VERSO 16
Sloka 16
Texto
Verš
vāsudeva-parāyaṇaḥ
urugāya-guṇodārāḥ
satāṁ syur hi samāgame
vāsudeva-parāyaṇaḥ
urugāya-guṇodārāḥ
satāṁ syur hi samāgame
Sinônimos
Synonyma
vaiyāsakiḥ — o filho de Vyāsadeva; ca — também; bhagavān — pleno de conhecimento transcendental; vāsudeva — Senhor Kṛṣṇa; parāyaṇaḥ — apegado a; urugāya — da Personalidade de Deus Śrī Kṛṣṇa, que é glorificado por grandes filósofos; guṇa-udārāḥ — grandes qualidades; satām — dos devotos; syuḥ — deve ter sido; hi — certamente; samāgame — pela presença de.
vaiyāsakiḥ — syn Vyāsadeva; ca — také; bhagavān — vlastnící plné transcendentální poznání; vāsudeva — Pán Kṛṣṇa; parāyaṇaḥ — připoutaný k; urugāya — Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇovi, kterého opěvují velcí filozofové; guṇa-udārāḥ — vynikající vlastnosti; satām — oddaných; syuḥ — musely být; hi — jistě; samāgame — v přítomnosti.
Tradução
Překlad
Śukadeva Gosvāmī, o filho de Vyāsadeva, também era pleno de conhecimento transcendental e era um grande devoto do Senhor Kṛṣṇa, filho de Vasudeva. Logo, devem ter acontecido debates sobre o Senhor Kṛṣṇa, que é glorificado por grandes filósofos e na companhia de grandes devotos.
Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadeva, měl také plné transcendentální poznání a byl velkým oddaným Pána Kṛṣṇy, syna Vasudeva. Muselo proto dojít k rozhovoru o Pánu Kṛṣṇovi, kterého oslavují velcí filozofové a opěvují velcí oddaní na svých setkáních.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Neste verso, a palavra satām é muito importante. Satām refere-se aos devotos puros, que têm apenas o desejo de servir ao Senhor. Só na associação desses devotos, as glórias transcendentais do Senhor Kṛṣṇa são adequadamente discutidas. O Senhor diz que todos os Seus tópicos são plenos de significado espiritual, e, quando a pessoa passa a ouvir sobre ele na companhia de satām, com certeza ela sente a grande potência e, então, atinge automaticamente a fase de vida devocional. Como já se descreveu, desde seu próprio nascimento, Mahārāja Parīkṣit era um grande devoto do Senhor, e o mesmo fenômeno aconteceu com Śukadeva Gosvāmī. Ambos estavam no mesmo nível, embora parecesse que Mahārāja Parīkṣit era um grande rei afeito às prerrogativas reais, ao passo que Śukadeva Gosvāmī era um típico renunciante do mundo, tanto que ele sequer cobria seu corpo com uma roupa. À primeira vista, tinha-se a impressão de que Mahārāja Parīkṣit e Śukadeva Gosvāmī pareciam opostos, mas, basicamente, ambos eram imaculados devotos puros do Senhor. Quando tais devotos se reúnem, os únicos tópicos são as discussões sobre as glórias do Senhor, ou bhakti-yoga. Também na Bhagavad-gītā, quando houve a conversa entre o Senhor e Seu devoto Arjuna, não tinha como haver algum tópico diferente de bhakti-yoga, por mais que os eruditos mundanos possam especular sobre isso a seu próprio modo. O uso da palavra ca após vaiyāsakiḥ sugere, de acordo com Śrīla Jīva Gosvāmī, que Śukadeva Gosvāmī e Mahārāja Parīkṣit eram da mesma categoria, fato este há muito estabelecido, embora um estivesse desempenhando o papel de mestre, e o outro, o papel de discípulo. Como o Senhor Kṛṣṇa é o centro dos tópicos, a palavra vāsudeva-parāyaṇaḥ, ou “devoto de Vāsudeva”, sugere devoto do Senhor Kṛṣṇa, a meta comum. Embora muitos outros estivessem reunidos no lugar onde Mahārāja Parīkṣit jejuava, a conclusão natural é que o único tópico era a glorificação do Senhor Kṛṣṇa, porque o principal orador era Śukadeva Gosvāmī, e o principal membro da audiência era Mahārāja Parīkṣit. Logo, o Śrīmad-Bhāgavatam, tendo sido falado e ouvido pelos dois principais devotos do Senhor, é apenas para a glorificação do Senhor Supremo, a Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa.
Slovo satām je v tomto verši velice důležité. Satām označuje čisté oddané, kteří nemají jinou touhu než sloužit Pánovi. Jedině ve společnosti takových oddaných se náležitě hovoří o transcendentální slávě Pána Kṛṣṇy. Pán říká, že každé vyprávění o Něm má hluboký duchovní význam, a jakmile o Něm někdo správně naslouchá ve společnosti satām, získá tak velikou sílu a snadno dosáhne úrovně oddané služby. Jak již bylo řečeno, Mahārāja Parīkṣit byl velkým oddaným Pána od samotného narození, a totéž platí o Śukadevovi Gosvāmīm. Oba byli na stejné úrovni, i když to vypadalo, že Mahārāja Parīkṣit byl velký král zvyklý na královské prostředí, zatímco Śukadeva Gosvāmī byl typickým příkladem člověka, který se zřekl světa — dokonce až do té míry, že si ani nezakrýval tělo oděvem. Na první pohled jsou opakem jeden druhého, ale uvnitř byli oba čistými oddanými Pána. Když se takoví oddaní sejdou, nemohou hovořit o ničem jiném než o slávě Pána neboli o bhakti-yoze. Rozhovor mezi Pánem a Jeho oddaným Arjunou v Bhagavad-gītě se také nemohl týkat ničeho jiného než bhakti-yogy, i když materialističtí učenci o tom mohou spekulovat každý po svém. Slovo ca následující po slově vaiyāsakiḥ podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho vyjadřuje, že Śukadeva Gosvāmī i Mahārāja Parīkṣit byli již dávno na stejné úrovni, i když jeden hrál roli mistra a druhý roli žáka. Jelikož Pán Kṛṣṇa byl středem jejich rozhovoru, slovo vāsudeva- parāyaṇaḥ neboli “Vāsudevův oddaný” označuje oddaného Pána Kṛṣṇy. I když na místo, kde Mahārāja Parīkṣit držel svůj půst, přišlo i mnoho jiných osobností, přirozeně se nehovořilo o ničem jiném než o velikosti Pána Kṛṣṇy, protože hlavním mluvčím byl Śukadeva Gosvāmī a hlavním posluchačem byl Mahārāja Parīkṣit. Śrīmad-Bhāgavatam, jak byl vysloven a vyslyšen dvěma význačnými oddanými Pána, má tedy jediný cíl — oslavovat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu.