Ṛṣabha, Viṣvaksena, Dharmasetu, Sudāmā, Yogeśvara a Bṛhadbhānu. Ve čtyřech yugách se zjevují čtyři inkarnace a jejich barvy jsou popsány jako bílá, červená, načernalá a černá (někdy žlutá, jako v případě Pána Caitanyi Mahāprabhua). Existují různé věky a inkarnace pro každý z nich. Kategorie zvané āveśa, prābhava, vaibhava a para představují různé umístění pro různé inkarnace. Jména jsou obdařena duchovní silou podle určitých zábav. Je také popsán rozdíl mezi energií a jejím zdrojem a nepochopitelné činnosti Nejvyššího Pána.

El Laghu-bhāgavatāmṛta se divide en dos partes. La primera se titula «El néctar de Kṛṣṇa», y la segunda «El néctar del servicio devocional». En la primera parte se pone de relieve la importancia del testimonio védico. A continuación hay una descripción de la forma original de la Suprema Personalidad de Dios como Śrī Kṛṣṇa, y explicaciones de Sus pasatiempos y de Sus expansiones svāṁśa (formas personales) y vibhinnāṁśa. En función del grado de absorción, las encarnaciones se denominan āveśa y tad-ekātma. La primera encarnación se divide en tres puruṣāvatāras: Mahā-Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu y Kṣirodakaśāyī Viṣṇu. A continuación están las tres encarnaciones de las modalidades de la naturaleza: Brahmā, Viṣṇu y Maheśvara (Śiva). Todos los artículos que se utilizan en el servicio del Señor son trascendentales y están más allá de las tres cualidades del mundo material. También se da una descripción de veinticinco līlā-avatāras: Catuḥsana (los Kumāras), Nārada, Varāha, Matsya, Yajña, Nara-nārāyaṇa Ṛṣi, Kapila, Dattātreya, Hayagrīva, Haṁsa, Pṛśnigarbha, Ṛṣabha, Pṛthu, Nṛsiṁha, Kūrma, Dhanvantari, Mohinī, Vāmana, Paraśurāma, Dāśarathi, Kṛṣṇa-dvaipāyana, Balarāma, Vāsudeva, Buddha y Kalki. También hay catorce encarnaciones de manvantara: Yajña, Vibhu, Satyasena, Hari, Vaikuṇṭha, Ajita, Vāmana, Sārvabhauma, Ṛṣabha, Viṣvaksena, Dharmasetu, Sudhāmā, Yogeśvara y Bṛhadbhānu. Hay, además, cuatro encarnaciones para los cuatro yugas, cuyos colores son: blanco, rojo, negruzo y negro (a veces amarillo, como en el caso del Señor Caitanya Mahāprabhu). Los diversos tipos de milenios también tienen sus respectivas encarnaciones. Las categorías denominadas āveśa, prābhava, vaibhava y para constituyen distintas situaciones para las distintas encarnaciones. Los nombres poseen poder espiritual conforme a determinados pasatiempos. También se explican la diferencia entre el poderoso y el poder, y las inconcebibles actividades del Señor Supremo.

Śrī Kṛṣṇa je původní Nejvyšší Osobnost Božství a nikdo Ho nepředčí. Je zdrojem všech inkarnací. V Laghu-bhāgavatāmṛtě se objevují popisy Jeho částečných inkarnací, neosobní záře Brahmanu (což je ve skutečnosti tělesná záře Śrī Kṛṣṇy), výjimečnosti zábav Śrī Kṛṣṇy v podobě obyčejné lidské bytosti se dvěma rukama a tak dále. Neexistuje nic, k čemu by se dala Pánova dvouruká podoba přirovnat. V duchovním světě (vaikuṇṭha-jagat) není rozdílu mezi vlastníkem těla a tělem samotným. V hmotném světě se vlastníku těla říká duše a tělu se říká hmotný projev. Ve světě Vaikuṇṭhy však takový rozdíl neexistuje. Pán Śrī Kṛṣṇa je nezrozený a jako inkarnace se zjevuje neustále. Kṛṣṇovy zábavy se dělí na dvě části, a to projevené a neprojevené. Když se například Kṛṣṇa narodí v tomto hmotném světě, považují se Jeho zábavy za projevené. Jakmile však odejde, neměli bychom si myslet, že nastal Jeho konec, protože Jeho zábavy pokračují v neprojevené podobě. Různorodosti nálad si ovšem oddaní s Pánem Kṛṣṇou užívají během Jeho projevených zábav. Jeho zábavy v Mathuře, Vrindávanu a Dvárace jsou nakonec věčné a neustále se odehrávají někde v některé části vesmíru.

Śrī Kṛṣṇa es la Suprema Personalidad de Dios original, y nadie es más grande que Él. Él es la fuente de todas las encarnaciones. En el Laghu-bhāgavatāmṛta se dan descripciones de Sus encarnaciones parciales, una descripción de la refulgencia impersonal del Brahman (que en realidad es la refulgencia corporal de Śrī Kṛṣṇa), y se habla del carácter superexcelente de los pasatiempos de Śrī Kṛṣṇa como un ser humano corriente, de dos brazos, etc. Nada hay que pueda compararse con la forma de dos brazos del Señor. En el mundo espiritual (vaikuṇṭha-jagat), no hay diferencia entre el propietario del cuerpo y el cuerpo en sí. En el mundo material, el propietario del cuerpo se denomina «alma», y el cuerpo se considera una «manifestación material». Esa diferencia, sin embargo, no existe en el mundo Vaikuṇṭha. El Señor Śrī Kṛṣṇa es innaciente, y Su advenimiento como encarnación es perpetuo. Los pasatiempos de Kṛṣṇa se dividen en dos partes: manifiestos y no manifiestos. Por ejemplo, cuando Kṛṣṇa nace en el mundo material, Sus pasatiempos se consideran manifiestos. Sin embargo, no debemos pensar que Kṛṣṇa deja de existir cuando Sus pasatiempos desaparecen, pues esos pasatiempos continúan de forma no manifiesta. Sin embargo, los devotos y el Señor Kṛṣṇa disfrutan de diversos humores durante Sus pasatiempos manifiestos. En fin de cuentas, Sus pasatiempos en Mathurā, Vṛndāvana y Dvārakā son eternos y tienen lugar de forma perpetua en una u otra región del universo.