Skip to main content

VERSO 18

Sloka 18

Texto

Verš

taravaḥ kiṁ na jīvanti
bhastrāḥ kiṁ na śvasanty uta
na khādanti na mehanti
kiṁ grāme paśavo ’pare
taravaḥ kiṁ na jīvanti
bhastrāḥ kiṁ na śvasanty uta
na khādanti na mehanti
kiṁ grāme paśavo ’pare

Sinônimos

Synonyma

taravaḥ — as árvores; kim — acaso; na — não; jīvanti — vivem; bhastrāḥ — fole; kim — acaso; na — não; śvasanti — respira; uta — também; na — não; khādanti — comem; na — não; mehanti — ejaculam sêmen; kim — acaso; grāme — na localidade; paśavaḥ — ser vivo animalesco; apare — outros.

taravaḥ — stromy; kim — zdali; na — ne; jīvanti — žijí; bhastrāḥ — měchy; kim — zdali; na — ne; śvasanti — dýchají; uta — také; na — ne; khādanti — jedí; na — ne; mehanti — vypouštějí semeno; kim — zdali; grāme — v okolí; paśavaḥ — zvířata; apare — jiná.

Tradução

Překlad

Acaso as árvores não vivem? Acaso o fole do ferreiro não respira? E, ao redor de todos nós, acaso os animais selvagens não comem e ejaculam sêmen?

Což stromy nežijí? Což kovářské měchy nedýchají? Což všude kolem nás zvířata nejedí a nevypouštějí semeno?

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—O homem materialista da era moderna alegará que a vida, ou parte dela, nunca se destina à discussão de argumentos teosóficos ou teológicos. A maior parte da duração máxima da vida deve servir para comer, beber, fazer sexo, divertir-se e desfrutar. O homem moderno quer viver para sempre através do avanço da ciência material, e existem muitas teorias tolas para prolongar a vida, dando-lhe a duração máxima. Mas o Śrīmad-Bhāgavatam afirma que a vida não se destina ao suposto desenvolvimento econômico ou avanço da ciência materialista, que estimulam a filosofia hedonista, que se resume a comer, acasalar-se, beber e divertir-se. A vida destina-se unicamente a tapasya, a purificar a existência para que a pessoa possa entrar na vida eterna logo após o término da forma de vida humana.

Materialista moderního věku bude namítat, že člověk se nerodí proto, aby celý život nebo jeho část rozebíral teozofické či teologické otázky. Život je podle něho určen pro to, aby člověk co nejdelší dobu trávil jedením, pitím, sexem, vyhledáváním veselí a užíváním si. Moderní člověk se snaží rozvojem materialistické vědy dosáhnout věčného života a existuje mnoho pošetilých teorií, jak prodloužit život na maximální dobu. Śrīmad-Bhāgavatam však potvrzuje, že život není určen pro takzvaný hospodářský pokrok či rozvoj materialistické vědy podle hedonistické filozofie “jez, pij, měj sex a buď veselý”. Lidský život je určen výhradně pro tapasyu, pro očištění života, aby ihned po jeho skončení mohla živá bytost vstoupit do stavu věčné existence.

