Skip to main content

VERSO 47

TEXT 47

Texto

Verš

śreyān sva-dharmo viguṇaḥ
para-dharmāt sv-anuṣṭhitāt
svabhāva-niyataṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam
śreyān sva-dharmo viguṇaḥ
para-dharmāt sv-anuṣṭhitāt
svabhāva-niyataṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam

Sinônimos

Synonyma

śreyān — melhor; sva-dharmaḥ — sua própria ocupação; viguṇaḥ — executada imperfeitamente; para-dharmāt — do que a ocupação alheia; su-anuṣṭhitāt — executada perfeitamente; svabhāva-niyatam — prescrito conforme a própria natureza; karma — trabalho; kurvan — executando; na — nunca; āpnoti — alcança; kilbiṣam — reações pecaminosas.

śreyān — lepší; sva-dharmaḥ — vlastní zaměstnání; viguṇaḥ — nedokonale vykonávané; para-dharmāt — než zaměstnání někoho jiného; su-anuṣṭhitāt — konané dokonale; svabhāva-niyatam — danou v souladu s jeho povahou; karma — práci; kurvan — konající; na — nikdy; āpnoti — obdrží; kilbiṣam — reakce za hříšné jednání.

Tradução

Překlad

É melhor alguém dedicar-se à sua própria ocupação, mesmo que a execute imperfeitamente, do que aceitar a ocupação alheia, executando-a com perfeição. Os deveres prescritos conforme a natureza da pessoa nunca são afetados por reações pecaminosas.

Je lépe se věnovat svému zaměstnání, byť nedokonale, než zaměstnání někoho jiného dokonale. Plnění povinností stanovených podle vlastní povahy nikdy nepostihnou reakce za hříšné jednání.

Comentário

Význam

Nosso dever ocupacional está prescrito no Bhagavad-gītā. Como já se discutiu nos versos anteriores, os deveres do brāhmaṇa, do kṣatriya, do vaiśya e do śūdra são prescritos segundo os modos da natureza em que eles se encaixam especificamente. Ninguém deve imitar as tarefas alheias. Um homem que por natureza se sente atraído à espécie de trabalho próprio dos śūdras não deve alegar artificialmente que é um brāhmaṇa, embora possa ter nascido numa família de brāhmaṇas. Dessa maneira, todos devem trabalhar segundo sua própria natureza; nenhum trabalho executado a serviço do Senhor Supremo é abominável. O dever ocupacional do brāhmaṇa com certeza está no modo da bondade, mas se alguém não está por natureza no modo da bondade, ele não deve imitar o dever ocupacional de um brāhmaṇa.

Existem tantas tarefas abomináveis que cabem a um kṣatriya, ou administrador: o kṣatriya precisa usar de violência contra seus inimigos e às vezes tem que mentir usando de diplomacia. Esta violência e duplicidade fazem parte das atividades políticas, mas o kṣatriya não deve abandonar suas tarefas para tentar executar os deveres de um brāhmaṇa.

To, jakou má kdo povinnost týkající se zaměstnání, je stanoveno v Bhagavad-gītě. V předchozích verších již bylo uvedeno, že povinnosti brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů odpovídají příslušným kvalitám hmotné přírody, kterými jsou ovlivněni. Nikdo by neměl napodobovat plnění povinnosti někoho jiného. Člověk, který povahou tíhne k práci śūdrů, se nemá nepřirozeně vydávat za brāhmaṇu, třebaže se mohl narodit do bráhmanské rodiny. Takto by se mělo jednat v souladu se svou povahou — žádná práce není špatná, je-li konána jako služba Nejvyššímu Pánu. Povinnosti brāhmaṇy patří ke kvalitě dobra, ale ten, kdo svou povahou není na úrovni této kvality, by neměl napodobovat jejich plnění. Kṣatriya, vládce, má mnoho velmi nepříjemných povinností — musí používat násilí k zabíjení nepřátel a někdy musí z diplomatických důvodů lhát. Tyto věci provázejí politiku, ale to neznamená, že by se kṣatriya měl zříci své povinnosti a snažit se konat povinnosti brāhmaṇy.

Todos devem agir para satisfazer o Senhor Supremo. Por exemplo, Arjuna era um kṣatriya. Ele estava hesitando em combater o grupo oponente. Mas se a luta é em prol de Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, a pessoa não precisa ter medo de degradar-se. No campo dos negócios também, às vezes o comerciante tem de dizer muitas mentiras para obter lucro. Se não adotar esse procedimento, não haverá lucro. Às vezes, o comerciante diz: “Oh, meu querido freguês, não estou tirando nenhum lucro de você”, mas é bom saber que sem lucro o comerciante não pode existir. Portanto, deve-se saber que é uma pequena mentira quando um comerciante diz que não está tendo lucro. Mas o comerciante não deve pensar que, como se dedica a uma ocupação em que é compulsório dizer mentiras, ele deve abandonar sua profissão e passar a exercer a profissão de um brāhmaṇa. Não se recomenda isto. Não importa se alguém é kṣatriya, vaiśya ou śūdra, contanto que, com seu trabalho, ele sirva à Suprema Personalidade de Deus. Mesmo os brāhmaṇas, que executam diferentes espécies de sacrifício, às vezes devem matar animais porque há certas cerimônias em que se sacrificam animais. De modo semelhante, se um kṣatriya, ocupado em sua própria profissão mata um inimigo, não comete pecado algum. O Terceiro Capítulo explicou de maneira clara e detalhada esses assuntos; todo homem deve trabalhar em benefício de Yajña, ou Viṣṇu, a Suprema Personalidade de Deus. Tudo o que é feito para o gozo dos próprios sentidos é causa de cativeiro. A conclusão é que todos devem ocupar-se conforme o modo específico da natureza que adquiriram e devem aceitar trabalhar apenas para servir à causa suprema do Senhor Supremo.

Každý má jednat tak, aby uspokojil Nejvyššího Pána. Například Arjuna byl kṣatriya — nyní se však zdráhal bojovat se svými protivníky. Je-li ovšem boj veden v zájmu Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, není třeba se bát, že povede k úpadku. Rovněž při obchodování musí někdy obchodník lhát, aby vydělal. Bez lhaní by neměl žádný zisk. Obchodníci občas říkají: “Milý zákazníku, kvůli vám se vzdávám veškerého zisku.” Každému by však mělo být jasné, že bez zisku by obchodník nemohl existovat. Pokud tedy říká, že z toho nemá žádný zisk, je zřejmé, že lže. Obchodník však nemá uvažovat tak, že zaměstnání, ve kterém je nucen lhát, by se měl raději zříci a zaměstnat se jako brāhmaṇa. To není doporučeno. Pokud někdo svou prací a jejími výsledky slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, nezáleží na tom, zda je kṣatriya, vaiśya nebo śūdra. Dokonce i brāhmaṇové, kteří konají různé oběti, musí někdy zabíjet zvířata, protože ty je třeba v některých obřadech obětovat. A když kṣatriya při konání svých povinností zabíjí nepřátele, také nejedná chybně či hříšně. Tyto věci již byly jasně a podrobně vysvětleny ve třetí kapitole — každý člověk má pracovat pro Yajñu neboli Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství. Vše, co se dělá kvůli vlastnímu smyslovému požitku, vždy spoutává. Každý jednotlivec tedy má být zaměstnán podle příslušné kvality přírody, které nabyl, a má se rozhodnout jednat, jen aby sloužil svrchovanému zájmu Nejvyššího Pána.