TEXT 12

STIH 12

Verš

Tekst

kāṅkṣantaḥ karmaṇāṁ siddhiṁ
yajanta iha devatāḥ
kṣipraṁ hi mānuṣe loke
siddhir bhavati karma-jā

Synonyma

Synonyms

kāṅkṣantaḥ — toužící; karmaṇām — plodonosných činností; siddhim — dokonalost; yajante — uctívají oběťmi; iha — v hmotném světě; devatāḥ — polobohy; kṣipram — velice rychle; hi — jistě; mānuṣe — v lidské společnosti; loke — na tomto světě; siddhiḥ — úspěch; bhavati — přichází; karma-jā — z práce konané s vidinou jejích plodů.

kāṅkṣantaḥ – želeći; karmaṇām – plodonosnog djelovanja; siddhim – savršenstvo; yajante – obožavaju žrtvovanjima; iha – u ovom materijalnom svijetu; devatāḥ – polubogove; kṣipram – vrlo brzo; hi – zacijelo; mānuṣe – u ljudskom društvu; loke – u ovom svijetu; siddhiḥ – uspjeh; bhavati – dolazi; karma-jā – u plodonosnom radu.

Překlad

Translation

Lidé zde touží uspět v činnostech prováděných s touhou po jejich plodech, a proto uctívají polobohy. Výsledky plodonosné práce přicházejí v tomto světě vskutku rychle.

Ljudi u ovome svijetu žele postići uspjeh u plodonosnim djelatnostima i zato obožavaju polubogove. Naravno, brzo dobivaju rezultate plodonosnog rada u ovome svijetu.

Význam

Purport

Existuje jedno zcela mylné pochopení bohů neboli polobohů tohoto hmotného světa. Méně inteligentní lidé — i když se vydávají za velké učence — je pokládají za různé podoby Nejvyššího Pána. Polobozi nejsou různými podobami Boha, ale Jeho různými nedílnými částmi. Bůh je jeden a částí je mnoho. Vedy učí: nityo nityānām — Bůh je jediný. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ; Nejvyšší Pán je jen jeden — Kṛṣṇa — a polobozi jsou obdařeni silami potřebnými k řízení hmotného světa. Všichni polobozi jsou živé bytosti (nityānām) s různou hmotnou mocí. Nejvyššímu Pánu — Nārāyaṇovi, Viṣṇuovi neboli Kṛṣṇovi — se nemohou rovnat. Každý, kdo si myslí, že Bůh a polobozi jsou na stejné úrovni, je pāṣaṇḍī, ateista. Ani mocné polobohy, jako je Brahmā a Śiva, nelze přirovnat k Nejvyššímu Pánu. Ve skutečnosti Ho Brahmā a Śiva uctívají (śiva-viriñci-nutam). Kupodivu je však mnoho vůdců z řad lidí, uctívaných hlupáky svedenými řečmi o antropomorfismu či zoomorfismu. Slova iha devatāḥ poukazují na mocné lidi nebo polobohy v tomto hmotném světě. Nārāyaṇa, Viṣṇu či Kṛṣṇa — Nejvyšší Osobnost Božství — však není součástí tohoto světa. Je nad ním neboli transcendentální vůči hmotnému stvoření. Dokonce i vůdce impersonalistů Śrīpāda Śaṅkarācārya tvrdí, že Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, je nad hmotným stvořením. Pošetilí lidé (hṛta-jñāna) však uctívají polobohy, protože chtějí okamžité výsledky. Těch sice dosáhnou, ale nevědí, že výsledky získané tímto způsobem jsou dočasné a určené pro méně inteligentní lidi. Inteligentní osoba si je vědoma Kṛṣṇy a nemá zapotřebí uctívat nepatrné polobohy s vidinou nějakého okamžitého, chvilkového prospěchu. Polobozi i ti, kdo je uctívají, budou zničeni se zánikem tohoto světa. Požehnání polobohů jsou hmotná a dočasná a hmotné světy s jejich obyvateli včetně polobohů a jejich uctívatelů jsou pouhými bublinkami v kosmickém oceánu. Lidé v tomto světě jsou však posedlí touhou po nestálých věcech, jako je hmotné bohatství v podobě vlastní půdy, rodiny a všeho, co skýtá požitek. Aby těchto dočasných věcí dosáhli, uctívají polobohy nebo mocné osobnosti lidské společnosti. Pokud někdo uctíváním politického vůdce získá ministerské křeslo ve vládě, myslí si, že se mu dostalo velkého požehnání. Všichni proto poklonkují takzvaným vůdčím osobnostem neboli “velkým zvířatům”, aby získali dočasná požehnání, a také je skutečně získají. Tito hloupí lidé nemají zájem o vědomí Kṛṣṇy, díky kterému by jednou provždy vyřešili problém strastí hmotné existence. Všichni usilují o uspokojení smyslů a pro nepatrnou možnost smyslového požitku tíhnou k uctívání zplnomocněných živých bytostí, zvaných polobozi. Tento verš naznačuje, že lidé mají jen málo zájmu o vědomí Kṛṣṇy. Nejvíce se zajímají o hmotný požitek, a proto uctívají nějakou mocnou živou bytost.

