TEXT 12

Verš

Tekst

kāṅkṣantaḥ karmaṇāṁ siddhiṁ
yajanta iha devatāḥ
kṣipraṁ hi mānuṣe loke
siddhir bhavati karma-jā

Synonyma

Synonyms

kāṅkṣantaḥ — toužící; karmaṇām — plodonosných činností; siddhim — dokonalost; yajante — uctívají oběťmi; iha — v hmotném světě; devatāḥ — polobohy; kṣipram — velice rychle; hi — jistě; mānuṣe — v lidské společnosti; loke — na tomto světě; siddhiḥ — úspěch; bhavati — přichází; karma-jā — z práce konané s vidinou jejích plodů.

kāṅkṣantaḥ — ihaldades; karmaṇām — karmaliste tegevuste; siddhim — täiuslikkust; yajante — nad kummardavad ohverdusi tuues; iha — materiaalses maailmas; devatāḥ — pooljumalad; kṣipram — väga kiiresti; hi — kindlasti; mānuṣe — inimühiskonnas; loke — selles maailmas; siddhiḥ — edu; bhavati — tuleb; karma-jā — karmalisest tööst.

Překlad

Translation

Lidé zde touží uspět v činnostech prováděných s touhou po jejich plodech, a proto uctívají polobohy. Výsledky plodonosné práce přicházejí v tomto světě vskutku rychle.

Inimesed ihaldavad saavutada selles maailmas edu karmalistes tegevustes ning seetõttu kummardavad nad pooljumalaid. Sedasi toimides saavad nad loomulikult kiiresti maitsta oma tegevuste vilju.

Význam

Purport

Existuje jedno zcela mylné pochopení bohů neboli polobohů tohoto hmotného světa. Méně inteligentní lidé — i když se vydávají za velké učence — je pokládají za různé podoby Nejvyššího Pána. Polobozi nejsou různými podobami Boha, ale Jeho různými nedílnými částmi. Bůh je jeden a částí je mnoho. Vedy učí: nityo nityānām — Bůh je jediný. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ; Nejvyšší Pán je jen jeden — Kṛṣṇa — a polobozi jsou obdařeni silami potřebnými k řízení hmotného světa. Všichni polobozi jsou živé bytosti (nityānām) s různou hmotnou mocí. Nejvyššímu Pánu — Nārāyaṇovi, Viṣṇuovi neboli Kṛṣṇovi — se nemohou rovnat. Každý, kdo si myslí, že Bůh a polobozi jsou na stejné úrovni, je pāṣaṇḍī, ateista. Ani mocné polobohy, jako je Brahmā a Śiva, nelze přirovnat k Nejvyššímu Pánu. Ve skutečnosti Ho Brahmā a Śiva uctívají (śiva-viriñci-nutam). Kupodivu je však mnoho vůdců z řad lidí, uctívaných hlupáky svedenými řečmi o antropomorfismu či zoomorfismu. Slova iha devatāḥ poukazují na mocné lidi nebo polobohy v tomto hmotném světě. Nārāyaṇa, Viṣṇu či Kṛṣṇa — Nejvyšší Osobnost Božství — však není součástí tohoto světa. Je nad ním neboli transcendentální vůči hmotnému stvoření. Dokonce i vůdce impersonalistů Śrīpāda Śaṅkarācārya tvrdí, že Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, je nad hmotným stvořením. Pošetilí lidé (hṛta-jñāna) však uctívají polobohy, protože chtějí okamžité výsledky. Těch sice dosáhnou, ale nevědí, že výsledky získané tímto způsobem jsou dočasné a určené pro méně inteligentní lidi. Inteligentní osoba si je vědoma Kṛṣṇy a nemá zapotřebí uctívat nepatrné polobohy s vidinou nějakého okamžitého, chvilkového prospěchu. Polobozi i ti, kdo je uctívají, budou zničeni se zánikem tohoto světa. Požehnání polobohů jsou hmotná a dočasná a hmotné světy s jejich obyvateli včetně polobohů a jejich uctívatelů jsou pouhými bublinkami v kosmickém oceánu. Lidé v tomto světě jsou však posedlí touhou po nestálých věcech, jako je hmotné bohatství v podobě vlastní půdy, rodiny a všeho, co skýtá požitek. Aby těchto dočasných věcí dosáhli, uctívají polobohy nebo mocné osobnosti lidské společnosti. Pokud někdo uctíváním politického vůdce získá ministerské křeslo ve vládě, myslí si, že se mu dostalo velkého požehnání. Všichni proto poklonkují takzvaným vůdčím osobnostem neboli “velkým zvířatům”, aby získali dočasná požehnání, a také je skutečně získají. Tito hloupí lidé nemají zájem o vědomí Kṛṣṇy, díky kterému by jednou provždy vyřešili problém strastí hmotné existence. Všichni usilují o uspokojení smyslů a pro nepatrnou možnost smyslového požitku tíhnou k uctívání zplnomocněných živých bytostí, zvaných polobozi. Tento verš naznačuje, že lidé mají jen málo zájmu o vědomí Kṛṣṇy. Nejvíce se zajímají o hmotný požitek, a proto uctívají nějakou mocnou živou bytost.

