Text 5
Sloka 5
Devanagari
Dévanágarí
यावन्न जिज्ञासत आत्मतत्त्वम् ।
यावत्क्रियास्तावदिदं मनो वै
कर्मात्मकं येन शरीरबन्ध: ॥ ५ ॥
Text
Verš
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ
Synonyms
Synonyma
parābhavaḥ — defeat, misery; tāvat — so long; abodha-jātaḥ — produced from ignorance; yāvat — as long as; na — not; jijñāsate — inquires about; ātma-tattvam — the truth of the self; yāvat — as long as; kriyāḥ — fruitive activities; tāvat — so long; idam — this; manaḥ — mind; vai — indeed; karma-ātmakam — absorbed in material activities; yena — by which; śarīra-bandhaḥ — bondage in this material body.
parābhavaḥ — neúspěch, utrpení; tāvat — do té doby; abodha-jātaḥ — pocházející z nevědomosti; yāvat — dokud; na — ne; jijñāsate — táže se na; ātma-tattvam — pravda o vlastním já; yāvat — dokud; kriyāḥ — plodonosné činnosti; tāvat — do té doby; idam — tato; manaḥ — mysl; vai — vskutku; karma-ātmakam — pohroužená v hmotných činnostech; yena — čímž; śarīra-bandhaḥ — otroctví v tomto hmotném těle.
Translation
Překlad
As long as one does not inquire about the spiritual values of life, one is defeated and subjected to miseries arising from ignorance. Be it sinful or pious, karma has its resultant actions. If a person is engaged in any kind of karma, his mind is called karmātmaka, colored with fruitive activity. As long as the mind is impure, consciousness is unclear, and as long as one is absorbed in fruitive activity, he has to accept a material body.
Dokud se člověk nezačne dotazovat na duchovní hodnoty života, zakouší jen porážku a podléhá utrpení pocházejícímu z nevědomosti. Karma, ať už hříšná či zbožná, přináší své reakce. Mysl toho, kdo se zabývá jakoukoliv karmou, se nazývá karmātmaka, zabarvená plodonosným jednáním. Dokud je mysl nečistá, vědomí je nejasné, a dokud je živá bytost pohroužena v plodonosných činnostech, musí přijímat hmotné tělo.
Purport
Význam
Generally people think that one should act very piously in order to be relieved from misery, but this is not a fact. Even though one engages in pious activity and speculation, he is nonetheless defeated. His only aim should be emancipation from the clutches of māyā and all material activities. Speculative knowledge and pious activity do not solve the problems of material life. One should be inquisitive to understand his spiritual position. As stated in Bhagavad-gītā (4.37):
Lidé si obvykle myslí, že pro úlevu od utrpení je třeba velice zbožného jednání, ale to není pravda. Člověk je neúspěšný, i když se věnuje zbožným činnostem a spekulaci. Jeho jediným cílem má být vysvobození ze zajetí māyi a ze všech hmotných činností. Spekulativní poznání a zbožné činnosti neřeší problémy hmotného života. Člověk se má snažit pochopit své duchovní postavení. Bhagavad-gītā (4.37) uvádí:
bhasmasāt kurute ’rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasmasāt kurute tathā
bhasmasāt kurute 'rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasmasāt kurute tathā
“As a blazing fire turns firewood to ashes, O Arjuna, so does the fire of knowledge burn to ashes all reactions to material activities.”
“Tak jako planoucí oheň mění dřevo v popel, ó Arjuno, oheň poznání spaluje na popel všechny reakce za hmotné jednání.”
Unless one understands the self and its activities, one has to be considered in material bondage. In Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) it is also said: ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ. A person who doesn’t have knowledge of devotional service may think himself liberated, but actually he is not. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ: such people may approach the impersonal Brahman effulgence, but they fall down again into material enjoyment because they have no knowledge of devotional service. As long as one is interested in karma and jñāna, he continues enduring the miseries of material life — birth, old age, disease and death. Karmīs certainly take on one body after another. As far as jñānīs are concerned, unless they are promoted to the topmost understanding, they must return to the material world. As explained in Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. The point is to know Kṛṣṇa, Vāsudeva, as everything and surrender unto Him. Karmīs do not know this, but a devotee who is one hundred percent engaged in the devotional service of the Lord knows fully what is karma and jñāna; therefore a pure devotee is no longer interested in karma or jñāna. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. The real bhakta is untouched by any tinge of karma and jñāna. His only purpose in life is to serve the Lord.
Dokud člověk nechápe vlastní já a jeho činnosti, nachází se v hmotných poutech. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) je rovněž řečeno: ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ. Osoba, která nemá poznání o oddané službě, si o sobě může myslet, že je osvobozená, ale ve skutečnosti není. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ — takoví lidé se mohou dostat do neosobní záře Brahmanu, ale protože nevědí nic o oddané službě, znovu poklesnou a vrátí se k hmotnému požitku. Dokud se člověk zajímá o karmu a jñānu, musí i nadále snášet utrpení hmotného života—zrození, stáří, nemoc a smrt. Karmī nutně přijímají jedno tělo za druhým, a co se týče jñānīch, ti se musí vracet do hmotného světa, dokud nedosáhnou nejvyššího porozumění. Jak vysvětluje Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Cílem je vědět, že Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším, a odevzdat se Mu. Karmī to nevědí, ale čistý oddaný, který je stoprocentně zaměstnaný oddanou službou Pánu, dobře ví, co je karma a jñāna, a proto se o ně již nezajímá. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna- karmādy-anāvṛtam. Skutečný bhakta není poznamenaný žádnou příměsí karmy a jñāny. Jeho jediným životním cílem je sloužit Pánu.