ТЕКСТ 37
Sloka 37
Текст
Verš
титикш̣ая̄ тапаса̄ видяя̄ ча
дедӣпяма̄не 'джита-девата̄на̄м̇
куле сваям̇ ра̄джа-кула̄д двиджа̄на̄м
titikṣayā tapasā vidyayā ca
dedīpyamāne ’jita-devatānāṁ
kule svayaṁ rāja-kulād dvijānām
Дума по дума
Synonyma
ма̄ – никога не правят; джа̄ту – когато и да е; теджах̣ – върховно могъщество; прабхавет – демонстрират; маха̄ – голямо; р̣ддхибхих̣ – с богатство; титикш̣ая̄ – с търпение; тапаса̄ – с аскетизъм; видяя̄ – с образованост; ча – също; дедӣпяма̄не – към тези, които се славят; аджита-девата̄на̄м – ваиш̣н̣ави, т.е. предани на Върховната Божествена Личност; куле – в обществото; сваям – лично; ра̄джа-кула̄т – по-велики от царското семейство; двиджа̄на̄м – на бра̄хман̣ите.
mā — nikdy ne; jātu — kdykoliv; tejaḥ — svrchovaná moc; prabhavet — projevovat; mahā — velkým; ṛddhibhiḥ — bohatstvím; titikṣayā — snášenlivostí; tapasā — askezí; vidyayā — vzděláním; ca — také; dedīpyamāne — vůči těm, kteří jsou již slavní; ajita-devatānām — vaiṣṇavové, oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství; kule — ve společnosti; svayam — osobně; rāja-kulāt — větší než královská rodina; dvijānām — brāhmaṇů.
Превод
Překlad
Бра̄хман̣ите и ваиш̣н̣авите се славят с търпение, аскетизъм, знание и образованост. Заради тези свои духовни достойнства те са по-силни дори от членовете на царския род. Затова се казва, че управниците и аристократите никога не бива да оскърбяват тези две групи хора или да демонстрират пред тях материалното си могъщество.
Brāhmaṇové a vaiṣṇavové jsou slavní svými charakteristickými vlastnostmi — snášenlivostí, askezí, poznáním a vzděláním. Díky všem těmto duchovním přednostem jsou vaiṣṇavové mocnější než členové královského rodu. Proto se doporučuje, aby vládci před těmito dvěma společenstvími nedávali najevo svou hmotnou sílu a vyhýbali se přestupkům vůči nim.
Пояснение
Význam
В предишната строфа Пр̣тху Маха̄ра̄джа посочи колко голямо е значението на преданото служене и за управниците, и за обикновените граждани на страната. Сега той обяснява как човек може да стане непоколебим и устойчив в това служене. Когато наставлявал Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ, Шрӣ Чайтаня Маха̄прабху сравнил преданото служене за Бога с увивно растение. Увивните растения имат крехко стъбло и затова се увиват около някое друго дърво, използвайки го като опора. Докато израснат, те трябва да бъдат пазени много внимателно, за да не загинат. Описвайки грижите, които трябва да се полагат за растението на преданото служене, Шрӣ Чайтаня Маха̄прабху особено силно изтъква, че човек трябва да се пази да не извършва оскърбления в лотосовите нозе на ваиш̣н̣авите. Тези оскърбления се наричат ваиш̣н̣ава-апара̄дха. Апара̄дха значи „оскърбление“. Ако човек извършва ваиш̣н̣ава-апара̄дхи, духовното му развитие спира. Дори предан, който е постигнал много високо равнище в преданото служене, се лишава от целия си духовен напредък, ако допусне оскърбление срещу ваиш̣н̣ава. В ша̄стрите се разказва за един много велик йогӣ, Дурва̄са̄ Муни, който извършил ваиш̣н̣ава-апара̄дха и в търсене на спасение от последствията на това оскърбление цяла година препускал из вселената, стигайки накрая чак до Вайкун̣т̣халока, но когато помолил за помощ дори самата Върховна Божествена Личност, пребиваваща във Вайкун̣т̣ха, Богът отказал да го защити. Затова трябва да сме много внимателни да не оскърбяваме лотосовите нозе на ваиш̣н̣авите. Най-тежкият вид ваиш̣н̣ава-апара̄дха е гуру-апара̄дха, оскърблението в лотосовите нозе на духовния учител. Гуру-апара̄дха е най-тежкото оскърбление срещу святото име на Върховната Божествена Личност. Гурор авагя̄ шрути-ша̄стра-нинданам (Падма Пура̄н̣а). От десетте оскърбления срещу святото име най-сериозни са неподчинението на духовния учител и хуленето на ведическата литература.
V minulém verši Pṛthu Mahārāja vysvětlil důležitost oddané služby pro vládce i občany státu a nyní vysvětluje, jak je možné se v ní pevně ustálit. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu poučoval Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, přirovnal oddanou službu Pánu k popínavé rostlině se slabým stonkem, která ke svému růstu potřebuje oporu stromu a také dostatečnou ochranu, aby vydržela. Při popisování způsobu ochrany rostlinky oddané služby Śrī Caitanya Mahāprabhu zvláště zdůraznil ochranu před přestupky vůči lotosovým nohám vaiṣṇavů. Takové přestupky se nazývají vaiṣṇava-aparādha. Aparādha znamená “přestupek”. Pokud se někdo opakovaně dopouští vaiṣṇava-aparādhy, všechen jeho pokrok v oddané službě se zastaví. I ten, kdo je v oddané službě velmi pokročilý, zničí pácháním přestupků u nohou vaiṣṇavy všechen svůj pokrok. V śāstrách stojí, že velký yogī Durvāsā Muni se dopustil vaiṣṇava-aparādhy, a musel proto rok cestovat po celém vesmíru — dokonce až na Vaikuṇṭhaloku — aby se bránil jejím důsledkům. Když se nakonec obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství na Vaikuṇṭě, dokonce i Pán mu odmítl poskytnout ochranu. Na přestupky u nohou vaiṣṇavy si proto musíme dávat bedlivý pozor. Nejvážnější druh vaiṣṇava-aparādhy se nazývá gurv-aparādha, přestupky u lotosových nohou duchovního mistra. Tato gurv-aparādha je považována za nejvážnější přestupek při zpívání svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). Neposlušnost vůči duchovnímu mistru a pomlouvání védské literatury patří k prvním z deseti přestupků, kterých je třeba se při zpívání svatého jména Pána vyvarovat.
