TEXT 64

Verš

Texte

rāga-dveṣa-vimuktais tu
viṣayān indriyaiś caran
ātma-vaśyair vidheyātmā
prasādam adhigacchati

Synonyma

Synonyms

rāga — připoutanost; dveṣa — a odpor; vimuktaiḥ — tím, kdo se oprostil od; tu — ale; viṣayān — smyslové objekty; indriyaiḥ — smysly; caran — jednající vůči; ātma-vaśyaiḥ — dotyčným ovládané; vidheya-ātmā — ten, kdo dodržuje usměrňující zásady svobody; prasādam — milost Pána; adhigacchati — získá.

rāga: l’attachement; dveṣa: et du détachement; vimuktaiḥ: par celui qui s’est affranchi de; tu: mais; viṣayān: les objets des sens; indriyaiḥ: par les sens; caran: agissant sur; ātma-vaśyaiḥ: sous son contrôle; vidheya-ātmā: celui qui suit les règles de la liberté; prasādam: la miséricorde du Seigneur; adhigacchati: obtient.

Překlad

Translation

Avšak ten, kdo je prostý veškeré připoutanosti i odporu a dokáže ovládat své smysly pomocí usměrňujících zásad svobody, může být obdařen úplnou milostí Pána.

Par contre, l’homme qui se libère de tout attachement et de toute aversion, qui parvient à maîtriser ses sens en observant les principes régulateurs de la liberté, reçoit du Seigneur Sa pleine miséricorde.

Význam

Purport

Již bylo vysvětleno, že živá bytost může nějakou nepřirozenou metodou zvnějšku ovládat své smysly, ale dokud nebudou zaměstnány transcendentální službou Pánu, hrozí velké nebezpečí, že poklesne. Oddaný, který si je plně vědom Kṛṣṇy, sice může být zdánlivě na smyslové úrovni, ale díky svému vědomí Kṛṣṇy ve skutečnosti není k činnostem smyslů poután. Nezajímá se o nic jiného než o Kṛṣṇovu spokojenost; proto je transcendentální vůči veškeré připoutanosti a odpoutanosti. Pokud Kṛṣṇa chce, oddaný může učinit cokoliv, co obvykle není žádoucí, a jestliže Kṛṣṇa nechce, oddaný neudělá, co by obyčejně pro svou spokojenost udělal. To, zda bude jednat nebo ne, je tedy v jeho moci, neboť jedná jen pod vedením Kṛṣṇy. Takové vědomí je známkou bezpříčinné milosti Pána, kterou může být oddaný obdařen i přesto, že je poután k úrovni smyslů.

Nous avons déjà dit qu’on ne peut superficiellement se rendre maître de ses sens par quelque méthode artificielle, et qu’à moins de les mettre au service transcendantal du Seigneur, on a toutes les chances de choir. Bien qu’il puisse sembler qu’un être conscient de Kṛṣṇa agisse sur le plan matériel, il est en fait dénué de tout attachement aux objets des sens. Seule compte pour lui la satisfaction de Kṛṣṇa. Il transcende l’attachement comme le détachement. Si tel est le désir du Seigneur, le dévot est prêt à s’abstenir d’accomplir ce qu’il aurait normalement fait pour sa satisfaction personnelle, aussi bien qu’à faire des choses ordinairement déplaisantes pour lui. Il est donc libre d’agir ou de ne pas agir, puisqu’il ne fait que suivre les directives du Seigneur.

Le dévot atteint ce niveau de conscience par la miséricorde immotivée de Kṛṣṇa, et ce, en dépit de l’attachement qu’il peut encore éprouver pour les objets des sens.