SMISAO: O bogovima, odnosno polubogovima materijalnog svijeta, vlada pogrešno mišljenje i ljudi koji nemaju veliku inteligenciju, premda se predstavljaju kao veliki učenjaci, smatraju polubogove raznim oblicima Svevišnjega Gospodina. Ustvari, polubogovi nisu različiti oblici Boga, već Njegovi različiti sastavni djelići. Bog je jedan, a djelići su mnogobrojni. Vede kažu – nityo nityānām: Bog je jedan. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. Vrhovni je Bog jedan – Kṛṣṇa – a polubogovima je povjerena moć vladanja materijalnim svijetom. Svi su ti polubogovi živa bića (nityānām) koja posjeduju materijalnu moć u različitoj mjeri. Ne mogu biti jednaka Vrhovnom Bogu – Nārāyaṇi, Viṣṇuu ili Kṛṣṇi. Onaj tko misli da su Bog i polubogovi na istoj razini naziva se ateistom ili pāṣaṇḍījem. Čak se ni veliki polubogovi poput Brahme i Śive ne mogu usporediti sa Svevišnjim Gospodinom. Ustvari, polubogovi poput Brahme i Śive obožavaju Gospodina (śiva-viriñci-nutam). Začudo, budalasti ljudi zbog pogrešna shvaćanja antropomorfizma ili zoomorfizma obožavaju brojne ljudske vođe. Iha devatāḥ se odnosi na moćna čovjeka ili poluboga materijalnog svijeta. No Nārāyaṇa, Viṣṇu, ili Kṛṣṇa, Svevišnja Božanska Osoba, ne pripada ovom svijetu. On je transcendentalan prema materijalnom svijetu. Čak i Śrīpāda Śaṅkarācārya, vođa impersonalista, smatra da je Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, transcendentalan prema materijalnom svijetu. Međutim, budalasti ljudi (hṛta-jñāna) obožavaju polubogove jer žele trenutačne rezultate. Dobivaju rezultate, ali ne znaju da su tako stečeni rezultati privremeni i namijenjeni manje inteligentnim osobama. Inteligentna osoba svjesna je Kṛṣṇe. Takva osoba ne treba obožavati beznačajne polubogove radi trenutačne, privremene dobrobiti. Polubogovi materijalnog svijeta, kao i njihovi obožavatelji, nestat će s uništenjem materijalnog svijeta. Njihovi su blagoslovi materijalni i privremeni. Materijalni svjetovi i njihovi stanovnici, zajedno s polubogovima i njihovim obožavateljima, mjehurići su u oceanu svemira. U ovome svijetu ljudsko je društvo ludo za privremenim materijalnim obiljem kao što su zemlja, obitelj i stvari u kojima se može uživati. Da bi stekli takve privremene stvari, obožavaju polubogove ili moćne ljude u ljudskom društvu. Ako čovjek obožavajući kakva političkog vođu stekne položaj ministra u vladi, misli da je stekao veliku dobrobit. Zato se svi ulaguju takozvanim vođama ili „velikim zvjerkama" kako bi stekli privremene dobrobiti i doista ih stječu. Takvi budalasti ljudi ne pokazuju zanimanje za svjesnost Kṛṣṇe da bi se zauvijek oslobodili bijeda materijalnoga postojanja. Svi žele osjetilno uživanje i budući da žele pogodnosti za osjetilno uživanje, privlači ih obožavanje opunomoćenih živih bića poznatih kao polubogovi. Ovaj stih pokazuje da ljude rijetko zanima svjesnost Kṛṣṇe. Uglavnom ih zanima materijalno uživanje i zbog toga obožavaju kakvo moćno živo biće.