Шрӣ Чайтаня Маха̄прабху е дал най-простото определение за ваиш̣н̣ава: ваиш̣н̣ава е този, при вида на когото веднага си спомняме за Кр̣ш̣н̣а, Върховната Божествена Личност. В тази строфа се говори за ваиш̣н̣авите и за бра̄хман̣ите. Ваиш̣н̣авите са образовани и учени бра̄хман̣и, затова те често са наричани бра̄хман̣а-ваиш̣н̣ави, бра̄хман̣а-пан̣д̣ити или ваиш̣н̣ави и бра̄хман̣и едновременно. С други думи, всеки ваиш̣н̣ава е бра̄хман̣а, но не всеки бра̄хман̣а е чист ваиш̣н̣ава. Когато осъзнае духовната си природа (брахма джа̄на̄ти), човек веднага става бра̄хман̣а. Представите на бра̄хман̣ите за Абсолютната Истина в основата си са имперсонални. Но когато бра̄хман̣ът осъзнае, че Върховният Бог е личност, той става ваиш̣н̣ава. Ваиш̣н̣авите са трансцендентални и превъзхождат дори бра̄хман̣ите. От материална гледна точка бра̄хман̣ите заемат най-висшата позиция в обществото. Ваиш̣н̣авите обаче са по-висши и от бра̄хман̣ите. И бра̄хман̣ите, и ваиш̣н̣авите духовно са много напреднали. Качествата на бра̄хман̣ите са изброени в Бхагавад-гӣта̄: честност, уравновесеност, контрол над сетивата, търпение, простота, знание за Абсолютната Истина, непоколебима вяра в писанията и практическо приложение на браминските качества в ежедневието. А когато човекът, притежаващ всички посочени качества, изцяло се посвети на трансцендентално любовно служене на Бога, той става ваиш̣н̣ава. Пр̣тху Маха̄ра̄джа призовава поданиците си, които вече отдавали на Бога предано служене, да се пазят от оскърбления срещу бра̄хман̣ите и ваиш̣н̣авите. Обидите в лотосовите нозе на бра̄хман̣ите и ваиш̣н̣авите са толкова пагубни, че дори потомците на Яду, родени в династията на самия Бог Кр̣ш̣н̣а, загинали заради такава обида. Върховната Божествена Личност не прощава нито едно оскърбление в лотосовите нозе на бра̄хман̣ите и ваиш̣н̣авите. Понякога, заслепени от своята сила, царете или държавните служители, облечени с власт, проявяват неуважение към бра̄хман̣ите и ваиш̣н̣авите, без да знаят, че подобна обида ги обрича на сигурна гибел.
Jednoduchou definici vaiṣṇavy podal Śrī Caitanya Mahāprabhu: vaiṣṇava je ten, kdo člověku ihned připomene Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. V tomto verši jsou zmíněni vaiṣṇavové i brāhmaṇové. Vaiṣṇava je učený brāhmaṇa, a proto se označuje jako brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita nebo jako vaiṣṇava a brāhmaṇa. U vaiṣṇavy se tedy předpokládá, že již je brāhmaṇou, ale pokud je někdo brāhmaṇa, ještě to nemusí znamenat, že se jedná o ryzího vaiṣṇavu. Brāhmaṇou se stává ten, kdo pochopí svou čistou totožnost (brahma jānāti). Jeho pochopení Absolutní Pravdy se zakládá hlavně na neosobním pohledu. Když se ovšem brāhmaṇa povznese na úroveň osobního pochopení Nejvyššího Boha, stane se vaiṣṇavou a převýší dokonce i brāhmaṇu. Z hmotného hlediska je postavení brāhmaṇy v lidské společnosti nejvyšší, ale vaiṣṇava je transcendentální dokonce i brāhmaṇovi. Jak brāhmaṇa, tak vaiṣṇava jsou duchovně pokročilí. Kvalifikacemi brāhmaṇy jsou podle Bhagavad-gīty pravdomluvnost, mentální vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, poznání Absolutní Pravdy, pevná víra v písma a praktické uplatňování bráhmanských vlastností v životě. Pokud se někdo se všemi těmito vlastnostmi ještě navíc plně zaměstná transcendentální láskyplnou službou Pánu, stává se vaiṣṇavou. Pṛthu Mahārāja varuje své občany, kteří skutečně oddaně slouží Pánu, aby se měli na pozoru před přestupky vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Přestupky u jejich lotosových nohou jsou tak zhoubné, že způsobily zkázu i potomkům Yadua, kteří se narodili v rodině Pána Kṛṣṇy. Nejvyšší Osobnost Božství nestrpí žádný přestupek u lotosových nohou brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Vládci a vládní služebníci někdy vlivem svého postavení brāhmaṇy a vaiṣṇavy zanedbávají, aniž by věděli, že takový přestupek bude příčinou jejich zkázy.