Os materialistas querem prolongar a vida o máximo possível porque não têm informação sobre a próxima vida. Querem obter todos os confortos nesta vida atual porque pensam definitivamente que não há vida após a morte. Essa ignorância sobre a eternidade do ser vivo e a mudança de corpos a que todos se sujeitam no mundo material tem causado estragos na estrutura da sociedade humana moderna. Consequentemente, existem muitos problemas, multiplicados pelos vários planos do homem modernizado. Os planos para resolver os problemas da sociedade têm apenas agravado os problemas. Mesmo que fosse possível viver mais de cem anos, isso necessariamente não implicaria no avanço da civilização humana. O Bhāgavatam diz que certas árvores vivem centenas e milhares de anos. Em Vṛndāvana, existe uma árvore de tamarindo (o local é conhecido como Imlitala) que, segundo se afirma, existe desde a época do Senhor Kṛṣṇa. No jardim botânico de Calcutá, existe uma figueira-de-bengala que se calcula ter mais de quinhentos anos, e existem muitas dessas árvores no mundo todo. Svāmī Śaṅkarācārya viveu apenas trinta e dois anos, e o Senhor Caitanya viveu quarenta e oito anos. Isso significa que as longas vidas das árvores acima mencionadas são mais importantes que a vida de Śaṅkara ou Caitanya? Vida longa sem valor espiritual não é algo muito importante. Alguém talvez duvide que as árvores tenham vida porque elas não respiram. Mas cientistas modernos, como Bose, já provaram que existe vida nas plantas, de modo que a respiração não é sinal de verdadeira vida. O Bhāgavatam diz que o fole do ferreiro respira bem profundamente, mas isso não significa que o fole tenha vida. O materialista argumentará que a vida na árvore e a vida no homem não podem ser comparadas porque a árvore não pode gozar a vida comendo pratos saborosos ou desfrutando do intercurso sexual. Em resposta a isso, o Bhāgavatam pergunta se outros animais, como os cães e os porcos, que vivem na mesma vila com os seres humanos, não comem e gozam de vida sexual. Ao referir-se especificamente a “outros animais”, o Śrīmad-Bhāgavatam deixa claro que as pessoas que estão simplesmente ocupadas em planejar um melhor tipo de vida animal, consistindo em comer, respirar e acasalar-se, também são animais em forma de seres humanos. Uma sociedade formada desses animais polidos não pode beneficiar a humanidade sofredora, pois um animal pode facilmente ferir outro animal, mas raramente pode fazer-lhe o bem.

Materialisté chtějí žít co nejdéle, protože nemají žádné informace o příštím životě. Chtějí získat co největší pohodlí v tomto současném životě, protože si myslí, že po smrti žádný život neexistuje. Tato nevědomost ohledně skutečnosti, že živá bytost je věčná a pouze mění obaly v hmotném světě, způsobila v moderní lidské společnosti značný zmatek. V důsledku toho existuje mnoho problémů, které moderní člověk ještě zvětšuje různými plány. Plány, jak vyřešit společenské problémy, jen zhoršují nesnáze, které již existují. I kdyby bylo možné prodloužit život na více než sto let, nepřineslo by to nutně rozvoj lidské civilizace. Bhāgavatam říká, že určité stromy žijí stovky a tisíce let. Ve Vṛndāvanu (na místě zvaném Imlitala) roste tamarindový strom, o kterém se říká, že tam stojí od dob Pána Kṛṣṇy. V kalkatské botanické zahradě roste jeden banyánovník údajně starší než pět set let a na celém světě je mnoho takových stromů. Svāmī Śaṅkarācārya žil pouze třicet dva let a Pán Caitanya žil čtyřicet osm let. Znamená to, že dlouhé životy stromů jsou důležitější než život Śaṅkary nebo Caitanyi? Dlouhý život bez duchovní hodnoty není příliš důležitý. Někdo může pochybovat o tom, zda stromy mají život, protože nedýchají. Moderní vědci jako pan Bose však již dokázali, že rostliny žijí. Dýchání není jedinou známkou života. Bhāgavatam říká, že kovářské měchy dýchají velice hluboce, ale to neznamená, že jsou živé. Materialisté budou namítat, že život stromu a život člověka nelze srovnávat, protože strom si nemůže užívat — nemůže jíst vybrané pokrmy a mít požitek z pohlavního styku. Bhāgavatam na to odpovídá otázkou, zda jiná zvířata jako psi a prasata, která žijí s lidmi v jedné vesnici, nejedí a neužívají si pohlavního života. Śrīmad-Bhāgavatam přitom používá výraz “jiná zvířata”. To znamená, že lidé, kteří si pouze plánují vylepšený zvířecí život spočívající v jedení, dýchaní a sexu, jsou zvířata s lidskou podobou. Společnost takových naleštěných zvířat neulehčí utrpení lidstva, protože zvířata si navzájem snadno ublíží, ale málokdy pro sebe udělají něco dobrého.