TEXT 64

VERŠ 64

Verš

rāga-dveṣa-vimuktais tu
viṣayān indriyaiś caran
ātma-vaśyair vidheyātmā
prasādam adhigacchati

Synonyma

rāga — připoutanost; dveṣa — a odpor; vimuktaiḥ — tím, kdo se oprostil od; tu — ale; viṣayān — smyslové objekty; indriyaiḥ — smysly; caran — jednající vůči; ātma-vaśyaiḥ — dotyčným ovládané; vidheya-ātmā — ten, kdo dodržuje usměrňující zásady svobody; prasādam — milost Pána; adhigacchati — získá.

rāga — príťažlivosť; dveṣa — odpútanosť; vimuktaiḥ — ten, kto sa zbavil; tu — ale; viṣayān — zmyslové predmety; indriyaiḥ — prostredníctvom zmyslov; caran — konajúc; ātma-vaśyaiḥ — ten, kto ovláda; vidheya-ātmā — ten, kto sa riadi usmerňujúcimi zásadami slobody; prasādam — Pánova milosť; adhigacchati — získa.

Překlad

Avšak ten, kdo je prostý veškeré připoutanosti i odporu a dokáže ovládat své smysly pomocí usměrňujících zásad svobody, může být obdařen úplnou milostí Pána.

No človek, ktorý je v styku so zmyslovými predmetmi bez toho, že by k nim bol pripútaný alebo ich nenávidel, a ovláda svoje zmysly dodržiavaním usmerňujúcich zásad slobody, môže dostať úplnú Pánovu milosť.

Význam

Již bylo vysvětleno, že živá bytost může nějakou nepřirozenou metodou zvnějšku ovládat své smysly, ale dokud nebudou zaměstnány transcendentální službou Pánu, hrozí velké nebezpečí, že poklesne. Oddaný, který si je plně vědom Kṛṣṇy, sice může být zdánlivě na smyslové úrovni, ale díky svému vědomí Kṛṣṇy ve skutečnosti není k činnostem smyslů poután. Nezajímá se o nic jiného než o Kṛṣṇovu spokojenost; proto je transcendentální vůči veškeré připoutanosti a odpoutanosti. Pokud Kṛṣṇa chce, oddaný může učinit cokoliv, co obvykle není žádoucí, a jestliže Kṛṣṇa nechce, oddaný neudělá, co by obyčejně pro svou spokojenost udělal. To, zda bude jednat nebo ne, je tedy v jeho moci, neboť jedná jen pod vedením Kṛṣṇy. Takové vědomí je známkou bezpříčinné milosti Pána, kterou může být oddaný obdařen i přesto, že je poután k úrovni smyslů.

Ako už bolo povedané, človek síce môže prostredníctvom nejakej umelej metódy navonok ovládať svoje zmysly, no v skutočnosti platí, že kým ich nezamestná v transcendentálnej službe Pánovi, je tu vždy hrozba poklesnutia. Môže sa zdať, že oddaný, ktorý láskyplne slúži Kṛṣṇovi, je na hmotnej úrovni, ale v skutočnosti nie je pripútaný k zmyslovým činom, lebo si je vedomý Kṛṣṇu. Ide mu len o to, aby uspokojil Kṛṣṇu. Preto je transcendentálny voči čomukoľvek, čo mu je milé i nemilé. Na Kṛṣṇovo želanie sa oddaný zdrží určitých činností, ktoré by inak vykonal pre svoje osobné uspokojenie, a takisto urobí pre Jeho potešenie to, čo by za normálnych okolností nikdy nespravil. Preto je vždy pánom svojich činov, lebo sa riadi Kṛṣṇovými pokynmi. Také vedomie môže oddaný získať vďaka bezpríčinnej milosti Pána, aj keď má sklon k zmyslovému pôžitku.