TEXT 12
VERSO 12
Verš
Texto
yajanta iha devatāḥ
kṣipraṁ hi mānuṣe loke
siddhir bhavati karma-jā
yajanta iha devatāḥ
kṣipraṁ hi mānuṣe loke
siddhir bhavati karma-jā
Synonyma
Sinônimos
kāṅkṣantaḥ — toužící; karmaṇām — plodonosných činností; siddhim — dokonalost; yajante — uctívají oběťmi; iha — v hmotném světě; devatāḥ — polobohy; kṣipram — velice rychle; hi — jistě; mānuṣe — v lidské společnosti; loke — na tomto světě; siddhiḥ — úspěch; bhavati — přichází; karma-jā — z práce konané s vidinou jejích plodů.
kāṅkṣantaḥ — desejando; karmaṇām — das atividades fruitivas; siddhim — perfeição; yajante — adoram com sacrifícios; iha — no mundo material; devatāḥ — os semideuses; kṣipram — mui rapidamente; hi — decerto; mānuṣe — na sociedade humana; loke — dentro deste mundo; siddhiḥ — sucesso; bhavati — vem; karma-jā — do trabalho fruitivo.
Překlad
Tradução
Lidé zde touží uspět v činnostech prováděných s touhou po jejich plodech, a proto uctívají polobohy. Výsledky plodonosné práce přicházejí v tomto světě vskutku rychle.
Os homens deste mundo desejam sucesso nas atividades fruitivas, e por isso adoram os semideuses. É claro que os homens obtêm rapidamente os resultados do trabalho fruitivo neste mundo.
Význam
Comentário
Existuje jedno zcela mylné pochopení bohů neboli polobohů tohoto hmotného světa. Méně inteligentní lidé — i když se vydávají za velké učence — je pokládají za různé podoby Nejvyššího Pána. Polobozi nejsou různými podobami Boha, ale Jeho různými nedílnými částmi. Bůh je jeden a částí je mnoho. Vedy učí: nityo nityānām — Bůh je jediný. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ; Nejvyšší Pán je jen jeden — Kṛṣṇa — a polobozi jsou obdařeni silami potřebnými k řízení hmotného světa. Všichni polobozi jsou živé bytosti (nityānām) s různou hmotnou mocí. Nejvyššímu Pánu — Nārāyaṇovi, Viṣṇuovi neboli Kṛṣṇovi — se nemohou rovnat. Každý, kdo si myslí, že Bůh a polobozi jsou na stejné úrovni, je pāṣaṇḍī, ateista. Ani mocné polobohy, jako je Brahmā a Śiva, nelze přirovnat k Nejvyššímu Pánu. Ve skutečnosti Ho Brahmā a Śiva uctívají (śiva-viriñci-nutam). Kupodivu je však mnoho vůdců z řad lidí, uctívaných hlupáky svedenými řečmi o antropomorfismu či zoomorfismu. Slova iha devatāḥ poukazují na mocné lidi nebo polobohy v tomto hmotném světě. Nārāyaṇa, Viṣṇu či Kṛṣṇa — Nejvyšší Osobnost Božství — však není součástí tohoto světa. Je nad ním neboli transcendentální vůči hmotnému stvoření. Dokonce i vůdce impersonalistů Śrīpāda Śaṅkarācārya tvrdí, že Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, je nad hmotným stvořením. Pošetilí lidé (hṛta-jñāna) však uctívají polobohy, protože chtějí okamžité výsledky. Těch sice dosáhnou, ale nevědí, že výsledky získané tímto způsobem jsou dočasné a určené pro méně inteligentní lidi. Inteligentní osoba si je vědoma Kṛṣṇy a nemá zapotřebí uctívat nepatrné polobohy s vidinou nějakého okamžitého, chvilkového prospěchu. Polobozi i ti, kdo je uctívají, budou zničeni se zánikem tohoto světa. Požehnání polobohů jsou hmotná a dočasná a hmotné světy s jejich obyvateli včetně polobohů a jejich uctívatelů jsou pouhými bublinkami v kosmickém oceánu. Lidé v tomto světě jsou však posedlí touhou po nestálých věcech, jako je hmotné bohatství v podobě vlastní půdy, rodiny a všeho, co skýtá požitek. Aby těchto dočasných věcí dosáhli, uctívají polobohy nebo mocné osobnosti lidské společnosti. Pokud někdo uctíváním politického vůdce získá ministerské křeslo ve vládě, myslí si, že se mu dostalo velkého požehnání. Všichni proto poklonkují takzvaným vůdčím osobnostem neboli “velkým zvířatům”, aby získali dočasná požehnání, a také je skutečně získají. Tito hloupí lidé nemají zájem o vědomí Kṛṣṇy, díky kterému by jednou provždy vyřešili problém strastí hmotné existence. Všichni usilují o uspokojení smyslů a pro nepatrnou možnost smyslového požitku tíhnou k uctívání zplnomocněných živých bytostí, zvaných polobozi. Tento verš naznačuje, že lidé mají jen málo zájmu o vědomí Kṛṣṇy. Nejvíce se zajímají o hmotný požitek, a proto uctívají nějakou mocnou živou bytost.
