VERSO 17
Sloka 17
Texto
Verš
udyann astaṁ ca yann asau
tasyarte yat-kṣaṇo nīta
uttama-śloka-vārtayā
udyann astaṁ ca yann asau
tasyarte yat-kṣaṇo nīta
uttama-śloka-vārtayā
Sinônimos
Synonyma
āyuḥ — duração de vida; harati — diminui; vai — decerto; puṁsām — das pessoas; udyan — nascendo; astam — se pondo; ca — também; yan — movendo-se; asau — o Sol; tasya — de alguém que glorifica o Senhor; ṛte — exceto; yat — por quem; kṣaṇaḥ — tempo; nītaḥ — utilizado; uttama-śloka — a excelente Personalidade de Deus; vārtayā — nos tópicos sobre.
āyuḥ — délku života; harati — zkracuje; vai — jistě; puṁsām — lidí; udyan — východ; astam — západ; ca — také; yan — pohybující se; asau — slunce; tasya — toho, kdo oslavuje Pána; ṛte — kromě; yat — kdo; kṣaṇaḥ — čas; nītaḥ — využitý; uttama-śloka — všedobrá Osobnost Božství; vārtayā — k vyprávění o.
Tradução
Překlad
Nascendo e se pondo, o Sol diminui a duração de vida de todos, exceto daquele que utiliza o tempo discutindo tópicos sobre a excelente Personalidade de Deus.
Každým východem i západem slunce se zkracuje život každého, kromě toho, kdo tráví svůj čas v rozhovorech o všedobré Osobnosti Božství.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Este verso confirma indiretamente como é muito importante utilizar a forma de vida humana para compreender, através da aceleração do serviço devocional, a relação que rompemos com o Senhor Supremo. O tempo e a maré não esperam por ninguém. Logo, o tempo indicado pelo nascer do sol e pelo pôr do sol será desperdiçado se não o utilizarmos devidamente para compreender a identificação dos valores espirituais. Mesmo o desperdício de uma fração da duração de vida não pode ser compensado com nenhuma quantidade de ouro. A entidade viva (jīva) simplesmente recebe a vida humana para que possa compreender sua identidade espiritual e sua permanente fonte de felicidade. O ser vivo, especialmente o ser humano, busca a felicidade porque a felicidade é a situação natural da entidade viva. Contudo, ele inutilmente busca a felicidade na atmosfera material. Constitucionalmente, o ser vivo é uma centelha espiritual do todo completo, e ele pode sentir felicidade perfeita quando executa atividades espirituais. O Senhor é o espírito totalmente completo, e Seu nome, forma, qualidades, passatempos, séquito e personalidade são todos idênticos a Ele. Quando a pessoa entra em contato com qualquer uma dessas energias do Senhor através do canal adequado, o serviço devocional, abre-se imediatamente a porta da perfeição. Na Bhagavad-gītā (2.40), o Senhor explicou esse contato com as seguintes palavras: “Os esforços empreendidos no serviço devocional nunca são frustrados. Tampouco há algum fracasso. Dar um pequeno início a essas atividades é suficiente até mesmo para liberar uma pessoa do grande oceano dos temores materiais.” Assim como uma droga muito potente injetada na veia age de imediato em todo o corpo, os tópicos transcendentais do Senhor, injetados no ouvido pelo devoto puro do Senhor, podem agir com muita eficiência. Compreender as mensagens transcendentais que são ouvidas implica em compreensão total, assim como a frutificação de uma parte de uma árvore implica na frutificação de todas as outras partes. Essa compreensão conseguida num momento de companhia de devotos puros como Śukadeva Gosvāmī prepara a pessoa para uma vida de completa eternidade. E, assim, o Sol não consegue roubar do devoto puro sua duração de vida, visto que ele está constantemente ocupado no serviço devocional ao Senhor, purificando sua existência. A morte é um sintoma da infecção material do ser vivo eterno; somente devido à infecção material é que a entidade viva eterna está sujeita à lei de nascimento, morte, velhice e doença.
