Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 3.111

Verš

tvaṁ bhakti-yoga-paribhāvita-hṛt-saroja
āsse śrutekṣita-patho nanu nātha puṁsām
yad yad dhiyā ta urugāya vibhāvayanti
tat tad vapuḥ praṇayase sad-anugrahāya

Synonyma

tvam — Ty; bhakti-yoga — oddanou službou; paribhāvita — nasycen; hṛt — srdce; saroje — na lotosu; āsse — sídlíš; śruta — slyšen; īkṣita — viděn; pathaḥ — jehož cesta; nanu — jistě; nātha — ó Pane; puṁsām — oddanými; yat yat — cokoliv; dhiyā — myslí; te — oni; uru-gāyā — ó Pane, jenž jsi oslavován vznešenými způsoby; vibhāvayanti — rozjímají o; tat tat — této; vapuḥ — podobě; praṇayase — projevuješ; sat — svým oddaným; anugrahāya — prokázat přízeň.

Překlad

„Ó můj Pane, vždy sídlíš na dohled a doslech svých čistých oddaných. Žiješ také v jejich lotosům podobných srdcích, jež jsou očištěna oddanou službou. Ó můj Pane, jenž jsi oslavován vznešenými modlitbami, prokazuješ svým oddaným zvláštní přízeň tím, že se projevuješ ve věčných podobách, ve kterých Tě vítají.“

Význam

Tento text ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.9.11) je modlitba Pána Brahmy k Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi, ve které žádá o požehnání, aby mohl tvořit. Poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství lze získat z popisů védských písem. Brahma-saṁhitā (5.29) například uvádí, že ve svém sídle z kamene cintāmaṇi (zázračného kamene) Pán Kṛṣṇa jedná jako pasáček krav a obsluhují Ho stovky a tisíce bohyní štěstí. Māyāvādī se domnívají, že oddaní si Kṛṣṇovu podobu vymysleli, ale popisy Kṛṣṇy a Jeho různých transcendentálních podob se nacházejí v hodnověrných védských písmech.

Slovo śruta ve śrutekṣita-pathaḥ znamená Védy a slovo īkṣita vyjadřuje, že způsobem, jak poznat Nejvyšší Osobnost Božství, je správné studium védských písem. Boha nebo Jeho podoby si nemůžeme vymýšlet. Ti, kdo mají vážný zájem o osvícení, žádné výmysly neberou v potaz. Zde Brahmā říká, že Kṛṣṇu lze poznat cestou správného pochopení védských textů. Je-li člověk na základě studia podoby, jména, vlastností, zábav a doprovodu Osobnosti Božství přitahován k Pánu, může provádět oddanou službu. Pánova podoba se otiskne do jeho srdce a zůstane tam transcendentálně umístěna. Dokud oddaný nerozvine transcendentální lásku k Pánu, nebude moci na Pána v srdci neustále myslet. Toto neustálé myšlení na Pána je vznešenou dokonalostí jógového procesu, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (6.47), kde stojí, že kdokoliv, kdo je pohroužen v takových myšlenkách, je nejlepší ze všech yogīch. Tato transcendentální pohrouženost se nazývá samādhi. Čistý oddaný, který vždy myslí na Nejvyšší Osobnost Božství, je kvalifikovaný Pána vidět.

O Urugāyovi (Pánu, jenž je oslavován vznešenými modlitbami) nemůže nikdo mluvit, dokud není transcendentálně pokročilý. Brahma-saṁhitā (5.33) potvrzuje, že Pán má nespočet podob (advaitam acyutam anādim ananta-rūpam). Pán se expanduje do nesčetného množství podob zvaných svāṁśa. Když oddaný poté, co o nich slyšel, k jedné přilne a vždy na ni myslí, Pán se mu v ní zjeví. Pán Kṛṣṇa těší zvláště ty oddané, v jejichž srdcích sídlí díky jejich vznešené transcendentální lásce.