Costuma-se fazer um falso juízo sobre os deuses ou semideuses deste mundo material, e homens de pouca inteligência, embora se façam passar por grandes eruditos, aceitam tais semideuses como as várias formas do Senhor Supremo. Na verdade, os semideuses não são diferentes formas de Deus, mas diferentes partes integrantes de Deus. Deus é um só, e as partes integrantes são muitas. Os Vedas dizem que nityo nityānām: Deus é único. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. O Deus supremo é um — Kṛṣṇa — e aos semideuses são delegados poderes para administrar este mundo material. Todos os semideuses são entidades vivas (nityānām) com diferentes graus de poder material. Eles não podem ser iguais ao Deus Supremo — Nārāyaṇa, Viṣṇu ou Kṛṣṇa. Quem quer que pense que Deus e os semideuses estão no mesmo nível é chamado ateu, ou pāṣaṇḍī. Nem os grandes semideuses, tais como Brahmā e Śiva, podem ser comparados ao Senhor Supremo. De fato, o Senhor é adorado por semideuses, tais como Brahmā e Śiva (śiva-viriñci-nutam). É curioso ver que muitos líderes humanos são adorados por homens tolos que erroneamente se deixam influenciar pelo conceito do antropomorfismo ou zoomorfismo. Iha devatāḥ denota um homem poderoso ou um semideus deste mundo material. Mas Nārāyaṇa, Viṣṇu ou Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, não pertence a este mundo. Ele é superior, ou transcendental à criação material. Mesmo Śrīpāda Śaṅkarācārya, o líder dos impersonalistas, assegura que Nārāyaṇa, ou Kṛṣṇa, está além desta criação material. Entretanto, os tolos (hṛta-jñāna) adoram os semideuses porque desejam resultados imediatos. Eles conseguem os resultados, mas não sabem que os resultados obtidos através deste processo são temporários e destinam-se aos menos inteligentes. A pessoa inteligente está em consciência de Kṛṣṇa e não precisa adorar os semideuses irrisórios em troca de algum benefício imediato e temporário. Os semideuses deste mundo material, bem como seus adoradores, desaparecerão quando ocorrer a aniquilação deste mundo material. As dádivas dos semideuses são materiais e temporárias. Tanto os mundos materiais quanto seus habitantes, incluindo os semideuses e seus adoradores, são bolhas no oceano cósmico. Neste mundo, porém, a sociedade humana busca avidamente coisas temporárias, tais como a opulência material manifesta sob a forma de terras, família e parafernália agradável. Para conseguir tais glórias temporárias, as pessoas adoram os semideuses ou os homens poderosos que vivem na sociedade humana. Se um homem consegue uma posição no governo adorando um líder político, ele acha que obteve um grande benefício. Todos eles estão, portanto, bajulando os pretensos líderes ou “pistolões” a fim de conseguir benefícios temporários, e eles de fato conseguem tudo isso. Esses tolos não estão interessados na consciência de Kṛṣṇa com a qual se consegue a solução permanente dos problemas da existência material. Todos eles estão em busca do gozo dos sentidos, e, para conseguir um pouco de facilidade para o gozo dos sentidos, eles se deixam atrair pela adoração a entidades vivas dotadas de poder, conhecidas como semideuses. Este verso indica que as pessoas raramente se interessam pela consciência de Kṛṣṇa. Elas estão interessadas principalmente em prazer material, e por isso adoram alguma entidade viva poderosa.