Tento verš nepřímo potvrzuje, jak důležité je využít lidské životní podoby k realizaci našeho ztraceného vztahu k Nejvyššímu Pánu prostřednictvím intenzivní oddané služby. Čas stejně jako odliv na nikoho nečeká a pokud tento čas, který odměřují východy a západy slunce, nebude náležitě využitý k realizaci duchovních hodnot, bude promarněn nadarmo. Ani jediný promarněný zlomek života nelze vyvážit žádným množstvím zlata. Lidský život je živé bytosti (jīvě) dán proto, aby mohla realizovat svoji duchovní totožnost a nalézt věčný zdroj štěstí. Každá živá bytost a zvláště lidská bytost hledá štěstí, protože být šťastný je pro živou bytost přirozené. Lidé však marně hledají štěstí v hmotném světě. Živá bytost je věčně duchovní jiskrou úplného celku a své štěstí může nalézt jedině v duchovních činnostech. Pán je úplný duchovní celek a Jeho jméno, podoba, vlastnosti, zábavy, doprovod a charakter se od Něho neliší. Jakmile člověk přijde autorizovaným způsobem (prostřednictví oddané služby) do styku s kteroukoliv z výše uvedených energií Pána, okamžitě se před ním otevře cesta k dokonalosti. V Bhagavad-gītě (2.40) to Pán vysvětluje následujícími slovy: “Jakékoliv úsilí o oddanou službu nepřijde nikdy nazmar a na této cestě neexistuje ztráta. I jen nepatrný náznak těchto činností může člověka zachránit z velkého oceánu hmotného strachu.” Stejně jako silný lék vstříknutý do žíly působí ihned na celé tělo, tak i transcendentální příběhy o Pánovi, které proniknou do ucha čistého oddaného Pána, působí velice účinně. Realizace z naslouchání transcendentálnímu poselství přináší celkovou realizaci, stejně jako když ovoce dozraje na jedné části stromu, znamená to, že bude zralé i na všech jeho ostatních částech. Každá chvíle strávená ve společnosti čistého oddaného jako je Śukadeva Gosvāmī připravuje člověka na věčný život, a slunce proto nemůže okrádat čistého oddaného o délku jeho života, neboť je neustále zaměstnán v oddané službě Pánu, která očišťuje jeho existenci. Smrt je příznakem hmotné nemoci živé bytosti, která je svojí povahou věčná, ale pouze kvůli této nemoci podléhá zákonu zrození, smrti, stáří a nemoci.
A caridade e outros processos materialistas de atividades piedosas são recomendados nos smṛti-śāstras, como cita Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. O dinheiro dado em caridade à pessoa digna garante um saldo bancário na próxima vida. Recomenda-se que essa caridade deva ser dada a um brāhmaṇa. Se o dinheiro é dado em caridade a um não-brāhmaṇa (sem qualificação bramânica), ele é devolvido na próxima vida na mesma proporção. Se ele é dado em caridade a um brāhmaṇa semieducado, mesmo nesse caso o dinheiro é devolvido em dobro. Se o dinheiro é dado em caridade a um brāhmaṇa erudito e plenamente qualificado, ele é devolvido em uma quantia centenas e milhares de vezes maior, ao passo que, se o dinheiro é dado a um veda-pāraga (alguém que de fato entendeu o caminho dos Vedas), ele é devolvido ilimitadas vezes o seu valor original. O fim último do conhecimento védico é a compreensão acerca da Personalidade de Deus, o Senhor Kṛṣṇa, como afirma a Bhagavad-gītā (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Há uma garantia de que o dinheiro dado em caridade será devolvido em diferentes proporções. Do mesmo modo, passar um momento na companhia de um devoto puro, ouvindo e cantando as mensagens transcendentais do Senhor, garante perfeitamente a vida eterna, o retorno ao lar, o retorno ao Supremo. Mad-dhāma gatvā punar janma na vidyate. Em outras palavras, o devoto do Senhor tem garantida a vida eterna. O fato de o devoto envelhecer ou adoecer na vida atual é apenas um ímpeto que o empurra para essa vida eterna que lhe está garantida.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zde cituje smṛti-śāstry, které doporučují lidem materialistické zbožné činnosti jako je rozdávání milodarů. Peníze darované vhodnému člověku zaručují bohatství v příštím životě. Tyto milodary se doporučuje dávat brāhmaṇům. Pokud jsou peníze darovány člověku, který nemá bráhmanské vlastnosti, vrátí se zpět v příštím životě ve stejném množství. Jsou-li darovány napůl vzdělanému brāhmaṇovi, pak se vrátí v dvojnásobném množství. Jsou-li darovány učenému a plně kvalifikovanému brāhmaṇovi, pak se vrátí stokrát nebo tisíckrát a jsou-li darovány veda-pāragovi (tomu, kdo skutečně zná cestu Ved), vrátí se nekonečněkrát. Konečným cílem védského poznání je realizace Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Jsou-li peníze dány milodarem, je zaručené, že se vrátí zpět v tom či onom množství. Stejně tak jediný okamžik strávený ve společnosti čistého oddaného nasloucháním a opěvováním transcendentálního poselství Pána je zárukou věčného života a návratu domů, zpátky k Bohu. Mad-dhāma gatvā punar janma na vidyate. Jinými slovy, oddaný Pána má zaručený věčný život. Stáří či nemoc, které oddaný prožívá v současném životě, mu pouze připomínají, aby ještě více usiloval o věčný život, který má již zaručený.