Text 82
Text 82
Text
Verš
udaya karaye yadi, tabe vāñchā pūre
udaya karaye yadi, tabe vāñchā pūre
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
The gopīs thought, “Dear Lord, if Your lotus feet again come to our home in Vṛndāvana, our desires will be fulfilled.”
Gopī uvažovaly: „Drahý Pane, pokud Tvé lotosové nohy znovu přijdou do našich domovů ve Vrindávanu, naše touhy se naplní.“
Purport
Význam
In his Anubhāṣya, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura comments, “The gopīs are purely engaged in the service of the Lord without motive. They are not captivated by the opulence of Kṛṣṇa, nor by the understanding that He is the Supreme Personality of Godhead.” Naturally the gopīs were inclined to love Kṛṣṇa, for He was an attractive young boy of Vṛndāvana village. Being village girls, they were not very much attracted to the field of Kurukṣetra, where Kṛṣṇa was present with elephants, horses and royal dress. Indeed, they did not very much appreciate Kṛṣṇa in that atmosphere. Kṛṣṇa was not attracted by the opulence or personal beauty of the gopīs but by their pure devotional service. Similarly, the gopīs were attracted to Kṛṣṇa as a cowherd boy, not in sophisticated guise. Lord Kṛṣṇa is inconceivably powerful. To understand Him, great yogīs and saintly persons give up all material engagements and meditate upon Him. Similarly, those who are overly attracted to material enjoyment, to enhancement of material opulence, to family maintenance or to liberation from the entanglements of this material world take shelter of the Supreme Personality of Godhead. But such activities and motivations are unknown to the gopīs; they are not at all expert in executing such auspicious activities. Already transcendentally enlightened, they simply engage their purified senses in the service of the Lord in the remote village of Vṛndāvana. The gopīs are not interested in dry speculation, in the arts, in music, or other conditions of material life. They are bereft of all understanding of material enjoyment and renunciation. Their only desire is to see Kṛṣṇa return and enjoy spiritual, transcendental pastimes with them. The gopīs want Him simply to stay in Vṛndāvana so that they can render service unto Him, for His pleasure. There is not even a tinge of personal sense gratification.
Ve své Anubhāṣyi Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje: „Gopī slouží Pánu čistě, bez jakéhokoliv motivu. Nejsou uchváceny ani Kṛṣṇovým bohatstvím, ani vědomím, že je Nejvyšší Osobností Božství.“ Gopī cítily ke Kṛṣṇovi přirozenou náklonnost, protože byl mladý, přitažlivý chlapec z vesnice Vrindávanu. Jako vesničanky je nepřitahovala Kurukšétra, kde byl Kṛṣṇa obklopen slony, koňmi a oblečen v královských šatech. V tomto prostředí Kṛṣṇu příliš neobdivovaly. Ani Kṛṣṇu nepřitahovalo bohatství či osobní krása gopī, ale jejich čistá oddaná služba. Také gopī byly přitahovány ke Kṛṣṇovi jako k pasáčkovi, a ne k někomu v drahém oblečení. Pán Kṛṣṇa je nepochopitelně mocný a velcí yogī a svaté osoby se zříkají všech světských činností, aby o Něm meditovali a poznali Ho. U Nejvyšší Osobnosti Božství však hledají útočiště i ti, kdo jsou příliš připoutaní k hmotnému požitku, zvětšování svého hmotného bohatství, k péči o rodinu či k vysvobození ze zapletení v tomto hmotném světě. Takové činnosti a motivace jsou však gopīm neznámé; ty nejsou vůbec zběhlé ve vykonávání takových příznivých činností. Protože jsou transcendentálně osvícené, zaměstnávají své očištěné smysly pouze službou Pánu v odlehlé vesnici Vrindávanu. Nezajímají se o suché spekulování, umění, hudbu nebo jiné podoby hmotného života. O hmotném požitku či odříkání nemají ani ponětí. Jejich jedinou touhou je, aby se Kṛṣṇa vrátil a užíval si s nimi duchovních transcendentálních zábav. Gopī pouze chtějí, aby zůstal ve Vrindávanu a aby Mu mohly sloužit pro Jeho potěšení. Není v tom ani náznak osobního uspokojování smyslů.