Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

यस्त्वत्र बद्ध इव कर्मभिरावृतात्मा
भूतेन्द्रियाशयमयीमवलम्ब्य मायाम् ।
आस्ते विशुद्धमविकारमखण्डबोधम्
आतप्यमानहृदयेऽवसितं नमामि ॥ १३ ॥

Text

Verš

yas tv atra baddha iva karmabhir āvṛtātmā
bhūtendriyāśayamayīm avalambya māyām
āste viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham
ātapyamāna-hṛdaye ’vasitaṁ namāmi

Synonyms

Synonyma

yaḥ — who; tu — also; atra — here; baddhaḥ — bound; iva — as if; karmabhiḥ — by activities; āvṛta — covered; ātmā — the pure soul; bhūta — the gross elements; indriya — the senses; āśaya — the mind; mayīm — consisting of; avalambya — having fallen; māyām — into māyā; āste — remains; viśuddham — completely pure; avikāram — without change; akhaṇḍa-bodham — possessed of unlimited knowledge; ātapyamāna — repentant; hṛdaye — in the heart; avasitam — residing; namāmi — I offer my respectful obeisances.

yaḥ — kdo; tu — také; atra — zde; baddhaḥ — spoutaná; iva — jako kdyby; karmabhiḥ — činnostmi; āvṛta — pokrytá; ātmā — čistá duše; bhūta — hrubohmotné prvky; indriya — smysly; āśaya — mysl; mayīm — sestávající z; avalambya — poklesla; māyām — do māyi; āste — zůstává; viśuddham — zcela čistý; avikāram — beze změn; akhaṇḍa-bodham — obdařený neomezeným poznáním; ātapyamāna — kající se; hṛdaye — v srdci; avasitam — který sídlí; namāmi — skládám uctivé poklony.

Translation

Překlad

I, the pure soul, appearing now bound by my activities, am lying in the womb of my mother by the arrangement of māyā. I offer my respectful obeisances unto Him who is also here with me but who is unaffected and changeless. He is unlimited, but He is perceived in the repentant heart. To Him I offer my respectful obeisances.

Já, čistá duše, jsem nyní spoutaná svými činnostmi a řízením māyi ležím v lůně své matky. Klaním se Jemu, který zde pobývá se mnou, ale je neovlivněný a neměnný. Je neomezený, ale může být vnímán v kajícím se srdci. Jemu skládám uctivé poklony.

Purport

Význam

As stated in the previous verse, the jīva soul says, “I take shelter of the Supreme Lord.” Therefore, constitutionally, the jīva soul is the subordinate servitor of the Supreme Soul, the Personality of Godhead. Both the Supreme Soul and the jīva soul are sitting in the same body, as confirmed in the Upaniṣads. They are sitting as friends, but one is suffering, and the other is aloof from suffering.

Jak je uvedeno v minulém verši, jīva neboli individuální duše říká: “Přijímám útočiště u Nejvyššího Pána.” Jīva je tedy svou přirozeností podřízeným služebníkem Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství. Upaniṣady potvrzují, že jak Nejvyšší Duše, tak jīva pobývají ve stejném těle. Jsou spolu jako přátelé, ale jeden trpí, zatímco druhého se utrpení netýká.

In this verse it is said, viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham: the Supersoul is always sitting apart from all contamination. The living entity is contaminated and suffering because he has a material body, but that does not mean that because the Lord is also with him, He also has a material body. He is avikāram, changeless. He is always the same Supreme, but unfortunately the Māyāvādī philosophers, because of their impure hearts, cannot understand that the Supreme Soul, the Supersoul, is different from the individual soul. It is said here, ātapyamāna-hṛdaye ’vasitam: He is in the heart of every living entity, but He can be realized only by a soul who is repentant. The individual soul becomes repentant that he forgot his constitutional position, wanted to become one with the Supreme Soul and tried his best to lord it over material nature. He has been baffled, and therefore he is repentant. At that time, Supersoul, or the relationship between the Supersoul and the individual soul, is realized. As it is confirmed in Bhagavad-gītā, after many, many births the knowledge comes to the conditioned soul that Vāsudeva is great, He is master, and He is Lord. The individual soul is the servant, and therefore he surrenders unto Him. At that time he becomes a mahātmā, a great soul. Therefore, a fortunate living being who comes to this understanding, even within the womb of his mother, has his liberation assured.

V tomto verši je řečeno: viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham — Nadduše je vždy mimo jakékoliv znečištění. Živá bytost je znečištěná a trpí, protože má hmotné tělo, ale to neznamená, že jelikož je Pán s ní, má také hmotné tělo. Pán je avikāram, neměnný. Je vždy tentýž Nejvyšší, ale māyāvādští filozofové kvůli svým nečistým srdcím bohužel nepochopí, že Nejvyšší Duše neboli Nadduše se liší od individuální duše. Je zde řečeno: ātapyamāna-hṛdaye 'vasitam — Pán je v srdci každé živé bytosti, ale realizovat Ho může pouze kající se duše. Individuální duše se začíná kát za to, že zapomněla na své přirozené postavení, chtěla splynout s Nejvyšší Duší a ze všech sil se snažila panovat hmotné přírodě. Neuspěla, a proto se kaje. Tehdy je možné realizovat Nadduši a vztah mezi Nadduší a individuální duší. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, po mnoha a mnoha zrozeních dochází podmíněná duše k poznání, že Vāsudeva je veliký, On je vládce a On je Pán. Individuální duše je služebník, a proto se Mu odevzdává. Tehdy se stává mahātmou, velkou duší. Šťastná živá bytost, která dojde k tomuto pochopení — byť v lůně své matky — má zaručené osvobození.