Materiaalset maailma valitsevatest jumalatest ehk pooljumalatest on kujunenud ebaõige arusaam ning väheste teadmistega inimesed, ehkki tihtipeale õpetlase nime kandvad, suhtuvad pooljumalatesse kui Kõigekõrgema Jumala erinevatesse kehastustesse. Tegelikult pole aga pooljumalad mitte Kõigekõrgema Jumala erinevad kehastused, vaid Tema lahutamatud osakesed. Jumal on üks ja ainus; Ta omab aga suurt hulka lahutamatuid osakesi. „Vedades" öeldakse: nityo nityānām – Jumal on üks ja ainus. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. Kõigekõrgem Jumal on üks ja ainus – Kṛṣṇa – ning pooljumalatele on antud võim juhtida seda materiaalset maailma. Need pooljumalad on kõik elusolendid (nityānām), kes omavad erineval määral materiaalset võimu. Nad ei saa olla võrdsed Kõigekõrgema Jumalaga – Nārāyaṇaga, Viṣṇuga, Kṛṣṇaga. See, kes peab Jumalat ja pooljumalaid võrdseiks, on tegelikult ateist ehk pāṣaṇḍī. Isegi selliseid võimsaid pooljumalaid nagu Brahmād ja Śivat ei saa võrrelda Kõigekõrgema Jumalaga. Ka Brahmā ja Śiva kummardavad tegelikult Jumalat (śiva-viriñci-nutam). Ometigi kummardavad paljud rumalad inimesed aga antropomorfismi ja zoomorfismi vääriti mõistmise tõttu inimesi ühiskonna eesotsas. Sõnad iha devatāḥ tähistavad materiaalses maailmas suurt mõjuvõimu omavat inimest või pooljumalat. Kuid Nārāyaṇa ehk Viṣṇu ehk Kṛṣṇa, Jumala Kõrgeim Isiksus, ei kuulu siia materiaalsesse maailma. Ta on kogu materiaalse loome suhtes transtsendentaalne ehk sellest kõrgemal seisev. Isegi impersonalistide juht Śrīpāda Śaṅkarācārya tunnistas, et Nārāyaṇa ehk Kṛṣṇa asub väljaspool seda materiaalset loomet. Kuid rumalad inimesed (hṛta-jñāna) kummardavad ikkagi pooljumalaid, sest nad soovivad saada koheseid tulemusi. Nad saavutavadki ihaldatud tulemused, kuid ei tea, et sel teel omandatud resultaadid on ajalikud ning mõeldud vaid vähemarukate inimeste jaoks. Arukas inimene viibib Kṛṣṇa teadvuses ning tal pole vajadust kummardada tühiseid pooljumalaid koheste, kuid ajalike resultaatide nimel. Nii pooljumalad kui ka nende kummardajad haihtuvad koos selle materiaalse maailma hävimisega. Kõik pooljumalate annid on materiaalsed ning ajutised. Materiaalsed maailmad ning nende elanikud, sealhulgas ka pooljumalad, on vaid väikesed mullikesed kosmilises ookeanis. Selles maailmas on inimühiskond lihtsalt hullunud ajalikest nähtustest nagu näiteks küllusest maa, pere ja kõikvõimalike mugavuste kujul. Kõikide nende ajalike hüvede saavutamiseks kummardavad nad pooljumalaid või ühiskonnas suurt mõjuvõimu omavaid inimesi. Kui keegi saab riigi poliitilise juhi kummardamise eest ministritoolile, loeb ta end kohe paljusaavutanud inimeseks. Sellist ajalikku heaolu saavutada soovides lipitsevad nad nn. liidrite või „suurte ninade" ees ning tõepoolest saavutavadki tihtipeale oma soovitud eesmärgi. Need rumalad inimesed ei huvitu Kṛṣṇa teadvusest ega soovi leida lõplikku lahendust kõikidele materiaalse eksistentsi raskustele. Nad ihaldavad meelelisi naudinguid ning nende võimaldamiseks kummardavad nad mõjuvõimsaid elusolendeid, keda tuntakse pooljumalatena. Antud värss viitab sellele, et vaid vähesed inimesed tunnevad huvi Kṛṣṇa teadvuse vastu. Nad on huvitunud peamiselt vaid materiaalsetest naudingutest ning kummardavad seetõttu mõnd mõjuvõimsat elusolendit.