Skip to main content

VERSO 46

TEXT 46

Texto

Verš

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

Sinônimos

Synonyma

yataḥ — de quem; pravṛttiḥ — a emanação; bhūtānām — de todas as entidades vivas; yena — por quem; sarvam — tudo; idam — isto; tatam — é penetrado; sva-karmaṇā — por seus próprios deveres; tam — a Ele; abhyarcya — adorando; siddhim — perfeição; vindati — consegue; mānavaḥ — um homem.

yataḥ — z něhož; pravṛttiḥ — emanace; bhūtānām — všech živých bytostí; yena — jímž; sarvam — vše; idam — toto; tatam — je prostoupeno; sva-karmaṇā — svými povinnostmi; tam — Jeho; abhyarcya — uctíváním; siddhim — dokonalost; vindati — dosáhne; mānavaḥ — člověk.

Tradução

Překlad

Prestando adoração ao Senhor, que é a fonte de todos os seres e que é onipenetrante, o homem pode atingir a perfeição através da execução de seu próprio trabalho.

Člověk může dospět k dokonalosti, když bude svou prací uctívat Pána, jenž je původem všech bytostí a prostupuje vším.

Comentário

Význam

Como se afirmou no Décimo Quinto Capítulo, todos os seres vivos são partes integrantes fragmentárias do Senhor Supremo. Logo, o Senhor Supremo é a origem de todas as entidades vivas. Isto é confirmado no Vedānta-sūtra janmādy asya yataḥ. O Senhor Supremo é portanto o começo da vida de todo ser vivo. E como se afirmou no Sétimo Capítulo do Bhagavad-gītā, o Senhor Supremo, por meio de Suas duas energias, Sua energia externa e Sua energia interna, é onipenetrante. Portanto, deve-se adorar o Senhor Supremo junto com Suas energias. Em geral, os devotos vaiṣṇavas adoram o Senhor Supremo com Sua energia interna. Sua energia externa é um reflexo pervertido da energia interna. A energia externa serve de fundo, mas o Senhor Supremo, através da expansão de Sua porção plenária, o Paramātmā, está em toda a parte. Ele é a Superalma de todos os semideuses, de todos os seres humanos e de todos os animais existentes em toda a parte. Portanto, devemos saber que, como partes integrantes do Senhor Supremo, temos como dever prestar serviço ao Supremo. É nosso dever ocuparmo-nos em serviço devocional ao Senhor em plena consciência de Kṛṣṇa. Este verso recomenda isto.

V patnácté kapitole je uvedeno, že všechny živé bytosti jsou dílčí části Nejvyššího Pána, které k Němu patří. Pán je tedy původem jich všech. Vedānta-sūtra to dokládá slovy janmādy asya yataḥ. To znamená, že Nejvyšší Pán je počátkem života každé živé bytosti. A jak je uvedeno v sedmé kapitole Bhagavad-gīty, prostřednictvím svých dvou energií, vnější a vnitřní — prostupuje vším. Proto má být uctíván se svými energiemi. Vaiṣṇavové obvykle uctívají Nejvyššího Pána s Jeho vnitřní energií. Jeho vnější energie je převráceným odrazem vnitřní energie a pouhým pozadím, ale Nejvyšší Pán je expandováním své úplné části v podobě Paramātmy přítomen všude. Je Nadduší všech polobohů, lidí i zvířat. Musíme tedy vědět, že jakožto nedílné části Nejvyššího Pána máme povinnost Nejvyššímu sloužit. Všichni by Mu měli s úplným vědomím Kṛṣṇy prokazovat oddanou službu. To doporučuje tento verš.

Todos devem pensar que estão engajados num tipo de atividade específica designada por Hṛṣīkeśa, o senhor dos sentidos. E com o resultado do trabalho em que se ocupa, ele deve adorar a Suprema Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa. Se sempre mantiver esse pensamento, em plena consciência de Kṛṣṇa, então, pela graça do Senhor, ele passa a saber de tudo. Esta é a perfeição da vida. No Bhagavad-gītā (12.7), o Senhor diz que teṣām ahaṁ samuddhartā. O próprio Senhor Supremo Se encarrega de liberar tal devoto. Esta é a mais elevada perfeição da vida. Seja qual for a atividade em que ele se ocupe, se prestar serviço ao Senhor Supremo, ele alcançará a perfeição máxima.

Každý jednotlivec by měl uvažovat tak, že jeho příslušným zaměstnáním ho pověřuje Hṛṣīkeśa, Pán smyslů. A výsledkem jeho práce má být Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, uctíván. Ten, kdo stále uvažuje tímto způsobem, na úrovni úplného vědomí Kṛṣṇy, si bude milostí Pána plně vědom všeho. To je dokonalost života — v sedmém verši dvanácté kapitoly Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán říká (teṣām ahaṁ samuddhartā), že se osobně stará, aby takového oddaného vysvobodil. Když někdo slouží Nejvyššímu Pánu, ať už je jeho zaměstnání jakékoliv, dosáhne nejvyšší dokonalosti.