Bg. 18.46

Jak stojí v patnácté kapitole, všechny živé bytosti jsou dílčí části Nejvyššího Pána, který je jejich původem. Vedānta-sūtra to potvrzuje slovy janmādy asya yataḥ. To znamená, že Nejvyšší Pán je počátkem života každé živé bytosti. A svými dvěma energiemi, vnější a vnitřní, popsanými v sedmé kapitole Bhagavad-gīty, prostupuje vším. Proto Ho má člověk uctívat společně s Jeho energiemi. Oddaní vaiṣṇavové obvykle uctívají Nejvyššího Pána s Jeho vnitřní energií. Jeho vnější energie je jakožto převrácený odraz vnitřní energie pouhým pozadím, ale Nejvyšší Pán je prostřednictvím své úplné části, Paramātmy, přítomný všude. Je Nadduší všech polobohů, lidí i zvířat. Musíme tedy vědět, že jakožto nedílné části Nejvyššího Pána máme povinnost Mu sloužit. Všichni by se měli věnovat oddané službě Pánu s úplným vědomím Kṛṣṇy. To doporučuje tento verš.

Každý by měl uvažovat tak, že ho Hṛṣīkeśa, Pán smyslů, pověřil určitým zaměstnáním. A výsledky jeho práce mají sloužit k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Ten, kdo stále uvažuje tímto způsobem, plně si vědomý Kṛṣṇy, si milostí Pána uvědomí všechno. To je dokonalost života. Pán v Bhagavad-gītě (12.7) říká: teṣām ahaṁ samuddhartā. Nejvyšší Pán se osobně postará o osvobození takového oddaného. Když někdo slouží Nejvyššímu Pánu, ať už je jeho zaměstnání jakékoliv, dosáhne nejvyšší dokonalosti.