V tomto verši je názorněji vysvětlena skutečná povaha duše, která prostupuje celým tělem. Všichni vědí, co se šíří po celém těle — je to vědomí. Každý si je vědom strastí a slastí celého těla nebo některé jeho části. Toto šíření vědomí je omezeno pouze na jedno tělo; strasti a slasti jednoho těla jsou druhému tělu neznámé. Každé tělo je tedy schránkou individuální duše a příznakem její přítomnosti je individuální vědomí. Je popsáno, že tato duše má rozměry jedné desetitisíciny konečku vlasu. To dokládá Śvetāśvatara Upaniṣad (5.9):

“Rozdělíme-li koneček vlasu na sto dílků a každý z nich na dalších sto, pak každý takový dílek představuje velikost duše.” Totéž je uvedeno i v jiném verši:

“Existuje nespočetně mnoho duchovních atomů o rozměrech jedné desetitisíciny konečku vlasu.”

Každá duše, individuální duchovní částečka, je tedy jedním z duchovních atomů, které jsou menší než hmotné atomy a jichž je nesčetně mnoho. Tato velice malá duchovní jiskra je základním principem bytí hmotného těla a její vliv se šíří po celém těle tak, jako se po celém těle šíří vliv účinné látky nějakého léku. Toto působení duše cítíme v celém těle jako vědomí, a to je důkazem její přítomnosti. Každý laik chápe, že hmotné tělo bez vědomí je mrtvé, a toto vědomí nelze v těle oživit žádným hmotným zásahem. Vědomí tedy není výtvorem sebevětšího množství kombinací hmotných prvků, ale projevem duše. Velikost nepatrné duše dále líčí Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.9):

“Duše má rozměry atomu a lze ji vnímat dokonalou inteligencí. Vznáší se v pěti druzích vzduchu (prāṇa, apāna, vyāna, samāna a udāna), setrvává v srdci a šíří svůj vliv po celém těle vtělených živých bytostí. Když je zbavena znečištění v podobě pěti druhů hmotného vzduchu, projeví svůj duchovní vliv.”

Účelem haṭha-yogy je pomocí různých pozic těla ovládnout pět druhů vzduchu obklopujících čistou duši. Smyslem těchto cvičení není žádný hmotný prospěch, ale vysvobození nepatrné duše ze zapletení, které představuje hmotné prostředí.

Takto je povaha nepatrné duše uznávána ve všech védských spisech a každý normální člověk ji také tak prakticky pociťuje. Jedině šílenec může tuto nepatrnou duši považovat za všeprostupující viṣṇu-tattvu.

Vliv nepatrné duše se může šířit po celém těle. Muṇḍaka Upaniṣad uvádí, že tato nepatrná duše dlí v srdci každého živého organismu. A jelikož jsou její rozměry mimo dosah vnímání vědců zkoumajících hmotu, někteří z nich pošetile tvrdí, že duše neexistuje. Nepatrná individuální duše je bezpochyby přítomna v srdci společně s Nadduší, a díky tomu se z této oblasti šíří všechny druhy energie potřebné k pohybu těla. Krvinky, které rozvádějí kyslík z plic, získávají energii z duše. Když duše opustí srdce, koloběh krve vytvářející syntézu ustane. Lékařská věda uznává důležitost červených krvinek, ale není schopna zjistit, že zdrojem energie je duše. Nicméně připouští, že srdce je sídlo všech energií těla.

Tyto nepatrné částečky duchovního celku bývají přirovnávány k molekulám slunečního svitu. Tak jako sluneční svit obsahuje nespočetně mnoho zářících molekul, dílčími částmi Nejvyššího Pána jsou nepatrné jiskry v Jeho paprscích (prabhā neboli vyšší energie). Ať už jsme tedy stoupenci védského poznání nebo moderní vědy, existenci duše v těle nemůžeme popřít. A vědu o duši jasně popisuje v Bhagavad-gītě samotný Pán, Osobnost Božství.